OD SNOVOSTI K RACIONALITĚ

Až do počátků renesance umělci v malbě neovládali perspektivní zobrazování reality. Kolektivní duch tehdejší doby byl totiž oproti materialistickému dnešku ponořen více do určitého snovějšího vnímání reality, v němž zkoumání 3D perspektivy nemělo až takový význam a byl preferován spíše duchovní rozměr, ke kterému bylo vše vázáno.

Takové mentálně emoční nastavení pak umožňovalo lepší vnímání přilehlejších astrálních úrovní dokonce i v bdělém stavu (z dnešního pohledu by se jednalo ovšem o jakési polobdělé vědomí). Racionální sféra myšlení nebyla ještě tolik rozvinutá, jak je tomu dnes, takže byl mnohem větší prostor pro citovější roviny a intuitivní zření, což se nutně odráželo i v umění.

Pozemský svět se svými zákonitostmi byl chápán jako pokračování a nedokonalý odraz duchovních rovin (viz Platónovo podobenství o lidech v jeskyni), tudíž hmotná rovina nebyla až tolik předmětem zkoumání. Teprve období renesance to začalo měnit významnou změnou kosmologického paradigmatu, kdy geocentrické chápání světa se postupně měnilo v heliocentrické a začala být více zkoumána i předmětné realita. Inspiraci umělci i filosofové nacházeli v oživeném dobovém zájmu o starořeckou kulturu. K tomu dopomohl i větší rozvoj mořeplavby a nových zámořských objevů, kdy se v praxi začalo dokazovat, že Země je kulatá.

Čím bychom šli dál do minulosti, o to výrazněji bychom ale zmíněnou intuitivní snovost v bdělém stavu u starých národů nacházeli. Teprve posledních 6000 let se začal více rozvíjet zemní dostředivý, a tedy racionálnější a sofistikovanější způsob myšlení. Tato dostředivost se na počátku znamení Ryb navíc propojila s poddobou živlu chladu, což vytvořilo právě vhodnou kombinaci pro stále více se racionalizující formu myšlení. Umožnilo to postupné osvobozování individuální vůle z kolektivních principů, větší důraz na relativitu, a tento příklon k vnější světské realitě měl za následek i větší názorovou pestrost. To ale bylo vykoupeno právě ztrátou nadsmyslového propojení. Brány k vyšším světům se tak stále víc přivíraly navíc i díky hlubokému panujícímu cyklu „destruktivní“ větve éry Kaliyugy, tj. největšímu psychofrekvenčním poklesu uzavírajícího psychiku do sféry kolektivního nevědomí. Teprve dnes, kdy se dosavadní panující vlivy začínají již trochu uvolňovat a kolektivní paradigma se posouvá, začíná lidstvo vidět i důsledky této formy myšlení

…

V předchozích 2000 letech můžeme v evropských ale i světových dějinách věku Ryb sledovat určité myšlenkově kulturní předěly jako následek neustálé změny energetických frekvencí. Všechny měly hluboký dopad na myšlení a kulturu celého lidstva.

1.-9. st.- rozpad Římské říše, chaos, šíření křesťanství a zánik „pohanského“ světa, formování nových národů a území

10–12. st. – románský sloh

13–15. st. – gotika

16–17. st. – renesance

18. st. – baroko

19. st. klasicismus, secese

20. st. abstrakce, postmoderna, mix směrů

21.st.- chaotismus, konec křesťanské kultury a věku Ryb

 

Na této chronologii je vidět, že vývoj v oblasti umění se ubíral až do 19.století ke stále iluzivnějšímu zobrazování vnější reality s postupným chápáním komplikovanějších principů perspektivy, které vyústilo až ve formálním klasicismu, narozdíl od geometricky abstraktního a ornamentálního stylu starších, tzv. pohanských kultur neolitu, kde byl kladen praktický důraz na cykly a rytmy v přírodě. Z toho tedy vyplývá postřeh, že naše vnímání je stále povrchnější a jdoucí spíš po formě než obsahu.

…

V každé době vládne jiné paradigma vnímání, jiný úhel pohledu na realitu, jiná estetika. V posledních přibližně 200 letech vše se nachází pod vlivem racionalismu a doba je hrdě nazývaná jako „věk rozumu“ (ačkoli dnešní důsledky vypovídají spíše o opaku). Nikoli již tedy bozi starověku z hvězd či andělé a archandělé středověku, ale dnes jsou adorováni spíše ufouni se svými převratnými sofistikovanými mezihvězdnými létajícími stroji. Každá doba tak má své velké sluneční mýty. Nejsou to vše ale spíše velké projekce omezeného lidského vnímání než skutečná znalost? Samozřejmě to nepotvrzuje ani nevylučuje skutečnou existenci takovýchto entit.

…

Pokud kdokoli rozvíjí jednostranně jen rozumovou sféru mozku na úkor citově intuitivní bez vyváženosti, stává se z něj pozvolna racionalisticko-dogmatický cynik. Z takových povah se rekrutuje mnoho politiků, bohatých podnikatelů, ale i vyspělejších černých mágů. Ale i naopak, při rozvoji pouze citové hemisféry na úkor jakékoli racionality, se dá potom mluvit o fanatických snílcích či anarchistických revolucionářích, odtržených od reality, či o médiích, ovládaných nevědomě nejrůznějšími silami.

…

Chápat problematiku propojení viditelných a neviditelných světů v jednom celku lze na základě prolínání jejich energetických vibrací s úzce frekvenčním vnímáním pomocí našich nedokonalých smyslů. Jsme schopni zachytit a vizualizovat jen určité frekvenční pásmo stejně, jako když ladíme rádiové či TV stanice na přijímači. Tyto vlnové frekvence se mohou různě křížit, mísit a prolínat, aniž v nich vnořené bytosti budou o sobě navzájem vědět. Takto se celé fyzické světy mohou vzájemně prostupovat v místě i čase jediného kosmického bodu a osobní vnímání prostorové rozlehlosti bude pro nás iluzivně vyplývat jen ze smyslového naladění.

17. 1. 24

…

 

 

ÚVAHY 24/1

Cyklické opakování dějů se odehrává v celém vesmíru – od vzniku k zániku, od příčiny k následkům, a tím i dalším příčinám v sobě donekonečna vnořených fraktálových množin a egregorů.

…

Jako zmaterializované duše plujeme symbolickými řekami osudů, v nichž je stále více vírů od toho, jak se nám do cesty staví stále nové a nové osudové i karmické překážky. Odehrává se zde děj metafyzického proudění duší, kdy pro každou existuje množství variant dalších cest. Každý jednotlivec zanechává záznamy v akášické knihovně osudů svými životní volbami. Může tedy posilovat jak pozitivní proudy vývoje, tak i ty negativní, což má pak ale dopad na všechny jeho životní pochody.

…

Dnešní mladá aktivistická generace má v současnosti žně se svými idealistickými představami o budování dalšího úžasného „pozemského ráje“. Obdobně jako komunističtí svazáci někdy před 70 lety, tak i jejich generační následníci chtějí převychovávat a vychovat toho správného uvědomělého kolektivistického a prorežimního člověka a využívají k tomu především technické vymoženosti, což svědčí o tom, že ani vzdělání nedělá lidi moudrými.

…

Každá bytost má své frekvenční pole, skrz které se dotýká i spolutvoří společný objektivní světoprostor, a ten na ni synchronně a cíleně reaguje, tj. je vnímána jeho psychopolem. Frekvence silových polí, které ho utvářejí, jsou promítány přes spirituální sféry a energeticky aktivují vlastnosti a celkový charakter každé z bytostí.

…

Svou psychickou dimenzí je obdařená každá bytost, bez ní by byla jen anorganickou hmotou. Každá civilizace v minulosti k psychologickým rozměrům života zaujímala svůj specifický vztah, ať už horoucí v minulu či dnešní vlažný. Před mnoha tisíciletími díky panujícím vlivům byla schopnost psychické transcendence mnohem uvědomělejší, než je tomu dnes. Z tohoto pohledu jsme přes veškeré hmotné vymoženosti daleko primitivnější civilizací, i když se utápíme v hmotném blahobytu.

V každé době je ale lidstvo s celou planetou napojeno na určitý psychologický archetypální vzorec, v němž panuje matematicko-logický řád, který se přenáší do všeho dalšího.

…

Je docela jisté, že na starověkých bojištích využívali kněží, šamani či čarodějové i magické úkony v přímých bojových projekcích na své nepřátele. V těch časech byli lidé více vědomě napojeni na archetypální souvislosti, a byli k nim i mnohem „somnabulnější“, protože zdaleka nepřeceňovali světskou realitu jako se děje dnes. Proto ale mohli být i mnohem poddajnější k cílené masové hypnóze (i když u začátečních lidských zrodů, které nejsou tolik sofistikované, je to dnes obdobné). Silné podprahové účinky měly na nepřátele např. zvuky hudebních nástrojů, hlavně bubnů a velkých trub, či duchovní chorály, se kterými se nastupovalo do středověkých bitev (viz husiti). To vyvolávalo u nepřátelského vojska silnou emoční odezvu.

…

V dřívějších časech vystačilo k životní inspiraci na dlouhou dobu ojedinělé vnuknutí či zážitek. Dnes se ve vnější realitě topíme pod záplavou vnějších podnětů. Čím více toho ale je, tím jsme ke všemu spíše otupělejší a jemnější vlivy už téměř nevnímáme. Na nic už téměř není čas, ačkoli prvotní ideje hmotného rozvoje směřovaly k osvobození člověka od těžké manuální práce, aby se mohl věnovat lépe duševnímu seberozvoji. Zatím se dnes střídá jedna krize za druhou, a tak se děje spíš pravý opak, Stále rychleji se tak pohybujeme na závodní dráze chaosu. A jsou všechny ty informace, které nás denně svým přívalem dusí vůbec ještě důležité pro život, nebo mu jsou spíše už jen na překážku?

…

Každý z nás je ve své podstatě vším, jen o tom dosud neví.

…

Úměrně s vyššími duchovními zájmy, stoupá i duchovní ochrana od vyšších nevtělených bytostí.

…

Pojem „Jednoduchost“ označuje sjednoceného ducha.

…

Veškerá hmota je v podstatě jen určitou silovou frekvencí, takže i veškeré naše konkrétní věci jsou tak jen skladbou energií, v nichž jsme soustavně vnořeni a obklopeni. Při jemnějších meditativních vnorech lze vypozorovat, jaké věci se v nás i kolem nás vzájemně tlučou, bojují a překáží v harmoničtějším fungování, a co nám naopak prospívá.

…

Maniodepresiva čili bipolární porucha (prudké kontrasty v náladách) nejsou snad zrcadlením rozhozené rovnováhy mezi pravou a levou hemisférou, chaosem mezi citem a rozumem?

…

Vnímáme či spíše se domníváme, že vnímáme, svět lineárně a kontinuálně ve svých příčinách a důsledcích. Díváme se na něj z hlediska časově řazeného sledu událostí, kdy jedna událost je následována další a ta zase další a my mluvíme o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Každá z těchto událostí je však sofistikovaná čili složená z množství dalších svých mikroudálostí, a tak se v této jejich množině dá v přítomnosti nořit do stále větší hloubky, kdy čas již běží jinak než zde na povrchu.

3. -25.1. 24

…

 

 

KARMICKÁ VÝMĚNA ROLÍ

Posledních přibližně 500 let od dob velkého rozvoje mořeplavby a objevování nových kontinentů začali převážnou většinu světa finančně ovládat příslušníci bankéřských židovských elit a postupně tak progresivisticky nahrazovali moc předchozích šlechtických rodů. Náhle se daly šlechtické tituly a mocenské postavení ve vyšší společnosti směňovat přes vliv peněz.

Světové bankovnictví v jejich rukou tak dostalo pod kontrolu veškeré společenské pochody a systémové řízení světa. Dá se proto říct, že současná forma společnosti je již celá jejich dílem, a tudíž se mohou cítit jako nadřazení páni této reality a její osudové formy čili jako elita nadřazená plebsu a dezolátům, jak již otevřeně označují zbytek s nimi nesouhlasících občanů.

Vyvrcholením mocenských ambicí těchto struktur je tak celý současný viditelný technosvět se všemi škodlivými dopady na životní prostředí i psychiku i ostatních přírodních bytostných souputníků. Tato civilizační forma mohla vzniknout jen v důsledku cíleného dominantního zaměření posledních staletí na omezenou hmotnou rovinu.

Samozřejmě každá událost má jak pozitivní, tak i negativní stranu, jde však o to, aby té negativní bylo v životě co nejméně. Mezi pozitivní určitě patří to, že lidstvo již nemusí strádat tolik materiálně jako v časech středověku. Je to ale za cenu jeho duchovního zotročení.

Svým nadřazeným až agresivním chováním vůči okolním národům si židovská oligarchie na sebe dál ale otevírá velmi špatnou karmickou bránu se svými destruktivními tornády a uragány. Stává se tím nepřítelem sama sobě, což se projeví nejen na fyzické úrovni. Je přímo šokující vidět, jak se místo oboustranné komunikace dopouštějí příslušníci tohoto kdysi vyvoleného národa stejných ba i mnohem horších gestapácko-barbarských zvěrstev v genocidě vedlejších národů. Nezadají si nic s těmi, jakých bylo používáno v nedávné historii proti nim, a tím nenapravitelně zpochybňují i svou roli nevinných obětí za 2. sv. války.

Ještě monstrózněji působí pak i jejich krytí ze strany evropských národů, a naopak trestání těch, kteří na toto počínání upozorňují. Jedná se již o totální zvrácenost, která je neomluvitelná, a bude mít karmický dopad i na všechny ty, kteří se snaží takové zlo krýt, nebo s ním dokonce souhlasí. To není výhružka, ale pochopení sounáležitosti života všech tvorů a obyčejných karmických zákonů, které jsou aktivovány vždy, když dochází k vědomému vytváření napětí v duální univerzalitě kosmu.

Karmická škola pracuje tak, že nechává každého prožít pocity a bolesti, které v předchozích životech sám způsoboval druhým nebo s nimi souhlasil a podporoval je. Je to z důvodu, že se jedná o stejně zcestný hodnotově nadřazený způsob myšlení, jako by člověk páchal tyto činy přímo fyzicky. V příštích inkarnacích tak mnoho příslušníků z dobyvatelských řad, kteří tyto agrese schvalovali a podporovali, se budou muset rodit např. do podmaněných území, aby si od svých bývalých „soudruhů“ na vlastní kůži vyzkoušeli, co sami dříve dopřávali jiným. A nemusí se tedy jednat jen o přímo zúčastněné v konfliktu, ale právě i o pouhé schvalovatele z jakýchkoli částí světa. Týká se to všech možných konfliktů, jak na Blízkém východě, tak na Ukrajině či koloniálních a dalších válek vůbec.

…

Jakákoli změna současného směru by nutně znamenala přeformátování („perestrojku“) celého moderního světa zcela jiným směrem. Zatím si to neumíme představit, ale pokud je to v kosmických intencích, určité formy se mohou nečekaně dostavit dokonce už velmi brzy.

12. 2. 24

…

 

 

ÚVAHY 24/2

Lze vlastním přičiněním a kvalitou něco celkově zlepšit, když jsou v podstatě všechny životní dimenze oživeny přítomností do nich zrozených duší soustavně ve všech časech jak v dobrém, tak zlém? A jsou opravdu všechny osudové úrovně takto oživeny? Neznamená to totiž, že to musí být jen materiální život, ale jemnějších rovin vědomí je spousta. Vyšší astrální život může probíhat i na materiálně zdánlivě mrtvé planetě. Takové otázky a úvahy zapadají už do metafyzičtějších rovin myšlení, a je na každém, jak si je sám bude řešit a jakou cestou se bude ubírat.

…

Po dokončení celého jednoho životního cyklu kompletního TD a jeho „zániku“ se vždy materializuje další jeho verze. Z hlediska lidské analogie, je tento proces výměny tedy nekonečný, což znamená, že „boží dech“ věčné Podstaty nikdy nekončí. Končí jen jeden život jí stvořených vesmírů stejně, jako v přírodě rok končí zimou, po které nastupuje opět nový život nového jara. Dle J. Zezulky jsou přitom použity i „zbytky“ materie předchozího cyklu TD. Nejvyšší filosofie vypovídá o nekonečnosti tvoření.

…

Rozšiřováním a prohlubováním svého vědomí v poznávání sebe sama sestavujeme si vlastní „kosmické puzzle“.

…

Pochopením struktury TD a jeho silových vlivů můžeme částečně předvídat budoucí osudové děje v některé z příslušných rovin.

…

Nastupující psychoenergetické vibrace doby s sebou přinesou rovněž změnu v společenských tématech, tj. určí na jaká témata i řešení bude upřena pozornost světového vědomí.

…

Tento svět odpovídá našemu setrvačnému myšlení a skutkům z minulosti, je tedy osudově karmickým odrazem nás samotných.

…

Stejně jako u hmoty a energií se mluví o poli, frekvenci, vlně, proudu, tak se to má i s psychikou, kterou lze rovněž vnímat v těchto různých projevech.

…

Odevšad se valí adorace hmoty, je to jako balvan na vyšším myšlení, a tak ho i deformuje.

…

Duchovní poznávání vede k odhalování iluzivnosti reálného světa. Dějiny lidského poznání byly před tisíciletími po velké změně cyklů záměrně a účelově omezeny a zkresleny nově panujícími vlivy, aby se tak mohly rozvíjet i jiné stránky vědomí = individuální vůle. Proto i chaos má svůj konstruktivní evoluční význam.

…

To, co předvádějí nyní světovládci a jejich poskoci ze všech vrstev společnosti je obyčejná barbarizace světa, která ale není náhodná a jedná se o mocensky cílený rozklad všech humanitních ideálů a lidské svobody z důvodů nové dělby moci na planetě.

Svou agendou tyto světovládné skupiny ovládly i řízení EU a nyní usilují o to dostat tak i všechna lokální mocenská centra pod svá vševládnoucí „křídla“, unifikovat a rozpustit je v rámci evropského totalitního superstátu, který bude určovat skrz cílenou digitální kontrolu striktní pravidla pro každého občana.

Ve svých snahách o toto zotročení světa se zhlédly tyto skupinky finančních vládců v mýtických představách o neomezeném vládcovství panovnických elit nad starodávnými říšemi.

16. 2. 24

…

 

 

V DOBĚ ÚPADKU

Na duchovní cestě rozhodně nejde o odtržení se od života v trojrozměrné realitě, ale o rozšiřování vědomí dál i za její hranice., tj. o harmonickou spolupráci až integraci pozemské roviny s chápáním i dalších kvalitativních časoprostorových rozměrů, které se nás jako bytostí bezprostředně dotýkají. Tím, jak je postupně poznáváme a jak se nám se všemi svými souvislostmi i otevírají. Nejde tedy v žádném případě o potlačování běžného lidského vědomí, ale právě naopak o jeho soustavné čištění a prohlubování.

Ostatně není to nový poznatek, to se jen nemocné lidstvo minimálně posledních 2000 let uzavírá a izoluje od svých spirituálních kořenů za vydatné pomoci představitelů nejrůznějších náboženství, politiky, ekonomiky či médií na celoglobální úrovni, čímž nutně degenerují ve svém společenském myšlení všichni. Dostali jsme se do těžce narušeného a v moderních dějinách dosud nepoznaného kritického stavu, kdy myšlení nedokonalého tvora, jakým je člověk, je vydáváno za nejvyšší atribut pravdivosti. To ale jen dosvědčuje totální debilitu šiřitelů takovýchto filosofických postojů.

Samozřejmě, že vše zlé i se svými bludnými cestami se na vahách osudu nakonec vždy ukáže nevyhnutelně jako cesta k poznání vyšší pravdy a univerzálního dobra. Nejvyšší kosmické zákony tvoření jsou pevně koncipovány pro udržování rovnováhy mezi všemi působícími silami v celém univerzu, neboť jeho existence je na nich přímo závislá.

Nevím, zda si to uvědomují ti, kteří tlačí svou patologickou vůli proti přirozenosti života všech ostatních a chtějí lidstvu násilně vnucovat svůj způsob myšlení a své podmínky života, zda si jsou vůbec schopni uvědomit, že je samotné to v konečném důsledku přivádí k vlastnímu sebezničení. Nyní žijí v pevném přesvědčení, že mají již moc světa pevně v rukách, a proto i stále zřetelněji přestávají zastírat své šílené úmysly s jeho budoucností. Jejich zpupná arogance je ale přivádí jen stále blíž tomu, že lidé se začínají probouzet a pomalu již chápat, jakou hru s nimi tyto jejich démonické pseudoelity hrají, a tak se budou stále silněji bouřit proti takovýmto tyranům.

…

Teoreticky by pro vlastní lepší život stačilo jen málo – posunout své osobní myšlení do vyšší energetické hladiny, v níž je již běžné vnímání iluzivnosti reality v souvislostech, nikoli jako roztříštěné a nesouvisející jednotlivosti nahodilých dějů.

Při sledování souvislostí jevů z komplexnějšího pohledu přicházejí odpovědi na důležité otázky z nitra téměř samy. Z lidského hlediska každá jednotlivá událost je postavena na nahodilé příčině a jejím následku. Ve vyšších bezčasových a konceptuálních úrovních je ale vnímána příčina i následek jako jediný celek, který se dělí do protipólů až v důsledku síly své materializace.

…

Tvůrčí Dílo, tedy veškeré stvořené univerzum dle Herma Trismegista (od jehož jména se odvozuje pojem hermetismu) je možné vnímat v analogiích jak k jednotlivostem, tak k celku, jak k času, tak i nadčasovosti, prostoru i bezprostorovosti neboli jak nahoře, tak i dole a jak na začátku, tak i na konci. To znamená, že veškeré vnímání ve všech rovinách, všeho ve všem a ze všech úhlů vyplývá z jediného zákona Jednoty.

Věci lze chápat různě, jak iluzivně, tak i abstraktně, z jedné či druhé strany, pro každého trochu jinak. Ačkoli běžnému myšlení se jeví protichůdně, vnitřně ale zůstávají stále součásti jediného celku, který se dělí až v našem vědomí stále víc na základě postupujícího úpadku do hustších a hustších hmotných rovin. Tím pádem se vytrácí i sjednocující vědomí, charakterizované vyššími energetickými čakrami. To se pak projevuje ve světě veškerými svými antagonismy. Čím víc jako lidstvo klesáme k duševnímu dnu, tím víc sofistikovaných neřešitelných protikladů jsme tady nuceni bezúspěšně řešit, a nakonec vytloukáme stejně jen klín klínem.

…

Západ postupně ztrácí svou kontinuitu, Rusko, Čína a Východ obecně ji naopak zpětně začíná po staletích nalézat. Děje se to opět jen díky střídajícím se kosmickým rytmům, které pro udržení celkové rovnováhy stvoření dávají postupně prostor všem typům charakterových projevů, a které nás hluboce přesahují. Dokud budeme jen lidmi nebudeme mít nad tímto kosmickým procesem nikdy moc.

…

Jsme my Češi v tomto současném světě opravdu tak prolhaným, servilním a zákeřným národem, že jsme si do svého čela po teoreticky svobodných volbách navolili takovou nechutnou smečku vládnoucích politiků, jako je současná Fialova vláda, která umí jen dál rozdělovat společnost a dovádět ji k pozvolnému úpadku? Nebo už propadl metafyzickému zlu celý svět?

…

Naše andulka Pepča se vždy velmi snažil naučit lidskou řeč, která ho evidentně fascinovala a vnímal v ní pro něj přesahující lidské hlubiny. Vždy nám předváděl, jaká nová slova se naučil a celé hodiny si je dokázal opakovat pro zapamatování, Dokázal z nich tvořit i vlastní velmi srozumitelné a nikým nenaučené jednoduché věty, které dokázal dokonce i rýmovat. Šel vždy nejen po znění slov a vět, ale snažil se evidentně chápat i jejich obsah a smysl. A šlo mu to překvapivě skvěle, včetně i abstraktnějších významů, kdy dokázal přesně svou omezenou slovní zásobou sdělovat své momentální ptačí pocity, pozorování a soudy, a říkat nám, co je pro něj zajímavé a nezajímavé, co dobré a co špatné. To by nešlo jinak, kdyby nebyl svým malým neuronovým mozečkem napíchnut na vibračně hlubší rovinu vědomí.

Takže by se mohlo klidně stát, že z lidstva se při současném jeho směřování stane úpadková vývojová větev a vědomí se bude třeba dál rozvíjet přes jiné živočišné druhy, a možná právě přes ty papoušky, delfíny nebo i prasata. Lidstvo si to neuvědomujeme, ale bedlivě nás sleduje veškerá příroda kolem.

5.-27.2.24

…

 

 

POZEMŠTĚNÍM K TRANSHUMANISMU

Individualizovaná lidská vůle se začala aktivněji projevovat až v dobách příchodu Krista na začátku našeho dvoutisíciletí. Ten přišel vyrovnávat sílící vibrační dostředivě chladné vlivy, které podporovaly mocenskou materialistickou orientaci na úrovni 3. energetické čakry solár plexu. Postavil proti ní svou filosofií 4. srdeční čakry, zahrnující v sobě veškeré intuitivně hlubinné a asociativní myšlenkové směry s přesahem k nekonečnu. Průvodním jevem frekvencí nové doby bylo totiž i nerovnoměrné posilování rozumové složky nad onou intuitivně empatickou, která umožňuje vnímat všechny procesy v analogických souvztažnostech a spolupráci. Otevřelo to průchod až k preferování zcela cynického pragmatismu a hodnotového relativismu coby ideálu elitářského mocenského myšlení.

Toto vše umožnily právě dostředivě vibrující archetypální vlivy s podúrovní chladu, které posilovaly rozčleňování, oddělenost, krystalizaci ve hmotě i duchu a uzavřenou zacyklenost ega od propojení s hlubšími vrstvami vědomí. Bylo to následkem postupného energetického uzavírání vyšších neuronových center. Svět tak začal prudce „pozemštět“, jak se postupně uzavíralo hlubší chápání souvislostí ve vyšších čakrách (tělesnými centry se svým vědomím), čímž se v plné síle mohly prosazovat i ty nejdestruktivnější vlivy Kaliyugy.

Nyní se zdá, že nejkritičtějším zlomem dalšího vývoje je právě dnešní doba, kdy spojení s vědomím vyšších světů je pro většinu lidstva už nadobro ztracené, a tato civilizace se vydala obráceným směrem k chladně technokratické a transhumanistické budoucnosti světa robotů, v nichž vidí svůj ideál.

Pod vlivem dostředivého spektra silového vyzařování se dostaly do popředí dříve zcela nemyslitelné extrémní vzorce myšlení, které obhajují beztrestné porušování již jakýchkoli životních pravidel a norem.

Z nejstarších dochovaných sumerských záznamů se dozvídáme, že lidské vědomí v dřívějších mýtických dobách bylo o mnoho somnabulnější a jasnozřivější, než je tomu dnes. Lidé proto byli schopni napojovat se i na jemnohmotnější astrální a mentální roviny včetně bytostí, které je obývají. To však předcházelo éře „úpadkového“ 4. věku Kaliyugy s pokřivením všech vyšších hodnot, a kterým stále ještě procházíme. Už ale i předcházející věk 3. Yugy tzv. Dwapary byl ale vnímán jako pokleslost proti předchozím věkům.

18. 2. 24

…

 

 

ÚVAHY 24/3

Svět se jeví krásný a pestrobarevný díky svému rozsáhlému frekvenčnímu spektru, které vnímáme ve všech smyslových formách, ať v barvách, tvarech, zvucích, vůních, chutích, dotecích apod.

…

Současná civilizace se snaží vše přírodní a přirozené, potřebné a zdarma dostupné pro život vyměnit za zpeněžené náhražky (viz léky či potraviny). Našla se dokonce už i náhražka za lidi v podobě transhumánních robotů s implementovaným AI v mozcích a chybí už pouze jejich sériová realizace.

Nicméně tito psychopatičtí „inženýři duší“ žijí již nyní v představě, že dokáží z atomárních částic zhmotnit cokoli, co se jim zamane, takže lidstvo jim už v jejich vizích pozemského ráje svou nevyzpytatelností pouze překáží.

…

Naše nejvnitřnější já se soustavně dotýkají věčnosti, i když pro smyslové orgány se život jeví jako sled plynoucích a pomíjivých okamžiků v čase. Naše duše ale žijí v soustavné přítomnosti, jen bytostná sebereflexe vytváří pomocí smyslového vnímání pocit plynoucího času.

…

S prožíváním svého „já jsem“ se pojí nespočet stavů mysli a vlastností. Naše malé já po něčem vnitřně zatouží a podvědomí se tím směrem začne ihned i ubírat, čímž spouští materializaci svého individuálního osudového příběhu. „Jsem“ je tak propojeno s vůlí vědomou i nevědomou.

…

Vyšší a čistší sebeuvědomění „Já Jsem“ se „probouzí“ od 4. srdeční čakry výš, kdy se otevírají brány do „transcendentální“ reality.

…

Život má rozměr spirituální. Technokratičtí banksteři ho však černomagicky proměnili jen na úzce ekonomický profil, jehož hlavní prioritou je „mít“ místo „být“, jak již kdysi dávno o tom psal psycholog Erich Fromm.

…

Naše svědomí je duševním majákem v rozbouřených vodách reality, pokud mu nasloucháme ukazuje nám bezpečný a pravdivý směr.

…

Bytost je útvar vědomý si sama sebe, takže její ego je sebevědomé. Pokud tedy kdokoli trpí nedostatkem sebevědomí, je frustrován svým osobním nevědomím a měl by ho začít zkoumat.

1.-31.3.24

…

 

 

SVĚDOMÍ A IDEOLOGIE

Mocenské ideologie jsou vrahy osobního svědomí, které bylo autenticky formováno po mnoho životů, a nejen těch lidských. V každém z nich se nějaké vnější společenské systémy vyskytovaly a měly vliv na formování osobnosti. Je tedy nutné rozlišovat kvality jednotlivých ideologií v různých dobách, komu a čemu slouží.

Svědomí je vnitřní dlouhodobě skrz životy budovaný komplex i kompas hodnot, který nás neustále provází a stojí při všech našich důležitých volbách v životě s jeho protikladnými možnostmi. Pracuje tak objektivně v našem nejlepším bytostném zájmu skrz zkušenosti mnoha vtělení. Kvalita těchto jednotlivých rozhodnutí se ukládá v DNA duše a stává se tak kvalitou celkové vnitřní bytosti = duše, z níž jsou vyzařována jednotlivá bytostné vtělení do trojrozměrné reality.

Je již naprosto zjevné, že dnešní nejvyšší vládnoucí elity záměrně usilují o destrukci lidských charakterů, aby z nich udělali jednolitou bezvýznamnou, avšak poslušnou konzumní biomasu, otroky, kteří mají sloužit jen jim coby „vyvoleným nadlidem“. Takové jednání z nich ale vytváří nejhorší zločince v dějinách lidstva, kteří si ale vůbec neuvědomují, že jsou karmicky nejvíc nebezpeční hlavně sami sobě. Z tohoto pohledu se jedná o duševně těžce nemocné a zoufalé psychopaty, kteří si připravují své těžké osudy na mnoho životů dopředu.

…

 

 

PROPADLIŠTĚ DĚJIN

Ačkoli je tato civilizace již téměř nevyléčitelně nemocná, stále je třeba se pokoušet o její léčení, i když zbývá už jen malá naděje k uzdravení. A i když svým úsilím vnější svět nevyléčíme, pomůžeme tím alespoň vlastní duši posunout se o kousek dál do lepších životních frekvencí.

Podle zpráv, jimiž jsme denně zaplavováni, se to může jevit tak, jako by někdo náhle otevřel propadliště světového pódia, a nyní se vše řítí do temné propasti pod ním. Dnes mají lidé proti sobě tak mocné a zhoubné technické prostředky, že se Země může během pár minut stát vyprahlou marsovskou krajinou, kde kdysi rovněž vzkvétal civilizovaný život.

To vše se bohužel děje za bezmocného pozorování těch, kterým ještě zůstalo v hlavách kus mozku. Lidstvo tak stojí před velkou osudovou křižovatkou a záleží skutečně už jen na vyšších úrovních v řízení světa, jaká volba do budoucna pro všechny zvítězí. Ale i víra a naděje každého jednotlivce v tomto osudovém rozhodování na prknech divadla Svět hraje svou velkou a nezastupitelnou roli.

18.3.24

…

 

 

RACIONALITA A ÚPADEK CÍRKVÍ

Evropská historie je formovaná už 2000 let křesťanskou tradicí, která nás za tuto dobu přivedla od časů „intuitivní iracionality“ až k době tvrdého pragmatického racionalismu, končícímu v jednostranných neřešitelných rozporech a v úpadku lidského ducha.

Na počátku tohoto věku existovalo lidstvo dle našeho měřítka v mnohem somnabulnějším stavu vědomí. Lidé neměli v sobě ještě tak vypracovanou a sofistikovanou racionalitu, jako je tomu dnes, vyplývající z poznávání přírodních zákonitostí. Jejich duch byl zaměřen více do oblasti duchovní hierarchie než světa smyslů. Jinými slovy jejich ego se teprve vlivem příhodných podmínek vyvíjelo a postupem dostředivé doby bytnělo tak, až ovládlo veškerý život.

Proto v době Krista muselo být hlubší poznávání předáváno lidem ve více obrazné formě nejrůznějších alegorií a analogií, mýtů a pohádek, aby ho chápali i obyčejní nevzdělaní lidé.

Dnes právě rozvojem racionality se s plytkou vírou, dogmaticky předávanou věřícím na nedělních mších, už zdaleka nevystačí a vede jen k postupnému zániku církevních autorit. Duchovní učitelé musí pracovat už s mnohem vzdělanější a racionálnější vrstvou posluchačů, kteří mají za sebou delší reinkarnační historii, jsou již zvídavější a nechtějí být jen slepě manipulováni často nevědomými kněžími.

…

 

 

MODERNÍ BARBARSTVÍ

Lidstvo prochází čas od času temnými a barbarskými dobovými událostmi, které cyklicky nastávají vždy po údobích společenských katastrof, po rozpadech dosavadních archetypálních kulturních systémů. Bylo to tak v rámci cykličnosti vždy, ale dělo se to v podmínkách, kdy ještě nebyla planeta tak přelidněna jako je tomu dnes, takže tyto pohromy nemívaly až tak drastické globální dopady, jak by tomu bylo v současnosti.

Z tohoto hlediska masovosti se tudíž současný svět potácí a postupně může upadnout do mnohem většího barbarství, protože svým přemnožením lidstvo poškodilo již diverzitu celé planety na pevnině i v hloubkách moří, aniž si to vůbec dokáže připustit. Co jiného je větším barbarstvím než cílevědomé ničení celého na sobě závislého životního ekosystému pro účely často až nesmyslně absurdních potřeb jednoho živočišného druhu? Je to stále ještě vyspělá kulturní úroveň, kterou se tato civilizace chlubí?

Nejde tak spíše o propojení egoistického barbarství, posilovaného technologiemi převážně zhoubnými pro člověka a biologický organismus vůbec? Nejsme už jen hnáni cynickou logikou zisku za jakoukoli cenu? Nesouvisí s tím i salámové omezování lidských práv a postupné zotročováni veškerého obyvatelstva planety, ale i všech ostatních bytostí, ve slepé oddanosti malé hrstce „vyvolených“ psychopatů, kteří si přisvojují práva na veškerou moc na Zemi a k tomu potřebují mít z ostatních hloupé poslušné nemyslící stádo otroků?

Tyto trendy se odráží i na cíleném těžkém úpadku kvalitního školního vzdělávání (s výjimkou elitních škol pro děti vyvolených). Možná že tento trend pochází ale jen z hlubších nevědomých vrstev kolektivní psychiky, která již podvědomě tuší (či vyšší řídící inteligence ví?), že tyto nové generace ho již možná nebudou ani potřebovat, a připravují je na úplně jiné generační úkoly. Nač by třeba takovým příštím vojákům na bojištích mocenských zájmů světa vůbec bylo, že?

Vše se může jevit i jako by se dnes v různých koutech planety zbláznil čas a každá enkláva se fiktivně vrací zpět ke svým specifickým kořenům a nedořešeným problémům z minulosti, ke svým místním karmickým dluhům. Zvenčí to však vypadá, že celý svět je zasažen stejně dramatickými událostmi, i když víme, že jeho osudy probíhají v nejrůznějších rovinách.

11.4.24

…

 

 

ÚVAHY 24/4

„Otevíračem“ dimenzí k vnitřní bytosti (duši) jsou hluboké (tzn. i bolestné) zážitky. Důležitou roli v tom vždy hrají emoce. Dá se říct, že emoční sféry jsou i základem všech her.

…

Pojem „věda“ souvisí se slovem „vědomí“ a odvozeně „uvědomění“.

Pokud se odmítá vědecky a kriticky zkoumat z jakýchkoli předpojatých důvodů jeden ze dvou pilířů světa ať hmota či duch, pak nelze hovořit o objektivní vědě, ale jen o víře či ideologii. Obdobně se to má s náboženstvími.

…

Tvrdý nacismus na UA se projevuje i tím, že jejich judaistické vládnoucí oligarchické vrstvy nemilosrdně posílají „plebs“ na válečná jatka, i když je od začátku jasné, že v této válce nemohou vyhrát. Jedná se již jen o protahování pádu a prodlužování výnosného kšeftu se zbraněmi, a také odsávání energie protistraně, jak to umí každá štěnice. K pochopení tohoto konfliktu je i zde třeba vnímat věci v souvislostech a významech.

Z metafyzického pohledu je zcela zřejmé, že nic není náhoda, a právě zde se nyní vybíjí velmi těžká karma tohoto národa i jednotlivců. Na UA, kde muži jdou na smrt jak lumíci do moře až do úplného vyhubení, lze vidět, jak vypadá skutečně pekelná karma, která nebyla zdarma.

…

Národy pro svůj rozvoj potřebují velké kulturní pravzory založené na nejlepších idejích humanismu. Pro svou harmonickou existenci je potřebuje každý živý egregor, neboť jinak se pozvolna rozkládá a odumírá vnitřními rozpory.

Nyní se ale jako plíseň množí spíše ta nejhorší spodina z nich, svět je zaplaven ve všech společenských vrstvách obrovským množstvím bezskrupulózních chamtivých „démonků“, působících jako agresivní viry. Je to obdobné tomu, jako když odumírající organismus pohltí hnilobné bakterie, které ho časem dokonale sežerou.

…

Snad by ani nebylo třeba násilně měnit systémy, pokud by v nich byl plnoprávně zapojen i pevný hodnotový pilíř, který by poskytoval pochopení vzájemné sounáležitosti a skutečného smyslu lidského konání a směřování. Jenže samotný tento fakt by byl už tou největší systémovou proměnou a transformací.

…

Dohady, zda je lepší socialismus či kapitalismus je oboustranně zacyklená hra v rámci společného protikladu. Jsou to dvě strany téže hodnotové mince. Řešení leží pouze v jejich integrální spolupráci na vyšší úrovni, odkud lze lépe harmonizovat lidskou společnost.

Za vším děním je třeba vidět „jen“ tyto hry protikladů = volby mezi „A“ a „B“. Teprve z vyššího pohledu „AB“ si lze uvědomit omezenost těchto her plných křiváren a manipulací. To se pak ale ocitáme již mimo ně coby jejich nezávislí pozorovatelé.

…

Došel jsem v čase k určité konkrétní události, která na mě ale čekala připravená již od samého počátku tohoto osudu, než k ní dojdu, mé vědomí ji ale teprve postupně začalo vnímat.

Ona událost samotná ale již probíhala i beze mne pro jiné aktéry a já se s ní střetl až v určitém okamžiku jejího dějového průběhu. Přesto mi však dávala osobní smysl, jako by se týkala pouze mne. Stejně tak ji považoval za osobní i každý další její účastník, a každý ji tak prožíval ze svého osobního úhlu jinak a s jiným významem.

Proč jsem k ní došel až v určitou chvíli, nebyla náhoda, a nebyla tedy náhoda to, jaká část události byla určena přímo pro moje vnímání, ani proč jsem ji musel potkat a jednoduše jsem ji neminul.

…

Vše, co bylo dosud několik tisíciletí dostředivé doby schováno „uvnitř“ v našem nevědomí a podvědomí, půjde v odstředivé době ven jako součást osobního uvědomění. Tyto hlubiny psyché se budou otevírat na podkladě vnitřního psychochaosu, pudových stránek osobnosti i jejich nejrůznějších úchylek či duševních nemocí. Chaos je charakterizován přímo jako negativní stránka Vodnářského věku a bude vládnout, dokud se společensky neustanoví nějaký nový a lepší řád světa.

…

Je i není jedno nač se psychicky vážeme. Týká se to veškerých záležitostí života. Z vyššího hlediska jednoty tak jako tak máme ovšem evolučně namířeno do vyšších obrátek ducha. Není to však jedno z hlediska naší lidské pozice krátkého trvání ve hmotně omezeném životě, protože je rozdíl jít životem lehce nebo naopak prchat pod bičem. Můžeme se mnohostí vesmírných světů takto determinováni a rozpolceni svými fixacemi pohybovat klidně miliardy let, nakonec ale stejně všichni skončíme v metafyzické jednotě ducha. Někdo dřív a někdo při mnohém a zbytečném bloudění později.

…

Vesmír je nadvědomou bytostí, větvící se vnitřně i se svými vnořenými-bytostmi do stále větší mnohosti a rozmanitosti jako větve či kořeny stromu, kdy my lidé jsme jen jednou z buněk tohoto organismu.

…

Účel dnes světí prostředky a dle toho to tady i tak vypadá, neboť ve snaze o co nejrychlejší dosažení svých zájmů se neštítíme ani velkých zvěrstev vůči ostatním lidem a celé planetě vůbec.

Kdybychom na vše pohlíželi víc z hlediska souvislostí, žili bychom také ve větší rovnováze.

Coby lidé jsme různí. Každý vnímáme předmětnou realitu skrz své smysly subjektivně a vykládáme si ji po svém tak, jak jsme schopni ji chápat. Veškeré podprahové děje mají ale svůj vnitřní „hermetický“ jednotný řád.

…

Pomáhat můžeme jen tam, kde jsme o to vážně žádaní. Jinak jde spíše o šíření „spamů“, vyhovování libovůli jiných či dokonce obtěžování bez hlubšího smyslu pro ně. Nucení vlastních představ a své roviny chápání je už úplně špatně.

Možná onou přemrštěnou pozorností a pečlivostí o druhé získáme na chvíli lepší pocit či karmu, ale naše motivace zůstávají v rámci egoismu, kdy si svými činy snažíme jen něco v sobě kompenzovat.

…

Zdá se, že nejvyšší elitářští geronti již ztratili zdravý rozum i svou „magickou moc“ a bloudící teď svou vnitřní temnotou jako by chtěli strhnout společně se sebou do pekel i celý svět.

Připomíná to archetypální pohádku O zlaté rybce, která vypovídá i o konci jejich éry. Posedlí touhou mít stále více a stále je to málo těmto frustrátům moci, přičemž dostali už maximum možného, jak si to kdysi celé vytoužili. Nyní by už chtěli být pasováni přímo za samotné bohy celé planety. Nejspíš z toho nakonec budou mít jen velké H…, podobně jako v té pohádce o Zlaté rybce.

1.-28.4.24

…

 

 

KOLEKTIVNÍ KARMA

Tisíce let věku Kaliyugy je svět ovládán démony, myšleno nejhoršími lidskými vlastnostmi. Od zvířat jsme se sice už dávno vývojově oddělili (přestože se do nich musí mnohé duše opět na omezený čas karmicky vracet) větším rozvinutím racionální složky nad intuitivní, což se druhotně projevilo i stále větší „rozumovou vychcaností“. Výsledky takovéhoto nevědomého myšlení se pak zřetelně dědičně projevují v morální devastaci nejen rodin a rodů ale v podstatě celého lidstva, a dál se odráží na ekosystém celé této planety.

Možná, že nás zvířata vnímají jako své bohy, chápou nás jako evolučně vyspělejší stvoření. Snad proto mají k lidem i obrovský respekt, a nakonec se nebrání (neumí?) příliš ani své pozvolné genocidě. Už několik známých autorů, jako byl např. starořecký Pythagoras, Rus Tolstoj či nedávno J. Zezulka, psalo, že dokud budou lidé vraždit zvířata, do té doby budou vražděni i oni a krvavé války budou dál existovat.

Pokud by měl lidský úpadek stále dál pokračovat, kolektivní karma se už „nemusí zakecat“ a může to pak vzít plošně jedním vrzem. Každý sice máme své ochranné andělské síly, jejich preventivní schopnosti jsou ale závislé na psychických kvalitách dotyčného.

Pozvolna nyní přichází Vodnářský věk se svým zcela opačným paradigmatem. V něm naši potomci kompletně a od základů teprve přehodnotí dosud uctívané svaté i nesvaté hodnoty, odhalí veškerou utajovanou pravdu o předchozích dějinách a budou napravovat to, co ještě k nápravě půjde, co nebylo našim věkem ještě úplně zničeno. Jak tuto naši dobu asi pojmenují, jak ji budou charakterizovat?

…

 

 

ÚVAHY 24/5

AI – umělá inteligence zaplaví do budoucna svět jen kvanty dalších fikcí a nesčetnými interpretacemi reality, což možná povede ještě později k zavržení těchto AI technologií pro jejich „démonický“ charakter a lidé se budou opět snažit hledat svou skutečnou autenticitu v reálném světě, ale již se schopnostmi telepatie i jiných nadsmyslových jevů. To se zřejmě ale uděje až ve chvíli, kdy nějakou hrůznou událostí bude značně zredukováno obyvatelstvo planety, protože právě masová přemnoženost vede vždy k totalitárním snahám a k umělým životním náhražkám.

…

Stále zjevněji se dá mluvit o nejvyšších světových elitách spíš jako o spolčení hlupců, ve skutečnosti pracujících nevědomě jen sami proti sobě.

…

Co bylo dřív: světlo nebo temnota? A potřebuje temnota světlo, a naopak potřebuje světlo temnotu, aby se mohly vydefinovat jako podstatné skutečnosti? Oba protipóly vycházejí z téhož principu Jednoty – Boha – Podstaty.

Copak v něm není obsaženo vše? A není stvořený svět výdechem světla do temnot nicoty, aby posléze po absolvování své kosmické existence tento světelný paprsek se vrátil opět do před počátečního stavu zárodečného bytí v rámci Zdroje? Vzplanutí času tak asociuje cirkulaci Boha v samotném Bohu, kdy světlo a tma jsou v nerozlišitelné formě.

…

V jistém smyslu se z hermafrodita Adama Kadmona, archetypálního předobrazu člověka, stali sestoupením do nižších vibračních rovin světa bibličtí Adam s Evou.

…

Největšího nepřítele si nosíme sami v sobě, dokud ho neodhalíme a nevytvoříme s ním určité dohody, není síla ani na větší vnitřní změnu.

…

V církevních klášterech se učívalo rezonovat v modlitbách i zpěvu na společných frekvencích, mniši naladěni na stejnou myšlenku (ideu) jako kolektivní mozek mravenců, včeliček či hejna ptáků.

…

Žijeme stále víc jen v rovině obálek, jejich povrchní a formální estetiky. Obálkami se stává v současnosti prakticky skoro už vše. Vše je technologicky zmnožované až do absurdních krajností, a ani psané texty učených knih či beletrie už nevyjadřují hodnotnější obsah, smysl, který byl dávno zapomenut. Dospěli jsme do stádia pouhé účelovosti života, kdy smysl dává jen to, co je pro nás konkrétně výhodné a povzbuzuje ke stále novému vzrušení a žádostivosti ega.

29.4.24

…

 

 

ÚPADEK SYSTÉMŮ

Na velkých říších starověku můžeme v průběhu času pozorovat v souvislosti s dlouhými cykly Yug (charakterizovaných rovněž střídáním 4. dominantních živlů v sobě) jejich postupný úpadek ve směru do stále hustší krystalizované materie, stále víc směrem k praktickému vnějšímu životu a postupnému duchovnímu otupění. Důsledkem bylo následné utváření stále hustší sítě společenských zákonů a norem, aby mohly do budoucna nakonec vyústit v proorganizovaném jediném totalitním systému.

V moderní době se nejvíce na úpadkové formě globalizace podílejí světová média svým povrchním obsahovým zaměřením, výběrem jen několika zpravodajských zájmových okruhů, unifikací kulturně národnostních tradic a hodnot, šíření prázdných ideologických floskulí a potlačování jiných názorů.

Lidé celého světa mohou v přímých přenosech vidět, jak si žijí nejbohatší planetární vrstvy a touží po stejné formě blahobytu, i když je to v podstatě z hlediska přemnoženého lidstva a nedostatku surovinových zdrojů prakticky nemožné. Takováto unifikace konzumních hodnot bude ale také jedním z důvodů dominového hroucení dosavadních systémů.

Pokud padne svět globalistických bank a hodnota peněz se rozplyne, rozpadne se i tento globalizovaný systém a nastane doba nedostatku základních potřeb a horšího úpadku, než byl předcházející stav, protože se tím zvrátí veškerý společenský pokrok do nižších čaker přežívání.

…

 

 

O NAŠÍ SPOLEČNOSTI

Tuhle současnou českou šílenou vládu (ale ani předchozí nebyly výjimkami) si občané nevědomě zvolili možná i proto, aby se v nich už konečně probudilo jejich rozumnější já, když to nedokázaly jemnější pobídky dříve, a lidé stále nevzali rozum do hrsti?

Mnozí už udělali pro osvětu a probuzení národa vše, co byli udělat schopni. Vypadá to ale, že ani toto nepostačovalo na posun do vyššího levelu naší celonárodní bojovky vzhledem ke stále větší rozpolcenosti společnosti. V takové dějinné situaci už obvykle přicházejí na řadu kolektivní karmické metody.

Příští volební rok tak bude možná již poslední šancí něco málo změnit a něco národního ještě zachránit. To by však ono novodobé národní probuzení muselo proběhnout velmi rychle, na což to ani zdaleka nevypadá. Na[JK1]  konzumní frontě i přes permanentní zdražování životních nákladů a salámově se omezující svobody se žádné větší zděšení nekoná a národ dál sladce konzumuje a sní.

…

Denně se na ulicích míjíme s lidmi „skutečnými“, ale rovněž i jen s jejich stínovými“ odrazy a projekcemi, které „lidství dosud jen předstírají“, ve společenském životě si na něj skrz svou naučenou roli jen hrají. Tím je metaforicky myšleno, že každý je v této společné vnější dimenzi přítomen jen částí své vývojové bytosti, každý v ní je trochu jinak ponořený a jen potud, co mu jeho omezené vědomí dovoluje. Obdobnou roli hrajeme i my pro ostatní, u každého částečně odlišnou, zapojeni všichni svými charaktery v nejrůznějších rovinách přítomnosti. V podstatě se tak nikdy nedokážeme navzájem plně vnímat v celé své komplexnosti, což vede ke všem společenským neporozuměním.

…

Jestliže je dnes tady zrozeno mnoho „světlonošů zítřka“, pak konec staré doby se jeví být už blízko. Stále jasněji je nahlíženo do bizarně zkorumpovaných charakterů těch elit, které se dnes domnívají řídit svět. Západ hraje už jen vabank a dopředu je jasné, že nemá šanci zastavit svůj rozkladně dekadentní trend. To ho možná ještě přivede k pokusům zvrátit svůj zánik šíleným válečným dobrodružstvím, což by věci ale jen urychlilo.

Možná tedy, že dojde ještě i na atomovky a pokusy hodit to na Rusa. V tom čase jim to ale lidé budou věřit už těžko, aby to v nich navíc vyvolalo vášně po odvetě. To se spíše uchýlí k tradičnímu francouzskému řešení = občanské krvavé revoluci. Do tohoto konfliktu mohou ještě vstoupit i jinověrní „migráčci“ a vzniklý chaos už omezenou racionalitou nezastaví nikdo. Nicméně toto je stále jen vize jedné možné roviny, ale vše se může odehrávat zcela jinak.

…

Součástí mnoha tisíciletí úpadku lidské civilizace byl i nástup doby ledové, o jejíž příčinách nevíme stále nic určitého, je však objevováno stále víc důkazů o vyspělých civilizacích dávno před ní. Od té doby můžeme pociťovat ještě mnoho jí způsobených následků. Stále však nevíme, jestli šlo o součást čistících přechodů cyklického pulzování nebo ojedinělou záležitost vyvolanou jinou kosmickou událostí.

…

Ačkoli již statisíciletí žije vedle sebe na planetě několik původních ras, nedokáží se stále ještě vzájemně chápat a sladit. Je to rovněž dáno odlišnými frekvenčními vzorci ve vědomí jejich příslušníků. Ty působí současně i jako ochranné filtry proti jinému typu vibračního záření, což formuje osobité pozemské kulturní okruhy. Každá rasa tak má trochu jinak rozvinuté a sofistikované své konkrétní vlastnosti a má tedy i jiný sobě přiměřený duchovní úkol v životě

…

Český národ se momentálně jeví zdrcený, rozkradený, rozpolcený. Do takového stavu ho přiváděly postupně procesy táhnoucí se už od období porážky na Bílé hoře roku 1620. Příčiny pro tento neslavný příběh zde existovaly už mnohem dřív, protože vše má svoji již hotovou konceptuální rovinu a v ní náhody neexistují.

Češi ale svým charakterem vždy připomínali spíše Hobity a tato země Středozemi z Tolkienova Pána prstenů. Možná tedy některý z jejich potomků pod vedením nějakého mocného čaroděje jednou zachrání celou planetu od zlovolných sil temné magie.

30.4.24

…

 

 

ÚVAHY 24/6

Až se opět otočí doba, tak ti, co jí dosud tak bezmezně a oddaně sloužili, možná znovu budou už po několikáté říkat: „To ne my, to oni nás k tomu přinutili, my museli“. Klasický alibismus házející svou odpovědnost na kolektivní vinu.

…

Po této mladší generaci, co se snaží momentálně zničit všechny konzervativní hodnoty, přijde na řadu generace jejich dětí, coby generace ulítlých dekadentů a závislých feťáků. A co jejich děti, budou to zombie? Zůstávám pozitivistou z důvodů, že každá generace neguje směřování svých rodičů, takže věci se mohou i nečekaně otočit, pakliže tomu budou nahrávat pozitivní síly planety.

…

Vše, co se stane, se již také stalo, protože život a vesmír jsou soustavné cyklické povahy a začátek i konec z hermetického pohledu Jednoty jedno jsou.

…

Vše v životě má hluboký význam a magické hloubky. Jak ale lidem sdělit, že v jejich poznávání je skryto největší dobrodružství jejich životů?

…

Ježíš na kříži prošel fyzickým i metafyzickým peklem. I tato rovina musela přispět určitým hlubším smyslem k jeho ještě vyššímu vědomí, než dosud měl.

…

Temnota si přeje ukrást světlo jen pro sebe a skrýt ho pak před ostatními. Světlo zas touží do temnoty vnikat a rozpouštět ji. Je to tedy archetypální polarita, která tvoří tento pár v jednom celku.

…

Energetické frekvence jsou klíč k pochopení veškerého dění.

Naše smyslová centra zachytávají a určují jen to, co má být pro nás v okolí vnímatelné, a tedy reálné. A nepřipouštějí do vědomí to, co již patří do jiných rovin mimo náš osobní časoprostor, tudíž se nás již nijak netýká.

…

Zezulka stavěl svou filosofii na transcendentním rozvoji osobnosti, nesměřující k pyramidálně stavěné vnější moci, ale naopak rozšiřujícího vědomí každého individuálně.

1-2.5.24

…

 

 

3.5.24

STMÍVÁNÍ

V historicky starších dobách existovalo lepší propojení mezi lidským vědomím a světy Akáši (univerzální kosmické paměti), takže lidé neměli v sobě takový chaos, vyplývající až z individualistické odcizenosti dané blokací vyšších čakrových center. Dnes jsou tyto průchody uzavřené a tupnutí lidstva tím pádem stále zřetelnější, projevující se temnotou duše i ducha.

Jak se toto energetické propojení časem stále víc uzavíralo, svět postupně upadal a nořil do duševní temnoty. Proto se společnost již nemohla dál spoléhat na přímější vnímání duchovních pravzorů a musela se stále víc uchylovat k záznamům, ale hlavně k vytváření nejrůznějších vnějších pravidel a zákonů, o nichž se ztrácelo povědomí z přímých napojení. Nastalými tisíciletími se smysl života stále víc přesouval do převážně hmotné roviny se jeho materiálními zájmy a opouštěl svého vnitřního ducha. Budoucí doba ale slibuje velký obrat – rozednění do nového Platonského roku.

…

 

 

5.5.24

VLIVY DLOUHODÝCH CYKLŮ

Je zvláštní, jak pociťovaly staré kultury už od Egyptské říše jakési ohrožení od židovského národa, a proto se ho snažily potlačovat či úplně zničit.

Na odpověď, proč se tomu tak děje, je třeba se podívat spíše z hlediska archetypálních kosmických cyklů, ať platonských nebo dlouhodobějších cyklů Yug či ještě delších.

Z pohledu yugových rytmů víme, že již statisíciletí žijeme v jejich dvou nižších periodách, tedy v nejhrubozrnějších frekvencích hmoty, kdy se portály k vyšším světům postupně uzavíraly. Bližší jsou nám ale cykly platónské, které lze lépe vystopovat. Nicméně oba cykly a mnoho dalších neznámých se spolu vlivově protíná či prolíná a působí na evoluci planetárních bytostí buď konstruktivněji nebo destruktivněji, nicméně s konkrétním vývojovým záměrem.

Jeden platónský rok trvá přibližně 25700–25900 let a dělí se na 12 měsíců = poddob, kdy každá trvá přibližně 2150 let. Jimi se zabývá především astronomická a astrologická věda.

I zde, podobně jako u všech cyklických dějů v kosmu, existují sinusoidové výkyvy, kdy se střídají pro lidstvo na planetě pozitivní a negativní vibrační vlivy. My posledních 6000 let žijeme na sestupné větvi v nejdegresivnější úrovni, kdy již od světové katastrofy před zhruba 12000 lety, a dokonce ještě dřív, začalo být lidstvo postupně odpojováno od schopností přímého napojení na hlubší dimenze duchovního vesmíru. Do tohoto období mezi předposlední a poslední Yugou by snad šel zařadit onen odchod mýtických Elfů z planety Země do vyšších astrálních rovin, jak o něm píše Tolkien.

Smysl těchto period pro rozvoj určitých konkrétních vlastností duše je ale třeba hledat až v rovinách nejvyšších archetypů. Nicméně tento „zdánlivý“ cyklický úpadek měl také za účel, aby mohlo dojít v odpojení lidské mysli od nejvyššího zdroje k větší duchovní nezávislosti a individuaci samotného člověka, tedy k rozvoji jeho ega a osobní vůle. Lidé tak postupně mohli každý sám za sebe přebírat více volní moci, ale také i individuální odpovědnosti za své životy, a tak se vyčleňovat z kolektivního stáda do vědomých samostatných bytostí, které si budou svůj další život určovat svou volbou již samy za sebe.

…

 

 

O JEDNOM CHAMTIVÉM NÁRODĚ

Někde v těch dávných časech začalo být víc slyšet i o národu, který povahově přesně odpovídal nastupujícím krystalizujícím zemským vlivům, a taky se tak projevoval v zájmu převážně o věci hmotné. To nutně muselo na ostatní národy s vyspělejší spiritualitou působit jako duchovní pokleslost a retardace (Bohové se vzdálili z planety). Navíc byla tato éra odstartována a posilována převratnými světovými živelnými pohromami.

Pod vlivem nových frekvencí začalo být stále víc oživováno dualistické myšlení a s ním i znepokojivá myšlenka lidské pomíjivosti, protože s těmito materializujícími se procesy souviselo i samotné zkracování lidského života. V podstatě tak byli příslušníci onoho dotyčného národa i nositeli nastávajícího věků rozpolcenosti.

I tyto roviny však bylo potřeba z univerzálnějšího pohledu na lidský vývoj nutno poznat a integrovat pro osvobozování individuální vůle. Problém nastal ale tím, že se to dělo na úkor rovnováhy s vyšší vůlí, takže byla na úkor vyváženosti posilovaná více egoistická rovina. Tím tyto procesy sklouzávaly stále víc do nerovnovážných temných poloh, až dospěly do stavu, který si můžeme uvědomovat nejlépe právě dnes.

Svou metafyzickou „dějinnou vyvoleností“, danou jim „hustějšími“ silovými frekvencemi doby, odpovídajícími jejich povahovému ustrojení, tak získávali příslušníci onoho národa ve svém egregoru vyšší duchovně rozumové poznání (chápání struktury kosmu). Místo snah o vyváženost protipólných vnitřních a vnějších vlivů začali své poznání ale zneužívat (i skrze černou magii) výhradně pro vlastní prospěch a na úkor druhých. To v nich ještě více posilovalo extrémní egoismus a doba Kaliyugy, pro nás nejpokleslejšího cyklu zastřeného vědomí, jim to umožňovala.

Dnes tedy žijeme v konečném vyvrcholení s nimi vibračně spřízněné éry. Už za několik měsíců přechodem generačního Pluta do Vodnářského znamení nastává teoreticky nový věk odstředivého cyklu, který bude mít převratný dopad na vše, co dosud známe.

Mohla by se naskytnout důležitá otázka, že když vlastně žijeme v jimi zhmotnělé představě reality světa, z jakého důvodu jsme se osudově osobně ocitli právě v ní, když existuje nespočet jiných alternativních možností zrodů? Proč prožíváme svou osudovou linii v tomto jejich egregoru právě nyní na jeho aktuálním konci? V silově utvořeném TD není nic náhoda a vše má své pevné příčiny, principy a účel. Nejspíš s takovýmto způsobem myšlení rovněž nějak korespondujeme, a sami jsme se do něj nasměrovali obdobnými preferovanými hodnotami, které nás sem nyní psychoenergeticky váží.

…

Pokud se na zemi v určitých momentech dějin rodili nejvyšší přinašeči a mudrci, aby mimo jiné učili lidstvo, jak se vyrovnávat s novými dlouhodobými cyklickými projevy působící z archetypálních úrovní, museli tito nadlidští géniové, kteří mezi lidi přicházejí dobrovolně, přesně porozumět jak celkové struktuře TD a Jednoty, tak i lidskému vědomí a jím vytvořeným společenským strukturám.

Říká se, že mesiášové – přinašeči – světlonoši se podle určitých duchovních pravidel musí rodit do časů a míst největší temnoty, kde nejvíc je potřeba pozvednout lidského ducha. Má to v podstatě i svou analogickou logiku, kdy krajní pól největšího světla se snaží prosvětlit krajní pól největší tmy, v tomto případě v duchovní oblasti. Tma bývá tradičně spojována se zlem. Náš svět se zdá přitom být už jen absurdní karikaturou tvořivých harmonických světů ducha.

…

 

 

ÚVAHY 24/7

Poslední dobou se zdá, jako by byly některé podstatné věci již dobojovány, když se jedné globalisticko-sionistické skupině podařilo obsadit téměř všechny hlavní mocenské i mediální posty důležité pro chod celé planety. Ostatně bylo docela jasně naznačeno v Janově Zjevení, k čemu lidská civilizace neochvějně míří, když si zvolila tento směr myšlení za primární. Byli jsme dovedeni přesně tam, kam takové myšlenkové pochody nutně musí dospět, takže nic zde není náhodou. V tomto apokalyptickém poselství je ale rovněž alegoricky naznačeno i pokračování, takže je třeba jen vydržet do finále tohoto smutného příběhu naší doby.

…

Je překvapující kolik Čechů dnes dává ve veřejném prostoru hrdě najevo svou neskutečnou debilitu, ať je to na sítích či přímo v mocenskopolitických postaveních. Dlouho jsme se utvrzovali v iluzi, že oproti mnoha jiným jsme velmi kultivovaným a inteligentním národem. Pod vlivem gradujících událostí se ale tato chiméra pomalu a jistě rozpouští a temnota zaplavuje den pode dni stále víc tuto zemi.

…

Vše živé zde vypučelo z nitra této planety, z pod její kůže směrem ven, aby se zde v teplém vzduchu mohlo lépe rozvíjet. A my lidé se svou existencí jsme rovněž její poslední výhonky.

Život přichází z nitra a jeho vědomí a kořínky prorůstají a objímají celý tento časoprostor. Zevnitř jde síla světla, skrze všechny bytosti, skrze krajiny planet a nekonečno slunečních soustav. Zevnitř všeho a všech vystupuje veškerá ta síla světla vědomí na povrch. Toto nadčasové světlo umí rozpouštět mrtvé a zetlelé škraloupy na živém povrchu. Tato sounáležitost všech tvorů se světlem v jakékoli jeho podobě bude nosná idea světa sjednocení v příštích tisíciletích.

…

Nyní mentální tlak v průtokových osudových potrubích světa rychle narůstá a temný mazlavý „chrchel“ zla, jimiž jsou ucpány, se brání stále zoufaleji svému odplavení a jejich pročištění. Temnota však bude stále mocněji rozpouštěna proudy světelných paprsků přicházející „vodnářské armády“. Postupně dojde k přetlaku a překážky budou smeteny a odplaveny v karmických čističkách, a i pouhé představy tomuto neodvratnému procesu napomáhají. Je to špatná perspektiva pro jejich vyznavače.

Otevřeme se této nové dějinné energii, zkoumejme ji s čistou, ale kritickou myslí. Je hloupost bránit se tomu, o čem se ví, že čeká bezprostředně za nejbližšími dveřmi.

…

Všechny působící vlivy prochází do naší hmotné a psychické reality skrz osobní emoční pole. Každá doba preferuje konglomerát nejrůznějších forem, idejí, zájmů, postojů, vlastností, osobitostí, a ty jsou pokaždé podložené příslušnými emocemi. Aktivující „psychovibrace“ svým energetickým působením rozvibrovávají vnitřně veškeré bytosti, a ty se jimi dál učí. Vždyť emoce v kombinaci s idejemi formují a manipulují celé světy.

…

Pochopením principů iluzivnosti všech kosmických rovin se otevírá otázka i opačného pólu stvoření = nicoty, a tím také hádanky co bylo před stvořením dřív – světlo nebo tma a je tma skutečně jen nedostatek světla či může existovat vůbec nicota?

…

U zvrhlých a démonických kreatur, které se dnes považují za nejvyšší světovou elitu, lze pozorovat aktivitu převážně jen jedné poloviny mozku, té racionální. Jejich citově imaginativní hemisféra je potlačená a deformovaná, takže nemohou ani pochopit, že světy mají být udržovány v rovnováze. Aniž si to sami uvědomují, jsou to zoufalci, kteří z nedostatku schopnosti vcítění přenášejí své frustrace vně na druhé, a na nich pak tyto své komplexy teprve zkoumají.

…

Není nic jednoduchého pro duši udržet si jednotný nadhled nad vířícími emočními oceány současného světa, jejichž zdivočelé hladiny navíc rozrývají kužely smrtících tornád.

Přítomnost v mnohém připomíná přetékající žumpu.

…

Pohled na spirálovité směrování veškerých kosmických dějů do jediného perspektivního bodu (časového, prostorového či myšlenkového) je iluzivní představa, která je umožněná nedokonalostí našeho vnímání 2D a 3D, jež jediné nám na základě omezeného počtu a kvality smyslů podává zprávu o této časorozměrové realitě. Ve vyšší rovině vědomí se nic nesbíhá a vše trvá ve své celistvé plnosti včetně celého řetězce všech projekcí a odrazů.

…

Postupným poznáváním zákonů výstavby TD se pro vědomí ztrácí jejich emočně zamlžený „mysticko-magický opar“, který vyplývá z nepoznaného. Každý systém, který je zkoumán analyticky pouze ráciem, zbavuje naše vnímání pestrobarevnosti a mnohovrstevnatosti individuálních představ, které do věcí emotivně vkládáme nebo nám jsou vkládány z podvědomí.

…

Jak zjistit, že coby lidé vnímáme realitu stejně, když víme, že všichni něco navenek projektují či předstírají a druhým ukazují jen ty nejpovrchnější a nejpřijatelnější části své psychiky?

Pohybujeme se v nekonečných příbězích, v rovinách příběhů se i vzájemně setkáváme, propojujeme, odsuzujeme, zabíjíme a cosi tak společně soustavně vytváříme. Jsou však i jiné mnohem hlubší, krásnější a dobrodružnější dimenze příběhů, ve kterých by stálo za to žít.

7.5.-14.6.24

…

 

 

JEJICH SVĚT

Je dobré si uvědomit, že vlastně žijeme ve světě „jejich“ zákonů, v jimi uměle vykonstruované realitě, založené na moci, bohatství či slávě. Žijeme v době, kdy jsme stahováni dolů ze svobodného vnímání celé životní rozmanitosti, napíchnutí a uvězněni v nejrůznějších formách, které na nás připravili, a v nichž působí materializované síly jejich mentálních projekcí s veškerou neproniknutelností jejich záměrů. Oni již dávno pochopili principy „utváření“ a svou destruktivní psychikou je začali ihned zneužívat ve svůj prospěch.

To oni si systematicky vytvářeli takovouto představu světa, kterou zaplnili dušemi naivních věřících oveček. Zmaterializovali si své žádostivé sny o vlastní božské vyvolenosti ve světě ostatních „polozvířat“, a stále do nich potřebují palivo energie nových a nových duší, aby si tím skrze tyto své démonické projekty zajišťovali vlastní nesmrtelnost.

Vytvořili si kdysi na jakési úrovni vědomí konceptuální systém propojení nejrůznějších vhodných silových center – idejí, a pak do něj nalákali pomocí magnetismu technologických hraček a konzumního blahobytu tyto duše jako do barů a heren podsvětí. Proto jsme se v tomto pomalu nedýchatelném prostoru ocitli i my všichni ostatní gambleři doby, kteří jim to vše pomáhají materializovat.

14.6.24

…

 

 

ÚVAHY 24/8

Celá představa našeho vesmíru je dána hloubkou našeho uvědomění a chápání, našich smyslových schopností vnímat určité vlnové frekvence a přikládat jím také konkrétní významy. Proto každá bytost na své úrovni vnímá trochu odlišně proudění vitální energie, kterou si materializuje své vlastní představy a světy.

Jistou schopnost vnímání má i neživá příroda, jako jsou skály, řeky, molekuly vzduchu či vody se svou vnitřní strukturou. Vše má svou paměť a podléhá svým osudovým zákonům. Jsou však pasivně řízeny jim nadřízenými silami, které je spravují v jejich anorganických životech.

…

Kde hledat smysl samotné individuality, pokud by zůstala bez svých přesahů? Jejím pravým smyslem je budoucí transcendentální proměna z housenky v motýla?

Malé já od nás časem odpadne jako podzimní listy z větví a zůstává jen vnitřní síla základů, které venkovní mrazy nezničí.

…

Zdá se, jako by dnes už ani nešlo s druhými diskutovat o svých postojích a pohledech na život. Lidé už nechtějí slyšet jiné názory. Ihned to v nich vyvolává agresivní nálady. Jako by se část lidstva již zcela zapouzdřila v kokonech svých myšlenkových schémat, které odmítají dál měnit. Ale i to má být, když už to je. Mohlo to ale být i jinak.

Každý sám si nese svou odpovědnost za vlastní život. Nikomu nelze vnucovat své názory, k nimž jsme subjektivně dospěli jen my sami, a ne ti druzí, kteří mají zase jiné přístupy a zkušenosti. Dá se v klidu říct, že vnější život je sice kolektivistický, ale vyvěrá z individuálních potřeb každého.

…

Myšlenka (obsah) i její forma(materializace) jsou analogické a ve vyšších mentálních rovinách jsou vnímány v celku. Jedna myšlenka se tak může materializovat různými formami – tvarem, pohybem, strukturou, zvukem, barvou, chutí apod.

Co je u jednoho dobro, u druhého může být zlem. Vše je závislé na relativním stupni vývoje, přitom nejvyšší pravda je jen jedna.

…

Říká se, že samotná cesta je již cílem. Proto je ale třeba v ní neustále nacházet smysl.

…

Koordinovat své vědomí předpokládá poznat také stinné stránky sebe a světa, to je začátek pozitivních změn.

…

Lidem chybí větší sebevědomí. To znamená jediné, že je třeba být více vědomým sebe sama, uvědomovat si ve skutečnosti své bezhraniční duševní rozměry, tím i odpovědnost před sebou samým.

Teprve prvními bolestivými ranami karmických odrazů začíná člověk brát život vážně.

…

Věci nezadržitelně se řítí do kosmické řiti?

8.-30.6.24

…

 

 

ÚVAHY 24/9

Je jeden bůh a je nekonečno bohů, jež jsou ale rovněž Jediným.

…

Všechny myšlenky či věci někde v prostoru už konceptuálně existují. My jim svými sklony přisuzujeme určitý subjektivní význam, čímž je postupně zhmotňujeme.

…

To TEĎ se vše děje ve všech časoprostorech. V tento moment je ve svých příbězích živá celá historie kosmu a my nevíme do kterého z těchto dějů budeme nasměrováni v příští inkarnaci.

…

Jako by se v dnešním čase paprsky všech probíhajících dějů stále více sbíhaly do jediného bodu časoprostoru, jakési pomyslné dimenziální čočky, z níž se budou rozbíhat opačně do nových směrů příští doby. Anebo jako bychom se nacházeli ve středu Moebiovy pásky, kde probíhá transcendentní změna stran, a to, co bylo dříve vnější, se mění na vnitřní, a co bylo dosud skryto uvnitř je náhle viditelné vnějškově.

…

Svým způsobem jsme svými životy všichni náplní naprogramované existence. Každá buňka v těle je naprogramována, každý detail vesmíru podléhá programovému konceptu a kontrole. Přitom se vnímáme jako plně reálné a nezávislé osobnosti. To je kouzlo magických kosmických zrcadel, vše má svou identitu, a přitom zůstává propojeno v Jediném. To není vzdáleno představě, že celý vesmír je softwarem jakéhosi nedefinovatelného prvotního počítače.

…

Všechny ty scénáře vlastních osudových her jsme si „napsali“ přímo na tělo svým předchozím myšlením a cítěním.

…

Každodenně šlapeme po fraktálních světech, vnořených vzájemně do sebe, stejně jako my sami. Jsou to frekvence přítomné psyché ve zhmotnělých vesmírech.

…

Jako bychom dnes byli napadeni temnými mimozemskými inteligencemi, jejichž vlivy nám postupně přeprogramovávají mozky, a z nás se stávají bezmyšlenkovité existence.

…

Vyrovnali jsme již karmicky historickou kolektivní vinu, nebo ji stále víc ještě prohlubujeme? Od toho je odvislý postoj, jestli už stoupáme nebo stále dál padáme.

…

Pokud každý okamžik trvá, pak jsou tyto vůči nám statické a jen my jako dynamické duše jimi procházíme a oživujeme je svým vnímáním. Každý nový okamžik je současně analogii k veškerým životním pomíjivým zrodům. Pro nás bytosti duality je v proudu řeky pomíjivé vše, ale přesto je možné na takto ve věčnosti ponořené statické okamžiky nahlížet z mnoha úhlů.

5.-30.7.24

…

 

 

ÚVAHY 24/10

Nepřehrávají si duše ve svých myslích svou osudovou rovinu jen coby jakousi třírozměrnou nahrávku z akášických záznamů, v nichž se plně ztotožňují s dějem podobně jako se sžíváme s dějem u dvourozměrného filmu? Je zde jistá analogie.

…

Ke společenské úrovni doby přispívá každý svými projevovanými vlastnostmi. Tím posouváme vlivově i ostatní do vyšších či nižších levelů přímo v této žité realitě. Máme pak vliv na to, že věci kolem nás mohou či nemusí být lepší či horší.

…

Dnešní podoba naší civilizace se začala formovat někdy před 6000 lety, kdy zavládly dostředivé vlivy a rozvíjely se snahy zachytit kulturní znalosti minulé doby, protože změnou přírodních vlivů mizely intuitivní schopnosti přímého nazírání jemnějších nadpozemských sfér. Ve světě se začínaly pozvolna formovat spravované územní celky, které až mnohem později se staly základy současných států.

Z vyššího hlediska lze už v tehdejším myšlení spatřit záměr pro budoucnost, protože na mnohem vyšší úrovni vědomí, kde čas má jiné vlastnosti, jsou příčina a následek vnímány jako jedno přítomné teď.

…

Doba ohňová, která předcházela dostředivé éře někdy mezi 10000 až 4000 př.n.l. se vyznačovala lidskými vlastnostmi jako je velká zapálenost či nadšení až fanatismus, který ale plodí i vztek a krutost. Byla to silně energetizující éra ve všech sférách. Ve fyzické přírodě se zřejmě vyskytovalo mnoho požárů, sopečných výbuchů a všeho, co souviselo s živlem ohně a žáru. V psychice je to silně transformační živel. Oheň je rovněž chápán jako očistný element.

…

Války budou trvat tak dlouho, dokud se lidstvo neprobudí a neuvědomí si svou vnitřní spjatost se vším. Tím je i pochopení ostatních bytostí jako svých mladších bratrů. Budeme-li vraždit je, karmické síly to odzrcadlí proti nám.

…

V těch oblastech, kde se cítíme být nejvíc sami sebou, tam leží i jádro naší současné osobnosti se všemi jejími problémy.

…

JZ: To jen lidi si dělají své osudy tak těžké.

…

Nic nezkazíme, pokud se poučíme starořeckou filosofií stoicismu. Ta učí, že člověk by se měl pokoušet řešit jen takové věci, které jsou v jeho moci a nehroutit se z toho, co v jeho moci není a na co již nestačí. Tím si může udržet nadhled ve smyslu, že věci se dějí tak, jak se dějí, a obyčejně ne, jak by si osobně přál, neboť jsme různí. Má to svůj nenahraditelný zdravotní benefit.

…

Myslím, že karma jen výjimečně chce někoho opravdu fyzicky a duševně zlikvidovat, protože nikdo není až tak absolutně vyhrocený a nekompromisní uctívač totálního zla ve více svých životech, aby byla zcela eliminována jeho duše. Karma má hlavně terapeutický a pedagogický transformační účel, aby mohlo dojít k pozitivní proměně vnitřního člověka.

…

Jako lidé jsme jen málo pokročilý vývojový druh (lidstvo je v polovině svého vývoje), tudíž ani dosažení absolutního blaha už zde na Zemi nám skutečně nehrozí. Toto pomyslné blaho je jen doprovodný efekt, nikoli cíl sám o sobě.

…

Existují hvězdné konstelace, odkazující k portálům, jimiž je umožňován příchod na Zemi z vyšších realit těm největším duchům jako byl Kristus, Mojžíš a další nejvyšší avataři. Ve známějších historických dobách se to dělo přibližně každých 2000 let.

Nyní 2000 let po takové poslední velké inkarnaci tady rovněž nastal takový čas. Má to jen drobnou chybičku v tom, že jejich současníci většinou tyto velikány za života nepoznají, a teprve dlouho po jejich smrti zjišťují, že někdo takový se před časem mezi nimi vyskytoval.

…

V pokročilejší vodnářské éře bude mít stále větší množství lidí i větší schopnosti přímého napojení na časoprostorovou cykličnost kosmu, promítanou do všech životních sfér jako vnořené cykly.

Vědění se bude vlivem odstředivých energií pro nejbližších přinejmenším 6000 let permanentně otevírat, což povede k dnes nepředstavitelným hloubkám poznání. V té době bude lidstvo mnohem víc expandovat do vesmíru jak fyzikálního, tak spirituálního. Dnešní lidstvo zacyklené ve svých žabomyších zájmech a sporech si neumí vůbec představit takový rozmach vědomí.

…

Nelepší zbraní světa by bylo to, kdyby lidé místo kanónů používali raději detektory lží.

…

Na konci každé významné éry dochází k úpadku a k moci se dostávají ty nejhorší lidské charaktery, které by si v jiném čase ani nevrzly.

…

Každá generace mívá svůj specifický účel v propojení s dobovými vibracemi zde na Zemi. Jsou tak generace budovatelské, udržovací, konzumentské, destruktivní, vědomé aj.

…

Axiomem, že v nadčasové konceptuální rovině vše je teď a stále, musíme dojít k závěru, že jsou v kosmu neustále oživeny všechny typy osudů i povah, co si lze jen představit. Od satanských plemen po andělské, oddělené od sebe jen filtry vibračních časoprostorů.

Jde však i o jejich sílu, aby některé z nich mohly převážit v určité době. Tato působící síla je dána i jejich množstvím, což je zase podmíněno kombinací jim nadřazených faktorů Tvůrčí silové čtyřky (T4). Na Zemi se vzájemně mezi sebou ale různorodé povahy průměrují, a tím vytvářejí úroveň dobového kulturního klimatu.

…

Cesta špatné karmy: moc – bezmoc – nemoc.

…

Životním majákem za všech okolností je vždy naše svědomí.

…

Nemůžeme se divit, že máme falešné elity, falešné politiky i falešné vlády, když sami žijeme v poměrech lží a falší, plně oddáni svým personálním a společenským rolím a odmítáme si to jen připustit. Svými projekcemi taháme do svých psychoher i druhé, a tím tkáme látku svých příštích osudů.

…

Individualizace bytostí od virů, rostlin přes zvířata až po člověka postupně přechází z kolektivní pasivity k vědomé individualitě a aktivitě. U člověka tím, že již dokáže vědomě propojovat protiklady, bude následně docházet k transformaci do vyššího stupně stále větším prohloubením svého omezeného „já“ na „já jsem vše a každý“, tedy k vzájemné integraci individuality a kolektivity.

2.-31.8.24

…

 

 

ÚVAHY 24/11

Čas je generován protiklady na cestě od jednoho pólového bodu k bodovému pólu druhému. Na této úsečkové křivce žijeme své osudové vzlety i pády.

…

Pokud i zvířata mají cit pro spravedlnost a jsou schopna pozorovat a rozlišovat formy chování druhých, pak i ona mají vědomou duši, i když ne tak sofistikovaně rozvinutou jako lidské bytosti. Lidská přebujelá sofistikovanost vede člověka ale spíše již do záhuby.

…

Abychom porozuměli i dosud neznámým věcem, potřebujeme si k nim vybavit určitou analogii, tj. převést si je do jazyka svého kmene.

…

Někteří zasvěcenci hovoří o uchvácení Země temnými bytostmi v minulosti. To v podstatě souhlasí i s filosofií J Zezulky. Ten ale mluvil o lepších či horších vlivech dob podle dominantně panujícího silového živlu. Je to jednoduché, čím je živel „éteričtější“ (méně hmotný), tím je i doba duchovnější ve skutečném smyslu slova, a tím je dokonalejší také spojení s vyššími sférami universa, tím světlejší jsou i osudy takové doby. Tyto časy střídavě ve svých kvalitách pulzují nahoru i dolů jako kosmický dech, čímž se opět napravuje jejich narušovaná rovnováha destruktivními vlivy.

…

Jaký smysl má pro božství naše cesta skrz duální rozdvojené chápání? Je vše bytostně oživeno jen proto, aby Bůh mohl prožít a poznat skrz naše emoce postupně své komplexní bytí? Možná ale člověk hledá účel, kde žádný nemusí být, přestože vše podléhá kosmickému řádu.

…

Vše je, jak být má a musí, jak je to z vyšších úrovní zákonité. Vše tedy do sebe obrazně zapadá jako ozubené kolečko v soustrojí.

…

Stále platí pravidlo, že pokud se „polepší“ jedna duše, polepší se něco i v přilehlých vesmírech, protože vše je součástí jediného celku.

…

U elit je patrná jakási nenávist k obyčejnému lidstvu. Může to být rovněž jeden z důsledků lidské přemnoženosti, kdy si lidé v některých velkoměstech už pomalu šlapou po hlavách.

Když se pak hroutí systémy, začínají se odhalovat do té doby potlačované temné vlastnosti světových elit, které přestávají dodržovat i ty nejsvatější dohody a ujednání.

Jde o zrůdný cynismus, jakým způsobem hrají ti „nejvyšší“ své mocenské šachy, které tam dole stojí životy a utrpení miliónů běžných lidí.

…

Prosazování hmyzu jako jídla budoucnosti ilustruje pohled elit na lidstvo jako na hmyz, který je nutno deratizovat.

…

Sv. Jan měl možnost spatřit samotný konec tohoto věku Ryb, jak ho symbolickým jazykem celkem dobře popsal před 2000 lety ve svém Zjevení. Dokázal se povznést nad kolektivní časovou osu dějin, a tak mohl spatřit v celku její osudový průběh.

Znamená to, že to, co nyní zažíváme, se již v minulosti vše stalo a soustavně a opakovaně na nejrůznějších úrovních i trvá. Vše je na nejvyšší úrovni tedy již konceptuálně naprogramované a my coby individualizované bytosti tento koncept jen každou svou vteřinou oživujeme vlastním prožíváním.

Po nás budou tento náš osud prožívat stále nová a další naše já, stejně jako naše současná já se nacházejí v časoprostorových uzlech, které byly prožívány již před námi, rovněž našimi já, byť např. v jiné kvalitativní odrazové rovině. Vše existující je tedy vnímáno společným bioenergetickým duševním polem, které je jen různě rozparcelované na jednotlivá políčka, kterým říkáme já.

…

Vše vypadá jako by nejvyšší dnešní pozemská elita mezi sebe přijímala výhradně už jen ty nejbezcharakternější jedince. Kdo všechno se za ní skrývá se postupně odhaluje, ať to jsou nejrůznější tajné lóže a bratrstva, nadnárodní technologické konglomeráty a banksterstva, militaristické kruhy, černá šlechta či rozličné „duchovenstvo“. Všichni tito, kteří k smrti nenávidí obyčejné občany. Jejich veličenstva s nimi totiž musí dýchat stejný vzduch a přihlížet k jejich „pokleslým“ potřebám. Přitom ale v duchovní, pro ně nevědomé oblasti. tvoří všichni jediný celek, jednu dobovou duši, která tak trpí svou vnitřní schizofrenií.

…

Marnost nad marnost vyplývá ze svaté i démonické pomíjivosti člověka jako vývojové jednotky.

…

Ve chvílích plného transcendentního vnímání přítomnosti, nedovoluje takový stav racionální analýzu tohoto stavu, neboť ta je činností mozku, a pak by už nešlo o plné vnímání čili vnoření se cele do přítomného okamžiku, ale o pohyb v mentální sféře.

Vzniká tím dilema, jestli se do všeho vžívat nebo si udržovat spíše intelektuální nadhled, tj. být plně v energiích přítomnosti nebo mít odstup od dění? Řešení stejné pro všechny ale neexistuje, i když je ideálem rovnovážný střed mezi oběma póly. Každý jsme jinak položeni do svého vývojového časoprostoru, své vnitřní evoluce. Proto ani nelze akceptovat pro všechny stejné myšlenkové vzorce a hodnoty.

…

Modlitba je svou podstatou formulace či vizualizace osobního přání, jedná se tedy o určitou formu bílé magie.

…

Možná by se dalo říct, že umělá inteligence AI jako vrchol lidské racionality uzavírá celou křesťanskou periodu dějin, která byla odrazem kombinace dostředivě zemské síly (E) s chladem vodního živlu (U).

Pokud by nebyla vystřídána novým silovým vlivem, možná by technologický vývoj dokázal časem replikovat a zhmotnit dokonce uloženou paměť na naši dějinnou minulost v Akáši, včetně jejich alternativních rovin. Možná by dokonce došlo i jakémusi komplexnímu propojení s duchovní „akášickou knihovnou“, kdy bychom si mohli přehrávat přímo do mysli jednotlivé dějinné úseky z této kompletní databáze života, protože každá struktura je vystavěna na jednotné logice. Ta možnost je tedy dokonce i reálná, její důsledky v rukách lidstva by ale byly nepředstavitelně zničující. Tudíž snad to nebude lidstvu na dnešní úrovni myšlení nikdy dovoleno.

…

Vše, co lidé druhým necitelně zničí, budou muset jejich duše opět napravovat v příštích inkarnacích.

Tuto zákonitost jsem lépe pochopil na několika modelových snech o tornádech. Ty mi alegorickou formou sdělily, že jsou mířena vždy přesně do míst, kde mají osudově nastat jisté změny, a je tedy nutno tato místa „vyčistit“. Pokud by však byly svéhlavě náhodné, musely by nějakým způsobem samy napravovat tyto škody. Takto mně to alespoň v těch snech vysvětlovaly. To se dá ostatně převést na všechny přírodní katastrofy. Vyšší spravedlnost tedy funguje i ve světech zdánlivé nespravedlnosti.

…

Karma svými bolestnými ranami formuje a tvaruje. Co je účelem onoho formování? Redukce vnitřního chaosu pro možnost přímějšího rozvíjení charakteru. Není tedy v jejím úmyslu duše zničit, ale naopak je nasměrovat k lepším cílům.

…

Iluze přináší obecně jistý půvab, je to snění v bdělém stavu, stojící ale často proti nepříjemné pravdě. Smrt na křídlech iluzí je iluzivní, a tedy pro každého jiná forma zážitku.

…

Toužíme si pomoci nebo jen po moci?

…

Pohádka: Bůh chtěl poznat sebe a všechny své možnosti a procítit je tak jako neoddělené od sebe sama. Protože je bezčasový a bezrozměrný, vydělil uvnitř sebe bytost svého dvojníka a oživil jej svou protékající energií. Ta pak jeho čin zopakovala a zplodila okruh dalších bytostí, a ty další a další. Tak se zrodil i čas, který je opakem nejvyšší bezčasovosti. Všechny tyto vnořené bytostné celky předávaly své autentické zkušenosti výš směrem k prvotní tvůrčí ideji. My na této planetě jsme tak integrální součástí tohoto jen fiktivně rozděleného božího celku a našim úkolem je zažívat své světy a své poznání předávat dál.

…

Do nového života vstupujeme s vymazanou pamětí na předchozí inkarnace a z nich nám zůstávají jen vnitřnější sklony. Musíme tedy objevovat a znovupoznávat vše, co jsme již dříve znali na základě povrchnější a krátkodobější mysli. Nedá se ale říct, že nově zrozené dítě je nepopsaná tabula rasa a záleží jen na vnější výchově, co se z člověka v novém životě stane. Tak by to rádi viděli nejrůznější školitelé a manipulátoři duší.

…

Lidským údělem je soustavně řešit rozpor mezi ideou jednotné univerzální duše a bytostnou Individualitou se svými konkrétními problémy a vzájemnými vztahy na zemské úrovni.

…

Řetězce osudů napříč universem nám poskytují prostor k postupnému rozvíjení vlastních kvalit v nejrůznějších časoprostorových rozměrech a jejich energiích, a tím i prožití kompletní struktury každé individuality. Pozemský člověk tak pozvolna přerůstá do kosmického univerzalistického nadčlověka.

…

Existuje definovatelný pevný rozměr lidské duše? Není to s ní spíše jako s tekutinou? Jakou myšlenkovou nádobu jí poskytneme, takový tvar zaujme?

…

Pro běžného člověka má hlavně smysl vyhrabat se rozpoznáváním důležitých životních hodnot ze svých karmických koleček a neupadat do ještě blbějších. Tím si vytvoří pevnou základnu ve svém vnitřním i vnějším vesmíru a jeho osudy budou na mnohem vyšším kvalitativním levelu než dosud. Návodů, jak na to, se dá najít spousta.

…

Vesmír je bytostný, tzn. že vesmír je plný bytostí i bytosti jediné, vrcholné, všeobsahující a sdružující ve svém vědomí všechny ostatní.

5.-29.9.24

...

 

 

ÚVAHY 24/12

Za každou myšlenkou stojí určitá sebereflexe, kterou si udržujeme soustavný kontakt s vyšší psychoenergetickou univerzální skutečností, oživené v nás formou svědomí.

…

Nezřízená touha po moci, aniž by byla vyvážena službou ostatním, je jen utvrzování se v pocitu, že jsem někdo víc než ostatní, a svědčí to pouze o propastném duševním mindráku dotyčného.

Když pak společnost vedou nemocní vůdci, je nemocná celá a volí si vůdce ještě nemocnější.

…

Destruktivní fáze cyklu T4, tj. čtyř základních kosmických sil, tvořících stavební kameny celé vesmírné existence, je dechově analogická s výdechem podobně jako je to u dechu všech bytostí. Po krátké pauze následuje v čase další fáze kosmického nádechu, která vše pozvedává zpět k podstatnému zdroji vyzařování a bytostem se dostává pak i více životní energie a univerzálnějšího propojení.

…

Důsledek je ve své podstatě stejný jako příčina, jsou to spojité nádoby z hlediska jednoty vyšší úrovně.

…

Vše, co pochází od lidského ega je vesměs provázeno jistou pachutí a malostí, protože je projekcí jeho nedokonalých vlastností.

…

„Vše souvisí se vším“, možná by stačil jen tento axiom, aby otevřel lidem kritické myšlení v souvislostech. Ovšem je v tom i nebezpečí, že se také nikdo s nikým nedokáže dohodnout, pokud bude každý vnímat ty souvislosti jinak. Nakonec ale domluva bude stejně nutná, aby lidstvo nepropadlo zpět do hladomorů a podobných katastrof minulosti. Všechny procesy nakonec vždy míří k rovnováze zastoupených sil a společnost je tak postupně i příjme.

…

Český národ je udržován pohromadě snad už jen lokálním majetkem a jazykem. Duch národa je v lepším případě udržován v bezvědomí, v horším v kómatu díky mocenskému rozhodování politických a byznysových elit posledních desetiletí.

…

Vypozorovaný paradox: Čím víc úžasných nových nástrojů dostáváme k individuální práci a tvorbě, tím víc jako by ztrácely svůj unikátní význam, který měly dřív v dobách přání je mít. V jejich využívání není zatím příliš viditelná kvalitativní změna (např. v umění, vědě). Výsledkem je spíše hrocení kvantity, a tím i ztráty originality, nekonečno kopií, jež ztratily ale svého původního tvořivě burcujícího ducha. Taková inflace na úkor komplexní duševní diverzity je škodlivá a vytahuje mysl z vnitřní koncentrace ven do chaotického světa.

…

Poznání je mnohoúrovňové schodiště a jeho další poschodí se otevírá až připraveným, jinak by poškozovalo všechny.

6.10.24

…

 

 

AI

Jako uragán vtrhla nedávno do života všech umělá inteligence AI a vše dosavadní převrací téměř naruby. Vyvíjela se tiše ve skrytu už mnoho desetiletí, nenápadně však dávala o sobě vědět hlavně prostřednictvím hollywoodských filmů nebo tv seriálů. Někdy v minulém roce byla ale odhalená její menší část.

O tomto převratném fenoménu lze přemýšlet do nekonečna, ale stejně je běžným mozkem téměř nepostižitelný. Bude záležet na mocenských strukturách, jak a kterým směrem se bude dál vyvíjet, jestli k prospěchu nebo ke zhoubě lidstva. Ono se zas příliš nehodí, aby poddaní byli díky ní inteligentnější než jejich vládci.

Ano jedná se jistě o největší informační revoluci v nám známých dějinách. Svou stavbou připomíná neuronové sítě mozku, což by mohlo ale znamenat, že její výzkum je mnohem pokročilejší, než se dnes předkládá lidstvu. Nyní s ní stojíme na ostří nože: rozkvět nebo záhuba.

…

 

 

KARMICKÝ PŘECHOD

Klasický kapitalismus spojený s ideály demokracie končí, anebo již není dál podporován a ponechává se přirozenému rozpadu. Místo něj v EU nastoupil jakýsi hybrid kapitalismu, socialismu, klientelismu i oligarchického totalitářství, se stále viditelnějšími náznaky snů nejmocnějších, kteří věří v návrat řízení, na němž bylo postaveno fungování starobylých dominantních říší.

Pakliže je éra Vodnáře a následujících znamení ale opakem vibrací minulých 6000 let, jsou jejich sny v současných podmínkách utopicky nerealizovatelné.

V praxi by to znamenalo, že se budou postupně odkrývat a řešit ještě nezpracované kolektivní karmické konflikty od historicky nejbližších dějinných událostí po nejstarší, týkající se tohoto posledního živlového cyklu. Je docela možné, že ono „karmické odkrytí“ se bude týkat dokonce až počátku této dostředivé doby před 6000 lety. O tomto období leccos už víme, protože se týkalo dochované materiální kultury Sumeru, Babylonie, Egypta a všech následujících.

To by ale také znamenalo, že se k nám jako bumerang vrátí v karmické podobě i vztahy z oněch pro nás pradávných dob, pokud jsme u nich byli osobně přítomni v některé své inkarnaci a neintegrovali je již dříve i v rámci celé komunity. Vzhledem k postupné společenské degradaci v současnosti kolem nás to ale vypadá spíš naopak a velká bolestivá transformace nás tudíž zřejmě nemine. Dá se s jistotou ale říct, že všichni, co se zde v této době nacházíme, jsme tzv. „karmisti“ se svými dluhy, jinak bychom se do těchto přelomových dob vůbec nemuseli rodit.

17.12.24