Poezie : Dušetřas - 2

BETONOVÉ POCITY

(výběr) 1977

IMPULSIVNÍ DNY

Telefony, spěch
Nejistoty, míjení
Urychlení strachem
Z nejistoty zděšení
Panáci, figuríny
Loutky a makety
Něco masa a krve
Obrázky všedního dne
Dál ale to šlape

Touhy zabedněný
V maličkostech jen
Shodně s ostatními
Tramvaje červenošedé
Za zády všem řinčící
Jak budíčky nevěřícím
Jak lidské šílenství
Co v hlavách jejich je

Mechanismy myšlení
Popírající jiné vzory
Záplavy titulků s úvodníky
Vládní šeď delegací
Náčelníků politických
Čerň smutečních oznámení
To je obraz téhle doby
I víra příštích embryí

1.CENA NEPŘIDĚLENÁ

Lidské vášně vežhavené do tvarů
a kostek pouliční dlažby
co nám ztvarovala drsně chodidla
při každodenní chůzi sem a tam

Procházel jsem kolem arény dvorů
kde lidé hráli své obligátní hry
snažíce se z plných sil
dosáhnout rukou výš než sousedi

Dosahovali tam někteří z nich
dočista až k 3. poschodí
ale byli mezi nimi i takoví
co nevylezli ani ze svých sklepení

Jednalo se o soutěžní kategorii
kdo dosáhne na vyšší postavení
v jejich každodenním snění
a ostatní jim budou podřízeni

A v jiných oknech hýbalo se
19. století svým hebkým sametem
Škrobené límečky tam kroužily
pomalými kroksuny po parketu dějin

A další okna v secesní své euforií
v jiných vrstvách reality dýchala
mystikou Baudellairovských vizí
Ty však většina lidí ani neznala

Běžel jsem právě kolem nich
Startovní číslo občanské legitimace
na hrudi hrdě čerstvě vztyčené
v důvěře k této společenské hře

Spěchaje tak k jedinému cíli
abych zas první kdesi byl
Na začátku věřil jsem přeci
že jen tak se dočkám odměny

A obchvat času postavil do trati
banální kartu pikové dámy mi
Nebylo úniku z bludného kruhu
Musel jsem skrznaskrz projít jí

S utkvělým vědomím cílové pásky
že každopádně první zas budu
prošel jsem tudíž srdcem jejím
bez ohlédnutí, lásky i beze studu

CIVILIZAČNÍ EMBRYO

Jako skála ve své nehybnosti
vnitřní silou roztržená náhle
v záhrobí hlubin hnijících
se něco podivně teď hýbe

Bucharem drtí spermie plození
Nic nenechá v původní poloze
a žvaní přitom slova o štěstí
To lidstvo doby moderní jenom je

VOJEVŮDCE

Uslintaný propocený uprděný tvor
rovnou z pod péřové duchny
vklouzl do dějin válečnických tažení
Ať byl kdokoli, ať se bil jakkoli
vždy s transparentem vyznamenání
na chlapácky chlupaté své hrudi

Tisíce prstů se svými provázky
všech loutkových epopejí
a maňáskových světa dějin
kmitají na všechny teď strany
věříc pevně, že ze země tvoří nebe
To víra slepá jim ale jen ruku vede

ASANACE

Se sadistickou rozkoší
trhají vetché pláště domům
kovovými hřeby buldozerů
Navozuje tak své malosti
pocity hrdinného patosu
když ty řítí se v prachu dolů

To bílé místo po Kristovi
nahradili vírou ve smrtelnost
V ní dusí se svět pro svou zlost
Ty díry ve fasádě dějin
se stářím neúnosně prohloubily
až zůstala jediná a definitivní
od nyní až na věčnost

MILOSTNÉ HRY

Jak čerstvě natřený plot
všechny druhy hmyzu svádíš
Hyneme si spolu v náručí
neznaje tak lepší smrt
jen spolu být celý život
než rozdělí nás naše stáří

Jsem závodní chrt
ty pudl ze salonu krásy
Každý večer pod peřinou
my vojáci armády spásy
hrajem si hru stále jinou
A zatím nenasytné tlamy
svět okolo nás spásly

VŮNĚ

Odněkud z třetí pavlače
zaznívala do nedělní siesty
řízná příchuť dechovky
a mísila se se zápachem
spáleného masa z konzerev

Vzduchem se nesl nevázaný ryk
železničních pracovníků
co vypotáceli se z putyky
a pak upadli na chodník
Před démony nebývá úniku

Byla tu však ještě jiná tónina
co určovala zcela jinou náladu
Táhla se od okna sklepního
co do zahrad jen mířilo
svou vůní blues a tabáku

NĚKDE U MĚLNÍKA

Výkřiky zmírajících stromů
na zšeřelém horizontu
Půl oblohy, půl země
černobíle v dáli rýsuje se

A spatřit i slovácký folklor lze
nemístně v české krajině
říznutý maďarským gulášem
napoví vůně, co se tu line

Někde, někde již
kopců tvář zahalily
betonové roušky
nevábných obydlí

A otevřely stavidla
všem stružkám silnic
vedoucích někudy
nikdo však neví kam

Průchody drze podlézají
boudám panelovým
perspektivu namlouvají
o východiscích k ráji

Končí však jako vždy
v prostorách neznámých
v nichž neslyšet je smích
kde žijí jen totálně nasazení

SVĚTLONOŠ

Přinesl zas noc
Pošťák Světlonoš
Září okna paláců
Výlohy krámů
Bliká víra chrámů
Koláče luceren
Jež nenahradí den
Okénka tramvají
Co všechny míjejí
Září oči milenců
Plné naivních snů
Neóny podchodů
Světélka záchodů
Kde podivné věci
dějí se vždy přeci

A teď všichni dobrodruzi
Vyšli hledat noční růži

DROLENÍ

To vítr narušil pevnost po staletích
Svět pomalu začal se již drolit
v sypký písek ve svých proměnách
Není jasné, kdo zhasne teď poslední

Ostrý vítr zahvízdal v dutinách
zavanul z toho velký strach
že není vidět cesty více té
co nás vskutku někam dovede

Zbloudilí hledají perspektivy
kde dosud žádné nikdy nebyly
Dílčí úpravy také nezakryjí
po staletích všechny díry

Prázdno neztvrdne na kámen
Smutno z pomíjivosti je té
co všechno zase promění
Pomalé je světa drolení
a osamělo bude lidem všem

DRÁŽĎANSKÁ GALERIE

Cihlová modř ptáků ohnivých
v drážďanské galerii v přízemí
Ševelí obrazy tichou věčností
Kostrbatost vtělení jak ve stavu zjevení
do pórů kůže se prodírá, ale nevletí

Cedule „Für Raucher“
pomalu a zlehka sem a tam
houpe se prostorem příkaz ten
co všemi má být naplněn?
nechce-li být potrestán

Já nad tím teď tajím dech
když černou kávu sám tu polykám
a zakusuji Ligerosek kouřem
Jsem zde a nikam nespěchám
podrážděn z města Drážďan

BERLÍNSKÉ MÍJENÍ

Někde na nároží
Marxstrasse a Leninstrasse
nebo snad úplně
jinde na jiném z rohů
stírali jsme se smíchem
páru ze zmrzlých úst
když tiše se loučili
tak trochu nenápadně
s městem padlých andělů

Paprsky jejich pohledů
se ostře a nabroušeně
lámaly, odrážely, tříštily
od zhroucených předmětů
co ještě zbyly zde
z dějinných přemetů
těch bombových náletů
a dosti i bolely vše živé
Nevrátit se odsud domů zpět
do temné své krajiny
znamenalo by však jen
navěky sám tu osiřet

NOČNÍ SAMOTÁŘ

Opět jsem zabloudil
v pralesním řádu noci
v té harmonii naruby
Kdesi tam mě i našli
daleko snad tisíc mil
mí věrní soudruzi
co na pomoc přišli mi

Měl jsem žízeň na srdci
a spáleniny 3. stupně
hluboko na duši
někde až úplně na dně
potom co jsem prožil si
všechny ty strázně

Tak vyprávěl jsem jim
co viděl jsem v dálce
Věřili jen naslouchači
od tajných služeb
Opilí undergroundi
spojenci temné noci
ti se strachem ode mě
odkláněli kristovské tváře
mezi sebou si šeptaje
že prý jsem jen blázen

STARÁ BENZINKA

Ve frontě neživotných lidí, jak jinak
u staré benzínové pumpy
co svým účelům dosloužila dávno
ocitl jsem se nejspíš jenom tak
V prázdném prostoru visí tam okno
na něm houpají se zavěšené špunty

Výkladní skříň, co nic nenabízí
jen ošoupaný vzhled rozbité panenky
v modrých šatičkách vybledlého plyše
s černou stužkou přes rameno
Smutně hledí na opuštěné parkoviště
a nikdo nezná ani její jméno

Pouze stará benzinbába svou hadici
zručně zasouvá do otvorů nádrží
Má proto dávno vybroušený cit
Jedno z nich po druhém tam bere
A nešidí, až po čáru ponoru holka jede
Ta dozajista ze staré školy ještě je

BETONOVÉ POCITY

Topíme se v šedém betonu dálnic
Přímky, kruhy, elipsy, spirály
Nikde nezačínající, nikde nekončící
Syrová modř klenby kobaltového nebe
Rozčtvrcená klenbou nebe z trolejí

(TAM NA DOPRAVNÍCH PODNICÍCH
SEDÍ SÁM TROLEJOVÝ BŮH
CO ŘÍDÍ NAŠE KAŽDODENNÍ POČÍNÁNÍ)

Šipky, úsečky, zebry, značky
Tisíce zbytečných informací
Nad nimiž se nelze pozastavit jen
A kdo učiní tak, je ztracen na dálnici
Z překouřeného nebe zbyde všem kašel

Dálnice plna prázdných slov
Prostorů pocitů nepojmenovaných
Pocitů k ničemu, z ničeho pro nic
Se nehodící pro všechny ty snící
Co vyznávají jen svůj motor a kov

Čelem vchod, vchodem vzad
Žádný už nestačí uhýbat
Před koly obrovitých náklaďáků
Té nekončící řady tracků
Co nás teď minou snad
A zbyde po nich jenom smrad

Dálnice odehrávající se v těch
Každodenních mikroudálostech
Od zapálených cigaret přes zápaly plic
Zapálená srdce či zápal blan mozkových
Když osud volí svůj další běh

A dobře hoří i cisternové kamiony
A čerpací stanice planou ještě více
Obrovská billboardí návěstí
Definují společenský mrav a cit
Že ztracen je, kdo uhne z dálnice

Naivní hlemýždi šinoucí si to napříč
Své cestovní domy na zádech
Na druhé straně je již nepostaví
Není místa pro hrobečky na krajích cest
Všech, co tam nikdy už nedoputovali

Těch rozpláclých tělíček jsou mraky
A nemají ani obelisky pamětní
Tolik neuskutečněných snů a tužeb
Na dálnicích světa hloupě vyplýtvaných
Vyloučených z hromadné přepravy

(DÁLNICE SLOUŽÍ K URYCHLENÍ PŘESUNU
Z MÍSTA NA MÍSTO
JIŽ NENÍ ČAS NA VAŠE POCITY PŘEHNANÝ!!!)