Úvahy : 2008

PÁN PRSTENŮ A DNEŠEK

Román PÁN PRSTENŮ J.R.R. Tolkiena je literární mýtus, který se alegoricky dotýká i dnešního či budoucího světa v jeho archetypální rovině.

Hlavní poselství tohoto románu vidím v humánní myšlence pomáhat si navzájem. Jen tak se dá ustát „bitva“ o záchranu našich světů“.

V této hře máme i my svou nezastupitelnou roli, v jejímž rámci můžeme šířit jak dobro, tak i zlo dle svého charakteru. V obou případech se však spojujeme se silami dalších. Naše role jsou dopředu dány zkušenostmi ze svých minulých životů, a také zkušeností nového zrodu (kostky jsou vrženy). Každý na místě, kde je, stává se pak aktivní silou určité kvality.

Vyšší síly (Elfů) ze země odešly již dávno, nehodíc se do dnešního rozumářského světa. Jednotlivá království (srdce) jsou nucena bránit se sama bez pomoci, anebo jsou již dobyta démonickými silami masového konzumu a lidé jsou jimi bezvýchodně zmanipulováni a zhypnotizováni.

Román Pán prstenů může asociovat mimo archetypální roviny také linii horizontální – dějinnou, ve které probíhaly například (a z hlediska bezčasové roviny stále probíhají) i války starověké Mezopotámie v době, kdy nastupovala nová 6000letá perioda dostředivosti – tj. v době počátku nadvlády živlu země, kdy svět se začal hlouběji nořit do dekadentní Kaliyugy a začala ho zaplavovat temnota.

…

Pro velkou většinu obyvatelstva je v současnosti nejideálnější demokratický systém. Je to pravda, nebýt ovšem finančních tlaků vševládného konzumu a materialistických ideologií. V očích duchovních lidí je současný systém čím dál destruktivnější, protože „magický vliv dobra“, působící jako imunitní filtr, je pohlcován součtem všech možných záporných vlivů, což se projevuje na zhoršení kvality celé osudovosti.

Náš svět potřebuje jako sůl pochopit přírodní a kosmický řád, a z toho vyplývající i smysl života. Bez tohoto zůstaneme na úrovni primitivů. Takovým pochopením bychom mnohem lépe vnímali význam a dopady svých činů jak pro budoucí dění, tak i pro svou duši. A mnohým bychom se také vyhnuli. Konečně bychom si jako celek uvědomili fakt, že ryze egoistické zájmy jsou zhoubné jak pro tento celek, tak i pro nás osobně.

Lidstvo potřebuje přijmout rovněž myšlenku, že každý z nás je celkem a současně částí ještě vyššího celku v jednom. V takové pluralitě náhledů, myšlenek a přístupů leží význam spolupráce a pochopení protikladnosti celého života.

…

Naše dnešní civilizace (byť je bolestné si to pro ego připustit) již nemůže ve svém současném směřování neustále dál pokračovat. Na to je již extrémně vyšinutá, a také díky nedostatku osvícených osobností u moci není schopná dostat se zpět do rovnováhy. Démonické korporace již plně ovládají svět konzumní ideologií a kulturou peněz. Jednou se však na jejích troskách začne budovat něco nového, protože návrat k předchozímu již nebude možný z důvodů frekvenčních změn vertikálně působících sil na planetu. Snad teprve za 200–500 let budou tyto nové globální trendy dostávat přesnější obrysy (s rozpadem Římské říše se svět vyrovnával víc jak 1000 let). Potom se začnou vracet i stará a nadčasová moudra.

Je docela představitelné, že z do té doby svou hloupostí zničeného Západu se možná začne migrovat na severovýchod dnešního Ruska, které teprve čeká na svůj velký rozvoj. i vzhledem k teplejšímu klimatu v budoucnu a mohutnému surovinovému bohatství.

Vlivy vzdušného Vodnáře nakonec svou dynamikou rozeženou dnešní duchovní temnotu. Za slabší ochutnávku jejich prvních nesmělých „výronů“ můžeme označit 60. léta 20. století = dobu velkého intelektuálního kvasu a vzniku nových společenských idejí a hnutí, což se dělo přibližně 20 let po 2. sv. válce.

Postupně tak v budoucnu bude v myslích lidí zavrhováno individuální sobectví a nastane i velká expanze vědeckého výzkumu spirituálního světa.

Bohužel se tyto změny zpočátku neobejdou bez starých chyb předchozích humanistických revolucí (= odezdi ke zdi). Vždy zde přetrvávala naivní utopistická myšlenka na odstranění veškerého zla a utrpení ze světa změnou systému. Bytostné trable v našich dílčích osudech ale nelze systémově jen tak zrušit, je možné je jen společensky zmírňovat, protože jejich příčina je hlavně karmická a leží přímo jak v jednotlivcích, tak i skupinách. Z vyššího záměru tedy karma neboli zákon odrazu slouží ke změně myšlení a narovnání cesty k vnitřní rovnováze a svobodě. Staré a nevyléčitelné musí ale vždy nakonec zemřít.

…

PROROCTVÍ A NOVÁ DOBA

Poslední dobou se zdá, jako by přestávala fungovat stará proroctví, předpovídající události, které ale nenastaly, zatímco dřívější věštby a proroctví se naplňovala běžně. Jedním z vysvětlení může být, že čas má mnohovrstevnatou povahu a naše přítomnost se již odehrává v jiné rovině přítomné reality, než svým vnorem zachytili jasnovidci.

Mohlo se tedy stát, že naše doba poklesla o několik levelů níž (nebo naopak vystoupala) na osudové křivce v daném časovém poli, kterou tak někteří jasnovidci nedokázali zachytit ve svém vnoru.

Jen jednoduché přirovnání: Dva lidé jdou vedle sebe po chodníku, ale každý kolem sebe vnímá jiný výsek reality, a tedy ji i jinak vyhodnocuje. Ten, který má mysl podrobně zaujatou svým okolím, bude vnímat jinak než chodec, který bude pohroužen v sobě a sledovat jen úzký výřez cesty před sebou.

Realita je bezesporu mnohovrstevnatá, tvořená nespočetným množstvím alternativních rovin (viz zenové přísloví o jednom obsaženém v mnohosti a mnohosti obsažené v jednom).

Pokud se jedinec dokáže dokonale soustředit, a je vnitřně otevřený, může svým vjemem vstupovat do těchto paralelních světů a načítat z nich nejrůznější souvislosti i jejich kvalitativní rozsah v daném okamžiku. Každý okamžik je přitom natolik hluboký, že žádný z nás není schopen ho prostoupit do krajnosti. I jasnovidci jsou omezeni vibracemi své doby, která jim umožňuje zachytit jen určitý výsek budoucí reality, takže mohou vnímat jinou rovinu časoprostorové reality.

Časové cykly posledních dob měly pro nás ponejvíc destruktivní charakter, neboť převažovaly sestupující tendence do hrubohmotných (démonických) frekvenčních rovin, a byly tak blokovány spirituálnější mentální vrstvy.

V nahlížení do těchto rovin chybí podobné nástroje, jako je tomu u hmotných technologií (dalekohledy, mikroskopy, scannery…), které by umožňovaly objektivněji nahlížet za hranici „pouhých“ lidských smyslů.

Jak se však jeví nová doba dle jasnovidců a proroků?

Většina se shoduje na tom, že přinese určitý rozvrat dosavadního řádu a společenských vztahů, včetně mnoha utrpení. Ti, co tuto dobu zažijí, budou mnohde přežívat na troskách a v rozvratu, jinde se jich to údajně nemá ale dotknout, a dokonce má dál pokračovat technologický vývoj. Bude tedy záležet místo od místa, jak bude vypadat celkový charakter světa. Možná že se lidstvo dokáže ještě vzchopit a zabránit větším škodám. Nicméně za dalších x let bolest a emoce opadnou a nastoupí opět konstruktivní přístup ve vytváření pravidel nové společnosti.

Zcela jistě budou ale narušené globalizační procesy. Velká teritoria a centra se budou vylidňovat, pustnout nebo se dělit na menší, lidé se také budou přesouvat opět víc na venkov, a tak se postupně z chaosu začne vytvářet nový společenský řád i se svou novou mytologií. Budou se hledat a objevovat nové ideje, o které se dá opřít. Trosky staré civilizace postupně zarostou divokou vegetací, do níž se vrátí i všechny vytlačené zvířecí druhy. Nastane nové mapování území, prostorů i s milníky bývalých společenských a státních útvarů. Leckde zůstanou i nepoškozená místa, kde se budou ve skrytu nadále spřádat nové globalistické plány.

Odstředivé proudění energií Vodnářského věku by svým otevřeným charakterem mělo všemu svými vlivy pomáhat. Ty přichází z vyšších rovin a na zemi již jim nebudou stát v cestě stará mocenská centra. Budou znovuobjevovány i starodávné duchovní techniky. Hodně na významu získá patrně i Hinduismus a Šivaismus se svým duchovním univerzalismem (byť patřily do jiné živlové zóny).

Je třeba co nejpřísněji analyzovat dosavadní vědeckotechnický vývoj, do jaké míry vůbec ještě souvisí s konstruktivní linií evoluce, nebo zda neslouží spíše jako zažraný špunt v přetlakované nádobě. Tzn., zda nás uzavírá do nízkých vibračních rovin, nebo naopak, zda jde o otevření cesty k rané fázi této nové doby. Také je otázkou, jakou roli by sehrála v případě, kdyby zde zůstalo vegetit jen silně prořídlé lidstvo.

Možná že později dokonce budeme muset zapomenout úplně na ropu či plyn v dopravě a vytápění, ale i na veškerou globalizovanou velkovýrobu. Předpokládám, že dojde spíše k oživení a návratu regionální soběstačnosti, farmaření, menších výrobních dílen a manuálních činností vůbec.

A snad konečně dojde i k reálné snaze o rovnováhu mezi naplňováním lidských potřeb a požadavky ostatní fauny a flóry.

21.5.2008

…

ZLO V PŘEMNOŽENÉ SPOLEČNOSTI

Jeho přemnožení je již dnes nezvratné. Pokud ve skupině deseti lidí je jeden zlý, skupina jej zpacifikuje, pokud dva, i to ještě zvládne. Tři už však vytváří smečku, která zbytek skupiny ohrožuje. Geometrický nárůst lidstva takový trend neúměrně posiluje a narušuje se tak jeho rovnováha.

V dnešní době jsou to velké korporace které naopak umožňují ovládnout svět „zlem“. Jejich mocenský vliv je tak velký, že celé skupiny lidí díky nim propadají ze své kulturní úrovně stále níž do sociálních nejistot a zlo tak posiluje ještě víc. Je jen zajímavé, že dnes skupinka těch „zlých“ je mnohem aktivnější a organizovanější než zbytek světa. Mají své letitě plánované cíle a tím, že vlastní finanční, technologickou i mediální moc, jejich dosah je celoplanetární.

Tak, jak pod náporem zla klesají společenské a duchovní ideály a normy stále víc do hmoty, dochází i k postupné ztrátě vertikálních (duchovních) hodnotových měřítek a ramena vah dobra a zla převažují na zápornou stranu, čímž dochází k celkovému úpadku společnosti.

Z tohoto pohledu je možné vidět tuto dobu sice jako úžasně jedinečnou, ale také jako nejdestruktivnější v dějinách, co se týká šíře jejího záběru. Můžeme tak dojít k faktu, že člověk se může devolučně zničit i sám bez přispění metafyzických pohrom. Nevypadá to totiž, že by se destruktivní síly svými vzájemnými střety dokázaly zničehonic zkultivovat na výsledné dobro.

Pokud je s těmito zhoubnými procesy počítáno již v univerzálním osudovém plánu, pak by se měla zákonitě objevit i nějaká pomoc na záchranu, protože lidstvo samotné je již ideologicky silně paralyzováno a nedokáže se ubránit.

Nějaké radikálnější rozšíření humanity i na ostatní tvory je dnes zatím nemyslitelné, dokud zde bude existovat bezbřehý technokratický vývoj, podporovaný stále větším lidským přemnožením, které však současně generuje ještě větší nárůst porodnosti. Veškerý životní zájem je pak nucen se redukovat jen na vlastní přežití a po nás potopa a destrukce celého biotopu.

…

60. léta přinesly kromě snahy o změnu společenského prizmatu (zesílením vlivů Vodnáře) i nová technologická řešení ve využívání energií a jejich aplikací (např. rozvoj počítačů). Byl také z větší části vyřešen problém hladomorů, ale místo zlepšení životní situace v Africe co do kvality, přineslo to naopak větší kvantitu = přemnoženost a její další nárůst. Tyto fenomény se pak zpětně odrážejí destruktivně i na živočišnou a rostlinnou říši. Byla nesmazatelně narušená rovnováha mezi lidskou populací a ostatní přírodou a stále víc se tak rozevírají bytostné nůžky.

Narušení přírodní rovnováhy díky přemnožení bude největším problémem této doby a povede až k úvahám o redukci lidstva na planetě. Další velký problém nastane po všeobecně přijatém a úředně potvrzeném zjištění o zkázonosnosti krátkovlnných elektromagnetických zářičů a jejich negativnímu vlivu na fyzické zdraví i na propojení s vnitřními spirituálními rovinami.

Hlubší univerzalistické ideje se mohou uplatnit jen v případě technologického skoku, který by neměl tak destruktivní účinky na živé organismy, jako dnešní technologie. Dobrovolné odstavení rušivých zářičů zatím nehrozí, spíš naopak se budou ještě rozrůstat. Zbývá ještě nedobrovolná redukce lidstva (deus ex machina). Momentálně zde však probíhá technologická genocida vůči celé planetě.

30.7.2008

…

O VĚDOMÉ EVOLUCI

„Neuvědomělá evoluce“ začíná někde u virů, bakterií, rostlin, pokračuje přes zvířenu až k člověku. Od něj dál do budoucnosti bytost nastupuje už vědomou cestu (se svou aktivní vůlí), narozdíl od dosavadní pasivní – karmické. Biotronik a duchovní filosof Josef Zezulka (JZ) říká, že člověk už sám začíná v osudu rozhodovat o svém příštím vývoji, a směrem k pokročilejší bytosti se jeho svoboda volby ještě více rozšiřuje. Do jisté míry se tak sám stává svým vlastním tvůrcem (bohem). Nevědomá evoluce (viz Rajneesh) se rozvojem vědomí stává individuální záležitostí (skrz jednotlivce) a stupeň vědomí odráží jeho individualitu.

Jinak řečeno, vývoj se ubírá od stejnosti a podobnosti k různorodosti, od stádovitosti k vědomé bytosti (Totalitní systémy, které sledují opačné záměry, jsou z tohoto pohledu těžce destruktivním činitelem).

Každý podobný evoluční přechod je krizovým stavem (JZ), nejistotou (Rajneesh). Objevuje se nový prvek v přechodové fázi hry ze zvířete do člověka: svoboda volby spjatá s osobní individuací. U pasivního stavu vědomí (tři nejnižší čakrové stupně) je možnost volby více méně omezená. Dle Rajneeshe ego mizí v samotě, myšleno v tom smyslu, že člověk se introspektivně noří do sebe – svého psychického vesmíru (viz kap. Psychologie Buddhů).

Avšak volba i nevolba jsou z určitého pohledu totéž, obojí je ve vyšším rozměru volbou, i když se rozhodneme nevolit. Lze rozumově pochopit, že ač protiklady, výsledek je tentýž.

Aurobindo – zástupce indické „únikové“ filosofie říká, že je možné evoluční splynutí s božstvím i bez aktivní účasti osobního já – tj. že v určitém úseku vývoje dějin budeme všichni zalití božím nirvanickým světlem.

Teorie individualizmu naopak tvrdí, že na jistém stupni vývoje získáváme plnou odpovědnost za svůj vývoj a vše záleží hlavně na nás, žádný kolektiv to za nás neudělá, a to s sebou nese i osamění adepta uprostřed iluzivního světa. Je však rozdíl mezi „naplněnou samotou“ a „vyprázdněným osaměním“ – mezi plností a prázdnotou.

S nabytou odpovědností a aktivním úsilím získáváme i stále větší svobodu, a hlavně stále víc šancí k svému plně vědomému rozvoji.

…

Pokud se vrátím k Zezulkovi, tak dle něj ve 3. fázi již lidského vývoje procházíme od pochopení své individuality k chápání univerzální jednoty, tj. k integraci protikladů = hlavnímu smyslu vodnářského myšlení, v překonání fixních a strnulých modelů myšlení z minulých dekadentně dostředivých dob. Odpoutáním od egoistických představ minulosti lze tak zvýšit intenzitu protékající energie a zaměřit ji na svoji pozitivní změnu ve svém vývoji.

1.11.2008