ODHALOVÁNÍ PROCESŮ

Neřešené psychické rozpory se v průběhu času krystalizují ve hmotném těle jako nejrůznější dysfunkce a chorobné úchylky. Není třeba ani hypnózy a regresí do minulých životů, pokud se člověk naučí číst ze samotných náznaků a stop.

Vycházejíc z předpokladu, že všechny procesy ve vesmíru se synchronně zrcadlí na nejrůznějších úrovních, pak to platí i v tomto případě, takže je lze odhalovat a pracovat s nimi. Vlivem okolností mohou být jak dominantní, tak i zdánlivě bezvýznamné, ale už jejich přítomnost něco signalizuje.

Pro jasnovidnější psychické badatele či detektivy je možné mnoho z nich objevit a rozšifrovat logickou dedukcí a vzájemnými analogiemi, protože každý projev je jak stopou, tak i šifrou současně. Samozřejmě, že v každé šifře je skrytý i její obsah, který v sobě zahrnuje celou řadou příčin a následků, pocházejících z nejrozličnějších vztahů různých úrovní. Tak se dá mnoha intuitivními analogiemi dojít k jádru problému.

2.1.25

…

 

 

FREKVENCE CHAOSU

Všichni jsme ve svých životech něčím nenápadně zabíjeni, každý jinak, to je princip pomíjivosti.

 

Naše osobní frekvence jsou v podstatě následky (odrazy) dřívějších příčin, a tyto následky jsou současně příčinami dalších následků v životních dějích, to vše i v jejich fraktálově dimenzionálním zrcadlení do dalších alternativních rovin.

Dnešní civilizace je ohromný hlučící industriální a rachotící stroj, do něhož všichni přispíváme i svým osobitým tónem, frekvencí, hlasem, myšlenkami, tvoříce tak vzájemnou kakofonii této chaotické symfonie. Tím v ní sice unisono splýváme v jedno, ale ztrácíme svůj vlastní originální tón, rytmus, barvu, duši, unášeni společným zvukovým mainstreamem někam do prázdného bezvýznamna. Je to falešná jednota chaosu, nikoli jednota harmonie.

Dnes už platíme svým zdravím za „přemnožení“ všech těchto vibrujících reflexů, nesčetněkrát odrážených vlivů a zrcadlení lidského nevědomí. To vše vede k celkovému oslabení fyzické i duševní imunity a následným vážným onemocněním, postihujících každého zvlášť i celou širší společnost kompletně. Přitom autentický „tón čisté duše“ je stále hojivý a léčivý a dává smysl individuální existenci. Dnes je však přehlušen oním masovým rykem.

I z toho lze ale vylézt, pokud si i přes tyto momentálně nepříznivé podmínky dokážeme udržet svůj vlastní tón, svou vlastní frekvenci či hudební skladbu a nenecháme se z ní vytrhnout, nenecháme se zaplavit vnějším rachotem okolní světové mašiny, mířící do nicoty.

Současná forma civilizace je do značné míry dostředivým globalisticko-sionistickým projektem, odpovídajícím vyšším archetypálním frekvencím těchto věků. Proto ji nelze ani předčasně zrušit, dokud tyto frekvence budou stále dominantní a nedojde k předělu v nich. To mimo jiné umožňuje, aby těch několik zasvěcených skupin s ní mohlo hrát svůj poker o její bytí a nebytí.

5.-25.2.25

…

 

 

KONTINUITA JÁSTVÍ

Chceš-li změnit svět,

Musíš u sebe začít hned.

 

Josef Zezulka přirovnává inkarnace do osudů ke knihovně, kdy si vybereme román a jeho četbou ho pak prožíváme. Z toho vyplývá, že osudy jsou již dávno hotové a my k nim přidáváme jen rozměr intenzity vlastního prožitku.

Můžeme tak dle vlastní kvality oživovat jeho nejrůznější patra a úrovně včetně temnějších uliček na základě svého výběru, který je zase určován našimi duševními sklony.

Oddělenými individui se stáváme vstupem do této hry v knihovně osudů a postupně vlivem nových prožitků odpadá to, čím jsme žili dříve, čím jsme byli předtím. Je to již jiný děj, jiný příběh, jiné tělo, jiný pocit sebe, závislý na množství a frekvenci energií. Jsme už jinými, než jsme byli dřív, a přesto si neseme vnitřně soustavný pocit kontinuity svého jáství.

Po fyzické smrti tedy jen ještě dojíždíme svá stará ztotožnění a připravujeme se na nová duševní dobrodružství.

5.3.25

…

 

 

ÚVAHY 25/1

2 MOŽNOSTI VNÍMÁNÍ ČASU:

Vnitřní čas je pomalý, ale vně plyne rychle (viz mýtická svědectví těch, kteří se dostali do prostoru, kde měli pocit běžného plynutí času, ale po návratu zjistili, že byli roky pryč)

Vnitřní čas je rychlý, ale venku pomalý (při zrychleném vnímání ve vyšších frekvencích).

Vždy je to odvislé od toho, z jaké pozice to vnímá pozorovatel.

…

Původní idea sjednocené Evropy měla za cíl, aby spolu sousedící státy přestaly válčit, konflikty řešily dialogem a země spolu vzájemně obchodovaly a spolupracovaly. Stále jasněji se ale ukazuje skrytější agenda EU, kdy jsou pod ušlechtilými záměry skryté zcela neušlechtilé egoistické zájmy určitých lobbistických skupin o mocenské ovládnutí a podřízení si evropského prostoru.

…

Do válek nás mohou hnát jen primitivní lidé bez jakékoli sebereflexe, psychopatické nezralé osobnosti s nezvládnutou teprve 3. čakrou a zoufalou touhou po osobní moci.

To spojuje dosazené evropské špičky v EU, jdoucích slepě za cíly svých zlovolných loutkovodičů, skrytých v anonymitě za branami „zrcadel světa“. Anonymizované zlo je ve skrytu mocnější, neboť je více nedefinovatelné.

…

Naše malá bytostná já, zaujatá jen iluzemi dočasných her protikladných sil, jsou odleskem věčného neměnného prvopříčinného JÁ,

…

Co je výsledkem života? Je to tolerance, pochopení, soucit, otevřenost? Smíření za cenu ztráty naivních ideálů nebo ještě tvrdší ego než na počátku?

Konec je začátek, začátek konec. Uroboros pohlcující vlastní ocas. Celý vesmír ve všech svých jednotlivostech je svým způsobem věčně trvající Uroboros.

…

Tzv. „volání krve“ či oživování starých dávno mrtvých démonů? I to je znakem pádu zpět do světů animálních čaker ke zvířecímu myšlení.

…

Cyklus opakovaných událostí v osudech je dán. Jde však o to, zda v této naší dimenzi dokážeme nazvednout laťku bez opakování předešlých hrůz dějin.

…

J. Zezulka předal každému, koho zajímala jeho neskutečně hluboká filosofie, pomyslný klíč k vnitřní jednotě. Co s tím dotyčný udělá, bylo už na jeho vlastní odpovědnosti.

…

Pokud člověka jímá hrůza ze světa, není to spíš nahlédnutí do nitra sebe sama, svého nevědomého a neintegrovaného stínu? Dokud vnímáme rozdíl mezi vnějším a vnitřním, mezi dvěma polohami já – nejá, stále tak žijeme v oddělenosti i od podstaty vlastní duše.

…

Oč je někdo větší hajzl, o to urputněji se projevuje, a o to ho nemine i větší karmický zlom, dokud neuvede všechny své vztahy opět do rovnováhy, na což zpravidla jeden život nestačí.

11.-28.3.25

…

 

 

ÚVAHY 25/2

Kořeny této globalizované světové civilizace se zdají být již hodně shnilé. Její strukturu poslední staletí přetvářely k svému prospěchu aktivně především sionistické bankéřské kruhy a jejich těžce dostředivý egregor. Proto si na vše dělají i určitý nárok a ostatní lidstvo berou jen z povýšeneckého postoje. A proto bez jejich osobní transformace se zde nemůže k lepšímu ani nic změnit. To však mají na starosti už vyšší síly, takže my ostatní můžeme být bez obav. Ten čas se blíží.

…

Budou jednoho dne v rozvalinách světa, v zarostlých džunglích sídlišť, vznikat vzájemně bojující podivné kulty a sekty vyznavačů čehokoli, jak je známe z postapokalyptických filmů? Nebo se zde odněkud vynoří mnohem kultivovanější společnosti? To z velké míry závisí i na každém dnešním člověku k čemu on sám směřuje.

…

Je dobré si klást otázky jako „Co mi to celou dobu život stále říká? Co mě chce naučit? Jaký konkrétní smysl má scénář mého osudu? Odpovědi určitě přijdou a potom se člověk nebude cítit už ani tolik odcizený ve stále temnějším světě přebíraným stroji.

…

Je značně symbolické, že je stále častěji propagovaná hmyzí strava, vždyť „moderní“ lidstvo pokleslo na nejnižší příčky svého ducha a chová se k svému okolí už stejně jako ten všeho žravý hmyz.

…

Vývojově jsme získaly své smysly proto, abychom se mohli dívat na svět skrze svůj vlastní úhel pohledu. Nikdo nemá právo nám vnucovat jiný pohled či názory s nimiž jsme v rozporu. Nakonec si takové snahy odnese karmicky jen on sám.

…

Aby mohly na člověka působit symboly, musí alespoň zčásti rozumět i jejich struktuře, pod kterou si lze představit další konkrétní analogie. Síla celého symbolu pak závisí na probuzení individuální schopnosti tyto analogie prožít.

…

Zlo si kupuje dobro a dobro otročí zlu, aby přežilo. Je to ale pak ještě dobro?

3.-22.4.25

…

 

 

ZRCADLENÝ BOŽÍ DECH

Ve světech dualit je na veškeré bytí tolik úhlů pohledu, kolik v nich existuje bytostných stavů a je jedno na jaké vyspělostní úrovni se pohybují.

Pokud připodobníme cyklus vzniku a zániku projeveného kosmu k lidskému dechu, pak výdechem nejvyšší autority vzniká komplikovanost ve všech jeho sférách. Nádech je charakterizován zjednodušováním procesů (pochopením protikladů ve vzájemné jednotě) mířící až k nejvyšší bytosti TD jako vrcholné manifestace božího díla.

Bůh tak v sobě odráží jednotu svého vše vědomí v podobě do nekonečna zrcadleného TD (Tvůrčího díla kosmu). Zrcadlově tak vznikají ve všech dimenzionálních odrazech procesy oživené jeho energií, a tím i prožívaná mnohost kosmických světů čili se jedná o jednotu rozloženou do vrstevnatých procesů.

Zrody do konkrétních osudů jsou iniciovány na základě magnetismu, toho, s čím jsme psychicky synchronní a co nás jako magnet přitahuje nebo odpuzuje, s tím se pak zde vyrovnáváme. Své životy tak řídíme podobně jako vozidla v dechových rytmech kosmu.

26.4.25

…

 

 

KONCEPT X REALITA

Příkladem konceptu může být třeba kalendář s rozvrhem týdnů dopředu. To znamená, že všechny dny jsou obsaženy teprve v konceptuální rovině, přesto ale již v kalendáři přítomné. Tj. pro nás, kteří například zažíváme teprve pondělí, jsou další dny ještě latentní budoucnost. V dalších dnech je koncept již realizován, a tudíž se lze podívat i zpětně, což zpočátku nebylo možné. Vznikla tak minulost této časové množiny se svou specifickou zkušeností a budoucnost se tím jeví jasněji.

Jedná se tedy o proces postupného zhmotňování konceptuálních možností a zkušeností do života neboli reality. To můžeme chápat jako analogický příměr i k „boží konceptualitě“. Teprve projekcí do duálního TD a jejím vnímáním, dějícími se soustavně v jakémkoli přítomném čase, se jakákoli koncepce energeticky oživuje, materializuje čili boží duch se ve svém „výdechu“ ztotožňuje s bytostným děním. To se děje průběžně cyklicky a stále, a promítá se do existence TD a jeho různých sfér.

TD je tedy soustavně a současně ve fázi vzniku i zániku, jen je rozloženo do nekonečna větvících se kořenů časovosti ve všech sférách. Tzn. že v nejvyšším konceptu je ukotveno trvání všech možných stavů, aby zkušenost z nich mohla být trvale zažívaná nekončícím přítokem (streamem, polem) nových duší, oživujících tak tyto stavy svým prožíváním.

22.4.25

…

 

 

DUŠE, OSUD A PŘÍTOMNOST

Snad se dá říct, že Bůh znamená obsaženost všeho v neaktivním stavu. Nikdy nezačal a nikdy nekončí. Je to podivuhodný koncept, jehož schopností je vytvářet a oživovat svět.

Ve skutečnosti my všichni prožíváme jen malinkou část osudového vývojového konceptu. Každý okamžik je ale žit plynulým duševním proudem z centra nadřazeného Átmana, kosmického Krista, Adama Kadmona či jak tuto nejvyšší bytost Tvůrčího díla nejrůznější kultury nazývaly.

Jsou zde vedle sebe dvě důležité veličiny: osud a bytost. Každý osudový okamžik je oživován paměťovým proudem uvědomování, stávajícího se v duálních dimenzích oddělenými bytostmi. Ty jeho frekvenční hladiny oživují svým individuálním prožíváním s povědomím své soustavné přítomnosti a časová minulost se pro ně stává jen vzpomínkou na předchozí přítomnost. Jako vědomý sekularizovaný proud tak mohou zažívat stále nové a nové zkušenosti díky duálnímu principu světů.

Zjednodušeně lze tedy říct, že každý okamžik v osudu je věčně přítomný, tj. konceptuální a zhmotňovaný v realitě osobní vůlí duše, která se v něm může tvarovat. Pokud bychom ztratili paměť, byli bychom beznadějně fixováni jen na soustavný okamžik přítomnosti bez schopnosti jakékoli osobní vůle. Díky paměti můžeme mít pocit své oddělené autenticity od jednotného duševního streamu. Individuální duše jsou tedy utvářeny psychoenergetickými vibracemi určitého rozsahu, které v ten který okamžik v kosmu panuje a na nichž jsou osudové roviny postaveny.

Pro vědomí běžného člověka všechno končí v časových propadlištích zapomnění ať zde na Zemi nebo „Tam“. Ač je vše zaznamenáváno zrcadlovými paměťovými vlastnostmi hmoty, pro něj to již neexistuje, neboť se nachází již v jiném stavu přítomnosti. Přesto všechny jeho skutky mají na svou dobu vlivový dopad, a protože hlubinná přítomnost nemizí, působí nevědomě z nitra stále i na něj.

Meditující filosof je svým způsobem hlubinným potápěčem duše, vynášející na povrch zlaté střípky poznání. Na jeho kvalitách chápání je postaveno to, jak hluboko a na jak dlouho je schopen se ponořit do jejího univerzálního nitra, kde na zlatou žílu věčné přítomnosti naráží.

8.5.25

…

ÚVAHY 25/3

Evoluce je o hloubce a rozpětí. Žijeme zanořeni do duality, hmotné hustoty, dané hrou protikladných zákonů.

Hustota = hmota = konflikt = omezené vědomí = vývoj

…

Čím primitivnější bytost, tím víc je to o smyslovosti tedy i smyslnosti. Ve vyšším astrálu již není pohlavní dělení tak vyhraněné, neboť se jedná spíše o emocionálně psychické roviny.

…

Dle mýtů byla i na Zemi doba menšího rozlišování, z čehož pramení závěr, že Země se pohybovala v mnohem vyšších frekvencích než dnes. Mluví se o mytologickém zlatém věku, kdy na zemi pobývali bozi a utvářeli běh jejích dějin.

…

Tornáda jako symboly ničení, válek či katastrof obecně mají co do činění s karmickými zákony, zasahujícími přesně to, co má být zničeno či poškozeno a opět obnoveno. Alespoň tak mi to sama vysvětlila v jednom z nočních snů.

…

Časoprostor jsou osobní rozměry duality každého z nás.

…

Jsme zrozeni do tohoto času z důvodu nedostatku vnitřního světla.

…

Nejvyšší řídící elity planety schválně otevírají do Evropy všechny možné cesty migrantům celého světa, aby tak rozvrátily starý sytém státních uspořádání podle národností. Je to z jejich pohledu velký multikulturní experiment, jehož ideologické základy sepsal ve svém díle hrabě Kalgeri, a jehož myšlenkami se řídí i dnešní Evropská unie.

Z ideologicky zaslepené blbosti bude mezi sebou válčit a rychle vymírat celá jedna generace včetně jejích dětí. Popírají se tím i vývojové mírotvorné procesy, bez nichž obecná harmonie neexistuje.

…

Současný věk je věkem cynismu.

Pro přinašeče je reinkarnace vnořením do temnoty duše, ještě víc zvýrazněná tím, že do ní přichází ze světa „velkého jasu“. A protože je nejvyšším avatarem, přichází i do míst největší duchovní tmy. Tam nachází „zbloudilé“ duše, z nichž některým pomůže vzhůru, ale především pozvedne celý lokální okruh, odkud se pak jeho myšlenky šíří i do všech okolních stran. Svým vědomým duchem ale zůstává tento avatar stále pohroužen ve stavu věčného Já.

…

Z určitého pohledu se může objevit kacířská myšlenka, že Bůh i s celým stvořeným Tvůrčím dílem je samoúčelný, tj. nepřesahuje sebe sama, nevytváří nad sebou jinou hodnotu, než je on sám. To by alespoň mělo pramenit z teze, že neexistuje nic mimo něj. Vše začíná v něm a vše v něm i končí. To ale člověk nepobere, protože ve všem hledá vyšší smysl. Co tedy Bůh vlastně je, když to není ani bytost? Má svou autentickou sebereflexi? A pokud ne, nepřipomíná spíš nějaký strojový vzorec či kód?

13.-27.5.25

…

 

 

O INTEGRITĚ MEZI ŽIVOTY

V dalších životních zrodech již chybí paměť na předchozí osudy a stáváme se tak novou jinou osobností. Naše vědomá osobnostní integrita je závislá na nepřekonaných silových psychických vazbách, přesto nevědomým spojením se svou nadbytostnou složkou si zachováváme pocit osobní integrity a autenticity.

Po opuštění hmotné existence se vždy opět vracíme do jakéhosi kolektivního pole vědomí, kde se odpojujeme na nějakou neměřitelnou dobu (i když v nadčasové rovině mluvit o době je paradox) od konkrétností ve své paměti. To se děje snad až do okamžiku hlubokého rozplynutí se v tomto unitárním poli určité dimenze, které je nejblíž átmanickému vědomí. Pak se s očištěnou myslí opět rodíme do dalších životů, byť hluboké sklony v nás stále zůstávají, a k těm nás nutí nová inkarnace směřovat a uvolňovat se z jejich sítí. Z hlubokého stavu blaženosti tak přicházíme do rozpolcených světů bolesti, odvislých od našich karmických dluhů.

16.5.25

…

 

 

ÚVAHY 25/4

Lidé, jak postupně hubili ve svém okolí největší predátory, přejímali jejich role na sebe, až se stali mezi nimi nepřekonatelnou špičkou. A naopak v rámci protikladů začali být oni ničeni těmi nejmenšími tvory v podobě virů.

…

Všichni v čase zanecháváme za sebou řetězce stop, kudy nás vedly naše cesty, cítíce se na nich celkem bezpečně. Pak ale z času budoucího přichází jakýsi „stopař“, který umí po nich jít a číst v nich, až nás jednoho dne dožene a ocitáme se v jeho nepříjemné přítomnosti, a on nám připomene naše minulé prohřešky. Lze se schovat před takovými „lovci“? A nepůsobí tak nějak karmické zákony, které ani v budoucnu nám nedovolí odejít od svých minulých skutků bez zaplacení?

…

Iluze skutečnosti vzniká tím, že naše ještě plně nerozvinutých pět smyslů načítá panující frekvence reality, které převádí do své formy (zrak, sluch, čich, hmat a chuť), informaci posílají do mozku, který je propojí do výsledného obrazu skutečnosti a porovnává s paměťovými údaji. Vnímaná realita je potom výslednicí všech těchto a více procesů.

…

Hlupák se pozná podle toho, že se snaží za každou cenu přeplavat řeku proti proudu, zatímco moudrý sedí ve svém vnitřním klidu a nechává řeku proudit svým rytmem skrz sebe.

…

Naše pravé Já se ve skutečnosti nepohybuje, to se pohybují jen iluze kolem a skrz nás. Nepohybujeme se, pokud sedíme v centru jeho vnitřního kruhu.

Dějiny a my prostupujeme vzájemně skrz sebe.

…

Tváře: Výraz patří hmotě, pohnutka duši.

…

Každý ze základních 4 vlivů (živlů) aktivuje jiný úhel pohledu na univerzalitu, čímž nechává na planetě rozvinout adekvátní kulturu (civilizaci). Při cyklických přechodech se buď s následujícím bezbolestně prolne nebo dochází k dramatické konfrontaci podle svých charakterů. Pružnější pozemské systémy se modifikují a obohacují, zkostnatělé zákonitě končí v úpadku.

…

Jak formulovat transcendentální myšlenky bez zbytečné iluzivní vaty, aby i tak zůstaly srozumitelné pro maximum lidí? Nejlepší se zdá forma analogií, přirovnání k všeobecně známým dějům.

…

Tím, že jsme bytostně soustavně vnořeni ve světech dualit, odpovídá tomu i naše světonázorové myšlení. Potom se stává životní nutností hledat východiska z těchto zrcadlových labyrintů, v nichž se navíc do nekonečna odrážíme.

…

Podstata se sama od sebe nemůže nikdy projevit. Projevuje se vždy jen její neúplný odraz. Ale i toto konstatování zavání absurditou neúplnosti.

…

Vše možné musí být i projevené. Závisí ale na frekvencích času a prostoru, kdy a kde se co stane. Naše duše jsou ale inkarnačně přitaženy tam, kde a co máme díky své povaze a karmě prožít. Nosíme pak tento svět od narození po smrt ve svém srdci jako odraz vlastní duše.

…

V dnešní době se lidstvo začíná duchovně osamostatňovat, protože má k tomu již vývojové předpoklady, i když to tak zatím v praxi nevypadá (příčiny jsou v mnohokrát zmiňovaném přechodu cyklů). Proto je na něm ponechána i větší odpovědnost za své životy. Není tedy náhoda, že právě v takové době každý z nás žije. Ne každý ale i obstojí.

…

V jistém smyslu jsme loutkami sama sebe. Všichni svým způsobem hledáme někoho, kdo stojí za to se mu obětovat, věnovat mu svou pozornost, duševní energii a lásku, protože osamělost duše je ve světě jednoty něco nepřirozeného.

Je potom třeba si v životě uvědomit osobní smysl. Pokládat si otázky proč to vše vlastně děláme, za jakým účelem a kam nás to směruje. To nejde bez dotazování, kdo vlastně jsme, čím je naše já. Je třeba se pak dobře naučit i jazyk oné zvolené role, její roviny, v níž žijeme a stýkáme se s ostatními.

…

Pokud by šlo jen o zkušenost duše s hmotným projevem, pak by vše zde v materiálních osudech bylo pro ni jen pouhým trenažérem, a my coby její tělesné projekce bychom byli fyzickými čidly, která schytávají veškerou bolest, aby se duše v nebesích na nás poučila.

…

Lidstvo si do své mysli staví společně čím dál víc překážek, jimiž si soustavně stále víc zapleveluje svoji psychofyzickou realitu. Drobí ji denně vystaveno účinkům stále silnějších vlnových zářičů, které jsou smrtonosná pro tělesný organismus. Není proto divu, že s tímto rozvojem raketově stoupají od stále mladšího věku i civilizační nemoci.

6.-25.6.25

…

 

 

O ODEVZDANOSTI OSUDOVOSTI

Čím je bytost na vyšší úrovni, tím dokáže načítat vše kolem sebe na abstraktnější – archetypálnější úrovni a z toků jejích silových frekvencí.

Duchovní mistr Josef Zezulka, se kterým jsem měl v mládí tu čest se 14 let stýkat, i když jsem nebyl přímo jeho žákem, a od jehož filosofie se odvíjí většina těchto mých úvah, byl cele odevzdán vyšší vůli svého osudu bez vzpoury ega vůči jeho každodenní nevyhnutelnosti. Důvěřoval plně v jeho vnitřní vedení. Považoval se za obyčejného člověka, a jak říkával, přímo za malého českého člověka, nicméně byl bez potřeby prosazovat osobní egoistické zájmy. Proto snad mohl soucítit s každým, koho mu tento osud přivedl do cesty, přestože se sem z důvodu svého poslání dobrovolně vrátil z vyšší dimenze, kdy se bytost nemusí už vtělovat do hmoty.

Na duchovní cestě je člověk učen odevzdat své ego do vedení vyšších sil. To je vlastnost tzv. „nadlidí“, kteří přicházejí do této inkarnace z vyspělejší budoucnosti pomoci nadzvedávat její mentální rovinu. Ti již vědí, proč jsou jejich i okolní osudy takové, jaké jsou, protože pro ně náhody už neexistují.

Hlavní „boj“ o budoucí osudovou rovinu celého lidstva v čase se děje především na mentální a astrální úrovni. Hmotný život je jen jejich materializovaným odrazem. Se svým běžným vědomím zůstáváme stále jen loutkami neznámých sil, které jsme nasbíraly za věky přežívání v historických dobách temnoty ducha.

Právě se rozhořívá velký požár na arabském poloostrově a soustřeďuje se na židovský národ, tj. vrací se tedy tam, odkud se před tisíciletími nástupem dostředivé zemské éry začal šířit, a všichni, co u toho měli být, jsou už rozestaveni na svých místech. Mnozí mluví i o andělu Zkázy. Vše se cyklicky vrací k svému počátku, aby se uzavřel celý jeden kruh. Může se tedy zdát jako bychom byli svědky zpátečního filmu, ale jde jen o ukončení jedné otočky na vývojové spirále.

Nakonec se všechny duše dostávají zpět ke svému prvotnímu zdroji, „zvítězí“ nad polaritou stvořenosti i přes velké množství individuálních selhání v ní. Materializaci reality si tvoříme sami svou vnitřní vývojovou nedokonalostí, svým nevědomím, které nás váže na určitá archetypální silová centra, a vše je tedy jen otázkou vývojové doby, než splyneme opět ve Věčnosti.

…

 

 

ÚVAHY 25/5

Negativní stránkou svobodomyslného Vodnáře je chaotičnost, nedostatek vnitřního řádu a objektivity. To by mohlo vést ke stavům, kdy se nikdo s nikým nedomluví. I když se mohou všichni navzájem respektovat, nemusí si rozumět. Takovou duševní chaotičnost dnes předvádí sociální sítě, kde je snadné zmanipulovat až zfanatizovat část lidí zcela nesmyslnými tvrzeními a úvahami.

…

Ačkoli průběžně vidíme jen velmi omezený výsek svého životního osudu, považujeme ho soustavně za ucelený a plnohodnotný. Teprve časem si začínáme uvědomovat omezenost svého vnímání a začínáme zkoumat, jak to vše s námi vlastně je.

…

Fascinace AI ještě více vězní pozornost ve vnější iluzivní realitě, kterou tak komplikuje a násobí.

…

Konkrétní osudový koncept je pro nás současně i vývojový plán a úkol v němž materializujeme své individuální příběhy, což se týká všech živočišných druhů.

…

Možná že přes AI se blížíme božským kreativcům, kteří obdobně určitým zadaným myšlenkovým promptem (příkazem) tvoří iluzivní světy celé naší 3D reality.

…

Svět je bláznivý kolotoč a duchovní cesta učí, jak se v něm dostat do jeho středu, kde otáčení tohoto kola je téměř nepostřehnutelné.

I světská relativita je z pozice vyšších světů podobnou fikcí, protože ve svém základu je vše absolutní a nepomíjivé. Jen hlupáci mají potřebu bojovat a násilně obracet druhé na svou „nezpochybnitelnou“ víru. Jako by vyšší stav jednoty ducha byl sám o sobě bezmocný. Jediné, co můžeme a co je naším úkolem, je odstraňovat své vnitřní blokády k němu.

7.-16.7.25

…

 

 

EVOLUČNÍ TOKY

Každý okamžik existence kosmu je soustavně někým žitý. Dokud trvá oddělené já, žijeme všichni v individuálních multiverzech v unitárním univerzu. Každé osobní já ve svém, oddělené od celku pouze svými kvalitami a zaměřením. Naše všechny uplatňované soudy tak vyplývají jen z osobní vnitřní struktury a jsou tak soustavně relativní stejně jako je ona sama.

Celá řeka „já“ tak protéká skrze přítomné okamžiky. Jednolitý veletok ducha, postupně se větvící a získávající konkrétní tváře konkrétních bytostí univerza, tak proudí do stále rozvětvenějších dimenzionálních vibrací. Jednotlivé žité osudy jsou pak cestou inkarnovaných duší zpět do základního duševního oceánu.

Každý má tak svůj ucelený předobraz ve svém centrálním Já, ale dělí ho od něj psychomateriální dimenze, které všechny větví do bytostné mnohosti.

Průběžný čas evoluce bytosti není konstantní. Čím je její evoluční stav pokročilejší, tím rychleji míří do svého cíle sjednoceného ducha a nelze tedy na něj uplatňovat pozemský průběhový časový tok.

17.7.25

…

 

 

EVOLUCE A ČAS

Čím je bytost vyspělejší, tím je i rozvoj jejich duševních vlastností, její psychické struktury, víc urychlován. To by se dalo vztáhnout na čas vývoje od počátku života nějakých předrostlinných viroidů k člověku, který trval určitou dobu a na vývoj dál od člověka k univerzálnímu vědomí TD, kdy vše běží už rychleji. Neznamená to tedy že i když je člověk již ve fázi poloviny celého cyklu nutnosti vtělování, že má před sebou ještě stejně dlouhý čas, který musel absolvovat od počátku bytostného vývoje do současnosti. Ve fázi od člověka výš k nadčlověku už horizontální příčinný čas nehraje tak významnou roli a ke slovu přichází čas vertikálně exponenciální čili je nesen více už duchem než hmotnými zákonitostmi.

…

Spojnici mezi dvěma body nazýváme úsečkou, která je tak určitým kontinuem mezi nimi. Tato úsečka však nemusí být jen přímkou, ale může být různě pokroucená a mít i různé tvary a rytmus, který se v osudu může projevovat komplikovanými ději a v psychice např. životním pocitem a náladami.

Nutnost kontinuálně postupovat pod vlivem archetypálních sil k výslednému sjednocení duší je daná a každé individuum prochází tak, jak mu jeho psychické vlastnosti umožňují. Někdo kráčí pochodovým krokem, jiný tanečním, další váhavým a svými osudovými volbami si tak materializuje svůj osobní příběh v daném scénáři.

…

Magie je, když se něčeho dosahuje jen pouhou myslí se zapojením duševních sil, narozdíl od běžné lidské činnosti, kdy se toho dosahuje fyzickými silami. Obojí ale vyžaduje jistou žádostivost.

18.7.25

…

 

 

ÚVAHY25/6

Lze říct, že bytosti jsou egy boha neboli jsou jeho personami, individualitami. Jsme tedy božími smysly?

…

Máme schopnosti z druhých mentálně vyciťovat jak nálady, tak i povahu díky vcítění na základě obdobné psychické konstrukce a procesů, i když různě rozvinutých. Všichni tak představujeme jakési jednotné puzzle v různém stupni složení, proto může komplexnější jedinec chápat pochody na nižších stupních vývoje a již vyciťovat srdcem čili empatií a intuicí i další vývojové směřování.

Když má všechny nižší roviny již harmonicky integrované, pak může pochopit i roviny zranění a deformací u druhých a posilovat je či dokonce léčit je přenosem příslušných zdravých sil.

…

Z duchovního hlediska má každý právo na to být takový, jaký opravdu je, k čemu dospěl a v tom i setrvávat, jak dlouho chce. Řídí se tak buď vlastním svědomím nebo je řízen karmicky. Z dlouhodobějšího hlediska působí na něj stejně vnitřní tlaky, které mu nedovolují být v neměnnosti stále stejných podnětů delší čas a svou nespokojeností nakonec začne sám na své změně pracovat, pouze mu to zabere delší dobu.

Z určitého hlediska se jedná o promítnuté základní archetypy do bytostného světa a v něm se jako v krystalu zrcadlí odrážené paprsky ke stále větší konkrétnosti.

Je z nejvyššího pohledu konceptuální Podstaty rozdíl mezi tím, co je, či co není, když mimo ni nic není? Existuje důvod pro existenci

…

Jsme duše inkarnované v tělech, protože v hrubohmotné sféře bychom v našem světě nemohli jinak existovat na individuální úrovni. Tělesná stránka a s ní navázaná dlouhověkost vyplývá ze síly našich duší. Jsme-li vnitřně vyváženi, má to na ni důležitý vliv.

…

Hlavní vlastností rostlin je růst, je to jejich vnitřní energetický tlak směrem do prostoru ke světlu. Jedná se tak o jejich expanzi k životu. Zde narážejí na okolní vlivy, které mají vliv na jejich budování obranné tělesné imunity. Princip je tedy obdobný jako u již vyšších bytostí.

31.7.25

…

O NEMOCECH

Lidi dle svých povah podléhají i adekvátním nemocem. Tak jako jsou 4 hlavní charaktery, tak jsou s nimi analogické i určité typy onemocnění a s tím souvisí i jejich léčba. Těmito souvztažnostmi se zabývá převážně astrologická věda.

Velkou roli na vzniku nemocí hrají i potlačované frustrace, které se postupně dostávají z mentálně emoční sféry až do pochodů hmotného těla. Příčina tedy leží v oblasti ducha. Pokud zde vznikají tenze, pak platí, že je třeba odhalit mentální příčiny, kdy mnohdy jde o následek nevyřešených vzájemných mezilidských konfliktů, které se zapouzdří hluboko v nevědomí.

Univerzální lék je proto umět odpouštět i svým nepřátelům, protože jsou to svým způsobem naši osudoví spoluhráči, kteří nám jen nastavují zrcadla k věcem, které si nepřejeme u sebe vidět. Už samotné slovo leccos naznačuje: odpustit= přestat něco vnitřně držet, odpoutat se od toho.

...

 

 

I POVRCH JE HLOUBKA

Naše životy jsou permanentními vnory skrz makro i mikrorozměry reality okolního světa. Každý předmět, který bereme do ruky, o který se opíráme, je vnitřně nekonečnou strukturou, množinou protikladných sil kosmu se svými dimenzemi.

Obdobně každá naše činnost je rovněž pohroužením v takto nekončících energeticko-psychologických strukturách. I to, co můžeme považovat jen za plytký povrch, je smyslovou formou nazírání na určité hlubinné struktury, které vidíme jinak očima a jinak nějakým dokonalým mikroskopem.

9.8.25

…

 

 

ILUZE PROJEKCÍ

Je to jen naoko, je to jen hra. Není třeba ulpívat a brát vše smrtelně vážně. Je to jen projekce a karma těch, kteří jsou projekcemi spoutaní, aby právě pochopili onu iluzivnost všech promítaných zástupných obrazů. V životě stačí být přirozený, i když to obnáší i temné stránky osobnosti, na nichž je třeba jen trochu zapracovat.

Není nutné spěchat rychle vpřed, jak vyžadují vnější revoluční ideje. To, co má člověk ve scénáři, k tomu se stejně dostane, a to, co v něm není, pro něj není. Vše je již hotové v jednom velkém TEĎ, kterým osudově kroužíme, vytvářejíc si tak svůj individuální čas, ale přitom vnitřně k němu míříme jak můra ke světlu.

12.8.25

…

 

 

ÚVAHY 25/7

Kdo nemá rád ptáky, nemá rád ani svou duši, protože ta s nimi hluboce koresponduje.

…

Ve svých osudech prožíváme všichni vlastní duševní vrstvy, ať už jsou svaté, hříšné, šedivě průměrné. Všechny tyto vrstvy osobnosti vycházejí ze zkušeností minulých životů a působení v různých úrovních čaker, po nichž nám zůstala nejrůznější rezidua. Tyto nedořešené vztahy jsou určitým úkolem pro současný život ev. pro ty další. Jen tak můžeme odpoutat a očistit svou psychiku od minulosti.

…

Blouděním mysli ve svých minulých zážitcích můžeme dodatečně odhalovat jejich skutečné příčiny v mentální oblasti a zjistit proč se nám dělo to, co se dělo, a co nám to vlastně chtělo říct. Zpětně tak můžeme pochopit celý řetězec logických souvislostí a zjišťovat, že nic nebyla čistě náhoda.

…

Pokud se dva nesnáší, a přesto jsou stále dál spolu i proti své vůli, jedná se o karmický vztah, který je k sobě poutá. Může to být jejich osudový domácí úkol pochopit a integrovat určité své neuvědomělé vlastnosti, které je k sobě vážou. Takže jim v podstatě takový vztah pomáhá jít hlouběji k svému pravému já.

…

Jednoduchost je protikladem ke komplikované složitosti. Už ve slově „jedno-duchý“ je obsaženo to, že se jedná o jednoho společného ducha.

…

Pokud víme, že vše v kosmu je založeno na cyklické struktuře, vycházející z prvotní a základní čtveřice sil, a každá má svůj podíl na energetickém formování kosmu, můžeme z toho odvozovat a domýšlet si i formy života v jednotlivých dimenzích podle průběžných základních silových vzorců, které právě dominantně působí skrz veškeré fraktální vrstvy a liší se jen v konkrétními časovými délkami v těchto alternativních rovinách. Vše ve vesmíru podléhá stejným tvůrčím zákonitostem.

…

Jediný smysluplný úkol i cíl lidstva je vědomý a harmonický život, umožňující rozvoj všech na evoluční cestě vzhůru.

…

Vlast máme jak vnější, tak vnitřní, „stojíc nohama na zemi s hlavou v oblacích“.

…

3. čakra v naší tělesné a psychické soustavě je velké silové pole v němž se může více rozvíjet také lidská vůle, kdy vědomí lidstva se více individualizuje a vymaňuje z neuvědomělého kolektivismu. Toto psychické centrum tak umožňuje tvoření a udržování vnějších hierarchických struktur moci, jimž se vše slabší a méně organizované podřizuje. U méně „sofistikovaných“ lidí to vede k úctě, posluhování a závisti k těm, kteří se dokázali vyšplhat ke kormidlům tohoto politickoekonomického molocha.

V extrémní formě, ke které každá mocenská struktura z důvodů zachování svého postavení nakonec vždy dojde, se prosazování idejí 3. čakry projevuje snahami o celoplanetární nadvládu dnes uskutečňovanou skrz stroje.

…

Osvícená individualita je pevným vnitřním bodem v bytostném plynutí v tocích časů, je koncentrujícím prvkem, který dává duši pocit autentičnosti a integrity a provází ji tak skrz světy polarit na cestě k sjednocení.

…

V běžném lidském životě, kdy vše se rodí a umírá, se vše zdá být také poprvé i naposled, přestože ve světech jednoty každý tento okamžik trvá věčně.

…

Existuje pro nás něco jako archetypální hřích? I vzhledem k tomu, že celá naše duševní genealogie ve stvořeném vesmíru je jen jakousi větvičkou či kořínkem bytostného stromu? To by potom samotná existence musela být chápána také jako zlo. Takto to ale vyznívá z popisu vzniku samotného kosmu v hebrejské tradici, kdy se mluví o prvním pádu pyšných andělů, chtějících mít moc jako jejich tvůrce. Nicméně bez tohoto metafyzicko-symbolického aktu by kosmos nemohl existovat v reálné formě, ale jen jako nenaplněný boží koncept.

…

Náhlé a rychlé otevření tzv. „Hadí síly“ (převážně drogami) znamená i úkol zrychlené transformace vědomí. To může být jak pozitivní proces, tak i hodně konfliktní. Může mít totiž za následek na dlouhou dobu ztrátu pocitu subjektivity a integrity našeho ega, a tudíž i ztrátu dosavadních zájmů a smyslu života. Je to sice dočasný náročný stav, ale nikdo neumí říct na jak dlouhou dobu.

…

Do svých osudů jsme byli „nainstalováni“ při svém zrodu rozhodnutím vlastního vnitřního Já, tudíž máme-li čisté svědomí a adekvátní snahu, čeho se pak v životě zbytečně bát?

Můžeme se jen trochu snažit ten svůj vnitřní program vylepšit, vybrat si tu pravdivější stranu osobního hřiště a být v souladu se svým „psychickým mužstvem“.

…

Pokud zjednodušíme dualitu jen na černou a bílou, pak vnímáme jednoduše, že černí tlačí svět dolů do „čtvrcení“ hmoty a jejímu podřízení, bílí naopak ke svobodě a vzdušnosti ducha. V jiné rovině to lze přirovnat k výdechu a nádechu. Bez rovnováhy dochází k nemoci organismu.

…

Rovnováha rozumu a citu je současně rovnováhou našich křídel, díky čemuž pilotujeme bezpečný let svými osudovými projekcemi.

…

Aby mohl člověk svobodně a volně tvořit, musí zapomenout na to, co již rozumově zná, či lépe řečeno prožít to a integrovat v sobě. Důležitější než znalosti, je vnitřní kvalita osobnosti.

…

Češi jsou svými vlastnostmi hluboko „zarytí“ ve hmotných zájmech, stejně jako židé. Možná proto se zde daří i jejich veledůležitému centru, neboť zdejší vibrace to umožňují. Nicméně životní hodnoty obou skupin se dost rozcházejí, ba v některých případech stojí konfliktně přímo proti sobě, jak si může každý sám nezávisle zjistit. Spojuje je ale materiální zájem takže spolu celkem dobře vycházejí.

V novověku byli židé z Prahy vyháněni, dnes ji jedna jejich skupina již téměř celou vlastní jak hmotně, tak mentálně (u voleb). Zdá se, že tento symbiotický vztah má svůj karmický důvod.

…

Nepřevedli andělští ajťáci vesmír náhodou už taky na umělou inteligenci, která generuje soustavně další a další jeho dimenze?

13.-30.8.25

…

 

 

ÚVAHY 25/8

Sionistickým globalistům dal největší moc až věk strojů, což jim umožňuje měnit z pozadí celý svět ke svým představám, aniž by byli přitom viděni. Ve svých svatých knihách mají K tomu vytvořený komplexní filosofickoduchovní koncept, který tak postupně naplňují. Dokázali takto ovlivnit i formu a směřování života na planetě technologickým vývojem směrem do stále hrubozrnější materie a jejího konzumu. Proto mohou s klidem říkat, že tento současný svět řídí oni, a tedy je i jejich. Tomuto pofidernímu úspěchu samozřejmě předcházel dlouhý vývoj, kterému napomáhal panující cyklus dostředivých silových vlivů.

…

Veškeré dění v kosmu je záležitost té nejvyšší a nejvyspělejší inteligence TD. Ta snad řeší smysl svého bytí hamletovskou otázkou „Být či nebýt?“. Pro ni by však obě možnosti znamenaly to samé. Pro člověka to ale je rozporuplné dilema.

…

Dnes se šíří nauka o přechodu lidstva z 3D do 5D. Pokud jsou těmito rozměry ale míněny čakry, pak jde o naivní teorii. Svět 3D je světem aktivní moci v pozemském životě, zatímco světy 5D jsou spojované s úrovní hrdelní čakry a odpovídají psychicky proudění, vanutí a zvukovým frekvencím, tedy shodu s vlastnostmi Vodnáře.

Při evolučním vzestupu nelze ale obejít 4. srdeční čakru citovosti, empatie, souznění či intuice, kterou zde zastupoval už před 2000 lety Kristus, a kterou do dnešních časů lidé nezvládli integrovat na stejné úrovni s rozumovou sférou. Bez pochopení této sféry duše, jsou všechny vyšší poznatky snadno zneužitelné a vedou jen k ještě většímu chaosu. Proto dokud lidé nezažijí větší rozvinutí svého srdce, nemohou pořádně prožít ani svobodné vanutí vyšší sféry.

…

Jak lze působit ve „zkamenělých Čechách? Čím je lze probrat z jejich spánku? A proč vlastně spí? Nebylo jim dobře, a proto usnuli? Nejsou-li to jejich podporující vibrace zde, co je tedy přitáhlo do tohoto národního egregoru?

…

Lidem většinou nejde o poznání pravdy, ale spíše o prožitky svých iluzí. Právě to chtějí, a sami si tak připevňují svá pouta. Takové myšlení v masovém měřítku přitahuje ke zrodům další v převážné míře ještě nezralé duše a svět se potom i tak zrcadlí.

…

V časech vyšších Yug žilo lidstvo v mnohem větší blaženosti. Z dnešního pohledu a stylu života by snad jejich reálné kolektivní vědomí odpovídalo naší rovině nižšího astrálu. Probíhajícím úpadkem v období Kaliyugy byli lidé postupně „vtlačováni“ do stále větší alternativní hmotné hustoty a komplikovanějších osudových polarit, do větších temnot, a tedy i utrpení, typického pro „dolní světy“.

Znalosti o cyklech Yug a Metayug musely pocházet z ještě starší doby, než jak je známe ze staroindických Véd, z dob, kdy v nich lidé ještě žili a kdy existovala ještě schopnost přímého zření do jemnohmotných světů a astrálních úrovní.

…

Při počátečním vzniku TD se z Podstaty „odzrcadluje“ její věčnost, čímž ale dochází i k jejímu zdánlivému prvnímu rozdvojení. To však jen jednota nahlíží na jednotu, tedy sama na sebe. Nicméně došlo tak už k prvnímu dělení v božství, byť ještě konceptuálně fiktivnímu. Toto dělení do dalších a dalších protikladných vzájemně vyvažujících prvků je pak základní vlastností tvorby duálních vesmírů.

Pokud označíme síly vzniku jako kladné, musí současně existovat i protikladné síly projevené v cyklech TD, a ty způsobují, že po těchto procesech rozštěpení do zdánlivě odděleného bytí, nastupují opět síly sjednocovací zpět do latentního stavu „nebytí rozděleného podstatného bytí“. Rozvádění dál by už jen ale byla metafyzická hra se slovy.

…

Vědomí celého vesmíru čili TD je strukturalizováno energetickými frekvencemi základní čtyřky sil. Tyto frekvence vytvářejí nejrůznější roviny, pole, vrstvy, struktury, a rovněž i hranice mezi nimi, které chrání jejich individualitu, identitu a autenticitu.

…

Úpadek současného světa do duchovní temnoty, která tak umožňuje technologické manipulace s lidstvem, se dnes jeví už velmi tragicky a křiví charaktery všech bytostí.

Nicméně naše osudy jsou stále jen rolemi a divadelní scénou pro duše. Malé atomy či molekuly univerzální duše jsou lapeny do magnetických sítí těchto individualizovaných psychorolí a zkouší je sehrát na sobě tak, jak jen dovedou. To má psychoenergetický dopad také na okolí.

Ačkoli všechny role mají svou příčinu a opodstatnění, je lépe se některým, i když jsou velmi svůdné, zdaleka vyhýbat, protože následky mohou být karmicky dlouhodobě bolestné. Svět strojů ale čím dál víc tlačí právě k nim.

…

Jakékoli vnější příčiny a následky působí vibračně na emoční pole, které je nuceno reagovat a podněcuje k příslušným protiakcím. Čím vyspělejší bytost je, tím lépe dokáže uvádět své emoce do rovnováhy, tím více vidí tyto procesy z vnitřního nadhledu. Neznamená to jejich potlačování, ale pochopení, jak s nimi jednat co nejlépe.

4.-12.9.25

…

 

 

BOJ SVĚTLA S TEMNOTOU

Ve světě dnes probíhá doslova boj dobra a zla, obnovy a zániku, světla a tmy. Děje se to nejen v naší realitě, ale ve všech, které korespondují s obdobnou vibrační sférou. Světlo ale nebojuje, jen se přirozeně šíří skrz temnotu, která se ale jen velmi neochotně nechává jím pohlcovat.

Invaze zla se děje přes lidskou rasu, zevnitř, jako by se otevřel nějaký skrytý portál k temnotě psychických světů, a tudy sem proudí hordy démonů jak sirnatý kouř ze sopek.

Končí ale další jedna éra výdechu a prostor vydýchaného vzduchu se začíná naplňovat novým nádechem, neboť současný stav je už ztoxikovaný všemi možnými jedy.

…

Člověk, stále extrémněji uzavřený ve slupce vnějšího já, ztrácí přirozený cit pro rovnováhu, protože se mu podařilo vyhubit již mnoho zvířat, nejen ve vnějším světě, ale tím i oněch vnitřních. Alegorie i analogie dokáží mnohé odhalit.

Aby mohl ale přijít nový kultivovanější svět, musí předcházet konec starého s jeho již silně zdegenerovanými hodnotami, které ho nejvíc poškozují. Z vyššího bezčasového hlediska se tyto změny delší dobu již dějí, jen chvíli ještě potrvá, než se otevřou brány k vyššímu poznání i do naší časoprostorové roviny.

16.9.25

…

 

 

ÚVAHY 25/9

Zlatý věk by mohl z dnešního pohledu doby železného věku odpovídat spíše mentálně ideové sféře. V této éře měly lidské bytosti přímé zření do mnoha zákonitostí světa. To se ale vlivem zpomalujících frekvencí dalších Yug postupně uzavíralo, což vedlo k nutnosti vzniku nejrůznějších záznamových metod pro uchování vysokých znalostí z předchozích věků. Dnešní doba Kaliyugy se tak dá označit jako protikladný nejnižší level, což se odráží v hlubokém v nevědomí lidstva.

…

Rozvíjení 3. solární čakry znamená poznávání a osvojování principů vnější reality, a tím také získávání moci nad světskými procesy v dobrém i špatném, kdy převažuje prozatím spíše černobílé vidění a hodnocení věcí.

4. srdeční čakra je již časoprostorem vnímání a rozvíjení i hlubších spektrálních rovin (viz celého barevného či zvukového spektra, v psychice souznění (empatie) s druhými, inspirace a začínající vhledy do hlubších rovin.

…

Yugové cykly rovněž podléhají živlové spirále a spolutvoří její životní formy. Tyto cykly podléhají ale ještě dlouhodobějším cyklům, a ty opět dalším, všechny zanořeny ve spirálovitých okruzích v sobě navzájem.

…

„Jemnohmotné“ světy starých civilizací Sumeru, Babylonie, Egypta postupně „hrubohmotněly“ vlivem dostředivých kosmických faktorů až do dnešních časů, kdy naše civilizace se pohybuje již v naprosté temnotě ducha, ovládající jen hmotnou část, a ani to ne příliš. Proto ani sestup tehdejších vyspělých „bohů z nebes“ k lidem, jak tomu bylo dřív, již není v těchto vibracích možný.

…

Už dávno ztratili katoličtí papeži a s nimi celá církev spojení s nebeským Kristem (pokud ho kdy měli). Po jejich církevní slávě zůstaly tu podivně zdeformované světské dějiny i s následky, které nedokážeme ještě ani dnes řešit. Zůstala zde zatím ještě ale i lidová kultura, která vnášela do této doby trochu víc výzdoby a poetiky se svými rituály a zvyky v emoční sféře. Víc se možná na této destruktivní větvi éry Kaliyugy ani dělat nedalo. Nebo snad ano?

…

Psychické členění si lze obrazně představit i jako stonek rostliny s mnoha rozvětvujícími kořínky. Čím mladší je větvení do temných hlubin zemské hmoty, tím větší závislost i nebezpečí od ní. Při nevhodných podmínkách začnou hnít a může se to pak dotknout i celé jedné vícegenerační větve.

…

Bojíme se být sami za sebe, proto se identifikujeme se vším možným i nemožným, ať je to rodina, klub, národ, svět, politický postoj, duchovní idea, hmota, pohlaví, rasa atd. V těchto vazbách se snažíme co nejvíce upevňovat a opevňovat, což souvisí s 3. mocensko-volní čakrou a vyšší rovina srdce pak už jen strádá, čímž se blokuje vnitřní cesta transformace.

…

Do této dimenze přichází stále víc prvotních lidských duší od 3. čakry níž, i proto ta odtrženost od vyšších světů.

…

Svoboda, služba, odpovědnost jsou hlavní zásady pro harmonickou společnost. S tím by snad souhlasili i indiáni.

…

Soustavné střety s deziluzemi urychlují stárnutí, protože každá deziluze čili ztráta víry v něco konkrétního je vlastně malá smrt, jsou to tedy skoky v čase. Všichni jsme tak přišli do této dimenze ztratit kus svých přežilých iluzí, a tedy zvolna nechat umírat svá stará já.

19.9.-30.10.25

…

 

 

ROVINY

Lidé, kteří mají výjimečné talenty, jimiž chtějí probouzet svět, jsou často druhými vnímáni jako blázniví extrémisté a šílenci. Pokud jsou ale stoprocentně zkoncentrovaní na předmět svého zájmu, nemůžou být ani jiní. Jejich vibrační rovina je ale vyživuje dostatečnou energií pro jejich sebebláznivější činnost.

Každá rovina pohledu, která logicky navazuje na jiné roviny, má svou specifickou frekvenci a své množství energie, což v mysli umožňuje vytvořit si víceméně reálnou představu světa s jeho zákonitostmi. Mohou to být světy na úrovních nejrůznějších barevných, tvarově krystalických i melodických či pouze významových kombinací, i bez jejich hmotné podoby, které ale mohou duše vnímat a nechat se jimi unášet.

6.10.25

…

 

 

TORNÁDA DESTRUKCE

Stále zjevněji to vypadá, že válka na Ukrajině je součástí řešení přechodu dob do nových vlivů. Podle astrologů samotné Rusko je pod vodnářským znamením, takže se mu bude pravděpodobně otevírat stále širší cesta a zesilovat duchovní ochrana. Tím se budou pochopitelně i více šířit ideje nového Slovanského věku, jak o tom mluvil i Rudolf Steiner.

Nové vlivy budou postupně nabírat na síle a jako domino strhávat nestabilní kostičky falešných pout a zábran dějinných staletí, zaklesnutých do sebe nevyřešenými disharmonickými vazbami. Proto dnes nelze jen tak svévolně zažehnout ani oheň velké světové války, jak o to mnozí v pozadí usilují, neboť den od dne sílící vodnářský vichr jim tyto snahy neustále nějak rozfoukává.

Trump svým zdánlivě chaotickým jednáním připomíná boha Januse se svými dvěma od sebe odvrácenými tvářemi, kdy dopady jeho činů připomínají spíš malá tornáda, která se prohánějí krajinou a systematicky ničí pečlivě vybrané cíle.

22.10.25

…

 

 

ÚVAHY 25/10

Každá věc v životě má svůj obal i střeva.

…

Životní energii získáváme jedině ze smysluplnosti, jinak vše uvadá jako květy.

…

Účel, a tedy i smysl lze nacházet ve veškerém dění světa, v každém jeho detailu, ať je skutečný nebo jen klamně dosazený vírou našeho ega.

Ve světě Jednoty by účel ani smysl neměly teoreticky existovat, alespoň ne ve formě, kterou lidstvo zná, protože každé směřování k jakémukoli cíli je již nějaký časoprostorový rozměr, a tedy vydělení se z této jednoty do světa protikladů.

Je z tohoto pohledu vše jen nezávazná hra vysokých metafyzických sil? Nikoli, protože i ty jsou vytvořeny na základě určitého řádu, tudíž vnitřního smyslu, který se zrcadlí dál do všech alternativních rovin. Mělo by z to vyplynout, že první boží projev nějak souvisel s uvědoměním si sebe sama, své existence (myslím, tudíž jsem?).

…

V bájných věkách lidé víc rozuměli silám světa díky obraznému myšlení, které využívalo analogie v poznávání (tedy přirovnávání), čímž si dokázali velké zákony přírody a kosmu implementovat i do svých malých a omezených životů.

…

K 3. čakře se vážou také mocenské schopnosti. To je v pořádku, pokud k nim člověk není slepě připoután a nezneužívá je jen pro své egoistické účely, ale naopak by z pozice moci měl sloužit pozitivně celému společenství. Pokud je vnějšně zkorumpován, je to jen odrazem jeho vnitřní duševní korupce a vyplývá již ze samotné takové nezralé povahy. Její nápravu má už později na práci samotná karma.

…

Všichni se navzájem soudíme svými sympatiemi a antipatiemi, tyto soudy ale však nevědomě svou citovostí. Vše je tedy pro nás tak, jak to subjektivně a pocitově vnímáme, rozumová složka je v tom ale přítomná jen částečně.

Když se hovoří o tom, že po smrti procházíme soudem nad svými skutky, děje se to tak, že vnímáme očima druhých a cítíme přímo sobě vše, co jsme jim za života způsobili. To je již ono karmické zrcadlo čili onen bájný boží soud.

…

Virtuální realita nás unáší do hypnózy, v níž její iluzi vnímáme jako skutečnost, přičemž je jen zrcadlově zkresleným odrazem pravé reality.

…

Pozorujeme-li cizí utrpení z vnějšku, může se nám jevit zcela jinak, než ho zažívá samotná dotyčná bytost. Úroveň prožívání je daná strukturou různě rozvinutých čaker i smyslových orgánů. Citlivější lidé tak mohou při pohledu na trpícího zažívat někdy větší psychickou bolest než sám takový jedinec.

…

Každý bod ve vesmíru spolu s dalšími body je součástí komplexní struktury, aniž si je svým omezeným vnímáním toho vůbec vědom, a přesto jsou vzájemně funkční. Každý subjekt tedy hraje i svou vlastní roli v příbězích ostatních, a teprve celkový pohled na ně umožňuje plněji chápat i svůj vlastní příběh.

…

Mezi lidmi se pohybuje i mnoho krvelačných šelem, které lidskost jen předstírají.

…

Lidová pořekadla o karmě:

Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Kdo jinému jámu kope, sám do ní padá.

1.-12.11.25

…

 

 

KLAM SMRTI

V dostředivých dobách, orientovaných plně do hmotné tělesné sféry, je hranice mezi životem a smrtí chápána mnohem víc černobíle a dramaticky než v jiných živlových cyklech, protože oddělenost našeho vědomí od jemnějších kontinuálně vertikálních duchovních sfér je mnohem pevnější a neprostupnější.

V odstředivé době bude na takový předěl mezi životem a smrtí nahlíženo z trochu jiné úrovně vnímání. Lidstvo si bude lépe uvědomovat kontinuální cyklické procesy, takže i fyzická smrt bude chápána z pohledu, že se jedná jen o jiný stav vědomí a individuální bytost pokračuje přes tuto transformaci dál v mnohem rozšířenějším a hlubším životě.

K tomuto vnímání mají mnohem blíž zvířata, která nejsou zatížená až tak sofistikovaným rozumem a nejrůznějšími fixacemi a vazbami jako my lidé. Vědomí zvířat (natož rostlinstva) není tolik spjaté s individualitou a jsou tedy mentálně těmto nehmotným světům blíž.

Otevírání vědomí se bude v příštích stoletích a tisíciletích dít na všech čakrových úrovních jak zdola, tak i z horních čaker.

23.11.25

…

 

 

NA PŘECHODECH VĚKŮ

Každý dnes už ví či přinejmenším tuší, co se dnes kolem něj děje, jen to nechce vzít příliš na vědomí.

Ještě ve starém Sumeru, ale i později v čase rozkvětu Egypta a snad i v době nám mnohem bližší, lidé vnímali okolité dění více polovědomě, nerozporuplně a mnohem snivěji bez zátěže psychických kalkulací s nekonečným množstvím světských podružností. Proto se mohli v určitých stavech mysli setkávat i se svými živými bohy, bytostmi nadřazených světů. Byli na ně i mnohem úžeji soustředěni.

Pak se brány vyšších čaker – světů v nových cyklech postupně na dlouhou dobu uzavíraly, čímž docházelo k stále větší strukturalizaci a materializaci vědomí. Tím vyvstala závažná otázka protikladného rozporu mezi hmotou a duchem, citem a rozumem. V reálném životě se narušovala mezi nimi rovnováha a na svět tak mohli ve větším množství přicházet v jistém smyslu duševní mrzáčci i lidské hyeny a zrůdy. Čím víc jich bylo, tím lépe si ho mohli přizpůsobovat k svému obrazu a vytvářet svou verzi civilizace, na jejímž konci dnes právě žijeme. Byl to věk soupeření, boje a nezřízené ovladatelské moci – věk paranoidního superega.

Tato doba pomalu a jistě končí, i když ještě dlouho budou doznívat její excesy. A pokud svět na tomto přechodu nezdevastujeme zcela jadernými válkami, ocitneme se na prahu zázračných tisíciletí dlouhého duševního vzestupu.

…

 

 

ARCHETYPY A SVOBODNÁ VŮLE

Časoprostorové dimenze, utvářené frekvencemi archetypálních energií, mají podstatný vliv na formu i stav bytostného vědomí, tj. na podvědomé myšlenkové napojení na tyto základní archetypální frekvence.

Všichni jsme osobitými projekcemi jediného ducha, rozloženého do mnohosti duálních světů i s naší reinkarnační minulostí. Svobodná vůle začíná až tam, kde si uvědomíme sítě těchto vazeb a začneme se je pokoušet měnit v porovnání s nejvýše poznanými pravdami, které ještě dokážeme chápat.

Do této doby každý psychický stav obsahuje víceméně ucelenou soustavu jen relativních představ o celé této kosmické ideji, v níž se bezděky pohybujeme a o působení těchto archetypálních egregorů na naše životy. Psychickými vazbami se bytost od bytosti tedy do značné míry liší dle toho, k jakým ideálům jsou její silová pouta upevněna.

30.11.25

…

 

 

ÚVAHY 25/11

Loutkovodiči svými živými loutkami většinou pohrdají, nikdy nemohou připustit vzájemnou rovnocennost. To oni rozhodují o všech pohybech svých loutek, které nemají na víc, než být jen voděny. Proto jim ani příliš nezáleží na životech těchto loutek. Snad jen ještě tak pro zábavu nebo do muzea, pokud už splnily svůj úkol a rozjelo se nové představení se zcela novými, modernějšími a lépe ovladatelnými loutkami.

Proto se blamují politici, deroucí se bezhlavě k moci, naivní touhou, že za své úsluhy budou povýšeni rovněž do stavu loutkovodičů a stát se tak rovnocennými se svými páníčky. Většinou se ale dočkají jen krutého zklamání.

…

Současné lidstvo se svým vědomím stále víc přibližuje k mentální úrovni Gluma z Pána prstenů (viz jeho jediná utkvělá představa: „to je můj prštýnek“). A jelikož tento Tolkienův román se dotýká zásadních dějinných archetypů, máme šanci stejně jako Glum také i skončit. Elfové již dávno odešli do domovských nebeských končin.

…

Zlem se stává jakákoli vyhrocená jednostrannost. Změna vědomí = změna žité dimenze.

…

Osudová iterační větvení do různých alternativních rovin přítomnosti mají obrazně své „rozvodné“ centrály na svých křižovatkách, jakési rozvodné stanice, odkud směřují ve více úrovních „dráty či potrubí“, jimiž pak protékají naše životy. Jsou to tedy podřízené egregory, které rozhodují o dalších průchozích kvalitativně osudových rovinách do budoucnosti. Tyto roviny jsou tedy závislé na kvalitě celých egregorů.

…

Všichni jsme omezenou částečkou-subjektem nejvyšší bytosti TD (Átmana), jenž je v naši mysli odděleným subjektem od samotné Podstaty (Bráhmy), s nímž ale v konečném vědomém aktu i splývá.

…

Existují energeticko-vibrační filtry mezi dimenzemi, určité frekvenční hranice, které nám umožňují uvědomovat si vlastní individualitu a vytvářet si na základě toho vlastní osudové příběhy v této kosmické realitě. Přestože jsme v ní soustavně vnořeni, je to jen její úzký paprsek, který doléhá do našeho vědomí, vše ostatní se děje v podprahové rovině individuálního i kolektivního nevědomí. Je to naše osobní frekvence, která je současně i filtrem, chránícím před jinými frekvencemi reality, abychom mohli zůstávat sami sebou i napříč životy. Jen zlo se snaží tuto individuální ochranu nejrůznějšími prostředky infikovat.

Svět o svých zajisté skvělých názorech přesvědčit nelze. Usilovat o to, aby se na něj všichni dívali ze stejného (toho našeho) úhlu je buď magor nebo zločinec, protože svou demagogickou manipulací ničí individuální duševní cestu ostatním, kteří mají jinou zkušenost.

Život je naštěstí nezničitelný a vždy si najde nějakou svou formu vyjádření, třeba i v jiné alternativní úrovni. Všechny formy jsou fraktální povahy, tedy donekonečna opakovatelné.

…

Fanatickým vyzvedáváním současných nácků UA podporuje EU proti vůli občanů tvrdý nacionalismus jednoho zfašizovaného národa. Tím ale EU, jejíž sen je vytvoření jediného administrativního superstátu, a tím lepší ovladatelnost jednotlivých národů, paradoxně a schizofrenně jedná proti takovémuto nesmyslnému cíli a výsledkem je rozkladný efekt. Nicméně, člověk si musí uvědomit, kdo ve skutečnosti vládne světu z pozadí.

…

Zdravý rozum může vycházet jen z jisté harmonie mezi rozumem a citem. Disharmonie mezi nimi již vede k psychickým poruchám a nemocné společnosti. V takovém stavu se nachází momentálně i Evropa pod vedením Němky Lejna (jak příznačné).

…

Je celá řada osvícení, menších či větších, které míří vertikálně vzhůru a rozevírají nám postupně unitární prostor.

…

Základem skutečné vědy je vždy pochybnost o správnosti dobových poznatků, a proto je soustavně přezkoumává z různých stran a nachází stále nové rozpory. Hledá tudíž bez předsudků univerzální pravdu o struktuře světa a jeho stvoření. Jakákoli do ní vsunutá ideologie je už začátkem deformace celého zkoumání.

…

To, nač se díváme, se dívá zase na nás. Vidí nás stejně, jako my vidíme jej. Je to zákon odrazu.

1.-27.12.25