Úvahy : 2015

ŔÁD DĚNÍ

Nahodilost jevů můžeme vnímat jen z pozice jednostranného vnímání duality, kdy nevidíme událost do hloubky se všemi svými příčinami a důsledky coby provázaný jednotný celek, ale jen její povrchní výsek.

Lidská role nemá být ale pasivní, jinak bychom nepotřebovali ani osobní volbu mezi více možnostmi. Ale ani naše volba není nahodilá, neboť vyplývá z vnitřně uspořádané struktury osobnosti. Ovlivňovat osudové události tak můžeme jen v té dimenzi, do níž kvalitativně spadáme. Svou libovůlí nemůžeme zvrátit to, co se stát musí, a lze jen to, co nesouvisí s naší minulou karmou.

Lidstvo je tak trochu jako lístky vyrůstající na větvích stromu. Ty mohou opadat, ale větev zůstává. Je-li vyživována dál z kořenů a kmene, vyrůstají na ní zjara další generace nového listí, a výživový strom usychá jen pokud je narušený jeho psychoenergetický (bioenergetický) proud z neviditelných základů. Je to analogie celého našeho lidského rodu a znamená to, že můžeme být v evoluci klidně nahrazeni jiným „zdravějším“ živočišným vývojovým druhem, který se ještě neodchýlil ze svého evolučního směřování.

Nadcházející vodnářská doba a duchovnost, pokud si ji nepřekazíme, bude již vědecky spirituální a přitom kritická, tzn. že i mnohovrstevnatá, pronikající do šíře i hloubky. Bude vycházet z poznání, že každá bytost se nachází na trochu jiné vývojové úrovni (přestože příslušníci stejného bytostného druhu mají podobně rozvinuté základní vlastnosti), a bude tudíž zasluhovat i osobitější přístup, než je dnešní masově kolektivistický „humus“.

Jinými slovy se dá říct: „Ber si tolik svobody, kolik jí ke své cestě potřebuješ, ale nikoli na úkor druhých. Sám jsi činitelem a spolutvůrcem svých příštích společenských osudů, což by mělo vést k jisté odpovědnosti“.

Doba přechodu, v níž se právě nalézáme, vede od egoisticky povýšeného judaismu ke skutečnému hlubinnému křesťanství altruistické lásky. Slibuje i jakousi duchovní „amnestii“ starých vin tím, že otevírání vyšších čaker psychiky prozařuje temnoty nižších rovin (karmické hříchy), nikoli již utvrzování se v jejich rozporech. Týká se to ale skutečného procítění života a snah o vnitřní směřování.

Z pohledu nového paradigmatu bude zde po nějaké době vážné vědecké studium takových jevů, jako je: reinkarnace, karma, vegetariánství, cykličnost 4 archetypálních živlů, otázky duality a jednoty, časoprostorová multidimenzionalita, fraktální architektura kosmu, nejvyšší bytost celého Tvůrčího díla (TD), Podstata a mnohé další.

…

VÝVOJOVÁ CESTA

Člověk jako vývojový druh ve spirituálním streamu stojí na přelomu doby výdechu a nádechu Podstaty, v nekonečných cyklech projekcí Tvůrčího díla (TD). Dle J. Zezulky se lidé nyní evolučně nalézají na opoziční straně k počátku prvního biologického života vůbec. Člověk je proto i psychicky nejsložitějším tvorem planety. To s sebou nese i určitou nesnášenlivost a konfrontační styl, neboť si jako prvý tvor uvědomuje polaritu všeho dění. Zároveň však získává jako první pozemský živočich již také schopnost svého dobrovolného psychického směřování, jímž se může sám řídit. Zvířata mají tuto individualizovanou schopnost mnohem méně rozvinutou a nižší vývojové druhy ji vůbec neznají.

Až do poloviny svého vývoje žijí a myslí bytosti více kolektivisticky. Od poloviny vývoje jim už zkušenosti z předchozích vtělení umožňují nebýt tolik závislí na vůli kolektivu (stáda, smečky) a získávají větší nadhled, a to jim umožňuje i vlastní zvýšenou aktivitu. Ve zvířecích říších nejsou tvorové ještě natolik individualizováni, aby mohli žít (až na výjimky) samostatně, jsou spojeni základními společnými zájmy obživy a množení (1. – 2. čakra).

20.3.15

…

ZÁPADNÍ A VÝCHODNÍ MYŠLENÍ

Západ byl po určitou dobu politicky nesen demokratickými ideály svobody, vzešlými z křesťanské filosofie, ale i zkušenostmi z obou světových válek. Byly zde prosazovány snahy o bipolární rovnováhu mezi jednotlivými mocenskými sférami i občany. Opakem se poslední desetiletí stává prosazování jen jednoho progresivistického společenského pólu na úkor druhého konzervativního, což v konečném důsledku míří ale k destrukci obou pólů. I sportovní utkání má uspokojovat obě strany a vítězství či prohra není tím nejdůležitějším životním faktorem (pokud není jen zdrojem zisku), ale je jím láska ke sportovní hře jako takové, a v tom je přínos sportu.

Východní myšlení: Respekt k individualitě není až tolik preferován, převažuje celek, ať územní, klanový, národnostní, státní či politickoideologický. Je zde zakořeněná hluboká víra ve své vůdce. Ti, co zastávají odlišné hodnoty, se stávají nepřátelskými elementy. „Pokud budeme všichni myslet stejně, vytvoříme jednu velkou prosperující a šťastnou rodinu na věčné časy a nikdy jinak“. Kolektivistický postoj panoval i u všech velkých říší v minulosti a pádem komunismu zdaleka neskončil ani na více individualistickém západě.

Česko: se rovněž sklání před vůdci, i když civilnějšího formátu. Od presidenta očekává ale spíše morální působení a reprezentativní „noblesu“ než jakýkoli diktát, což o nás něco vypovídá.

Setkal jsem se i s názorem, že do Čech, jako malé kulturní země, se rodí mnoho outsiderů z velkých východních zemí, kteří v minulých životech prošli fází společenské deziluze a propadlých sítem hodnot původních velkých národů, preferujících povrchní kolektivní myšlení. Tito „odpadlíci“ se mají nyní naučit více osobnímu kritickému postoji, pochopit pluralitu hodnot, aby mohli dojít ke kolektivnímu pocitu bratrství ale bez ztráty svobodné vůle a vlastenecké sounáležitosti. Nicméně minulá kolektivní karma, kterou si s sebou každá nová generace přináší, jim v tom vytváří překážky z života v malém národě uprostřed mocností.

Snad proto se zde vedle sebe vyskytlo několik vůdcovských postav jako Havel, Klaus či Zeman s naprosto odlišnými charaktery a směřováním, ani bílí ani černí. Ale i to lze z určitého pohledu chápat jako karmický účel pro opuštění iluze povrchní jednoty a stejnosti myšlení s dominantními vládci v čele, a přivést tak občany k samostatnému kritickému myšlení.

Skutečnou demokracii je třeba dnes ale uskutečňovat nezávisle na politicích a organizacích, a naopak často jim navzdory, ve svých každodenních vztazích, pokud se mluví o občanské společnosti.

…

OSOBNÍ AUTENTICITA

Čas je jen iluze a my se proto můžeme vtělovat do přináležejících osudů v nejrůznějších dobách, které odpovídají našemu charakteru. Z hlediska tohoto konkrétního života dělíme čas na minulý a budoucí. Ve vyšší dimenzi ale každý okamžik trvá soustavně. Do těchto osudů nás přitahuje magnetismus silových polí, jak jsme ho formovali svými minulými zkušenostmi. To spojení s vnějšími osudy se tak děje na základě obdobných vibrací nadřízeného egregoru.

To, že převtělováním ztrácíme paměť na svou minulost, má dobrý důvod. Pokud bychom dopředu znali, co nás v životě čeká, zbavovalo by nás vnitřní autenticity (být sami sebou) i schopnosti přirozeně reagovat na nejrůznější nečekané okolnosti. Začali bychom už dopředu vytvářet lstivé strategie, jak se vyhnout nepříjemným karmickým událostem, které potřebuje duše poznat pro svůj rovnovážný vývoj a klamali bychom tak jen sami sebe i druhé. Přestali bychom být hodnověrní, ale stali by se z nás pokrytci hnáni strachem, což by mělo přesně opačný efekt než hlubší uvědomění si pravých životních hodnot.

…

ÚVAHY 2015/1

Přímá karma: přímý odraz činů, projevující se v krátkém čase a týká se více již vyspělejších bytostí.

Demokracie nefunguje bez uznávání morálních principů, utvářených židokřesťanskou kulturou po tisíciletí. Jsou to ideje lásky, bratrství i odpovědnosti vůči druhým, jak je nastínila křesťanská filosofie. Jelikož právě končí židokřesťanská éra Ryb, potácí se se s ní i tyto dosavadní hodnoty.

…

Systémové trendy dnešní doby.

Demokratický – pluralitní systém založený na názorové komunikaci a tříbení protikladných postojů, podporuje svobodu jednotlivců a autentické kritické myšlení.

Autoritářský (totalitně pseudokonzervativní), přetrvávající mocenské rozložení z minulosti, direktivní podřízení se moci, pokrytecké přizpůsobování a lámání charakterů.

Proti sobě tak v tomto čase na přelomu věků stojí autenticita x pokrytectví, samostatné myšlení x kolektivní poslušnost.

Archetypální silové vlivy procházejí skrz emocionální pole všech subjektů, čímž se emoční sféra rozvibrovává a nutí celou společnost ke změnám. Ke slovu se pak dostává nadřazená mentální sféra, která se snaží emoční podněty z nižších sfér racionálně zpracovat a najít mezi nimi protikladnou rovnováhu. Tím se aktivuje u jednotlivců jejich kritické myšlení, které učí je i celou společnost rozlišovat mezi morálními hodnotami dobra a zla.

25.3.15

…

VÝVOJOVÉ ÚVAHY

Z hlediska smíření s pomíjivostí života i společných dějin nemusí mít dosavadní náboženské i světské výklady pro nás až tak velkou hodnotu, jak ji běžně přisuzujeme, neboť dosavadní trend Kaliyugy a působení dominujících zemsky dostředivých živlů směřovalo lidského ducha jednostranně dolů až k nejnižším hmotným úrovním, tudíž je mnoho těchto učení zavádějících až k nesmyslům. K hledání skutečně osvícených lidských duchů v těchto temnotách je pak třeba mít světlomety.

Stále dominující materialistické myšlení nedovoluje ani porozumění významu spirituálních pojmů, natož hlubším úvahám, takže je v poslední době téměř zbytečné vést tyto diskuze se svými současníky, a vede jen k pocitům marnosti. Lidé už raději vyhledávají pomíjivé hedonistické požitky, vzrušení, okamžitou exaltaci (Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…), omámení a opájení se předmětným světem, a mezi tím jen dlouhé prázdno či touha po další euforii. Narkotická pomíjivost.

Plné uvědomění si přítomnosti TEĎ a TADY leží hluboko pod vnějšími vjemy. Věčnost okamžiku musíme klást do mentálně nadřazené úrovně, která je svou strukturou vědomí nadlidská. V ní nejde jen o nějaký pomíjivý okamžik v čase. Kosmické „Teď“ ve své plnosti a hloubce obsahuje celou historii kosmu, včetně jeho složení všech galaktických, hvězdných a planetárních systémů, a včetně taky všech předešlých emanací samotného Tvůrčího díla , protože i to podléhá zákonu reinkarnace jako vše, co je zdánlivě mimo Podstatu.

O všech těchto hlubších univerzálních dimenzích je důležité vědět i proto, abychom dokázali alespoň na chvíli poodstoupit z každodenních řetězců příčin a následků, jimž říkáme život a pokusili se jim porozumět v komplexnosti čili abychom byli co nejméně manipulováni kolektivním nevědomím světa.

Tím se pak můžeme oprostit i od zbytečných spekulací, plánování, iluzí, které nám přináší horizontální časově osudová linie, a můžeme se nořit lépe do hloubky těchto okamžiků, neboť ta je bezedná.

Na proniknutí k vyšším levelům nebudeme mít v tomto vtělení patrně ještě dost energetického potenciálu, ale i tak lze v meditacích či vnitřních dialozích zkoumat pozemsko-nebeskou bránu, přestože každý okamžik takovou branou kterýmkoli směrem je.

Jakékoli zamyšlení, odlišné od každodenní rutiny a rituálů, umění nahlédnout svůj život a jeho hodnotové směřování z většího nadhledu, má pro duši velký smysl. Vše hlubší, co narušuje stereotypní duševní všednost má smysl. Pozitivní transformační smysl mohou tak mít i všechny naše krize a vnitřní konflikty, pokud je bereme jako příležitost pozitivních změn. To samozřejmě zvládají spíše duševně zdraví lidé, ti s psychickou deformací potřebují spíše opak – klid a jistoty, potřebu ustálení a aktivní víry.

…

V odstředivé době nového šesti tisíciletí adorace ega, jak bylo chápáno dosud, bude ztrácet svůj hlavní význam. Možnost tzv. „spasení duše“ bylo v křesťanské kultuře ideově stlačeno do rozmezí jediného života, jediné inkarnace, kdy se nekompromisně rozhoduje, jestli přijde duše „do nebíčka nebo do peklíčka“ a z tohoto úhlu jedinečnosti vznikala celá křesťanská kultura, která teprve později v renesanci byla doplňována i zájmem o starořeckou vědu, filosofii a umění. Reinkarnace jako tradiční duchovní zákon předchozích dob byla již zpočátku nového křesťanského hnutí záměrně z jistých a konkrétních důvodů potlačena, přestože současníci Krista ji brali spolu s karmou i vegetariánstvím za samozřejmost.

V ideově ořezané věrouce se měl člověk pomocí modliteb a dobrých skutků osvobozovat od svého pozemského údělu, svého hříšného těla a následovat tak „božího syna“ v cestě na nebesa. Za odměnu po smrti pak směl spolu s anděly na nebeském kúru pět ódy Bohu v nebeském církevním chóru.

To je samozřejmě jen jeden z pohledů a interpretací. Dnes se vše naopak staví pro podprůměrného konzumního člověka a slouží se spíš jeho špatným vlastnostem, které se tak ještě víc posilují. Vše je nahlíženo prizmatem tohoto jediného lineárně žitého života. Tím samozřejmě získává jakoby svou neopakovatelnou jedinečnost a důraz je pak kladen hlavně na intenzitu prožívaných emocí, čím jsou hustší, tím lépe. Pokud by to byla věc pouze lidí, budiž, ale následky si za nás odnáší zbylá část pozemské populace v likvidaci jejího životního prostředí.

…

Jakékoli svévolné manipulace znamenají preferování něčího ega, tj. mocenské expandování a podřizování druhých ve svůj prospěch. Taková společnost, která je založená na výbojném egu, je vždy postavena pyramidálně – od adorovaných vůdců na vrcholu pyramidy až k její služebné a opovrhované základně. Oživeny jsou atributy jako je otroctví, nevolnictví, hierarchie, nadřazenost, poslušnost, nesvéprávnost, konkurence, nepřátelství, dobývání, válka apod. Probíhá vytyčování ideově územních okruhů, které se snaží vnější moc sobě podřídit.

Alternativou je úcta k individualitě druhých bytostí a vzájemná pomoc a služba. Za ostatní živočichy by bylo třeba „mluvčích“ z lidského rodu, kteří budou obhajovat jejich práva stejně silně jako práva lidská. Měli by být jako jejich správci, kteří rozumějí jejich potřebám a schopni je i tlumočit celé lidské rase. I toto by mělo spadat do role budoucích kněží, zasvěcenců, magiků, přenašečů, učedníků či žáků.

Úkolem zasvěcenců je co možná nejpoctivěji šířit určité vyšší poznání, a tím pozvedat i kulturní laťku lidstva. Tzn. inspirovat nikoli znásilňovat svými dogmaty. Náboženství, které neumí chápat smysl života, samo nemá moc velký smysl a nutně dezinterpretuje i boží zákonitost v tvůrčím díle. Pod víru v boha se dá skrýt cokoli, i ty nejzvrhlejší činy vůči životu se dají nějak takto chytře odůvodnit.

…

Náš zrod do etnické skupiny, odpovídající určitému egregoru, není náhodný. Je to společenství vtělených i nevtělených, založené na mentálních principech, projevujících se v daném časoprostoru. Naše sepjetí s určitým egregorem je založeno na obdobných korespondencích s jeho charakterem.

…

Vnitřní bytost – bytost TD (JZ, Bytí, str. 124) míří svým vědomím do Podstaty. Vyšla z ní a vrací se do ní zase zpět – je to aktivní princip. Nicméně celá její cesta skrz TD je v jejím latentním stavu hotová Teď a Stále (viz věčná přítomnost). Oživením této latence se rozehrává hra oddělenosti, jíž lze v iluzi mnohosti jít do všech dalších rovin universa.

…

3 fáze na duchovní cestě:

1) Do půli života člověk analyzuje, objevuje svět protikladů

2) Ve druhé polovině začíná skládat související protiklady do jednoty

3) Ke konci druhé poloviny nachází jednotu zpětně i v mnohosti, vše je jedno jediné Já.

V polovině vývojové cesty vnitřní bytosti to pro ni byla ještě mnohost forem i myšlenkových konstrukcí, které začínají být pozvolna chápány už z pohledu Jednoty. Ta postupně přestává být převážně filosofickým mimosmyslovým konceptem, ale žitá stále plněji.

Ve druhé půli evoluční cesty si člověk začíná uvědomovat, že vše rozčleněné do mnohosti, je vlastně jím samotným, jeho já stále méně podléhá omezeným hranicím, rozšiřující se na vše myslitelné.

Takže cesta vnitřní bytosti se odehrává od prvotního vtěleného ega nějakého viru až k propojení ve výsledném nekonečném božství (Bráhma). Vědomí Já Jsem se rozšiřuje na vše vždy a všude. Člověk tak postupně přechází do vyššího stádia: Dění v činnosti i nečinnosti.

…

Skutečná láska obsahuje sílící uvědomění, že i druhé bytosti jsou součástí mne samého, našeho společného prazákladu v Já, v transcendenci bez všech atributů. Pak můžeme milovat i druhé jako sama sebe.

…

O VÝTVARNÉM ZOBRAZOVÁNÍ

Naše iluzivní vnímání okolního světa je umožněno průchodem konkrétním psychofyzickým energetickým prostorem, vnímaným smyslovými čidly v jednotlivých centrech těla, v tzv. čakrách. Ty hrají hlavní roli i v našich životních možnostech a jsou výslednicí celé řady předchozích bytostných reinkarnací. Díky nim můžeme vizualizovaně vnímat děje se všemi svými „iteračními“ možnostmi řešení. Je to nepřetržitý duševní proud univerzální plynoucí duše, která se „vlévá“ do nejrůznějších tělesných bytostných druhů, čímž se ještě více sofistikuje a smyslově tak prožívá konkrétní okamžiky tohoto osudového časoprostoru ve fiktivním pocitu vlastní individuality a identity.

Kolem nás tak leží prostorově rozmístěný sled událostí v energeticko-konceptuálních formách, kterými svým životem postupně procházíme, smyslově je vizualizujeme a dáváme jim tak osobitý charakter a kontinuitu, abychom mohli rozšiřovat své vědomí o zažití jejich konkrétních frekvencí. Touto smyslovou konkretizací svého okolí získáváme dojem osobní integrity a pohybu v osudovosti.

Další rovinou jsou pak uchované vzpomínky na tyto děje v tělesném a mozkovém komputeru, jehož strukturální zdokonalování se tím současně v čase vyvíjí. Vše existujíc má nějakou formu své paměti a existují způsoby, jak ji dokázat rozluštit.

…

Jak překročit svůj osudově daný, ale již nevyhovující archetyp či jeho egregor? Jediný harmonický způsob je pozvolné přeprogramovávání sebe sama nenásilnou a přirozenou cestou sebevzdělávání, prohlubování meditacemi a zkušenostmi, zušlechťováním osobních vlastností i vztahů s okolním. Jedná se tedy hlavně o změnu vnitřní kvality k větší odpovědnosti vůči sobě i druhým.

…

Psyché, hmota a energie jsou v Podstatě tímtéž, jsou její nedílnou konceptuální neprojevenou součástí. Odlišnost samostatných forem získávají až projevem ve vědomí Tvůrčího díla.

24.4.15

…

ÚVAHY 2015/2

Vše ve vesmíru se děje cyklicky, čemuž vše včetně časové roviny podléhá, takže rčení: „Jak na počátku, tak i na konci“ je hlubokou metafyzickou pravdou.

Matečný základ vesmíru (jeho matrice) se množí kopírováním (zrcadlením odrazů) napříč generacemi. Stejně ale jako větve stromů jsou i ony geneticky stále součástí jediného stromu života.

Vývojový tlak silových polí se ubírá na spirálách času z Jednoty přes mnohost opět do Jednoty. V tomto dualitně rozloženém průchodu vznikají veškeré další působící síly jako jsou dynamika, setrvačnost, cykličnost, paměť, geny, karma, osud atd.

…

Každý fraktální časoprostorový úsek je vnořen a propojen sám v sobě, ale i s dalšími psychoenergetickými egregorovými množinami, a do nichž jsou vnořeny zase další jejich odrazy včetně svých nad a pod úseků, což vytváří možnosti pro dokonalou souvislost mezi nimi.

…

I v současnosti má stále ještě smysl zhmotňovat krásu, harmonii, spiritualitu a dobro, přestože tvrdě zmaterializovaná realita destruuje vyspělejší hodnoty a její vibrace přejí spíš pomíjivosti a duchovnímu rozkladu. I takovéto frekvence sice lze měnit ve prospěch společného dobra, vyžaduje to ale mnohem náročnější osobní nasazení každého jednotlivce ve společnosti. Ty rozpoutané dostředivě hmotné síly námi kmitají takovými vibracemi, že vytřepávají téměř duši z těla. Pro udržení jakéž takéž rovnováhy je již třeba skutečně mnoho dobré vůle a tvořivé energie, a proto vyplácávat ji na nesmyslné blbosti je dost kontraproduktivní pro všechny.

Nejvíce jsou mocí fascinováni jen nevědomí slaboši či psychopati. Obě skupiny ztratily v sobě svůj pevný vnitřní bod, a proto vše hledají jen vně.

Autoritářský režim lze zespodu narušovat vytvářením množství nezávislých „podzemních“ aktivit. Ty pak ve společnosti působí jako autonomní vysílače už pouhým frekvenčním vyzařováním v konkrétním časoprostoru. Dnes ve velké míře tomu pomáhá i onen „ďábelský“ internet. Proto ty zběsilé snahy po jeho cenzurování.

„Vnášet do reality to, co v ní ještě není“. Z citátu vyplývá, že to, co je tu již přítomné, není celá pravda, a tedy podléháme polovičaté iluzí.

Vnímanou realitu si spolutvoříme sami za sebe, a každý ji má trochu odlišně vyprojektovanou. Zlem se pak stává, když si tyto částečky subjektivních pravdiček hrají na celé a takto jsou podsouvány všem. Toť problém dnešního zideologizovaného světa.

…

Bez kontinuity příčin a následků, tedy bez času a prostoru, to je pojetí božské jednoty z pohledu spirituálnějšího člověka. Je to ale opět jen jeden pól chápané pravdy, protože i dualita do jednoty patří jako její aktivovaná součást. Potom ale musíme uvažovat z komplexnějšímu pohledu o „Jednoto-dualitě“ tedy pluralitní jednotě.

…

Kristus vzal na sebe dobrovolně úděl vtěleného bohočlověka, neboť vnitřně se cítil být již vším a vše také vnímal jako nedílnou součást sebe sama, tudíž i pociťoval naši nedostatečnost jako svou vlastní.

…

Odpouštět druhým znamená pochopit a přijmout jejich postoje v rámci duální součásti vlastního lidského charakteru, ať jsou druzí, jací jsou, vždy poukazují na něco nedořešeného v nás. Jinak by přece nebyli ani součástí našeho osudu.

…

Podle filosofie J. Zezulky je nadvědomí pro nás vědomím naší „vnitřní“ bytosti. Celý náš život je tak pouze jejím jedním dnem. Celý reinkarnační řetězec našich vlastních životů lze tak chápat jako její jeden život a ona sama je v obdobném postavení vůči vlastnímu nadvědomí. Je to obdobné, jako je pro nás souhrn všech našich dnů jediným naším životem.

…

Nacházíme se uprostřed kolektivního přechodu z dostředivé do odstředivé doby. Zatímco doba dostředivá byla charakteristická těžkým utvrzováním ega ve všech možných směrech, obnášejících I strach z mocných a neznámých sil, nesčetných konfliktů, bojů, omezování, pronásledování, upevňování vlastnictví či moci, nyní nastává příliv zcela opačných vibračních vln, podporujících uvědomování si sounáležitosti a propojení (konektivitu) ve vzájemné vnitřní pluralitní jednotě.

24.-29.5.15

…

ÚVAHY 2015/3

Dualita plodí osamělost ale i touhu a vůli po úplnosti, tedy po opětovném spojení duše a ducha v jednotě.

…

Tvorba zbavuje člověka negativity, očišťuje ho, neboť nutí soustředit pozornost na tvůrčí akt, a tím přirozeně i na přítomný okamžik, díky čemuž dochází k splynutí s čistou energií tvůrčího procesu.

…

Historicky se nacházíme ve stavu před kolapsem starých dostředivých systémů, který předchází nové době se svými nově prosazovanými idejemi. Určité konzervativní pozdržování intenzity této společenské entropie by mohlo být i přínosné ve vyvažování archetypálních sil, protože vše bude stále víc podléhat sílícím tlakům vodnářského proudění. To nutně přivede svět do velké nerovnováhy a prudké „provalení hradeb“ nemusí společnost jako celek ustát.

…

To, co nazýváme evolucí, je vlastně materializací procesů archetypálních ideových sil. Paradoxně ale neexistuje jejich objektivní kontinuální počátek ani konec v čase, protože čas je z vyššího hlediska iluzí strukturalizovaného kosmu. Vše včetně dějovosti, která je v nejvyšším patře příčin jen konceptuální, trvá ve své věčné přítomnosti a vyvíjí se jen bytostně smyslový úhel pohledu.

…

Státy jsou útvary, vytvořené silami dostředivě egocentrické doby. Jejich vznik, vývoj, rytmus i zánik podléhá vyšším koncepčním zákonitostem a lidstvo si je upravuje ke svým dimenziálním měřítkům.

…

Fáze nádechu a výdechu = expanze a zhroucení.

12.-16.6.15 (Knajpa)

…

PŘECHODY, MOSTY, BRÁNY

Stejně jako ve vesmíru, i v dějinných liniích lze nalézt časoprostorové „tunely“, sloužící jako přechody mezi alternativními úrovněmi. V jedné z nich se nacházíme nyní i my. Celou dnešní dobu tak můžeme vnímat jako přechodovou.

Pokračování současných politickomocenských trendů dosavadním směrem vede společnosti už pouze a jen k jejich úpadku ve všeobecném chaosu. Přesto se vládnoucí systémy snaží ještě více přitvrzovat, ačkoli vážné systémové poruchy jsou již nepřehlédnutelné i pro nezasvěcené laiky. Faktory rozkladu lze vidět v téměř všech společenských strukturách, ať to je přemnoženost, devastace prostředí, „digitalizace“ mozků, řízené pseudorevoluce, genocidy, stupňující násilí, radikální zhloupnutí obyvatelstva, a nejen nových generací, duševní choroby atd.

Abychom pochopili tyto negativní trendy je třeba se na ně podívat z vyššího spirituálního pohledu, založeného na základě poznaných principů univerzálního řádu (který rozhodně nelze žádnou bytostí ovládat ani manipulovat).

Charakter Univerza čili Tvůrčího díla je formován střídáním 4 výchozích tvůrčích sil (jak popisuje v knize Bytí J. Zezulka). Posledních přibližně 6000 let bylo vše na planetě ovládáno principem zemského živlu, tj. dostředivých sil, které podporují veškerou fragmentaci a krystalizaci jak ve hmotě, tak i v duchu. Poslední éra, přibližně 2000 let, byla dobarvena ještě podvlivem chladu, což konzervovalo celkovou zemskou statičnost. Dle JZ se jedná o nejnižší a zároveň nejtěžší dobu známé historie, a to z hlediska ztíženého propojení s dalšími úrovněmi i nadúrovněmi života.

Toto střídání protichůdně působících sil po určitých dobách má tak za následek změny myšlení na planetě, a tedy i změny charakterů lidských civilizací. Každý vliv si vytváří tu svoji. Tento přechod v dnešní době bude mnohem významnější než před 2000 lety, kdy se rozpadaly velké kultury.

Změna z dostředivého do odstředivého vlivu, tedy z egoistického do altruistického vlivu, má za následek ti to, že co patřilo dříve vnitřnímu nevědomí, je projektováno nyní navenek, což pomáhá spoluvytváření veškerého současného chaosu, vedoucímu k stále větší komplikovanosti života a nepřehledným vnějším strukturám.

K prudké duchovní degradaci došlo již před 2000 let, kdy došlo ke změně podvlivu nadřízené dostředivé síly a měnil se jeho charakter z ohnivého a nadšeného znamení Berana do chladně vypočítavých Ryb. Projevilo se to hned z kraje rozpadem Římské říše a nově nastupujícím náboženstvím, které ihned z kraje bylo mocensky „ořezáváno“ o jeho podstatné prvky, které dříve vždy k duchovnu patřily. Jednalo se o učení karmy, reinkarnace, vegetariánství ad, což mělo své známé mocenské příčiny.

O něco později se v arabských zemích objevil ještě i Mohamedův nepovedený klon již takto amputované náboženské filosofie – východní islám, který byl již úplnou karikaturou původního duchovního poznání. Křesťanská idea byla z hlediska čaker projektem 4.čakry, která psychoenergeticky odpovídá srdci, a tedy lásce, emocím, citům, empatii, intuici, nesobeckosti ad.

Každá nová éra navazuje v lidské kultuře a tradicích ještě na předcházející a vlivem setrvačnosti tlačí svět ještě chvíli dosluhujícím směrem, než podlehne novým vibracím, tzv. se překalibrovává, přelaďuje, což může probíhat na nejrůznějších úrovních od osvícené změny vnímání až po katastrofické zničení planety za pomoci samotných lidí.

O slovo se vždy ale hlásí nové frekvenční vlivy, a vzhledem k předchozí éře, vnáší do společnosti „progresivní“ (byť i v negativním významu) do té doby i nemyslitelné ideje a změny ve směřování lidské kultury. Dnes se děje přechod od uzavřených systémů posledních 6000 let do otevřených v následujícím 6000letí, jde tedy o něco velmi převratného z hlediska známé lidské historie.

Pokud se tyto nacházejí v plusové stoupající vlně na frekvenční sinusoidě, obohacují život o nové rozměry, u klesající křivky působí destruktivně konfliktním způsobem na danou civilizaci, a jsou tedy i příčinou mega krizí, revolucí, válek apod. V takovém případě přeživší lidstvo začíná znovu od začátku budovat svou civilizaci pod vedením vyspělých vůdců, kteří se rodí na pomoc z vyšších úrovní vědomí.

Dnešní vztah mezi končící dostředivou dobou a začínající odstředivou patří rovněž do kategorie těch větších krizi, nicméně je i začátkem stoupající sinusoidy po dlouhém období degresu (viz Yugy). Tento 6000letý trend je zřejmě také ještě umocněn i souběžným přechodem jemu nadřazeného 24000letého cyklu do odstředivosti. O změně ještě vyšších cyklů se můžeme v dnešní době zatím jen domýšlet na rozdíl od znalostí prehistorických kultur, které se k nám částečně dostaly. Je tady dokonce předpoklad, že tento pro bytostný svět pozitivní přechod se děje ve více do sebe vnořených časových cyklech TD, kde se uvažuje už ve statisících i milionech let.

Celá přítomná doba je tak velice vážným krizovým přechodem. Stojíme tak. „před branami“ velké kosmické pouti. Do nové doby mohou ale projít jen ti, kteří jsou již na přechod připraveni svým vědomím, geneticky či karmicky, tedy svou odpovídající vibrační kvalitou. Ti, kteří zůstanou „uvězněni“ svým myšlením ve starém a již poškozeném vlivu minulých dob, budou v mnohem těžší situaci a velkou část lidstva čeká „reparát“, kdy budou muset opakovat svou dobovou učební látku, kterou dosud nezvládli. Z hlediska hermetiky nedokázali vystoupit z hmotných čakrových úrovní do vyšších psychických.

Apel Krista v období zemsky chladného vlivu Ryb byl zaměřen na energii srdeční čakry, a vše, co s ní souvisí, aby byl vyvážen všeprostupující chlad dostředivé doby, projevující se přemrštěnou sekularizací v lidské společnosti. Tato jeho idea však byla hned z kraje zmrzačena nemilosrdnou likvidací tohoto duchovního přinašeče. Poté pak mohla následovat dlouhodobá mocenská destrukce jeho spirituálních záměrů, tj. v zablokování energetického proudění z 3. solární čakry výš ke 4.srdeční, jinak náležející i vůli a rozumu. Byli králové, politici, ale i samotní neznalí či zkorumpovaní kněží, kteří význam a energii nauky obrátili od pojmu sloužit veškerému životu na být pány nad životy druhých, a to trvá dodnes.

Princip moci v odstředivé době má mít již obrácené znaménko, tj. vůdci mají v nejrůznějších formách pomáhat slabším, aniž by byli lidé uzurpováni a zotročováni. Měla by se hlásat objektivní pravda bez nadržování jen jedné straně, a aniž by z důvodů hierarchického postavení a rozdílnosti byli protivníci zatracováni či dokonce fyzicky likvidováni, což se rovněž děje až dodnes Smyslem budou snahy sjednocovat při současném respektu k odlišnostem a originalitě všech bytostí.

Éra přechodu značí také větší aktivaci karmy individuální i kolektivní. Mísí se zde několik spouštěcích faktorů, jako je nadosobní vůle (projevená evolučním tlakem), formující vůle skrz živlové síly i vůle bytostná (osobní) odpovídající charakterům pod vlivy jednotlivých dob.

…

V nejrůznějších projekcích můžeme dnes vidět svět napěchovaný zbraněmi, chemickými a dalšími odpady, vlnovým zářením, škodícím přirozeným biofrekvencím (včetně flory).

Dalším výbušně negativním faktorem je záměrné rozpohybování celosvětové migrace, mající devastující vliv na všechny roviny doposud ještě relativně „klidné a stabilizované“ společnosti. Integrace omezeného množství utečenců může ale fungovat jen do doby, dokud jsou uznávána vyšší společenská pravidla na daných územích, která byla formována předchozími staletími. Křesťanství, byť silně zkarikované, přeci jen pomáhalo harmonizovat společenskou sounáležitost, solidaritu, odpovědnost, mírumilovnost, sbližující na cestě k vyšším duchovním ideálům.

V čase společenského hroucení se rozpadá nadstavba dobrých úmyslů, graduje boj o osobní výhody, a dokonce o samotné přežití, čímž jsou ještě silněji oživovány především nižší karmické levely. Bez akceptování nadstavby ze sfér duchovní jednoty se lidské bytosti propadají už jen zpátky do pudovosti a zvířecích vzorců chování, pokud by staré vlivy trvaly ještě dlouhou dobu. Právě proto je geniální boží plán jejich kosmického vyvažování.

…

Dnes je stále častější masitá strava „díky“ chovným velkofarmám všude po světě. Lidé konzumují zvířata proti dřívějšku již ve velkém, čímž si ale nevědomě deformují svou genovou a buněčnou strukturu, ale především svou nešťastnou karmu.

Pokud by ale byla zvířata opravdu jen tupými krvelačnými predátory, už by se to na základě přenosu genů razantně projevilo ve všeobecném lidském chování. To, že tyto vlivy nejsou až tolik razantně nápadné, svědčí jen o tom, že zvířata jsou nám ve svém vývojovém postavení mnohem blíž a jsou mírumilovnější a sofistikovanější, než si jsou lidé u oběda ochotni připustit. Napadne snad krávu či prase sežrat slepici? Naopak mnoho z nich žije v bezproblémových mezidruhových kooperacích, přestože jsou mezi nimi i velké druhové vzdálenosti. Oproti tomu lidského tvora před jezením jakéhokoli poživatelného masa neodradí téměř nic.

Toto jsou úchylné poklesky a příčina generování stále nové a nové těžké karmy, kdy jako pavouci se zacyklujeme do příčinných sítí a dalších a dalších krvavých her. Jsme tudíž potom osudem vraceni i do hrůzných „her“, které nás děsí, a které již dávno hrát nechceme. To vše do doby, než dojde k duševní transformaci lidí a pochopení mezidruhové sounáležitosti v tomto světě. Zezulka říkával, že lidstvo bude vražděno ve svých válkách, dokud bude samo vraždit jiné tvory, a dokud tento karmický fakt nepochopí.

1.-22.7.15

…

O KOMUNIKACI

Pro dobré vztahy s druhými je důležité, jak s nimi komunikujeme. Budeme-li používat přikazovací způsoby: „Musíš udělat to a to, takhle a tak, jinak uvidíš!“, je to silně autoritářské imperativní a machistické jednání. Pokud už po druhých něco chceme, není lépe říct: „Pokud bys udělal to a to, vedlo by to k tomu a tomu, což je dobré pro všechny strany“? V tomto případě je kladen důraz na svobodnou volbu a kritičnost druhého, diskuze pak může být postavena na racionálním řešení situace. Tím získáváme mnohem lepší vzájemné vztahy a současně i společné hledání nejlepšího řešení pro všechny strany.

Je také dobré se zamyslet, proč druhý vůbec vstoupil do mého života, jaký v něm plní účel a smysl. Protože náhody neexistují a jsme k druhým a oni k nám přivedeni z určitého nám zatím skrytého záměru. Podobně můžeme přemýšlet o tom, jakou roli sehráváme u druhých my samotní, co jim přinášíme nebo naopak odebíráme. Tím se učíme i pozitivně, a přitom kriticky myslet.

…

SKUTEČNÝ NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD

V makrovesmírném prostředí dochází rovněž ke změnám živlového charakteru a proudění z dostředivě konzervativního k odstředivému plynutí, neboť „kosmické kyvadlo“ mění svůj směr.

To nyní povede k rozpadu všech násilně stlačených a nevyhovujících forem zapříčiněných těžkými vlivy posledních 6000 let. Rok 0 je obecně označován za konec doby železné. Nejen v Evropě začínala v této době masová migrace národů, kdy převážně z východu, ale i jiných stran, se tlačily velké skupiny migrujících kmenů, rodů i národů, hledaje nová sídla a působiště.

Obdobně můžeme i dnes sledovat začínající masové migrace, zatím ne ve stěhování celých národů, jak je předpovídáno především o Africe. Do roku 2100 to ale budou již stamiliony migrantů, pokud se tomu nějakým „zázračným“ způsobem přemnožené lidstvo nevyhne a samo nezačne regulovat svou porodnost. Jakékoli násilné postupy, byť by byly podmíněny dobrou vůlí, ale dosavadní uspořádání světa ještě více rozvrátí.

Dnes jsou hranice států zhruba ještě ustáleny díky pohnuté historií posledních 2000 let, zapříčiněné vlivem archetypu chladu a krystalizace. Tyto vibrační energetické vlivy podmiňovaly veškeré lidské aktivity v posledních tisíciletích, včetně vzniku měst, států, hranic, politickomocenských systémů, technologického vývoje ad.

Tak, jako se střídají a současně mezi sebou konfrontují protichůdné živly ve fyzické rovině, děje se to i na bázi psychiky, či lépe řečeno hlavně na ní. Zde můžeme hovořit o zákonu odrazu v oblasti duševních vlivů. Jedná se tím o postupnou změnu společenského paradigmatu (zorného úhlu) v nahlížení na všeobecnou skutečnost.

Křesťané o tomto hovoří jako o „obrácení duše“, čímž mají na mysli cestu z vnějšího „cirkusáckého“ světa zpět k duchovním kořenům celé lidské kultury. Je třeba začít vnímat věci z jiného úhlu, než tomu bylo dosud.

Odstředivé vlivy, které budou příštích 2000–6000 let posilovat, budou podporovat mnohem hlubší napojení na naši bytostnou podstatu, propojovat světy makro a mikrokosmu, takže lidstvo bude schopno lépe rozlišovat a vidět chyby, kterých se až dosud dopustilo. To by mělo samozřejmě vést k nápravě, v lepším případě dobrovolné a v horším vynucené vnějšími okolnostmi.

V takovém případě by se jednalo o karmické narovnání lidstva. Karmické zákony, které mají za úkol vyvažovat protikladné síly ve vědomí a podvědomí, působí jak na individuální, tak i kolektivní úrovni. Kolektivní karma většího celku může ale působit jinak na nízce orientované jedince a jinak na vyspělejší, u kterých se projeví více jako boční, byť nežádoucí těžší vlivy, dopadající zprostředkovaně z okolního prostředí.

Odstředivý vliv tak bude revidovat veškeré současné organizované struktury, a také všechny násilně poslepované formalistní struktury. Bezbřehost tohoto vlivu by však v extrému mohla vést rovněž ke společenské desintegraci, vyúsťující do všeobecné anarchie (viz negativní konotace Vodnářského znamení). V rámci soustavně působícího kosmického zákona protikladů a jejich harmonizace zde ale později přistoupí i vyvažující vliv dalších živlových znamení.

Nicméně, pokud se lidstvu bez většího zranění podaří do tohoto přicházejícího období vstoupit, nastane doba skutečně velkých odhalení a vědeckofilosofického a duchovního poznání, které ve své provázaností budou teprve základem skutečného nového světového řádu (nikoli současných pseudoplánů nejvyšších „elit“), skutečné pluralitní demokracie spolu s vysoce spirituální vědeckou naukou o zákonitostech bytí, včetně poznání karmických a reinkarnačních zákonů, čili rozvinuté transpersonální filosofie a vědy. Bude zde tedy nově vnímaný universální řád, přicházející skrze nitro každého jedince, který povede k dokonalejším mezidruhovým vztahům vůbec.

Než se zde ale jakýkoli odstředivý systém upevní a převáží nad doznívajícími dostředivými strukturami starého rozpolceného světa, stále ještě bude docházet k mnoha extrémním excesům (hlavně vojensko-totalitní povahy). Bude tedy záležet jen na lidstvu, jak rychle se dokáže vyladit na nový odlišný systém hodnot. Rovněž tak záleží i na enviromentálním prostředí, co bude lidem vůbec umožněno realizovat (Za 9 let v r. 2024 nastává přechod vlády Pluta z Kozorohu do Vodnáře a bude v tom již zřejmě jasněji).

…

Charakter odstředivé éry:

Změna vědeckého a spirituálního pohledu
Prodlužování lidského věku s novými formami léčby
Vnitřní moudrost (výsledek nového paradigmatu)
Duchovně magické schopnosti (telepatie, telekineze, teleportace…)
Ekologické myšlení (integrovaná součást humanity)
Pochopení myšlení i jiných tvorů a vzájemná komunikace
Poznávání multiverza a univerzalistická věda
Chápání přírodních a duchovních zákonů jako jediného principu o dvou pólech
Spirituálně léčivé umění atd.

4.8.15

…

INKARNAČNÍ RESTARTY

Své problémy si každý nosí v sobě po x životů. V tom je významná milosrdnost reinkarnačních zákonitostí, pomáhající rozložit duchovní vývoj do dlouhých etap. Umožňuje to díky soustavně obnovovaným inkarnacím duše zapomenout na své předchozí role i jejich nevyvážené skutky a dívat se tak na svět i sebe sama stále novýma očima. Tak lze vidět univerzální spojitost věci z nejrůznějších zorných úhlů a udržovat rovnováhu duše v jejím vývoji.

Takto jsme soustavně cíleni k permanentním restartům a znovu a znovu posilováni k dalším vývojovým změnám na své kosmické pouti zpátky ke Zdroji. V tomto procesu hraje významnou roli vnitřní odpouštění a smiřování, které má vliv na to vývoj, jestli svůj vývoj urychlíme nebo naopak zbrzdíme. To je klíč k pochopení nejen druhých bytostí, ale i sebe sama, kdy začínáme ke všemu přistupovat se stále větším soucitem a porozuměním ve stále jemnějším nadhledu, čímž si uvědomujeme, jak hluboce jsme všichni navzájem duševně propojeni. Z hermetického pohledu nakonec vývojově docházíme až k nahlížení samotné duality jako fikce, kdy není rozdílu mezi já a ty.

…

Katolická církev se po dobu svého působení vždy snažila potlačovat u lidí nižší pudové složky často těmi nejtemnějšími a nejdémoničtějšími prostředky, čímž dosahovala pravého opaku. Dnes žijeme v době, která je relativně svobodná a nezávislé zkoumání spirituálního světa až na vážné excesy netrestá. Je to i díky tomu, že jsme jako lidé rozvinuli schopnosti logického uvažování a s fanatismem všeho druhu máme bolestné zkušenosti. Nikdy nic není ale definitivní, proto je třeba si svou svobodu neustále hlídat.

17.8.15

…

MULTI-KULTI CIVILIZACE

Moderní civilizace je komplikovaný mnohovrstevnatý a zacyklený společenský útvar. Vyústění dostředivé doby se projevilo mocenským rozdělením světa a upevněním lidské společnosti ve státních útvarech. Vodnářská odstředivost bude ale vyvracet mnoho nepevných hranic a dosavadních hierarchických systémů a ideologií, což bude otevírat i další cesty a obzory skrze její permanentní revoluci ducha.

Zavržené dostředivé ideje současné i minulé doby nezmizí docela (zákon zachování energie) a probudí se opět k životu (v poněkud odlišnější verzi) zejména za dalších 2000let, v éře rovněž dostředivého Kozoroha, který bude výstřelky odstředivé doby muset zpětně opět vyvažovat svým protilehlým zemským charakterem.

…

Existují 2 protikladné myšlenkové proudy + jejich integrace:

1) univerzalistický – sjednocující mnohostranné zájmy, v destruktivním pojetí je ale potlačující pro zdání povrchní jednoty.

2) partikulární – mnohovrstevnaté sekulární zájmy, v záporném pojetí vnitřní antagonistické boje o moc.

Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě = rovnovážné projevení obou proudů v jednom celku. Dosud vždy střídavě dominoval jeden nebo druhý (viz např. socialismus a kapitalismus).

Pokud byly v minulosti války běžnou formou řešení jakékoli větší změny společenského paradigmatu, vyhnout se jim by znamenalo, pokusit se řídit tyto procesy z hlediska archetypálnějších rovin ducha, jejichž odrazem je lidský intelekt s polaritou rozumu a citu. Takový přístup dovede zajistit jen skutečně „osvícená“ elita, podporující kritické myšlení a vzdělanost celé společnosti, nejen své vlastní kasty, považující zbytek lidstva za služebníky jejích zájmů. Osvícená duchovní filosofie v sobě zahrnuje rovnováhu obou sfér – ducha i hmoty.

Nyní se zdá, jako by globalizační multikultura byla jediným myšlenkovým trendem budoucnosti, když vidíme, jak se stále hlouběji noří do materialistického technosvěta a mu poslušného kolektivismu.

Odstředivé vlivy po mnohatisícileté pauze nás patrně příštích 6000 let povedou opět „zpět ke hvězdám“. Individuální bytost však bude nucena vnější dynamické procesy vyvažovat protikladnou dostředivostí pro zachování své svobody a vnitřní rovnováhy. Dostředivé a odstředivé síly jsou tak jako kormidlo či brzda a plyn.

Duchovnější člověk vyvažuje panující psychofyzikální vlivy svou pevnou individualitou, nepodléhá jim tolik, a snaží se zůstávat ve středu proudění. To předpokládá i posilování vlastní kritičnosti vůči vnějšímu dění, zůstávat v opozici vůči všeobecnému kolektivnímu nevědomí, s nímž agresivní jednostranné ideologie úzce souvisí.

Jelikož teprve nastupuje vláda odstředivého rytmu, bude zde ještě určitý čas docházet k přetahování starých mocenských sil s novými myšlenkovými proudy, než dojde k jejich rovnováze v nastávajících podmínkách.

…

Vědeckotechnická materialistická civilizace se svým stále hmotnějším blahobytem, avšak nedostatkem sjednocujícího spirituálního povědomí, se stává čím dál složitější městskou džunglí, bludištěm se vztahy tak komplikovanými, že jednotlivec se přestává v tomto světě již orientovat a stává se snadnou kořistí nejrůznějších manipulací. Výsledkem je, že se tím uzavírá do uměle vytvořených struktur, bublin zmítaných kolektivním nevědomím. Nemůže pak plněji vnímat ani potřeby dalších tvorů na svůj životní prostor, pohlcen fiktivním světem jen svých egoistických zájmů a představ.

Globalizační procesy umí do sebe zahrnout i ekologické a další minoritní zájmové proudy, je to však výběr velmi selektivní a chybí tomu vnitřní hloubka čili skutečná empatie k životu všech bytostí.

Co dosud brání všem progresivistickým silám v jejich rychlejším prosazování svých utopií je zatím i jazyková rozdílnost. Vlastní jazyk je určitou spirituální nadstavbou každé větší životaschopné komunity, a proto je třeba jazyky chránit v zájmu zachování různorodé pestrosti v celkové diverzitě světa.

Přestože všechny bytosti mají shodný prvopočáteční původ a z toho plynoucí osobní hodnotu, podléhají nejrůznějším archetypálním vývojovým odlišnostem ve stylu života, což k diverzitě patří.

Totalitní ideologie se vyznačují tím, že se snaží život celé společnosti zprůměrovat, zkatalogizovat a zkolektivnit do jedné roviny stejných hodnot i stejného jazyka, protože jejich diverzita totalitárním vládcům nedovoluje tak snadno celou společnost ovládat.

Při migraci desítek až stovek milionů uprchlíků z celého světa už jejich smysluplná integrace do evropské civilizace není možná, protože si všichni s sebou podvědomě přinášejí i své kulturní zvyky a animozity vůči jiným formám emočního myšlení.

Jediný způsob opětného vnitřního sjednocení společnosti tak může být jen přechodem do zcela nového a odlišného duchovního paradigmatu, které by dokázalo nalézt shodný a výhodný cíl pro všechny subkulturní skupiny, což je z dnešního hlediska bez totalitního zřízení naprosto nemožné, a i to by jen prodlužovalo agonii rozpadu. Dosavadní systém již není schopen tyto rozpory řešit, a tudíž nemá šanci to vše ustát. Je tedy jisté, že tak brzy k vyřešení neřešitelného nastoupí už jen deus ex machina, tj. zásah vyšší vůle.

16.9.15

…

DĚJINNÉ UZLÍKY

Každým dějinným uzlem (bodem, bránou, okamžikem) prochází psychoenergetický proud ja sestupný tak i vzestupný. Tzn. že v každém bodu pro nás existuje i možnost volby mezi celým „barevným“ spektrem budoucích dějů.

Každý teoretický „bod“ od kvarků, neutrin, buněk atd. v latenci obsahuje více možností svého dalšího vývoje, jsou v jistém smyslu univerzálně naprogramovatelné pro svou jakoukoli další možnou specializaci. Současně jsou ale v realizaci své příští funkce (role, persony) omezeni svým dosavadním evolučním vývojem včetně generické pamětí a okolním prostředím dalších silových struktur.

V každém časoprostorovém bodě (entitě) jsou tak přítomny všechny roviny TD, ať už za určitých podmínek v latentně možném či již v materializovaném stavu. Myslím, že se to týká procesu, který vědci nazývají kvantovou superpozicí.

Každá ucelená živlová éra tak spoluutváří civilizace s celou škálou rovin a možností od nejnižších po ty nejvyšší dosažitelné hodnoty, jejichž oživení se odráží do všech dalších přilehlých sfér.

Poslední 2000letá perioda se z vyššího ohledu zdá být v tomto živlovém cyklu po velké potopě světa jako duchovně nejtvrdší a nejpokleslejší éra, protože právě v ní došlo k uzavření vyšších neurálních drah lidského mozku (viz 3.oko), což dává naší životní rovině charakter extrémního zabřednutí ve struktuře nejnižších hmotných vibrací.

Výsledkem této kombinace byl bolestivý vznik křesťanství a hybridního islámu v poslední třetí periodě dostředivého věku. Islám za náboženství pro Evropany snad nelze ani považovat. Snad jen jeho ranná fáze byla o něco duchovnější, neboť ještě vycházela z předchozích perských nauk. Současný islám je rigidním systémem příkazů, zákazů a rituálních úkonů.

Křesťanskou filosofii zase nedokázali ve své většině přijmout židé, přestože Kristus přišel právě mezi ně. Protože ale vstupoval do této velmi těžké temné doby, byl raději zavčasu umlčen (dle Bible po 3 letech veřejného působení). Neměl tedy mnoho času a prostoru na vypracování ucelenější verze nového společenského paradigmatu na přelomu minulého tisíciletí. Tu zpracovávali až jeho ne vždy ideální následníci, kdy se do věci neblaze zaangažovaly i tehdejší mocenské orgány.

Osud není ale plošný, má mnoho kvalitativních rovin, takže vždy existuje možnost napojit se i na základní konceptuální ideu onoho věku, kterou nelze žádnou zlovůlí postihnout. Ta je nazývá jako vnitřní (esoterní) křesťanství, a leží hluboko pod povrchními církevními frázemi, takže i skrze ni je možné dobírat se celistvosti univerzální pravdy. To ale již vyžaduje větší osobní úsilí.

…

MULTIKULTURALISMUS A MIGRACE

Světová migrace přináší těžké problémy kolem zachování místní domovské kultury, charakteru místa, historické kontinuity, protože každý příchozí přináší v sobě své genové, a tudíž i karmické zatížení, které si pak odžívá v novém působišti (přichází spolu s ním i geneticky zakořeněná nenávist apod.), což nutně narušuje zaběhnutý životní styl starousedlíků. Pokud by nebyl soustavný a podporovaný proud migrantů včas zastaven, zbývají jen 2 možnosti řešení: asimilace (přizpůsobení se jim) nebo revoluce (změna systému, který to umožnil).

Kultury se prolínají přirozeným způsobem, dokud je na obou stranách dobrá snaha. Migrace z východu probíhala tady odjakživa. Tak, jak putovalo slunce, putovaly i celé kmeny z východu na západ. Jinak je tomu v případě dnešního migračního tsunami, kdy k němu dochází vlivem záměrného řízení, a kultura severu, která je již ve značném úpadku, se nedokáže ubránit těmto novým nečekaným vlivům. Dochází tak k narušení celkové „imunity“ zdejšího kulturního prostoru.

Vše tak míří k faktu, že tato evropská kultura bude z velké části již brzy zničená či transformovaná do nějakého hybridu vlivem těchto pro Evropany barbarských „nájezdů“.

Je zcela neoddiskutovatelné, že západní kultura (její ideová struktura) potřebuje oživení a hledání nových východisek, neboť kostnatí stále rychlejším tempem, zavalovaná neuvěřitelným množstvím stále přijímaných protichůdných zákonů, předpisů, nařízení, zákazů, příkazů, výhružek apod. To samo je už symptomem společenského úpadku, neboť ve zdravém systému jsou morální principy přirozeností a nepotřebují k tomu zákony. Ve starých židovských nařízeních byl ale snad každý okamžik dne takto rozpracován a ritualizován.

Postmoderní civilizace se rozpouští v povrchní dekadenci (zploštělost až tupost pseudohodnot, konzumní pomíjivá zábava, plýtvání životním časem i energií). Degradace a redukce spirituální sféry tak směřuje v 21.století ještě rychleji dolů než dřív, což povede k okamžiku, kdy už nebude možné tyto děje zvrátit, a hlavně evropská kultura se rozpustí v nějaké formě primitivismu. To za předpokladu, že se neobjeví do té doby žádné záchranné procesy.

…

Ze Západu se šíří ideje multikulturalismu ve spojení s globalizačními procesy světového trhu a konzumistickou ideologií již velmi dlouhou dobu a souvisí s poválečným uspořádáním světa. V těchto procesech je možné vidět velké snahy po opětovné unifikaci společnosti, oklešťování mnohovrstevnatosti životních forem, a tím i o potlačení individuálních svobod! Jako by se opakovaly obdobné procesy, které probíhaly při nástupu komunistické ideologie před 100 lety.

Socík selhal především nivelizací hodnot, jejich unifikací, stereotypem, potlačováním jedinečnosti a kreativity. Obdobné rysy začíná vykazovat i anglosaský kapitalistický systém, kdy je stále zřetelnější, že se vědomě oživuje projekt neosocialismu a neomarxismu v kombinaci s monopolním globalizovaným trhem, přerozdělováním dotací spřáteleným subjektům a stále větším zhlédnutí se v čínském sockapitalismu.

…

V dějinách posledních 2000 let je zvláštní role německého národa. Od expanzí vůči keltským a slovanským kmenům mezi lety 0–500 i jejich boje s Římskou říší, přes středověké šíření katolictví, novověk až po 1. a 2. sv. válku, a rovněž nynější nabírání kurzu k 3. světové přes snahy po ovládání Evropy přes EU, což vyvolává opět ducha fašismu.

Z řad tohoto nešťastného národa vzešel Marx i Hitler, to naši západní sousedi „stvořili“ Lenina a jeho bolševiky v Rusku, s původním účelem zabrání východních surovinových nalezišť. Tento národ má v sobě směs mesiášství, komplexu viny i velké míry seveřanské necitelnosti.

Nicméně z jeho řad vzešlo i velké množství velkých světových osobností mezi filosofy, vědci či umělci (Hegel, Feurbach, Nietzsche, Schöpenhauer, Wagner aj.). I ty je třeba řadit mezi velké duchy německého egregoru.

…

Pokud by globalisté důsledně realizovali koncept multikulturního guláše, jak ho formuloval československý občan hrabě Kalergi, pak Evropa bude celá zaplavená mešitami a začne se zmítat v boji dvou odlišných kultur a jejich zákonů (evropské právo x šaría). Evropské zákony se přestanou vztahovat na islámskou menšinu (a časem i většinu), což skončí nesmiřitelnou občanskou válkou.

Je to již nastoupený trend k celkovému úpadku evropského egregoru, který se bude vyznačovat i mnohem větší agresivitou a nerovností. V nejlepším případě dojde k velmi nervóznímu a nestálému příměří s mnoha ústupky, které ale nebudou vyhovovat nikomu, podobně jak je vidno mezi Židy a Palestinci.

Nicméně pro udržení rovnováhy mezi takto rozdílnými kulturními a mocensky orientovanými subkulturami budou stále víc narůstat totalitní praktiky a kontrola občanů (viz politické špehování, potlačení svobody myšlení a projevu, glorifikace jediné „té naší“ vítězné pravdy, perzekuování odlišných názorů atd.) , tj. postupné nastolování totalitní diktatury ze strany EU za účasti armády. Z duchovního hlediska je to již plné zabřednutí do šílenství Samsary (světa iluzí).

Je třeba si uvědomit, že vedle projeveného viditelného světa a jeho rozmanité pestrosti, je mnohem obsáhlejší a našimi smysly zcela neuchopitelný svět jemnohmotných či docela nehmotných frekvencí ve svých psychoenergetických vazbách. V tom je možné hledat ony dnes neznámé sféry mozku a využívající jen malou část své kapacity.

Sionistickými globalisty milovaný multikulti systém lze udržovat po hromadě jen ve vojenskototalitním-technologickém módu, kdy všechny jeho části jsou kompletně monitorovány a hlídány až do sfér myslí jednotlivých občanů, tedy naprosto opačným a zcestným způsobem od duchovně svobodné společnosti. Lidově řečeno to je cesta do pekel.

Liberalismus vznikl jako moderní západní politická idea racionalismu na základě myšlenek o rovnosti, volnosti, bratrství, jak ji původně definovala Velká Francouzská revoluce v 18. století. Byl reakcí na feudální církevní hierarchii v té době již velmi dekadentní šlechty. Jeho myšlenky jsou ale dnes už značně překroucené progresivisty, které pro vlastní záměry podporují globalistické bankovní kruhy.

Islám je rovněž totalitářské a bojovně expanzivní náboženství. Samotné pojetí Alláha (nejvyššího boha) je v tomto náboženství archetypem trestajícího otce (obdobně jako u židů Jehovy, kde jej lze alespoň ukecávat:). Není to všeobjímající mírumilovně milujícího Bůh Otec křesťanů z vyšší čakry. To by měl být i klíč k pochopení rozdílnosti těchto náboženských idejí.

Evropská kultura založená na židokřesťanských idejích se dnes nachází už ve stavu rozkladu svých tradičních hodnot. Pokud připustíme hermetický názor, že existuje něco jako poslání národů, pak musíme přijmout i to, že s tím úzce souvisí i individuální právo na svobodné rozvíjení různorodých postojů při zachování vlastní svébytnosti, jedině vzájemným respektem a diskuzí se pak může i dál kultivovat, jinak bude převálcována nevědomými a násilnými silami z vnějšku, jak tomu už několikrát v minulosti i bylo.

12.10.15

…

ÚVAHY 15/4

Každá akce (jakékoli kvality) vyvolává protiakci (viz příčina → následek) v kladném či záporném smyslu. Tzn. každá reakce je protivahou, protisilou pro opětovné vyrovnání poměrů sil ve společném celku (množiny, entity, kvality). Tomuto sjednocujícímu rovnovážnému činiteli lze říkat „karmické zrcadlo“ či zákon rovnováhy.

…

Období přechodu z astrologických Ryb, podřízených zemskému principu, do vzdušně proudícího odstředivého Vodnáře (z EU k II), je obdobím uvolňování všech hlubinných podvědomých procesů a jejich projevů ve vnějším světě. Proto se jeví vše i jako velký nepochopitelný a neuchopitelný chaos, v němž se promíchávají vyspělé duševní projevy s těmi nejatavistějšími Vidíme to i na celosvětovém migračním proudění, osvobozování z koloniálních nadvlád, na revolučních změnách režimů, klimatických změnách, genderových otázkách, ale i válečnických plánech a expanzích.

Děje se tak otevíráním našeho společného podvědomí, poznávání skrytých jevů, technologicky urychlovanému, ke kterým nebyly v dostředivém věku dosud k dispozici potřebné klíče.

…

Existuje teorie, že jak postupně chladne střed galaxie (vlivem kosmických frekvenčních cyklů), tak vzdálenější planety přestávají být hmotně obyvatelné a kosmické civilizace se „stěhují“ = inkarnují na planety blíže k centrálním sluncím. Jsou již vědecky prokázané teorie, že dřív byl takto obývaný také Mars, jehož zbytky obyvatelstva přišly po zničující katastrofě k nám na Zemi. Podle této logiky by v další fázi chladnutí naší soustavy tak přišlo pro budoucí lidstvo na řadu i osídlování Venuše, kdy Země se již ponoří do velkého chladu. Když pak nastane vlivem „kosmického dechu“ nový celogalaktický cyklus oteplování, civilizace by se měly podle této teorie vracet zpět i na vzdálenější planety soustavy.

…

Všichni procházíme svými osudy, někteří lehčeji, jiní hůře, zanechávajíce svou emoční stopu v historii kosmu. Jako celek jsme nakloněni „chvíli zlu a chvíli zase dobru“. Naše tělesné složeni je převážně z kapaliny, což způsobuje pružnému emočnímu podléhání rytmům dané doby.

Za svá selhání platíme tvrdě další „výukou“, vnímaje to jako trest, avšak ve skutečnosti jsou to dary, které umožňují znovu a znovu se zvednout a vyrazit dál. Tato kosmicky osudová výuka je uváděním do stavu rovnováhy, do metafyzického centra ramen kříže.

18.11.-15.12.15

…