Úvahy : 1998
O ARCHETYPECH
1. ARCHETYP A MYŠLENÍ
Svůj osud si nosíme stále v sobě. Jak je to možné?
Způsob myšlení nebo lépe stav mysli, který odpovídá naší evoluční vyspělosti, je rovněž energetickou vibrací, vyvolanou psychickým kódem, který je odvozen od vůdčího archetypu. Bytost se může takovému vlivu víceméně bránit, ale může jej naopak podporovat, protože odpovídá nejlépe její povaze.
Tyto vlivy pronikají do nitra jedinců z nadvědomí (Jung by řekl, že z kolektivního nevědomí) a prokmitávají do vnější bytosti. Archetyp tak ovlivňuje vnější vztahy, nutí zaujímat adekvátní postoje vůči osudovému dění a myslet a pracovat tak v jeho duchu. Tak je tedy ovlivněna myšlenková stavba.
Konkrétní osudovost je rozvinutím individuálních archetypálních kvalit v časoprostorové rovině. Můžeme tedy říci, že myšlenková stavba bytostí je z těchto archetypů přímo odvozená a dotváří a realizuje je ve své životní rovině. Z bytostné kvality se tak odvíjí i kauzalita událostí.
…
2. ARCHETYP A OSUDOVOST
Harmonický let skrz osudovost však vyžaduje n e n á s i l n o u koncentraci k vyšším rovinám života. V osudu se to projeví v přátelštějším a pozitivnějším vztahu k okolnímu světu.
Egocentrismus tak. vede k psychické křeči - jen já a můj zájem, můj majetek. Přemrštěný altruismus má pro změnu za následek ztrátu vlastní orientace, možnost zneužívání a manipulace jinými lidmi, a v neposlední řadě utopení se v naivních iluzích, což je ostatně problém všech extrémních stavů.
Nelze si představit osud jako mechanickou dráhu nezávislou na transcendentalitě bytí. Vždy je zde souvztažnost s rytmem dechu vnitřní kosmické bytosti a odrazu jeho 4 fází do individuality. I ta sebepadlejší bytost soustavně pulzuje v rytmu svého archetypu. Pouze se pohybuje jeho temnějšími a bolestivějšími rovinami, hraničními pásmy, kde tlaky na bytost jsou zákonitě nejmocnější, a nakonec stejně ochromí vzpurnost takového jedince, že ten to nakonec vzdá a obrací se k pozitivnějším, a tím i příznivějším rovinám bytí. Nechá se opětně „vsát“ do proudu dění, ovšem i s psychickými komplikacemi, které si dříve sám způsobil.
…
3. ARCHETYP A KONCEPCE
Hledající člověk potřebuje mít nějakou koncepci. Tím, že se mu otevírají stále nové a nečekané roviny poznání, nabourává to jeho zažité konvenční představy a kolektivní zkušenosti, což ho uvádí do zmatku. Rozdíly mezi dobrem a zlem, smyslem a nesmyslem, jak je znal ze své dosavadní zkušenosti, se začínají změnou úhlu pohledu otřásat a relativnět a bez koncepce by člověk v tomto novém poznání udělal množství chyb a zmatků, čímž by se jeho osudovost opět zhoršila. To je také jeden z důvodů, proč tyto koncepce vznikají. Jiným důvodem je, že je vytváří samotný archetyp, který otevřen, neustále pracuje k svému završení a tento vliv promítá i do rovin jím vytvořených, což je mimo jiné i tento bytostný svět, jak ho známe. Každá jednotlivá část celku, tedy i archetyp, ve svém nevědomí obsahuje hotový celek, i když ještě neuvědomělý, jak nám to potvrzuje fraktální geometrie.
Z tohoto pohledu snaha raciem uchopit a ovládnout svůj osud, jak občas radí někteří učitelé, je směšná až absurdní. Takové snahy jsou krátkodobé a končí fiaskem. Naše role ve vztahu k osudovosti je jiná. My se můžeme jen snažit co nejlépe ladit k nejvyšší ideji.
…
4. ARCHETYP A DOBA.
Když shrneme dosavadní úvahy, můžeme prohlásit, že pod svým zastřeným bytostným vědomím jsme ztělesněním archetypu vlastně i my sami, je to naše vnitřní bytostné Já, nezatížené postranními myšlenkami. Obdobné je i poznávání v orientálních zemích, např. Indie - svět Bráhmy a svět Máji. Je to nevyvratitelná touha jít k centru, pod slupku klamného roztříštění.
Svět Západu ve své úpadkové fázi je světem demokratického pluralismu, ale i konzumismu, ztráty souvislostí, relaxace. Tady je to opačný extrém, v němž se zapomíná na vlastní smysl a úděl.
Třetí je fáze syntézy, k níž budeme dovedeni a dnes začíná být již jisté, že to bude uskutečněno spíše bičem, Propojí se ona již zmíněná koncentrace k prvotní podstatě se vztahem k okolnímu světu, při vědomí totožné duchovnosti (chci říct pochopení jednoty vnitřního s vnějším) a výsledné jednoty. Vše jsem já, já jsem vše. Pod tímto prizmatem pak vidíme, že každá individuální cesta má transcendentální rozměr a je nápomocná silným niterným uvědoměním vyšších duchovních souvislostí.
Jak jsem již mnohokrát uvedl a ještě uvedu, nacházíme se dnes v době, kdy začíná působit vliv nového archetypu - odstředivosti skrze dobu Vodnáře. Vzpomeňme si na pohádku o 12 měsíčcích, starcích, kteří si předávají žezlo vlády (dívka-duše skrz utrpení a odcizení nejbližších vztahů, je vyvržena z nejbližší rodiny a mrazem a sněhovými závějemi se protrpí až k těmto archetypálním starcům, představujícím rovněž charaktery sil T4, a ti ji na chvíli propůjčují své žezlo - magickou moc - čímž ji pasují do role zasvěcenkyně, jež díky zvládnutému archetypu chladu dokáže měnit i pozemské podmínky.)
Doba ryb, Krista a křesťanství se proměňuje ze vztahu „já milující Bůh-Otec“ z dostředivé nevšímavosti k potřebám druhých a od mocenského vnucování svých představ k odstředivé hravosti a rozeznění spirituality ve všem.
Základ pozemské hry je v touze po spojení s vrcholným blahem. Není bytostí vymykajících se z tohoto puzení. I nejzoufalejší sebevrah, svou snahou po sebezničení, uskutečňuje touhu spojit se s pro něj přijatelnější rovinou - smrtí.
Dnes probíhá všeobecná honba za penězi. Peníze jsou pro moderního člověka synonymem nejvyššího blaha, asociující mu veškeré další druhy myslitelných rozkoší. Jestliže se však i přes jejich dostatek blaho nedostavilo, jsou lidé puzeni hledat další jiné možnosti naplnění.
Probíhající změna archetypu nutí lidstvo hledat jinde, i když tyto první tři nižší čakry, které dnešní civilizace převážně aktivizuje, nezaniknou.
9.1.98
…
ÚVAHY 89/1
Jako lidé máme expanzivní povahy, tj. snahu podřizovat si prostředí svým představám, své moci. Jde však o to, že nás je na planetě již příliš a své představy a přání si navzájem rušíme.
…
Existuje zde stále křesťanský rozpor mezi „vrůstáním“ do světa a jeho opouštěním - mezi přijetím a odmítáním - krystalizací v realitě a transcendentním zduchovněním. Pakliže zůstane tento protiklad zachován, nebude žádná nová duchovní nauka příliš převratná a objevná. Řešením by mohl být poznatek, že i hmotný svět je projektem tvůrčího ducha, tj. nevylučuje se z jeho působení.
…
Lidské racio odmítá vesmír stvořený božskou ideou a víra zase vyvažuje před upadnutím do takovéhoto nihilismu rozumu (poukazujícího k nahodilosti bytí). Víra souvisí s instinkty, intuicí, katarzí a energetickým průtokem. Rozum životním energiím příliš nerozumí, neboť se orientuje na konstrukty.
Víra se spojuje s jednoduchostí, přímočarostí, opravdovostí, neboť bývá podložena autentickými emocemi a rozum bývá spojován s krystalizovaným, sekularizovaným a komplikovaným hodnocením světa.
…
Nelze odstranit ze světa utrpení, bolest, samotu a vše negativně pociťované, dokud vládne dualita. Tj. dokud je zde Bůh a vedle toho jeho tvůrčí sofistikovaný odraz v podobě kosmu (Tvůrčího díla - TD). Utrpení v evoluci mizí až společně s dualitou, pochopenou jako klam.
Můžeme pouze konstatovat, že utrpení ve stvořeném světě jest stále a jakožto existující fenomén se nedá zcela odstranit. Trpícím lze pouze pomáhat.
14.2. - 20.4.98
…
VNITŘNÍ PEVNOST-OCHRANA
Vnitřní kvalita a vlastnosti člověka (dané vývojovou formou a zkušenostmi) nemusí jít ruku v ruce s osudem. Ten bývá ovlivněn ještě osobní i společenskou karmou. Tzn., individuální osud nemusí člověku umožňovat se plně rozvíjet, přestože ten má o to evidentní zájem. Může pociťovat rozpor mezi svými představami a objektivními možnostmi je realizovat (buď vinou předchozího vtělení - karma, či z důvodu současného životního poslání, úkolu, který nás do této doby přivedl).
…
Ochrana jednotlivce je závislá na jeho vnitřní pevnosti, která se spolupodílí i na tvorbě psychofyzické imunity. Odpovídá rovněž stupni „osudové důležitosti“ jedince, protože různí lidé mají různé úkoly v životě. Lidé oživující koncepce TD a vytvářející kulturu dle charakteru doby, jsou pro celek důležití, takže mají z centra i vyšší sílu i ochranu.
…
V okamžiku smrti dochází bytost ke konfrontaci se svou duší (v tomto bezčasí je zbavena iluze směřování a významu osobního ega tvořícího osudové životní role, tzn. že člověk je zbaven své persony -společenské masky). Po novém vtělení si ji vytváří v nových podmínkách se starými zkušenostmi znovu. Např. naše ukázněnost v minulosti vytvořila pro nás takové prostředí, které odpovídá kvalitě našich předchozích skutků, ale ta již nemusí odpovídat aktuálnímu rozpoložení vtělující se duše, a úspěšnost role v novém osudu může být kvalitativně odlišná.
Vědci tvrdí, že do 100 let roztají planetární póly, což vytvoří světový chaos. Moře má vystoupit víc než o 5 metrů. V tom případě za 20-30 let se už silně projeví migrace, chaos a hroucení systémů.
Katastrofický vývoj: má exponenciální (násobný) urychlený průběh a dominové efekty hroucení.
26.4.98
…
VEGETARIÁNSTVÍ
Asi za jednu z nejdůležitějších duchovních zásad považuji dnes vegetariánství. Veškeré filosofie jsou fajn, ale viditelně toho v podstatě příliš neřeší a nemění. Jezení masa má však praktický dopad na osudy miliard zvířat, kteří jsou masově pěstovány a vražděni jim evolučně „nadřazeným“ tvorem (nadřazenost je míněna ironicky).
Asi bychom se jen těžce vžívali do představy, že by na planetě žila vedle člověka vývojově vyspělejší bytost, která by si z nás vytvořila hlavní zdroj své potravy. Pěstovala by si člověka v zajetí, v klecích, rozmnožovala a používala jeho orgány k nejrůznějším účelům, dělala na něm pokusy, všestranně manipulovala, či chovala ho v účelových koncentrácích v daleko horších podmínkách, než známe z dějin.
Pokud někdo namítá, že zvíře skutečnost tolik nevnímá, a není k ní tudíž ani tak citlivé, pak je to pako, které neví, o čem mluví a citově je na tom hůř než tyto animální bytosti.
10.6.98
…
MIGRACE
Někdo by svým způsobem mohl říct, že události kolem soustavně probíhající migrace z jihu a východu je karmickým trestem za odsun Němců, ale i za transporty Židů z republiky. Tam, kde tito měli dřív své obchůdky, zabírají dnes fleky hlavně Rusové a Italové. Velice systematicky postupují s nákupem domů v nejhezčích částech staré Prahy.
Tím se otevírá koridor i pro další vlny migrantů, což by bez vlivných mafiánských struktur nebylo možné. Hle migrační invaze po celé Evropě a vlastně i světě. Rusové berou svou národnost s velkou hrdostí, nedá se proto očekávat, že by se z nich náhle stali pravověrní Češi. Neintegrují se ani do zemí, v nichž podnikají, neboť je jim bližší kolektivnější duše východu, což s sebou nese i drsnější klanové způsoby.
Na druhou stranu pražskou scénu vždy oživovaly impulsy z východu. Nejvíce z Moravy, pak Slovenska, Ukrajiny, Ruska, ale poslední dobou i Mongolska, Vietnamu, Koreje nebo Číny. Lze tedy optimisticky očekávat, že takto co nevidět, k nám přimigrují z této strany ještě vzdálenější příchozí. Ale ani migranti ze západní Evropy a Američané se nezdráhají tady trávit delší čas.
Těžko lze chtít migraci zastavit, v menším měřítku má i svůj pozitivní přínos neustálého proudění a průtoku. Poslední velké stěhování národů se událo před 2000 lety, na počátku dostředivého cyklu Ryb, kdy se na naše území přesouvaly slovanské kmeny z Východu a nahrazovaly zdecimované Kelty po nájezdech germánských kmenů. Po 2000 letech se opět dávají do pohybu migrující davy. Vyplývá z toho, že se jedná o analogický proces se střídáním zvěrokruhových dob, kdy pravidelně dochází i k promíchávání národů.
Duchovní adept může na tyto nastávající děje pohlížet jako na velké dějinné divadlo, ale spatřit v tom i počátek Vodnářského chaosu.
…
V podstatě vše, co vzniklo lidskou vůlí a prací není až tak v kosmickém měřítku podstatné - rozdělení hranic, vývoj kultur, tradice - to vše jsou vývojově přechodné transformační procesy v lidských dějinách, kdy se střídají fáze klidu s fázemi zvýšené aktivity. Z hlediska vědomí Podstaty je asi celkem fuk, jestli k ní jdeme cestou radostné smysluplnosti či zasmušilého nihilismu, pokud je u toho přítomen vyšší rozum. Trpět tím nebude Podstata, ale stvoření (TD), tedy i my.
6.8.98 „14“
…