ALTERNATIVNÍ REALITA

Úvahy kolem alternativní reality nás mohou přivést i k velmi bizarním důsledkům.

Stačí si představit situaci, kdy např. v jedné z alternativních rovin Německo vyhrálo 2.sv. válku a začalo vytvářet své evropské impérium, přičemž v této naší osudové linii ji v r.1945 fakticky se všemi svými důsledky prohrálo. Pokud bychom takové uvažování uplatňovali v naší současné politicky rozvrácené realitě, nevyvolaly by takové myšlenky obrovskou bouři a chaos?

Přitom z mnoha hlasů přicházejících od EU se může zdát, že snahy nahradit dějinnou pravdu této historické linie kolem 2.sv. války, linií alternativní, jsou skutečné. Existují stále silnější snahy zpochybňovat roli Ruska v těchto válečných událostech a upravovat dějiny tak, aby se co nejvíc zrelativizovaly a vyhovovaly lépe požadavkům současných vládců světa.

Němci sice už prohráli dvě světové války, vyvolané jejich šovinistickými panskými představami, přesto se k nim dnes přistupuje s maximálním respektem a podřízeně jako k vládcům Evropy, kdy ovládají prakticky celou EU. Tak se po nacistických vůdcích mohl k nadnárodním mocenským strukturám dostat i takový totalitářsko-fašistický ideolog, jako je jistý pan Schwab.

Dobírají se snad dějinné procesy na svých alternativních cestách vždy ke stejnému nevyhnutelnému stavu věcí jen různými cestami? Lze si představit, že i Hitlerovským ovládnutím Evropy by postupně tento nacionálně fašistický režim ztrácel svůj militaristický charakter a měnil se různými reformami spíš v úředního molocha, možná i dost podobného dnešnímu Bruselu. V alternativních úvahách je možné leccos. Nicméně samotné připuštění možnosti existence nejrůznějších alternativních paralel k veškerému přítomnému dění relativizuje neměnnost historicky zaznamenaných dějin a vlastně i jakýchkoli dalších procesů.

…

Na každé časové ose (osobní či kolektivně dějinné) leží i řada klíčových centrálnějších bodů (křižovatek), kde se roviny událostí sbíhají a nelze se jim tedy vyhnout. V jejich křížení je obsaženo mnoho pro nás neznámých neviditelných řetězců i dalších rovin a dějů. Mohou to být události užší osobní či širší kolektivní, příjemnější či bolestivější apod.

Na to, co považujeme z našeho úzce vymezeného lidského pohledu za konstruktivní či destruktivní proces, se lze z vyššího a jednotnějšího náhledu dívat jako na dvě strany téže mince a dojít ve výsledku k obdobnému vnitřnímu poznání = stavu vědomí. Provedené to bylo jen odlišnou cestou (pohodovější či bolestně dramatickou), protože dualita to při zachování obdobných archetypálních vzorů umožňuje. Podle toho také běžně posuzujeme dobro a zlo, byť v procesuálním nadhledu se to může jevit jinak.

Viz. okupace v 68 roce byla dobovou národní katastrofou, ale viděno z časového odstupu nás i částečně ochránila před pádem do tzv. multikulturalismu i dalšími v současnosti vyhrocenými negativními globalistickými jevy. Jak to bude nazíráno v ještě vzdálenější budoucnosti dosud nevíme. S dalšími dějinnými zkušenostmi se tak mění i alternativní pohled a hodnocení minulé reality.

Ale i takový přístup může být jen dalším předstupněm ještě vyššího (hlubšího) náhledu v duálně příčinných procesech. Veškerá budoucnost je pro nás v těchto mozkem neuvědomovaných patrech již konceptuálně hotová a my jen svou bytostnou vůlí oživujeme svou přítomností v osudu některé její příčinné větve. Vyplývá z toho, že můžeme svou osobní relativní vůlí dané osudy ovlivňovat a na rozdíl od zvířat nebýt jen pasivními fatalisty. Jsme tak v životě akční složkou.

Veškeré společenské dění je v našem subjektivním vnímání založené na nezpracovaných (nevědomých a neintegrovaných) smyslových informacích (a tedy i mediálně zpracovaných) z vnějšku. Čím je v nich víc onoho nevědomí, a proto i bezcharakternosti, tím bolestivěji jsou události i odžívané. Osvícený přístup k životu tedy nutně znamená vyhledávání rovnovážnějších a vědomějších přístupů na cestě permanentně rozšiřujícího se stavu svého vědomí.

Znamená to ujasnit si osobní cestu v konfrontaci s danými možnostmi k co možná nejlepší představě vnitřní harmonie a míru, a tedy duchovnímu rozměru svého jedinečného života. V každém okamžiku na nás působí skryté i zjevné síly svrchu, zdola i ze stran, vyvolávané nejrůznějšími kombinacemi zájmů a vůlí, jak u jednotlivců, tak ve společnosti, které si pohrávají se souhrami vědomí a nevědomí. Tak probíhá projev nekončící duality energetického vdechu a výdechu TD na planetu Zemi.

Pokud předpokládáme, že smyslem evoluce je rozšiřování vědomí, což nelze bez vlastního sebezkvalitňování v tomto procesu, pak je z tohoto úhlu možné vnímat a chápat i osudové starosti i jiných tvorů než pouze lidí.

…

Ale chci se vrátit k začáteční myšlence kolem alternativních osudových rovin na příkladu 2.světové války. Představme si, že se do této současné časoprostorové dimenze inkarnuje několik jedinců, kteří zažili tuto světovou válku v minulé inkarnaci osobně a teoreticky si pamatovali její průběh, každý z nich by ale přišel z jiné alternativní roviny té doby a měl by na ni tudíž i jinou vzpomínku. Potom náš současný historický pohled bude v rozporu s jejich minulou inkarnační zkušeností. Z takového pohledu by ale byla veškerá historie velmi relativistická a flexibilní záležitost. Přesně o tomto je i tzv. Mandelův efekt.

7.1.23

…

 

 

VÁLKYCHTIVÉ ELITY

Dnes máme jedno metafyzické zlo zhmotněno kousek od nás ve válce na Ukrajině a svět se rozdělil v názorech, kterou stranu v tomto konfliktu podporovat.

Co by se ale pravděpodobně stalo, kdyby UA vyhrála tuto válku proti Rusku? Zavládl by náhle v celém regionu tvořivý mír, začaly by se opět rozvíjet harmonicky přátelské sousedské vztahy mezi jednotlivými tamními národnostmi? Nebo by došlo k ještě většímu pádu do temnoty agresivního režimu, vyřizujícímu si i své další mezinárodní účty?

Tato země se od počátku snah o své státotvorné uspořádání zmítala v hrubém násilí a krvi. Bylo tomu tak i v době, kdy měla ty nejlepší podmínky pro rozvoj své samostatnosti a spolupráci se všemi národy okolo. Místo toho se ale začala tvrdě vymezovat proti sousednímu státu, jehož byla kdysi součástí, a bez něhož by to s její existencí vypadalo všelijak. Jejím oligarchickým židovským složkám se ale podařilo fašisticky infikovat i obyčejné obyvatelstvo a výsledkem je krvavá válka a rozvrat Ukrajiny na ještě velmi dlouhou dobu i do budoucna.

Nicméně je to příklad také cílených karmických dopadů, kdy na jednom místě přicházejí lidé denně o život a kousek dál mohou pokračovat ve svých každodenních stereotypech. Není totiž vůbec náhoda, do jakých souvislostí se postupně rodíme.

Těch, co jsou nuceni zažívat denně hrůzné dopady války, nám může být skutečně upřímně líto, ale je tu právě i ten karmický pohled na jednotlivé osudy, kdy něco jako náhody neexistují. Nemělo by to ale vést k cynickému postoji, protože sami neznáme vlastní minulé skutky a nevíme ani, kde nás může náhle zaskočit jejich karmická odezva.

 

Globální elity dnes tlačí svět do války o území a suroviny, neboť jinak už neumí vyřešit západní ekonomický úpadek z důvodů jejich nedostatku. Válka proti nepříteli je skvělá metoda na oživení hospodářského života ve svých zemích, jak se to již v minulosti několikrát osvědčilo. Jde dnes tento osudový trend ještě zvrátit, nebo je vše již natolik prohnilé, že jsou věci již zpečetěny?

Jisté je, že svět se změnit musí, protože došel do určitého stupně krajnosti a dál hrozí už jen jeho rozvrat. Je to ale nevyhnutelná cesta k „probuzení“ lidstva jít takto násilnými prostředky, které vše ještě více zhoršují? Je taková cesta opravdu nevyhnutelná?

…

 

 

NOVÉ PARADIGMA A CÍRKEV

Křesťanská církev byla od počátku svého formování záměrně zaváděná a ideologicky poškozovaná mocenskými zásahy a dosazováním loajálních představitelů k tehdejší světské i církevní moci. Je to stejné, jako dnes se infiltrují a infikují veškeré politické strany (i ty opoziční) určitými silami, aby sloužily jistým světovládným záměrům, a to samé se po dobu 2000 let týkalo také jí, což hluboce poškozovalo duchovní život obyvatelstva. V podstatě si neumíme ani představit jiný průběh našich dějin, kdyby takovýchto nepřátelských ataků vůbec nebylo.

Nyní v závěru éry Ryb se tato již stále víc světská instituce viditelně hroutí a rozkládá, chybí jí hlubší duchovní vize pro současnou „vytuněnou“ moderní dobu na pokraji velkého přechodu. Takovou vizi může přinést jedině změna celkového paradigmatu k idejím, které jsou zatím spíše tušené. Mnohem představitelnější je válečný rozvrat našeho světa i jeho opětného po dílcích skládaného obrazu.

Pokud chce lidstvo lépe rozumět silám formujícím jeho dobovou realitu, musí se na ně podívat z hlubšího hlediska, aby pochopil smysl a skladbu jejích vnitřních protikladů, nikoli se jen brouzdat v uměle vyprojektovaných iluzivních mělčinách.

Na mnoha vyšších úrovních společenské pyramidy neuvidíme hledání vnitřního smyslu, ale jen egoistický boj o udržení si své moci. Pro ozdravení neskutečně konfliktního světa by byla ale třeba vzájemná spolupráce vyššího s nižším, vnitřního s vnějším. Před námi zeje propast, ale auto jede dál, a někdo záměrně poškozuje jeho brzdy.

8.1.23

…

 

 

PŘÍCHOD VODNÁŘE

Už v roce 2008, kdy vstupovala generační planeta Pluto do znamení Kozoroha, se předvídalo, že na konci tohoto jeho cyklu v r. 2024 v této podobě už současný demokratický systém ani nepoznáme. Zdá se, že tato astrologická analýza se postupně naplňuje, přičemž do konce cyklu zbývají už jen 2 roky. To hlavní ale již Plutem zbořeno bylo –jistota setrvání dosavadního společenského řádu.

Brzy to uvidíme sami, v jakém stavu bude společnost tyto poslední 2 roky před oficiálním vstupem Pluta do znamení „chaoticko-svobodomyslného“ Vodnáře prožívat. Poslední třetina každého znamení je věnována už jen „dočišťování“ co ještě zůstalo po předchozím působícím vlivu nedotaženo.

Na druhou stranu člověk, i když blbě, přesto již používá svou inteligenci lépe než např. před 500 lety, což by ho nemuselo přivést k těm nejhorším koncům, pakliže svou inteligenci nepoužije naopak k dokonalejším metodám sebezničení. U zemí, kde sofistikované zbraně jsou považovány za prioritu lidské kultury a umu, se povznesení k duchovnějším přístupům, dá ale jen těžko předpokládat.

11.1.23

…

 

 

ÚVAHY 23/1

Svůj charakter si neustále upravujeme a dotváříme osobní vůlí. Současně jsme ovládáni a propojeni nevědomě společnými frekvencemi i s ostatním celkem. Není vůbec jedno s kým a čím se v životě spojujeme a spolupracujeme, čemu věříme, protože se potom silově k takové kvalitě i ladíme, formujeme a oživujeme svou vlastní energií příslušné roviny. Má to pro naši psychiku nedohlédnutelný vliv v karmických dopadech, které jsou spoluhráči i vychovateli našich duší.

…

Všechny vtělené bytosti ve vesmíru jsou osobitými materializovanými projekcemi hlubších bytostí a tyto ještě hlubších. Jakákoli vývojová změna se tedy týká rozšiřování vědomí těchto osobních „já“. Silné osudové a karmické zážitky vyvíjí tlak na tento duševní pohyb a změny.

Všichni jsme tak vyprojektovanými vtělenými „avatary“ svých duší, zhmotnělými paprsky psychického světla, a jakékoli vnímání a rozhodování k nám přichází z hlubin pro nás neviditelných sfér našeho nevědomí, i když si myslíme, že máme věci plně ve svých rukou. Jak jinak by ale mohly získávat nadčasové duše další zkušenosti bez tohoto prověřování relativitou času? Naše psychické rozpoložení je jejich rozpoložením.

…

Svými geny představujeme v kompletní psychoenergetické skladbě duševního streamu konkrétně strukturované frekvence, postupně transformované generacemi životů. V jiných sférách kosmu bychom je mohli vnímat např. jako celé symfonie různých stylů a žánrů, barev, tvarů, vůní či tónů, které buď spolu ladí nebo jsou plné falešných tónů a kontrastů.

…

Vnor do přítomného „Teď“ se uskutečňuje skrz všechny čakry celou komplexní bytostí. Na fyzické roviny přítomnosti jsou zaměřené zejména první tři dolní, pro otevírání přítomnosti ve vyšších psychických světech se to děje od čtvrté srdeční výš.

Děje se to vše opravdu jen zvýšením osobní frekvence a je jedno jakým způsobem, jak se často hlásá? Tu na chvíli dokážou přece zvednout i nejrůznější drogy. Po jejich odeznění se ale vrací vibrační energie zpět do předchozích rovin a rytmů, a navíc se spoustou nově otevřených nezpracovaných sil podvědomí, které zaplaví lidské ego, a pak je třeba s větším úsilím zvládat a zpracovávat všechny tyto procesy.

Přirozená cesta vývoje přináší samočinně s sebou otevírání vyšších center vědomí soustavným prověřováním a čištěním myšlenek a citů vůči okolnímu světu.

20.- 26.1.23

…

 

 

KARMICKÁ NÁPRAVA

Při aktivním „zaprodání“ duše zlu v jednom životě ji čeká do budoucna mnoho trpkých časů v opětovném vyrovnávání svých minulých skutků, kdy účet za ně jí předloží nekompromisně vlastní karma.

Náprava nebude rozhodně přímočará, protože v jejím průběhu se připojí i nejedna osobní msta bývalým manipulátorům, loutkovodičům či našeptávačům, kterým taková duše uvěřila jejich rafinované lži. Tato odplata ovšem pro ni vygeneruje další nepříznivé dopady. Takto ji budou ještě velmi dlouhou dobu provázet pocity nenávisti a psychického utrpení.

Jednoho dne se ale konečně dostaví i hluboká sebereflexe a s ní pokání na základě zpětného nahlédnutí svých předchozích skutků a pochopení příčin vlastního selhání. To už se ale po dlouhých časech plných trápení konečně ocitne zpátky na „pozitivní straně síly“. Takový nešťastník si tedy pro dočasné výhody naprogramoval pro sebe zbytečně dlouhou cestu budoucích splátek. Ti, kterým momentálně ničí jejich životy, mohou už nyní na něj nahlížet se slitovným soucitem, protože je to vlastně duševní chudák.

Každá naše společenská interakce je svým způsobem zasahování do psychiky druhých při prosazování vlastní roviny vůle ega. To vyžaduje jistou odpovědnost za své činy. Je proto důležité vyhýbat se násilným formám, protože to má za následek dlouhodobý a nepředvídatelný dopad pro obě strany.

Je obrovský rozdíl v dopadech povzbuzovat druhé nebo je naopak v jejich životech deptat. Netýká se to jen jednotlivců, ale i celých skupin, národů či území a vlastně celého přírodního světa. Jedná se o zásadní otázky našeho postoje k jen zdánlivě abstraktním hodnotám dobra a zla, které ale přitom rozhodují o další naší osudové cestě i vývoji celého lidstva.

Zpětné zrozování do minulých dějinných dob může svědčit o určitém karmickém kolečku, jímž jsou duše stahovány zpět magnetismem kvality svého myšlení a konání odpovídající té které historické době. Takto jsou soustavně drženy v silových poutech předchozího směřování (duševních vibrací) a musí opakovat své předchozí lekce jako při propadnutí ve škole. Kritické to je především pro špatné vůdce.

10.2.23

…

 

 

ÚVAHY 23/2

V samotném principu stvoření je již zabudován protipól mezi bezčasovou věčností a relativní dualitou „kosmické hry“. Tato poloha může být vnímána jen z bytostného hlediska, ale věčnost sama o sobě zůstává nerozdělená.

V rámci těchto kosmických silových her probíhá soustavné cyklení a zrcadlení podle přesně daných matematicko-geometrických zákonů.

…

Všechny inkarnované bytosti mají svůj zažívaný osud, své sny, emoce, touhy i cíle, odvozené od vibračních vlivů duše. Pro každého jednotlivce má jeho osobní život určitý konkrétní smysl na základě vědomých i nevědomých představ a je pro něj celkově srozumitelný, byť se jedná o jeho nejrůznější roviny a nepoznaný celkový koncept.

Každý takový archetypální koncept má svůj frekvenční charakter (vlnovou délku, šířku, hloubku), ale naše smysly jej dokáží dešifrovat a převést mozkem do pro nás srozumitelných iluzivních forem smyslového světa.

…

Vyšší druhy zvířat mají svou rozvinutou emocionalitu, a v mnoha případech silnější empatické schopnosti než moderní člověk. Nepotřebují spolu mluvit, protože řeč začíná být důležitá až v oblasti rozumových pojmů. Svět zvířat je propojen živými emocemi, jež dokáží sdílet lepšími způsoby než soustavným bezvýznamným tlacháním.

…

Když nám odcházejí blízcí přátelé, naše já se přestanou vzájemně zrcadlit, a končí tak vzájemné emoční hry, které mezi námi do té doby probíhaly, a které nás měly něco společně naučit. Osud tak rozhodl za nás, že si musíme uvědomit a změnit svůj postoj k pomíjivému světu a začít jej vnímat už ve všech jeho aspektech. Je to proces osamostatňování.

…

Ten všemi toužebně vyhlížený budoucí ráj leží v hlubších dimenzích, než je běžné lidské myšlení. Nachází se kdesi v hlubinách srdce a je k němu možné dojít jen skrz poznávání vnějšího i vnitřního světa.

…

Času je tolik, kolik si vygenerujeme svými touhami, které nás nutí za nimi v životě jít. Když se tyto vyčerpají, dalšího času už není třeba.

…

Někdy postačí být jen duševně nadlehčen a zbytek se již přizpůsobí.

…

Každý máme někde v hlubinách životů ukryté zlaté poklady dobré karmy. Pouze se zdají nyní jaksi nedostupné. Nakonec se k nim ale stejně všichni prohrabeme.

…

Z centra kosmické mandaly skrz jednotlivé dimenze života se rozšiřuje bytostná projekce směrem dolů do světů dualit, Je to první etapa cesty duše směrem od jednoty k mnohosti. Ve druhé části od vývojového stavu člověka nastává opačný proces

18.- 20.2. 23

…

 

 

ÚPADEK SOUČASNÝCH ELIT

Globálním sionisticko-světským elitám pozvolna slábnou z důvodu změn živlových vibračních sil spřátelené umocňující vlivy, z nichž vycházely a čerpaly svou ideovou nadstavbu a mocenskou sílu celá tisíciletí. Obrazně řečeno: světlo nebe se pozvolna prodírá na Zemi a plaší temné stíny podsvětí. To se přenáší pozvolnou duševní degenerací i na jim podřízené národy.

Poslední tisíciletí kosmického cyklu Yugy těmto elitám skutečně nahrávaly, takže se mohly ukájet ve fantasmagorických pyramidálních vizích o svém vůdčím postavení nad všemi národy světa, a cítit se jako vládnoucí nadlidé nad ostatními „polozvířaty“. Pasovaly se do rolí pozemských bohů, svázaných s vyššími duchovními entitami „boží smlouvou“ na Sinaji. Tato neviditelná živlová podpora se nyní již postupně vytrácí, ale semínka nové odstředivé doby s jinými paradigmatem zatím také ještě nevyklíčila. Jsme tak v krizovém stavu mezi dvěma odlišnýma kulturami. Pokud ale lidstvo překoná tuto chaotickou transformační fázi existence, přinese to v budoucnu všeobecný mír a respekt k životu celé planety.

Globalistickému snu elit o nepřemnoženém a ekologicky odpovědném světě by se teoreticky nedalo nic moc vytýkat, protože svět je opravdu neskutečně zamořen odpady z lidského přemnožení, nicméně násilnické utopicky pseudoekologické metody o ozdravení planety ale silně zdémonizovaly a posunuly tyto myšlenky v prosazování změny do kategorie aktivního zla. Důvodem je, že tyto šedé eminence v pozadí se odmítají zbavit totalitářských mocenských praktik z pozice 3. čakry a snaží se blokovat a zakonzervovat očistné psychoenergetické proudění k o řád vyšší srdeční čakře, která již souvisí s láskou a empatií. Už vysoký avatar Kristus před dvěma tisíciletími na počátku doby Ryb se snažil s minimálním úspěchem na tuto rovinu poukazovat a otevírat ji.

Tyto samozvané multigenerační „elity“ zde budou ještě určitý čas tak škodit, ale to, že se odehrávají poslední okamžiky současného mocenského rozdělení světa a vysávajícího přístupu k němu, začíná být stále zjevnější.

…

 

 

RADIKÁLNÍ A KONZERVATIVNÍ PŘÍSTUP

Žijeme v této chvíli, v tomto dějinném okamžiku, v tomto prostoru, zrcadlícím se někam do nekonečna, přičemž trpíme absencí uvědomění aktivního energetického propojení skrz všechny jeho dimenze.

Bojíme se o své relativní krátkodobé pohodlí, o zajeté stereotypy, vzniklé ze setrvačnosti, o okruhy svého konzumně duševního světa. Přijít o to vše by nás uvrhlo do syrové nejistoty vnější nevlídné reality, což všichni ti pseudoinženýři lidských duší moc dobře ví a umí tyto obavy vědomě zneužít proti nám

Pocítím vždy lítost, když vidím jakékoli bytosti přicházet o své bezpečí a jistoty, které se snažily dlouho usilovně a s nasazením mnoha sil vybudovat. Soucítím s nimi, když o vše přicházejí, byť vím, že si svou karmickou výuku něčím skutečně zasloužily. Ten někdy přehnaný soucit mě nutí zaujmout stanovisko jakéhosi idealistického evolučního konzervativce s přáním lásky a míru pro všechny.

Radikální přístup by tvrdil, že jsme tady přece kvůli svému božímu duchu a rychlému vývoji svého vědomí do vyšších světů. Trucovitě a asertivně by vyžadoval, aby se to dělo hned teď okamžitě, obdobně, jako si přejí urychlovat čas nudy netrpělivé děti.

Radikálové bývají povětšinou mladí, a proto ještě nevidí, že si člověk musí cestu ke splněným snům odžívat krok po kroku, jít trpělivě a dávat pozor na bludné kořeny a křižovatky. Bez pochopení vůbec smyslu takové cesty a jejího vyššího řádu sklouzáváme vždy opět dolů do bludných labyrintů ega. K životní harmonii vede jedině soulad mezi oběma stranami téže existenciální mince.

24.2.23

…

 

 

TUPOST MOCENSKÉHO FANATISMU

Všechna ta dnešní genderová a green-dealová šílenství, uměle vyháněná do absurdní tuposti, jsou jen zmatené a zmanipulované mocenské projekce, vyvolávané z hlubin kolektivního nevědomí, přestože se mohou tvářit velmi angažovaně a humanisticky. Boj za ně není podložen nezávislým kritickým myšlením, ale spíše utopistickými sny, za nimiž se ale skrývají spíše zájmy mocenského aparátu. Je smutné kolik procent lidí jim na to skáče a nechává se fanatizovat do naprosté ztráty soudnosti.

Skutečný humanistický světový systém se dosud nemohl prosadit, jelikož naráží na globalisticko sionistickou strukturu moci. Teprve až ta se zhroutí probuzením většinové společnosti, vyvstane zde i prostor pro budování nové kvality života. Ten přechod bude ale velmi bolestivý, nicméně další pokračování současné cesty v režii stále temnějších zákulisních sil by bylo mnohem bolestivější a vedoucí nakonec stejně jen ke zmaru.

25.2.23

…

 

 

TEMNÉ KOLEKTIVNÍ VLASTNOSTI

Současná česká Fialova pětidemolice není nic jiného než gang kariéristických vlezdoprdelkovských a úlisných lhářů, podvodnických mafiánů a zbabělců pohrdajících vlastním národem.

To, že se dostali ale s takovými pokřivenými charaktery k moci nad touto zemí, svědčí o tom, že tyto negativní vlastnosti jsou bohužel vnitřní, byť hluboce skrytou a nevědomou součástí každého z nás, jsou temnými vlastnostmi celého národního egregoru.

Bylo by třeba si ve vnitřních introspekcích na ně silně posvítit a zjistit, čím sami pomáháme takové upadlé síly vnitřně aktivovat. Jak se sami chováme k sobě, druhým, svému okolí, a nejen k lidem. V čem a jak se negativní vlastnosti projevují, neboť jde o naši společnou projekci do vnějšího světa. Není náhoda, že jsme se zde všichni ocitli v tomto společenství, je to pro nás ale současně i výzva oživit ušlechtilejší a vědomější vlastnosti než jen živit boj těchto slepých sil.

…

Bůh je tvůrcem a spojnicí veškerých rozdílností. I proto lze milovat život takový, jaký je, protože nabízí také nekonečnou krásu, dobrodružství poznání a mnoho dalších východisek. Je tedy ale i v tom, co sami považujeme za zlo. Tuto kvalitu ale oživujeme a dodáváme jen my sami vlastní nevědomou povahou.

Nicméně v poznávání života bez připoutanosti je základ individuální svobody, tj. ve snaze o rozevřenější vědomí pozorovatele i herce v jednom na divadelní scéně světa

Marx říká: „Svoboda je poznaná nutnost.“ Nad nutnost se dá však povznést vědomím smyslu dění. Nutnost je duální fikcí v čase. Přirozená je naopak svoboda duše a její pozitivní vůle.

…

Ve všech poznávacích rovinách se nakonec lze dopátrat hlubší pravdy, půjdeme-li poctivě a koncentrovaně byť jen jednou z nich. Chceme-li zůstat přitom v harmonii, potřebujeme na této cestě pozvolné přechody, nikoli obří pyramidální balvany. Bude-li člověk chaoticky skákat z jedné myšlenky na druhou napříč různými dimenzemi, vytvoří si tím maximálně chaos vnitřních energií a hodnot, který nás ze svého bludiště nepustí.

…

Zglajšaltovaný systém byrokracie a složité technicistní zákony, omezující stále víc samostatnou vůli a svobodu jedinců, tlačí je všechny spíš dolů do tupé poslušnosti, poníženosti, ke komplexům, závislosti, křivárnám a celkové nesvobodě vůbec. Zdá se, jako by takový systém dělal už toto vše naprosto vědomě a vnucoval jako objektivní nutnost, přitom je to donucovací nástroj „temné mocenské pyramidy“. Světlá pyramida, stojící spíše na své špici, rozevírá a povznáší k neohraničené svobodě ducha do všech stran.

…

 

 

O ČASU A SVOBODĚ V NÁS

„Prolétáme prostorami a na křídlech svých představ v iluzorních světech se vznášíme nekonečnem bytí“.

…

Subjektivní čas je časem bytostným, je zde stvořen pro každého z nás, generujeme si ho vědomě i nevědomě svým způsobem myšlení. Jsme-li jen prázdnými nádobami, ubíhá nám rychleji jen díky stále agresivnějším vnějším podnětům. Prázdnota v pozitivním smyslu značí hluboké ticho pročištěné duše, kdy osobní vůle je integrovaná s univerzální vůlí života, v níž čas pozvolna vyprchává a mizí.

Čas si tak nosíme v sobě, ve svých touhách i chuti poznání dalších a dalších rozměrů života, svých možností v nich, při zkoumání vlastní duality. Je již předem zavinut v každé ideji, v každé bytosti, bodu vesmíru, jenž čeká na svou realizaci.

Mocné síly zákulisí zřejmě znají tyhle zákonitosti, chtějí je ale ukořistit jen pro sebe, pro svou nadvládu nad ostatními, které potřebují ještě ke svým záměrům. V jejich studené racionalitě jim chybí totiž polovina duše se schopností empatie do jiných tvorů, neznají soucítění se vším živým jako s buňkami společného psychického těla.

Přicházíme-li v nových zrodech z pojetí věčnosti do časových sfér, seznamujeme se nejprve se zdejší duševní kolektivní rovinou, její strukturou i kvalitou, skrz své konkrétní osobní vztahy. Snažíme se do ní teprve „vsáknout“, přizpůsobit se jí, zapojit se do její společné vibrace a postupně si ji takto osvojit.

Teprve později si vše konfrontujeme i se svými nabytými zkušenostmi a ujasněním vnitřních hodnotových kritérii. Tj. více či méně svobodně si zde utváříme svůj osobní životní prostor, snažíce se rozlišovat dobro a zlo, a tím tato důležitá kritéria v sobě upevňovat. Teprve v mnohem vyšších rovinách tato dualita času a jeho zkušeností mizí a bytosti již nahlíží na vše z jiného mnohem širšího a hlubšího zorného úhlu. Lidstvo je však teprve v půli ne-li na začátku své cesty k vyššímu poznání, takže sklouzává spíše na cesty zla a bolesti.

Jsme ale přesto unikátní, neboť skrze své vědomé i nevědomé konání v realitě materializujeme své nové zkušenosti rovněž pro ostatní. Ti další budou korigovat a vyvažovat naše předchozí chyby, a buď nastolenou cestu budou umocňovat, nebo ji naopak negovat. Jsme tak aktivní součástí tohoto psychoenergetického vibračního proudění.

Čím nevědomější ale jsme, tím více na nás doléhají povrchní společenské konvence a nutí nám své pseudohodnoty, a o to jsme i větší hříčkou jak druhých, tak i svých pudových vlastností. Sami se tak připravujeme o individuální svobodu vůle a projevu. Jedině dozrání k větší samostatnosti a odpovědnosti nám umožňuje otevírat si další cesty k svobodnějšímu výběru včetně svých příštích inkarnací.

Poznání tak může generovat další poznání a tupost jen další tupost, i když v každém bodě existuje možnost obratu.

Lineární čas je tedy naším atributem, provázející nás tělesností, směsicí poznání i zapomnění, a generujeme si ho pro sebe z rezervoárů nekonečného bytí. Přestože zvnějšku se ubíráme ke smrti všichni, vnitřně máme času nekonečný nadbytek. Dokud totiž jsme, máme i čas plynoucí z bezčasí.

Nemožnost návratu v čase do konkrétního okamžiku minula je charakterizována moudrostí starořeckého filosofa Herakleita, který pravil, že „nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky“. I kdyby se člověk dokázal vrátit fyzicky v čase zpět, nikdy to již nebude ta stejná rovina, stejná průběhová linie, v níž dříve byl, protože každý okamžik či bod ve vesmíru je současně i jedinečný ve svém složení.

Opravu minulosti lze však uskutečnit lepším způsobem: změnou hodnotového výběru v přítomnosti. Tím se dostáváme ze silové pasti starých příčinných ideových řetězců a chyby minulosti tak přestávají na nás karmicky doléhat. Není tedy třeba se znovu vracet do minulosti, ale pracovat nyní na lepší budoucnosti. Tím se mění kvalita všeho.

V každém časovém okamžiku existuje latentní možnost přestoupení do lepšího levelu. Stále máme před sebou schody do vyšších pater přítomnosti, které můžeme využít anebo nemusíme a ponechéme tu práci naší karmě, která si už své transformační prostředky najde sama.

2.3.23

…

 

 

NÁRODNÍ EGREGORY

Češi si ve „svobodných“ volbách volí soustavně cestu postupného odumírání národního státu. Nezávislá pospolitost tak zvolna mizí, rozplývá se jak pára a stát je postupně rozebírán a privatizován nadnárodními korporacemi a bankami. Tento proces je už z důvodů technokraticky provázané globalizované moci zpravidla nevratný. Lákavá pastička hojnosti nad nimi sklapla obdobně jako už také u jiných národů dříve.

Postupně tak slábnou magnetická pole národních egregorů. Ztrácí se smysl pro přirozené hodnoty a v konečném důsledku i smysl češství vůbec. Historické úsilí předchozích generací se rozplývá v chaotické rozbředlosti jakýchkoli smysluplnějších vyšších idejí. Hodnoty ducha jsou tak již plně nahrazeny tupým globálním konzumem, zajišťovaným automatickou pásovou výrobou sebevětších nesmyslných nápadů. Postupně ale nebude třeba už ani tradiční mocenské strategie dát plebsu požadovaný „chléb a hry“. Člověk se stává stále pevněji nahraditelný stroji a je mu tak jimi naplánována už i jeho transhumanistická transmutace do pozvolného sloučení se strojem (AI) pod „Total control“ kuratelou.

Je ale vyšším a pro nás nepochopitelným smyslem této přechodové doby rozložit kompletně na dřeň vše minulé včetně dosavadních národních egregorů? Není to jen tupá negace všeho toho, co zde bylo historicky vytvořeno již dříve, pro něčí účely tzv. „lepší budoucnosti a zemského ráje to napohled “, obdobně jak o totéž usilovalo i komunistické hnutí s hesly o proletářích všech zemí, kteří se mají spojit? Paralely jsou na místě i vzhledem k tomu, že na současných vůdcovských místech mnohde sedí příslušníci stejných rodin a rodů, které v minulosti kolaborovaly s kdejakými režimy.

Hlavní otázkou dnes je pro nás obyčejné smrtelníky, zda při zhroucení tradičních systémových hodnot je připravená alespoň trochu měkčí peřina, která utlumí náš společenský dopad na dno, nebo půjde o dopad smrtelný na tvrdou vybetonovanou zem, jak se tomu dnes už leckde děje (viz UA)?

…

Národní egregor češství vznikal postupně od dob, kdy na toto území přicházeli kolem 5. století Slované z východu a začaly osidlovat zdejší poměrně zpustlou krajinu. Po pádu keltských kmenů a jejich hradišť v bojích s germánskými kmeny došlo k velkému vylidnění našeho území. Dalších 500 let trvalo, než začala povstávat smíšením migrantského tažení z východu se zbytky původního obyvatelstva nová již křesťanská kultura pod vlivem dostředivě chladných vibrací znamení Ryb. Ta se pak celá odehrávala pod tímto křesťanským paradigmatem, které nyní prakticky dosluhuje a jeho struktura není novými kosmickými vlivy již silově ani ideově podporována.

V čem leží tedy idea této zhruba 1500 let trvající historie národa? Pokud ji vlastně neznáme, nebudou nás ani příliš zajímat naše rodové kořeny a budeme se zabývat spíše přízemnější konzumní realitou na úrovni dolních silových čaker a naše kolektivní identita se pod vlivy současné globalistické technodoby rychle rozplyne.

Na druhou stranu, pokud by ale byla identita extrémně posilována jen nadměrným nesnášenlivým patriotickým egoismem, stávají se z větších národů expanzivní monstra, která svou dobyvačností ohrožují všechny své sousedy. Jako ve všem, i v kolektivním měřítku je třeba rovnováha. Agresivní nadřazené sebevědomí končí vždy velkými konflikty a krvavými válkami, což sice nevylučuje příští rovnováhu v budoucnu, ale cesta k ní je velmi klikatá a bolestivá včetně dalších dlouhodobých karmických následků.

Jsou však i méně efektní způsoby, jak posilovat nízké sebevědomí malého národa, a sic cestou širokého vzdělávání především v šíření „osvícené“ kultury ducha. Do ní patří i znalost účelově nezkreslované historie i rolí jejich významných představitelů. Rovněž jsou potřebné i hloubkové analýzy, proč se dělo kolektivně to, co se reálně dělo, tj. chápání příčin a souvislostí. To by mělo být důležitým učivem na všech stupních škol, které připravují budoucí generace na své společenské role.

K vědomí společenského souznění slouží dějinná směs racionálního a emočního myšlení v nejrůznějších podobách, ať historických záznamů, dějinných osobností, národních mýtů a legend, lidové slovesnosti ad., což se snažila oživit osvícenecká hnutí 18.-19. století. Opakem je dnešní pragmatická destrukce ve fragmentaci, infikování a pohlcování národních celků cizími elementy na všech možných úrovních, zasahujících až k odcizenosti rodin či samotných jednotlivců.

…

 

 

VOLBA VLASTNÍ CESTY

Na svět lze nahlížet skrz nejrůznější emoce, které jsou pro všechny bytosti stejné a jen na různých úrovních různě rozvinuté tím, jak tyto bytosti procházejí různě časy svých zrodů. To umožňuje jistou společnou objektivitu vnímání reality u všech pozemských tvorů. To nechápou snad jen ti, co celý život vyrůstali v odcizených prefabrikovaných krabicích betonových sídlištních komplexů.

Není tak nutností každého jít stejnou cestou, protože cest je nespočet. V klíčových bodech osudů jsou možné nejrůznější odbočky na základě individuálních rozhodnutí. Nicméně ani toto nevylučuje ze hry na společném hřišti pro všechny. Vše má své konvence.

Jak doba stále víc komerční, lidé budou mít postupně i stále víc starostí o pouhé holé přežívání. Západní společnost je založena na permanentní inflaci, která nutí ke stále větším pracovním výkonům. Vše má ale hranice své udržitelnosti. Pokud tedy nedojde k semknutí a vzpouře proti tomuto trendu, následky tohoto můžeme vidět v mnoha filmech zobrazujících dystopickou realitu, která nás v blízkém budoucnu očekává.

Jde tedy o celkovou společenskou změnu paradigmatu. Buď ke změně dojde a stane se toto, nebo žádná změna nebude a stane se toto. Je to tedy dilema volby – dilema poznání. Ať tak či tak, vždy nás to k něčemu dovede, ale buď se bude jednat o příjemnou cestu nebo o takovou, co hodně bolí.

…

Svými osudy protékáme jako částice kolektivního streamu a zažíváme přitom cosi jako poznání, kdy v setkávání se stále novými rozporuplnými situacemi tyto v nás rozehrávají nové a nové vnitřní konflikty a dilemata a učí nás tak, abychom sami ve své volbě dokázali rozeznávat, co je pro naše životy dobré a co zlé.

…

Dnes je stále zřejmější, že jsme na konci 6 tisícileté dějinné etapy, kterou známe i ze školního dějepisu, a ne tušíme, jak se budou události dál dopředu vyvíjet. Svět jistot mizí pomalu před očima a vyvaluje se čím dál víc důkazů o určité vylhanosti části dějin. Vše se náhle zdá být jinak. Jsme na počátku úžasného věku nebo na začátku procesu hlubokého rozvratného úpadku? Otevírají se vyšší roviny ducha nebo nemilosrdně padáme k nejnižší čakře holého přežití v polorozpadlém světě chaosu a smrti? Paradox je v tom, že obojí může být pravdou a kvalitativní osudové linie do budoucna se rozebíhají všemi směry, u každého jinak. Lidé si vybírají cestu podle své vnitřní povahy a začínají se měnit vždy, až když pocítí na sobě bolest, kterou sami nevědomě i vědomě způsobovali druhým.

…

Lidstvo je z mytologického pohledu podváděné ďáblem = zavádějícími iluzemi. Ďábel duši našeptává: „Vše ti dám, ale budeš uctívat jenom mne.“ (viz Moloch). Proto je vše, co odhaluje zastřené klamy pozitivním vývojovým procesem a pomáhá vyhrát pozitivním silám univerzální pravdy.

My si své individuální osudové příběhy spolukormidlujeme sami svým hodnotovým vnímáním v již předem daných osudech v odvislosti od individuální duševní historie, protože každý osud má množství dalších alternativních rovin, ve kterých se můžeme svou vůlí pohybovat. Osud tedy není fatálně plošně jednou provždy daný, je mnoharozměrný. Pohyb v jeho dimenzích nám umožňují osobní změny celého paradigmatu ve vztahu k životním hodnotám. Naše mysl je tedy i našim kormidlem v mořích osudů.

…

Veškeré negativní vztahy odvádějí od bdělé uvolněné pozornosti, dávající prostor nevědomému chaotickému víření vnitřních energií se svými hmotnými dopady.

13.3.23

…

 

 

KNIHOVNY OSUDŮ

Na všechno dění lze hledět z různých úhlů a vrstev, protože jako individuální bytosti jsme soustavně uvězněni ve světech rozměrů. Dá se rozlišit, které z nich jsou obecně pozitivní, a které negativní? Porovnávat lze vždy jen něco ve vztahu k něčemu jinému, a proto je každý názor relativní. To je princip života v dualitě.

Vše je možné brát za skutečné, byť se jedná jen o povrchní iluze.

Lidské i zvířecí dějiny z pohledu jiné roviny existence mohou být vnímány jen jako okamžik podobný letmé myšlence, a z další se díky relativitě prožívaného času mohou jevit zase jako věčné. Jakákoli myšlenka tak může být bytostně prožívaná jako velmi krátký okamžik nebo celá věčnost.

Jednou po prožití svého osudového románu se všichni vrátíme zpět do prostoru celé knihovny osudů. A dosavadní prožitky a poznání nás budou vést při výběru dalších osudových příběhů.

Abychom měli možnost širšího výběru, je třeba naučit se jazykům i těch hlubších děl. K tomu je třeba naučit se odpouštět a tím i opouštět staré jednodušší zápletky a osvobozovat se ze zajetí předchozích svazujících emočních sfér a získat tak větší množství uvolněné energie pro mnohem svobodnější vůli v dalších životech.

…

 

 

ÚVAHY 23/3

Žijeme ve fraktální mnohaúrovňové realitě, jejíž silové proudy a útvary působí naskrz dimenzemi v nejrůznějších směrech, mění se, pohlcují, násobí či vznikají další, jako benzínová oka na vodní hladině.

...

Řeky a potoky planety jsou analogiemi žil a cév v těle. Podobné analogie se dají nalézt i jinde v přírodě. Je to jeden univerzální zákon promítaný napříč dimenzemi v různých formách.

…

Chce-li někdo z nejrůznějších příčin zablokovat ostatním přístup do vyšších rovin ducha metodami, které dnes vidíme kolem sebe, pak může počítat s obdobnými ataky vůči sobě ve své další osudovosti. Neboť snaží-li se druhé pro své egoistické cíle záměrně rozvrátit, sám se dostává coby součást společné buňky do stejného duševního tornáda, v němž se obě protistrany prolínají.

…

Vodnářské živlové frekvence na rozdíl od předchozí doby nemají již v programu budovat nedobytné světské pevnosti, ale naopak nechají svou vzdušnou dynamikou rozplývat všechny lživě strnulé, zkostnatělé, neživotné ohrádky napříč všemi společenskými úrovněmi. Vzhledem k tomu, že tento vliv bude dominantní pro příštích 6000 let, jsou pro nás nepředstavitelné formy příští hmotné civilizace. Zpětně tak bude naše doba posuzovaná jako čiré metafyzické šílenství a karmické peklo.

…

Postmoderní umění 20. století, i když bylo proti dřívějším dobám převratné po obsahové i formální stránce, stále bylo jen takovým pomrkáváním po vizích hlubších univerzálnějších rovin, omezené svými technickými možnostmi.

Velkou část úsilí věnovalo zpočátku ještě boji se starými konvencemi a akademickými dogmaty. Možná teprve v budoucnu definitivním se osvobozením od starých myšlenkových schémat, bude moct rozvinout plněji své hypotetické možnosti a oslovovat lépe své publikum.

13.3 -5.4.23

…

 

 

PÁD ZÁPADU

Anglosaský svět sklouzává stále větším tempem do naprosté duševní dekadence či přímo demence, jak lze již názorně vidět na všech jeho stále agresivnějších společenskopolitických procesech. V rámci iluze své sebezáchrany stále otevřeněji, i když naplněn strachem, vyzývá k válečnému tažení na Rusko.

Ukrajina je jen zástupný iniciační faktor, který pád dosavadní civilizace naplno odstartoval, ale v pozadí proti sobě stojí loutkáři dvou elitních židovských skupin se svými „mstivými bohy“ bojujících o nadvládu nad světem.

Tento pád Západu již nelze zbrzdit, je součástí nevyhnutelné transformace celého západního a vlastně světového systému. Není to poprvé, dělo se to už mnohokrát dříve při rozpadu starých civilizačních kultur. Je tak již jen otázkou, jakou formou bude tato změna probíhat, do jak bolestné hloubky půjde, a co se bude dít potom. Je to podobné vrtání zkažených zubů u zubaře.

7.4.23

…

 

 

PROCESY ŘÍZENÍ

Svými představami, které vznikají ve vědomí díky božím zákonům duality, zhmotňujeme každý svou vlastní realitu.

Jeden ze smířlivých filosofických postojů, který vyplývá z připuštění si neznalosti účelu těchto vyšších zákonitostí je, že vše je tak, jak je a děje se tak, jak se dít má. I když je to svatá pravda, je v tom ale i kus alibismu ve smyslu „Já nic, já jen muzikant“.

Lidstvo však má již vnitřní nástroje na rozpoznání příčinných jevů i jejich důsledků. Má již schopnost rozlišení mezi dobrem a zlem u svých skutků. Ve společnosti je to o odpovědnosti vládnoucích vrstev, nicméně v běžném každodenním životě obyčejných lidí jim stále větší komplikovanost společenských procesů nedovoluje se do těchto zásadních otázek hlouběji vnořit.

Svět dualit lidem umožňuje jak cestu sebezničení adorací relativistického ega nad vše ostatní (anglosaské myšlení), tak ale i konstruktivní cestu v celkovém směřování lidské společnosti k humanističtějším přístupům, které dokáží zčásti eliminovat zbytečné utrpení ve hmotném světě.

To by ale nesměly společenské procesy řídit ty síly, které dnes stojí na špici. Pro dynamický společensko-duchovní rozvoj mají důležitý význam obě polohy, jak zájmy lidské vůle, tak respekt k zákonům univerzální Jednoty. Dnes převládl už jen jeden krajní pól a svět se tím zmítá na hranicích propasti.

To je důsledek celé jedné dějinné etapy, provázené celou dobu převážně násilím, bojem a válkami ve snahách o zničení své protistrany. To vygenerovalo příčinné řetězce dalších a dalších násilností a vzájemného utrpení. Proto dnes můžeme na konci této éry vidět na celé planetě už jen převážně tyto entropické rozkladné procesy.

21.4.23

…

 

 

ODLIDŠTĚNOST SVĚTA

V technologicky globalizovaném světě se stále rychleji vytrácí význam jednotlivce se svou individuální kreativitou, vše je nahrazováno masově strojní výrobou. Tlampače masmédií a kšeftařští mágové vše navíc rozmělňují, rozřeďují, urychlují, devalvují pouze do rovin relativní užitkovosti. Člověk pro ně není víc než jen spotřebitel. Jejich agresivní křik na tržištích světa účinně přehlušuje „tiché chóry andělů nad tímto světem“.

Jako by celá lidská komunita byla již plně zhypnotizovaná tímto divoce chaotickým rytmem a tančí podle stejných not. Vyvstává zde proto otázka, jestli ještě vůbec stojí za to individuální tvorba, která vychází z hloubi srdce, která poukazuje na vyšší lidské hodnoty, než je nikde nekončící byznys. Zajímá vůbec ještě někoho?

Tvořiví jedinci potřebují jisté motivující přesvědčení v tom smyslu, že zde něco smysluplného vytváří i pro druhé, že netvoří jen tak do svého šuplíku. Ve vyhroceném tržním prostředí jsou ale čím dál větší motivací už jen peníze a hmotné požitky. To je v pravém opaku proti nevýdělečným až prodělečným tvůrčím snahám kreativních umělců, kdy se jejich činnost začíná pomalu jevit spíše už jen jako dětská naivní hra bez valného smyslu pro ostatní společnost.

Doba různorodých amatérských (nevýdělečných) spolkových aktivit, které se zde dříve provozovaly na nejrůznějších společenských úrovních, je tak pro nedostatek volného času i neefektivnost pomalu a jistě u konce. Přitom právě takovéto kreativní aktivity dokázaly nejlépe zlidšťovat společenské dění.

Dokud bude tento všepronikající globální komercí odcizený svět prvoplánově stále halasnější a agresivnější, nebude zde místo pro hlubší tiché rozjímání ani jeho poselství. Snad jen v zavátých komůrkách srdcí u živořících zbytků outsiderů moderní doby přetrvá víra ve smysl jejich počínání.

Samotná existence tvořivých jedinců má ozdravující účinky pro celou společnost. Dříve pro domorodé indiánské kmeny to byl dokonce hlavní duchovní úkol pomáhat udržovat věci mezi nebem a zemí ve své rovnováze. Svým vnitřním naladěním byly tyto přírodní národy vždy napojené na světelně spirituální stream Velkého ducha, čímž posilovaly adekvátní duchovní síly v hladkém běhu světa.

23.4.23

…

 

 

ÚVAHY 23/4

Každý vyřešený rozpor nás přepíná do nového módu ve frekvencích vědomí.

Ve svých životech se postupně dostáváme do interakce se všemi čakrovými vrstvami, které formují naše relativní myšlení a odráží naše postoje k světu. Z těchto jejich úrovní získáváme svou životní energii včetně vibrační kvality, na jejímž základě vnímáme a jednáme v okolní realitě. Proto je důležité o čem a jak běžně přemýšlíme.

…

Osudy jsou jako melodie, kterým lze naslouchat. Některé jsou rozprostřené jen lehce po povrchu, jiné v podobě symfonií prostupují dokonce skrz celé fraktální dimenze kosmu. Nad všemi ale zní vyšší chóry andělů, z nichž někteří si dokonce nasadili i rohy.

…

Napodobování a přizpůsobování svého chování druhým lidem ve společnosti, na rozdíl od nižších tvorů, už nestačí. To si lze na chvíli vyzkoušet abychom poznali a zakusili jejich rytmy, náš osud v současnosti po nás chce ale již odpovědnou vlastní cestu.

V dnešní době lidstvo připomíná flagelanty, kteří se místo přemýšlení raději bičují svými vášněmi.

…

Možná, že u těch nejmenších živočichů je láska k zemi vůbec ta největší pro jejich jednoduchost prožívání.

22-25.4.23

…

 

 

VÁLKA ELIT PROTI ŽIVOTU

Vypadá to, že věci se blíží do finále a šílenství elit se odkrývá stále víc na veřejnost. V nelítostném boji o moc, která by dokázala přetrvat i v příštích stoletích, stále vygradovanější protistrany usilují o vzájemný mat a jsou ve své ďábelské hře schopné strhnout celý svět do nenávratné propasti. Někteří z nich žijí v psychopatické víře, že snad nějak přežijí určitou dobu v dlouho budovaných labyrintech podzemních měst.

Pomáhají tak na nejrůznějších úrovních vědomě rozpoutávat čím dál větší chaos ve světě a vytvářet si tím půdu pro nastolení budoucí vojenské diktatury s totální kontrolou veškerého obyvatelstva. Vyvrcholení krizových stavů vypadá tak na roky 2025 až 2027.

Jsou to klasické příznaky nezadržitelných procesů konce jedné dlouhé civilizační éry. Do nové odstředivé doby přes její časový portál neprojdou rozhodně všichni, změny silových vibrací jim to neumožní fyzicky ani duševně. Je však důležité tyto skryté záměry odkrývat, aby lidstvo ještě stačilo pochopit, jak démonické hry tu s ním jeho nevolené elity hrají a probudilo své nejlepší morální hodnoty pro zabránění pádu do nejtěžších osudových rovin.

27.4.23

…

 

 

PROBOUZENÍ PÁNŮ ILUZÍ?

Dříve se věřilo, že existuje hierarchie vyšších inteligencí, udržujících dohled nad hmotným bytím ve všech dimenzionálních světech s jejich vnitřním chodem. Společnost nevnímala, že by se mělo jednat jen o mechanisticky robotické zákonitosti univerza, ale že ve všem je přítomno andělské vědomí, řekněme řídící centrum „pánů iluzí“, podřízených ještě vyšším inteligenčním centrům v navzájem v sobě vnořených pyramidálně vršených dimenzích světů, majících moc do nich zasahovat.

Dle našich osvícených předků dávné minulosti dokáže toto nadřazené vyšší (archandělské) vědomí vidět a řídit naše iluzivní životní děje jako spojité plynutí psychoenergetických frekvencí. Tyto proudy se kříží ve všech svých „bodech“ s dalšími toky, z nichž každá bytost zažívá jen určitý vlnovkovitý výsek jako svůj individuální osud. Stejně tak, jako je tomu na makrobiotické úrovni života jednotlivých buněk v těle orgánu. Komplexní uvědomění vzájemné jednoty všech těchto energetických rovin je pak v „mysli“ ještě vyšších „pánů“ vědomí, které byly označovány za archandělské inteligence.

Ale i ty mají svůj vnitřní vývojový evoluční proces směrem k absolutní jednotě, kdy samy jednou zjišťují, že i ony jsou stále ještě součástí vnější iluze tvůrčí Podstaty, a teprve integrací tohoto vnitřního rozporu s ní v konečné fázi splývají. Tímto aktem se uzavírá celý jeden rytmický cyklus kosmického dne a nastává noc před zrodem nového kosmického cyklu.

…

Přeneseno na pozemskou úroveň současného časoprostorového bodu, v němž se nacházíme, chce nyní z tohoto pohledu určitá nadřazená inteligence rozptýlit veškeré naše iluze patřící starému dostředivému věku? Je to snad některá z řídících inteligencí, která poznala, že sama podléhá své iluzivní představě o sobě, a to jí brání poznat a propojit se s ještě hlubší rovinou pravdy? Pochopila snad, že sama je rovněž stále ještě jen oddělenou fiktivní, byť nevtělenou existencí TD, kterou v rámci vlastního evolučního posunu se snaží překonat?

Pokud by tomu tak skutečně bylo, takový proces probouzení z jejího snového stavu k vyššímu uvědomění by vyvolal řetězovou reakční vlnu na rozptýlení všech iluzivních klamů směrem i k dalším fraktálově podřízeným dimenzím včetně naší hmotné reality, což by měnilo frekvence i našeho bytostného vědomí. Tím by ovšem dosavadní „páni klamu“ ztráceli svou moc i nad lidským světem tohoto časového úseku.

…

 

 

DNA A NEGATIVITA

Individuální ego je utvářeno a udržováno emočními osudovými prožitky, které se ukládají do DNA, tj. hlubší frekvenční paměti. Každá událost je tvořena konkrétními silovými vibracemi, s nimiž je bytostná psychoenergetika v interakci a přesahující časové rozměry jednotlivých vtělení.

Může se tedy říct, že jsme svým emočním složením „lapeni“ v nejrůznějších vztahových strukturách vibrujících polí, a ty nás udržují kontinuálně v autenticitě sebe sama skrz jednotlivé životy.

Nepříznivé či přímo záporné síly dokáží tlačit celé bytostné skupiny a jejich egregory směrem dolů do antagonistického rozdělení jednotlivých polarit proti sobě a provokují je k vzájemnému boji. Všechny bytosti mají vlastnost těmto silám podléhat, protože v tělesné stavbě dominuje vodní přizpůsobující se živel.

Jak tedy reagovat na takové negativní vlivy? Odpoutáním se od zmanipulované a zhypnotizované masy lidí těmito silami nebo se nechat spolu s nimi ponořit do těchto temných rovin celkové společenské „hry“ a hrát ji s nimi? Tj. přizpůsobit se nebo se snažit o nenápadnou osvětu zdravého selského rozumu v běžném životě?

Právě z hlediska genové paměti je to velmi důležitá volba pro naši příští existenci. Každý specifický prožívaný život je z tohoto pohledu osudově důležitý. Není náhoda, že se ocitáme v situacích, ve kterých se ocitáme a s jakými silami se svobodně vážeme. Vyvažující karmické zákony odrazu nám dávají zpětnou vazbu k tomu, abychom na vlastní kůži pocítili důsledky předchozích důležitých voleb z dávné pro nás již nevědomé, a přesto stále aktivní minulosti, a tak si uvědomili systém skutečných životních hodnot a začali s nimi vědomě pracovat. Jen takovéto vnitřní změny přístupů umožňují se vymanit z pout často destruktivních silových polí dávné minulosti a osvobodit své duše z jejich vlivů.

To, čemu říkáme individuální osud, je tedy zhmotnění starých psychicko-energetických pout, na nichž jsme závislí, a svobodná vůle je to, co tyto vazby dokáže zrušit.

11.5.23

…

 

 

ÚVAHY 23/5

Nejlepší škola tolerance je manželství.

…

Je nekonečno křižujících se dualit, člověk má ale sílu řešit jen takové, které se ho bytostně dotýkají.

…

Dualita je vlastně projevem postupného sebepoznávání duše.

…

Zatímco zlé činy působí na většinu zhoubně, pokročilejší přivádí k hlubšímu uvědomění souvislostí.

To, co pro jedny je „hříchem“, pro jiné to může být cesta sebepoznání. Vše je individuální.

…

Z určitého pohledu vnímání absurdity veškerého bytí včetně samotné boží existence může být naprostou realitou. Je to ale opět jen jedna z nekonečných dimenzí nazírání.

…

Dnešní společnost je již téměř nevyléčitelně nemocná zlem, a tato rakovina postupuje stále dál a hlouběji do nitra duší. Je možný ještě kompromis s takovýmto světem, když na obzoru není možnost tyto démonické hry změnit?

Ke slovu pak přichází už jen obrnění se trpělivostí i s vědomím relativity všeho dění, neboť se říká, že čas vyléčí vše. K tomu je ale dobré obrnit se humorem při sledování absurdity kolem sebe.

…

Necitlivé bourání iluzí druhým je vlastně pošlapáváním jejich vývojem vytvořených vnitřních světů, kterým věnovali mnoho své životní energie. Má k tomu člověk právo?

Co ale, pokud své iluze vnucují oni nám a ničí tak naše světy, ať už vědomě či ne? Jak se to má s vlastní sebeobranou? Jediná konstruktivní cesta vzájemného respektu se už téměř nenosí.

15.5.23

…

 

 

BLUDIŠTĚ REALIT

Pokud jsme hluboce zabředli v protikladech nejhutnější hmotné reality, bude nás tato fixace provázet i několika dalšími životy při hledání svých „ztracených rájů“, budeme neustále stahováni archetypálními magnety svých vnitřních rozporů. Může trvat staletí či dokonce tisíciletí dosažení jisté rovnováhy a harmonie duše ve vztahu k pravdivějším rovinám samotné existence, neboť relativní čas i vzdálenosti souvisí s jejími vnitřními příčinami.

Stupeň „zbloudilosti“ neuvědomělé psychiky, odtržené od nejhlubší universální pravdy, tedy ve skutečnosti představuje celou bytostnou řadu živočišných forem a jejího konkrétního osudu. Tyto bytostné formy odpovídají úměrně vzdálenostem od prvotního tvůrčího centra. Vždy je však pro bytostné druhy vygenerován v kosmickém dechu potřebný čas k opětnému vzájemnému propojení v jednotě. To lze jinými slovy označit jako probíhající bytostnou evoluci vůbec.

V těchto složitých procesech je ale mnoho duší nuceno točit se stále dokola kolem svých nedořešených vnitřních rozporů z minulosti, zatímco jiné již dávno překročily svou omezenou lidskou existenci. V životě máme možnost zhmotňovat svým úsilím různé ideje a přání, každé z nich v mnohovesmíru ale generuje a spotřebovává i svůj čas, čímž poskytuje zkušenost z osobního prožívání, nicméně představuje také různě rafinovaná bludiště.

…

Tahle rozporuplná doba osudových zvratů jako by chtěla otevřít a zvnějšnit vše potlačované do podvědomí k možné vyšší integraci. Teprve až období této krize pominou začnou se opět ve světě nastolovat jemnější hodnotová měřítka a preference.

V dávné historii byly lidské hodnoty postaveny obráceně ve vztahu k dnešku. Vztahovaly se k vyšší harmonii ducha a hmoty, smrt nebyla strašákem, ale naopak návratem do pravé světelné vlasti duše. Dnes se vztahujeme převážně už jen k mnohosti konzumních možností. Ty jsou sice v určité míře dobré pro existování ve hmotě, pokud ovšem neztratíme ze zřetele smysl života s celou duchovní nadstavbou.

20.5.23

…

 

 

DUŠEVNÍ VZTAHY

Je nekonečno soustav – bodů ve vesmíru, které obsahují další a další své hlubinné světy a samy jsou zase cyklicky vnořené v nich. Existuje zde tudíž jejich nekončící anorganická i organická variabilita.

Tradovaným smyslem evoluce je pochopit vše jako rozměry vlastní duše čili své vnitřní bytosti. Tento bytostný vývoj přivádí nakonec k splynutí se samotným Nekonečnem. Dokud jsme ale jen lidskými smyslově omezenými bytostmi, nedokážeme tento hluboce přesahující kosmický proces vnitřně zažít. Nicméně duše každého tvora ale nevědomě touží po této nejvyšší metafyzické zkušenosti.

V duálním světě protikladů je proto důležité, jaký úhel pohledu na život zaujímáme. Každý preferuje jen takový pohled, který vyplývá z jeho osobnostních kvalit. Pokud ale člověk pochopí smysl této metafyzické hry, začíná na nich soustavně pracovat a zušlechťovat je.

…

Jestliže chceme v životě pozitivně vycházet s druhými lidmi ve svém okolí, nesmíme je podceňovat nebo jimi dokonce pohrdat. Každá bytost ve svém osobním vývoji je originální a může přitom být i sebevíc zvrácená. Bylo by ideální, pokud bychom uměli víc naslouchat a přemýšlet o názorech druhé strany bez vzájemných konfrontací, čímž bychom se dokázali posouvat vzájemně do vyšších frekvencí reality, a tak stavět alternativu k dnešnímu stále víc rozpolcenému sekularizovanému a odcizenému světu. Všichni ale víme, že je to z lidského hlediska prakticky nemožné. Proto se vždy říkalo, že pokud chce někdo měnit svět, musí začít od sebe. V tomto je jediná fungující cesta.

…

 

 

EGO A DUCH

V blízké budoucnosti bude možné lidem poskytovat dokonalé fake iluze pomocí technologických projekcí umělé reality. Vzhledem k současné úrovni myšlení, hnané hlavně vidinou osobního blaha a majetku, to naopak povede k ještě většímu poklesu do nižších úrovní vnějšího vědomí i s jeho vyhrocenými protiklady. Agresivita mezi lidmi bude tedy ještě více vyostřená.

Evoluční cesta vzhůru není ale primárně o dosahování osobního blaha, k tomu postačí chvilkově i chemické preparáty a drogy. Je to o pochopení sebe sama a své role v okolním světě jako nedílné součásti společné duše.

Nic, s čím se v životě setkáváme, není náhoda, protože všechny dějové příčiny a vazby pramení z našeho ega a my je jen z konceptuální roviny materializujeme a oživujeme ve svých osudových projekcích, k níž jsme svými charaktery magneticky připoutaní.

Je zde ale nepochopený paradox, kdy mnoho nauk tvrdí, že ega je třeba se zbavit, aby mohl člověk rozvíjet svého ducha. To je nebezpečný omyl. Naopak ego je náš průvodce na zemi, a proto je třeba ho naopak prohlubovat. To není egocentrismus, který vše vztahuje jen k sobě, ale naopak se tím kultivuje a ztotožňuje víc s celkem. Jinými slovy měj rád druhé jako sebe sama. Bytost tak získává sebe-vědomí, bez něhož se stává zmatenou a manipulovatelnou ovcí.

…

 

 

ÚVAHY 23/6

Všechny fraktální (duální) světy se opakují svým tvaroslovím a obsahem, tedy i svým smyslem směrem od nekonečna do členitosti a také opět zpět k němu. Toto multinásobné zrcadlení prvotního příčinného řádu vytváří veškerou iluzi světů – Máju. Z tohoto pohledu je nesmysl je ve své mysli rušit, ale spíše vycházet z koanu, že „v milionech lvů je jen jeden a v jednom jich je milion“. Takže i když žijeme ve světě iluzí, je třeba si uvědomovat jejich jednotnou podstatu pro celé universum.

…

Existuje nespočet silových polí, a i my sami tvoříme jedno z nich jako jakýsi astrálně mentální útvar či krystal. Krystal značí nějaké rozměry a rozměry jsou opět složeny z nekonečna dalších mikro či makro rozměrů kolem svých silových centrálních bodů. Veškerá existence je tak naplněná tvořivou energií.

…

Každý fyzikální směr je smysly utvořená představa. Jít po cestě vpřed tedy znamená uskutečňovat určitou představu, kterou pak proudí materializovaná energie. Každý jsme tedy zároveň energetickým vodičem různého napětí.

Transcendentální meditace a filosofie jsou vysoké mentální metody dotýkající se až hranic čistého vědomí „Já Jsem“. Propojují nás s autentickým energeticko mentálním zážitkem sebe sama coby světelné univerzální bytosti TD.

Když si předčasně otevřeme nějakým technicky posilujícím způsobem výhled do vyššího univerza, čeká později jako protiklad opět určité omezení– těla, duše, myšlení, životních podmínek apod., ne jako trest, ale pro vyvážení charakterové rovnováhy.

 

Nemoci bývají tehdy smrtelné, když se naše vnitřní já rozhodne, že se všemi chybami, které se promítají do těla z poškozené duše, nelze již nic moc dělat a vzdá se tak na pospas destruktivním silám. Teprve potom dochází k nevratnému „prokódování“ do hmotného těla a naruší jeho vnitřní pochody. Předtím ale neviditelně probíhal dlouhý destruktivní proces s řadou varování, který pronikal z mentálně energetických rovin do tělesných.

…

Ve všech svých činnostech tak nacházíme na životní úsečce rozsáhlé spektrum duševních variací mezi bodem „A“ a bodem „B“, čili jakousi frekvenční stupnici, obdobně jako je barevné spektrum pro zrak či zvukové pro uši i tělo aj.

…

Hlava bývá často přeplněná množstvím věčně kladených otázek, pramenících z nepochopení jednoty protikladů. Každá odpověď ale otevírá stále nové a další otázky, které jsou pak příčinou permanentního neklidu a soustavné nespokojenosti rozpolcené duše.

…

Pochopení, že vše je, jak je, a tedy být i musí vede k tomu, nechtít revolučně měnit či útočit na ostatní a respektovat individuální svobodu všech. Jelikož každý má i právo na svou obranu, pak z takových postojů vznikají jen ještě zauzlovanější konflikty.

…

Když řekneme „já“, jedná se o individuální konglomerát vědomých i nevědomých emocí, názorů, postojů, zkušeností, představ, přání ad. Měli bychom tedy spíše říkat „mé malé já, mé ego“, neboť skutečné „Já“ žádné takové rozdělující přívlastky ve své existenci mimo čas a prostor nemá.

26-31.5.23

…

 

 

ÚVAHA O VZNIKU A ZÁNIKU

Zezulka uvádí definici Boha jako „Jsem vše, co je i co není“. Tím myslí to, co nebylo dosud stvořeno, vyděleno, zformováno a jinak zformulováno. Stvořeno je to, co je současně myslitelné z hlediska nekonečné nadčasovosti, přestože to nemusí být právě zjevné ve vnímatelném spektru našeho kosmu. Pojem „co není“ je třeba klást na úroveň nejvyššího vědomí TD.

Podle Zezulky se nové vesmíry cyklicky rodí kolem stejných silových center i s využitím zbytků staré hmoty z již zaniklých vesmírných struktur. Snad se dá říct, že se tak utváří nový řád z chaosu starého.

Soustavně se tak mohou opakovat osudové děje i v životě „nově zrozeného“ Átmana = Tvůrčího díla po jeho předchozí fázi „splynutí“ s Bráhmou (Podstatou), kdy nastala před dalším tvůrčím impulzem tzv. Bráhmova noc, alespoň jak to já chápu. Takto cyklicky to lze ale chápat jen z hlediska duální rozměrové mysli, protože z hlediska bezčasí všechny stavy vzniku i zániku trvají latentně stále a o to větší mysterium to vše je.

…

 

 

KONTINUITA MEZI ŽIVOTY

Je zcela přirozené, že v dalších zrodech na tělesné úrovni se kontinuálně opět projeví duševní nedostatky, které si při umírání odnášíme s sebou. Jinak bychom měli všichni po „rekonvalescenční očistě“ v astrálních světech v novém zrodu ideální těla i psýchu. Tzn., že nelze vše kolem psychických traumat vyléčit jen pobytem v „astrálních nemocnicích“.

Proto nás tady po návratu na pevnou zem opět čekají karmické resty a události, které jsme v předchozím vtělení zanedbali. Život nás obyčejně hodí do obdobné situace, kterou jsme dříve svým jednáním způsobili. Jak se správně říká, pachatel se vrací na místo činu. Karma je tak školou osobní odpovědnosti.

Z materialistického hlediska, které převtělování neuznává, je to absurdní pitomost. Z pohledu konceptuálního řádu kosmu a jeho jednoty příčin a následků je to naopak logické a přirozené. Proto ale materialista nikdy nepochopí plně vnitřní souvislosti své povahy k tomu, co vnějšně zažívá. Takový člověk chápe svět jen z hlediska nahodilosti jevů. Proto nemá ani potřebu nějakého zkvalitňování sebe sama.

…

 

 

VŮLE A SVĚDOMÍ

Jakožto bytosti žijeme v zakletí nejrůzněji působících silových polí, k nimž se svými charaktery také poutáme a jsme pak vodiči jejich vibrací. Naše psychické složení předurčuje, kudy tyto energie budou protékat a oživovat adekvátní osudové děje v našem vědomí.

Směr osobní vůle vychází zhruba z komplexu těch životních představ, k nimž jsme dospěli předchozími životy. K tomu může patřit i zrod do určité konkrétní rodiny a daného území. Jít pak osobní cestou znamená uskutečňovat a materializovat tyto své nutkavé hlubinné představy, z nichž nám proudí ven oživující energie.

Na této cestě člověka provází rovněž otázky kolem osobní svobody a s ní svázané odpovědnosti. Kam až můžeme se svou vůlí zajít, co je nám ještě povoleno a co je již za hranicí v území Tabu. V tomto pomáhá nadčasové svědomí, které je soustavně po všechny životy s námi a průběžně doplňované o další osobní zkušenosti v konfrontaci s žitou realitou. Dnes je ale bohužel značně zakaleno kolektivním nevědomím a společenskou svévolí (mimo jiné způsobených i populačním přemnožením), patřícími k době Kaliyugy.

5.6.23

…

 

 

NEJVYŠŠÍ STUPNĚ VĚDOMÍ

Zájem o filosofii a meditace je již u člověka považován za vyspělejší činnost, protože se zabývá již zkoumáním struktury veškerých vztahů a hledáním smyslu života. Nad tímto ale leží ještě vyšší stupně mysli v přímém uvědomování si vnitřního stavu neohraničeného „Já“, jakožto vědomí čisté a beztvaré existence bez jakékoli připoutanosti k čemukoli jinému, tedy i bez jakýchkoli dalších reálných přívlastků. Je to autentický zážitek časoprostorového odpoutání psychiky od všech rovin vnějších projevů a čistého sžívání se s bezhraničným pojmem „Já Jsem“ až někde na pomezí existence i nicoty současně.

Lze jen odhadovat, že ještě vyšším projevem vědomí univerzální duše je již splynutí nejvyšší jednotné bytosti TD (Átmana = Já Jsem) s Bohem Podstatou (Bráhmou = Jsem Vše, co Je i co Není, jak to zmiňuje J. Zezulka), tj. jedná se o splynutí zpět do stavu před samotným vznikem veškerenstva. Tímto aktem patrně nastává tzv. „kosmická noc“, tedy již neexistence čehokoli odděleného od samostatné Podstaty stvoření a prvotní příčiny vůbec, tj. neexistence stvořeného a je tu již jen latentní stav Podstaty, než dojde k výronu další projekce. Tak nejvyšší bytost TD řeší svůj konečný existenční rozpor mezi Já a Nejá, či lépe mezi sebou a svým tvůrcem.

Ale i taková hierarchie má své další otazníky, protože z lidského chápání vnímáme vše časoprostorově a v nejvyšším stavu takto popsaného ducha s žádnými těmito pojmy už nelze pracovat. Protože, tak jak chápeme nekonečnost a věčnost, nemůže v ní nic vznikat ani končit a vymizet, je tu jen nikdy nekončící přítomnost. Proto všechny fáze v ní, jak stvoření, tak zániku, včetně onoho nejvyššího splynutí by měly logicky trvat stále ve svých konceptuálních možnostech. Zde ale chybí pojmy pro lepší pochopení a logické vyjádření. Tomuto může rozumět skutečně jen takové vědomí, které se v takovém stavu již nalézá.

…

 

 

O ŽIDECH A KŘESŤANECH

Židovský egregor křesťanskou spiritualitu nikdy příliš nemiloval, protože v ní byl od počátku učení Krista zakódovaný hluboký rozpor mezi oběma paradigmaty. Z toho mu zřejmě vyplynul i jakýsi pocit kolektivního ponížení coby „samotným bohem vyvolených pánů tohoto světa“.

Křesťanská kultura se zde objevila v duchovně „nejúpadkovější“ fázi yugového cyklu – Kaliyuze. Kristus přišel právě „pozvednout“ tuto časovou linii do vyšší roviny, aby nedošlo k pádu do úplné temnoty ducha. Přestože byl „zavčasu“ odstraněn temnými, i tak zanechal hlubokou stopu v lidském myšlení příštích 2000 let a nedošlo k úplnému kulturně hmotnému nihilismu v závěru dostředivé éry.

Jeho nauka o „pokorném bohu rodičovské lásky“ byla v přímém protikladu s mocnými a dobyvačnými bohy starověku s ideologií tvrdé odplaty ve formě „oko za oko, zub za zub“. Metafyzickou moc odpuštění tak přinesla a více rozvinula až Kristova nauka, od níž se pak odvíjely i komplikované a narušením jeho konceptu deformované dějiny evropského myšlení. Jde v podstatě o rozdílné chápání spravedlnosti mezi úrovněmi 3. a 4. čakry vědomí.

…

 

 

ČECHY DECIMOVANÉ

Dnes se již děje to, co jsem na základě analogií částečně před několika desetiletími předvídal, jen se to děje pro mě v mnohem surrealističtější a absurdnější verzi, než jsem si vůbec uměl představit.

Za pouhý rok panování tzv. „pětifialového hnusu“, vedeného vůdcem tohoto gangu ukrajinsko-sudeťáckým Blyštivým Péťou, stačila jeho vláda posrat, co se jen ve fungování republiky posrat ještě dalo. Kam se na ni vůbec hrabali bývalí soudruzi.

Díky tomu se tak republika stávala stále víc jen pracovní kolonií a nadnárodním komerčním skladištěm, zbavována čím dál více své suverenity ve 2. světové válce poraženým predátorským Německem, které ovládá dnešní EU, a z pozadí dirigované sionistickými globalisty. Opět se tak tedy vracíme k již tradičnímu rozhodování za nás bez nás. Republika je zaplavována ukrajinskými uprchlíky, kteří zde nenápadně vytvářejí vlastní stínové vlivové struktury, a je jen otázkou času, kdy se budou jako významná menšina dožadovat rovněž politické moci, obdobně jako menšina německá před 2. sv, válkou.

Po 90 letech se tak může opakovat historie, jen s tím rozdílem, že zfašizované sudetské Němce nahradí nyní zfašizovaní Ukrajinci. Lze tak hledat i další analogie k oživování starých dějinných událostí. Například v tom, že českou politiku od 90. let stejně jako tenkrát ovládá několik rodinných klanů vyznávajících sionistickou ideologii.

Po období covidové genocidy to navíc vypadá jako by to nebyla ani duchovní rakovina, co zachvátila českou zemi, ale dokonce už přímo morová epidemie, kdy se lze jen tiše modlit a doufat, že jednoho dne i ta nakonec pomine.

14.6.23

…

 

 

TORNÁDOVÁ GENERACE

Co je to za generace, které sem přicházejí posledních 30, 40, 50 let? Zdá se jako by přišly bourat celý starý svět s vehemencí řezníků, nezamýšlejících se příliš nad dopady svého počínání, nad konzervativnějšími, ale přesto dějinně ověřenými morálními hodnotami. Jako by chtěli vše zbourat najednou svým uransko vodnářským tornádem. Namísto „prohnilého“ sobeckého kapitalismu tak opět prosakuje stará známá idea totalitně kolektivistického komunismu s vůdčí ideou genderismu, obohacenou o cílenou likvidaci celé bílé rasy. Asi to není nic nového jen opět odezdikezdismus.

18.6.23

…

 

 

DESTRUKTIVNÍ TRENDY ELIT

Svět, vesmír nebo i božství poznáváme subjektivně skrze svůj vlastní psychoenergetický kód, protože každá bytost je ve vývoji originální a má i své jedinečné vnímání.

Žádná ideologie z vyššího hlediska nesmí bytosti nutit dělat něco proti jejich svědomí, pokud si to samy karmicky nezpůsobily. Takové znásilnění duší dokáže nadlouho rozhodit jejich psychiku a nějaký čas pak trvá zpětné uvedení do duševní rovnováhy.

Rafinované mocenské manipulace můžou často prohlédnout jen probouzení jedinci díky svému kritickému myšlení. Přesně to se však nelíbí současným globalizačním silám, a proto pomocí nejrůznějších vnucovaných zákonů, školní výchovy i lží masových sdělovacích prostředků se snaží tomu zabránit, jak to jen jde. Tento směr razí i současná EU pod vedením německé uroložky Lejnové. Tyto současné unijní trendy tak nápadně asociují souvislosti s úsilím hitlerovského Německa v 30. letech.

Jsou zde proto usilovné snahy rozbíjet celistvost dosavadních vzdorujících komunit včetně tradičních rodin, a byrokraticky shora nadirigovat pochybné zákony. Jednou z nich je i podpora nezřízené nekontrolovatelné migrace, aby docházelo k rasovému prolínání národů dle představ nechvalně známého hraběte Kalergiho. Tím se v podstatě shora rozbíjí veškeré pozitivní snahy o vnitřní harmonizaci jednotlivých zemí a snižuje se celková kulturní úroveň obyvatelstva směrem k maximální pokleslosti. Čím nižší rovina se takto otevírá, o to smrtelnější pád hrozí do budoucna, pokud se tento trend nezastaví.

Tomu ale může v nejbližší době zabránit jen změna na úrovni vyšších energetických vlivů, které působí na principu kyvadla. Nicméně i ta bude mnohem bolestivější, než by mohla být, kdyby nejvyšší elity na mocenské pyramidě netlačily svět tak usilovně a dlouho tímto destruktivním směrem.

Co se ale pokusit podívat na tyto procesy z hlediska vyšších záměrů? Co když stále jasnější snahy o výměnu obyvatel na území Evropy souvisí nevědomě a pod vyšším řízením s tím, že již pro starší konzervativnější obyvatelstvo nebude v budoucnu toto území stejně již vhodné vibračně?

Co když generace děti, které elity emocionálně i mentálně (a občas i tělesně) przní, se sem již s takovými charaktery rodí? Co když si mají v tomto osudu karmicky na vlastní kůži „užít“ nápravu svých minulých skutků, díky čemuž si přinášejí s sebou v duši i tuto generačně upadlou kulturu. Nepřicházejí sem i takoví, kteří tato dnešní svinstva připravovali pro změnu druhým? Vždyť svými povahami všichni přesně zapadáme do svých osudů.

Z toho by snad mohlo vyplývat zjištění, že tato dosavadní dobová realita pro konzervativně a tradicionalisticky založené duše končí a přichází doba globálních experimentů, halasného vodnářského chaosu i hledání úplně nových vývojových cest.

Jaké je zde řešení pro introvertnější a filosofičtější duše, když zde dva mocenské póly nepředvídatelně bojují o svou vizi budoucího světa klidně až do jeho úplného zničení?

Čím méně duší bude ale do této ďábelské válečnické hry zataženo, tím budou tito mocní – nemocní ovšem slabší a neodváží se jít až do úplného konce.

Vyvážení protipólů leží jen v hlubším pochopení psychoenergetického smyslu celé této situační osudové hry, a tím i možnosti z ní zavčasu vystoupit.

26-28.6.23

…

 

 

JEDNOTA PŘÍČINY A NÁSLEDKU

Jak může existovat příčina a následek, když vše je z pohledu rozšířeného vědomí již v universalistické jednotě ducha hotové?

Je třeba chápat, že vesmír je pro naše myšlení strukturalizovaný množstvím vzájemně vnořených ale frekvenčně ohraničených dimenzí. Naše lidská mysl to filosoficky vnímá jako jednotu protikladů, které se různě větví a kooperují v jednotlivých vrstvách vědomí od prvotních bytostných projevů až po nadčlověka.

Jako nerozlišitelnou a nikdy nekončící neohraničitelnou jednotu to tedy může vnímat jen nejvyšší nekonečná entita vesmíru, která je však již nebytostí, z níž vše ale vzešlo. Nicméně my, díky nedokonalému bytostnému příčinnému myšlení, můžeme touto jednotou postupně procházet a vnímat a zkoumat ji po částech, a postupně ji tak skládat jako puzzle dohromady.

3. 7. 23

…

 

 

ÚVAHY 23/7

Vše myslitelné a stvořené podléhá kosmickému řádu, neboť se z něj přímo odvozuje. Nemůže být tedy nic, co by bylo mimo princip boha jako prvotní příčiny tvořených realit. U boha je myslitelné cokoli i mnohem víc, co však v časoprostorových světech TD? Tam se zhmotňuje jen to, co je možné v tu kterou chvíli v rámci konkrétních časoprostorových frekvencí.

…

I když bytosti reinkarnačně postupují na evolučním žebříčku stále hlouběji ke svému centru, pořád se cítí být v rámci individuální integrity samy sebou a pouze lépe poznávají sféry svého vědomí. Jde o emocionálně prožívanou integraci dosud neuvědomělého podvědomí do vědomého já.

Vystupujeme tak všichni po temných schodištích nevědomí k větší dokonalosti, abychom pak v dalším cyklu jako dokonalejší subjekt opět sestupovali dolů mezi mnohost.

…

Problémové protiklady ve všech procesech vznikají duálním štěpením z jednoho nadřazeného psychoenergetického celku, přičemž každá z těchto částí má v sobě obsaženou původní společnou frekvenci. Tato je jen v „nižších patrech“ mnohosti postavena sama proti sobě a tím vzniká silové přetahování a souboj obou fiktivně oddělených částí. Proto jejich zpětná integrace ve vědomí (čímž dochází k vyřešení konkrétního problému) je možná jen v psychickém nadhledu nad oběma polaritami. K tomu je ale třeba pochopení odlišnosti každé z nich a neztotožňování se jen s jednou stranou, polovinou pravdy, protože takové fanatické ztotožnění konflikt ještě víc prohlubuje.

…

Oč víc se budou házet vidle do manipulujících plánů sionistických globalistů (Deep state, černé šlechty, světových bankéřských korporací a magnátů, zednářských a jiných spolků), o to viditelněji, brutálněji a chaotičtěji budou prosazovat své cíle. Tím větší množství chyb ale budou také dělat, čímž je nakonec zničí jejich vlastní síla, jak je známo z asijského bojového umění.

A čím víc se urychlují zhoubné destruktivní procesy, tím také silnější odezvu vyvolávají, protože stále více lidí se pak probouzí ze svého konzumentského spánku.

Zdá se, že kolo dějin se již otočilo k rozhodujícímu „boji“ mezi starým a novým světovým řádem. Bez změny a pomoci takovýchto vyšších sil by podřízenému lidstvu vlastní síly nestačily.

Tato naše „předválečná“ doba nutí mnohé opouštět svět hrubozrnné hmoty, neboť začínají lépe vnímat současný systém napojený na temnotu a úpadek. Pokud by o směřování světa měli rozhodovat ti, kteří ho řídí dnes, vybudovali by pouze dystopickou budoucnost rozvratu a chaosu, nic víc.

…

Nelze se divit, že sionističtí představitelé dělají vše naopak, jsou duševně hluboce propojeni se zemským dostředivým principem, který v psychické sféře odpovídá egocentrické povaze. Je to přesný opak altruistické éry, která nastupuje vládou vodnářského znamení se všemi plusy i mínusy.

…

Zatím jsme se jako lidstvo učili pohybovat spíše po zemi, v budoucnu se tyto schopnosti přenesou i do vyšších duchovních sfér. Viz „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde Zemí spjatí.“ (Neruda).

…

My umělci vytváříme iluze o lepším světě, žonglujeme ale s nimi, jak nás napadne. Jako bludičky taháme své diváky, posluchače, čtenáře a všechny zúčastněné za sebou do svých osobních bahenních světů, obelhávaje se iluzí, že v nich ostatní naleznou dobro. Kde leží odpovědnost za takové postoje?

…

Lidé následují spíše toho, kdo se k nim chová nejlépe, třebas i falešně.

Dokud nebudeme schopni vnímat svět více intuitivně a spirituálně, budou zde klamné hmotné zájmy stále s námi, což znamená, že budeme stále i klamáni.

…

Vyšší nadlidská bytost může být tady i tam nezávisle na času a prostoru, protože to vše jsou jen mentální vlastnosti dané nerozvinutými smysly. Materializované i psychické struktury ve skutečnosti neleží ve vzájemném protikladu.

…

Mít pevný jasný názor značí, že už s námi nemůžou druzí tolik vorat. Současně tím získáváme ale i větší schopnost ovlivňovat druhé.

…

V životě si tvoříme soustavně určité představy = před stavy. Jsou to tedy stupínky předcházející nějakému dalšímu stavu vědomí jako mezistupně duševního pohybu na křivce odněkud někam. Z tohoto hlediska je lze dělit na užitečné a pozitivní, či naopak zbloudilé a škodící.

…

Otevřenost k životu se úzce dotýká čakry srdce, její citlivosti a empatičnosti, které mohou otevírat vyšší transcendentální vrstvy duše, jak o tom mluvil již Kristus.

…

V nejzákladnější geometrii těles leží i odpověď na všechny otázky kolem struktury celého kosmu, jeho nejvyšší tajemství.

5.-28.7.23

…

 

 

SOUD DĚJIN

Pokud se člověk podívá, co dnes nejvyšší elity v globálním měřítku vyvádí, vyplývá mu z toho jasné zjištění, že již naprosto ze své moci zešílely, když zcela otevřeně stojí proti běžnému obyvatelstvu celé planety. V mnoha názorech mohou mít jistě i pravdu (např. kolem přemnoženého lidstva a destrukce přírody), ale léky, které chtějí použít pro nápravu jsou zcela za hranicí humanity a zdravého rozumu. Jednu nemoc chtějí nahradit ještě horší nemocí. V přírodě nicméně platí zákon rovnováhy, který automaticky vyvažuje každou odchylku od přirozeného řádu. To se týká i lidské společnosti a je tak vždy jen věcí času, než k tomu dojde – dřív nebo později.

Tím si tito lidé, považující se za nadřazené nad všechny ostatní tvory, hlavně sobě připravují zpětný karmický náraz, kdy všechny způsobené škody budou muset nést bolestivě na vlastních hrbech při jejich nápravě.

Celá staletí a tisíciletí byla pod vládou mocenskopolitických manipulací, tajných spiknutí, vytváření nejrůznějších pastí na zbytek lidstva. Nyní před změnou doby jde již vše do slavně neslavného finále, v němž budou veškeré sviňárny vynášeny na světlo, což není nic jiného než počátek soudu dějin i se svými budoucími verdikty.

Vesmír má tu vlastnost, že je vybaven emoční paměťovou schopností jak celku, tak každé buňky, každého atomu, zvlášť. Tato paměť je odrážená do nekonečna, a proto se konfrontaci s ní nelze vyhnout ani po tisíciletích.

…

 

 

ODHALOVÁNÍ PRAVDY V TRANSFORMACI

Smyslem duchovních lidí není žít život ve fyzické chudobě, jak snad někteří vyvozují z křesťanské nauky. Můžeme být v pohodě i miliardáři. Jde ale hlavně o morální přístup, který souzní se smyslem života, a tyto hodnoty zůstávají trvale platné v každé době, i kdyby byly vládnoucími elitami 1000x zavrhovány.

Naše životní cesty jsou nám předurčovány osobními vibračními kvalitami a my jen kauzálně (příčinně) procházíme jejich vizualizacemi a emočně zažíváme jejich dopady zvnějšku. Hlavní zápletka se ale děje na psychoemoční úrovni, kde jedině je možná změna, která má dopad na náš vnější osud.

V individuálních osudech každého existují významnější okamžiky, kdy se v určitém čase oživuje větší množství důležitých příčinných kauzalit, dotýkajících se celospolečenského významu. Na těchto dějinných křižovatkách velmi závisí na volbě i každého jednotlivce, jakou událostní hlubinou se budeme dál ubírat, aby byla k prospěchu všech.

Jedná se o historické okamžiky, které mají vést k vnitřní transformaci všech zainteresovaných, a které vyburcovávají ke změně podvědomého jádra celého dějinného egregoru. Jakou dnes lidé znají mantru? „Já chci, to je moje…“ apod. Toto krátkozraké myšlení začíná právě nyní kolektivní transformace lidské rasy měnit.

Na veřejnosti jsou stále častěji slyšet slova o tzv. probuzení lidstva. To se bude uskutečňovat pouze předkládáním skutečné pravdy o jeho celkovém postavení v kosmické hierarchické struktuře. Jen takové odhalení povede k pochopení dosavadní omezenosti jeho duševních obzorů, která ho přivedla na pokraj záhuby vlastní duše.

1.8.23

…

 

 

ZMĚNA KOLEKTIVNÍHO PARADIGMATU

Poslední světový avatar, otevírající novou vodnářskou éru, přinesl již před 80 lety hluboké filosoficko-duchovní pravdy pro budoucí věk. Na základě tohoto poznání se bude lidstvo ubírat v mnohem vyšších osudových dimenzích, než tomu bylo doposud. Všeobecné rozšíření jeho duchovní filosofie Jednoty ale potřebuje ještě určitou dobu na změnu kolektivního vnímání a cítění většiny lidstva a uvedení do praktického života.

Jsou ale po více jak 30 letech od pádu totalitních režimů ve střední Evropě a od smrti tohoto přinašeče vidět takovéto změny k lepšímu? V mnoha směrech ano, např. v uvědomělejším vztahu ke zvířatům, v stále větším generačním příklonu k vegetariánství, ale i ve zvýšeném zájmu o předkřesťanské dějiny, hlavně staroindická učení, jihoamerický šamanismus či potlačované slovanské dějiny a další. Rovněž je vidět zvýšený zájem také o existenci života ve vesmíru. V jiných směrech nastal naopak ale mnohem větší úpadek ohledně povrchní konzumnosti a tím jisté duševní generační degenerace.

V Minulé éře Ryb, která byla ve znamení křesťanství, trvalo přibližně 500 let od jejího počátku, než padly staré symboly moci (viz Římská říše) a začala se ve větším prosazovat nová nauka Krista, předchozího přinašeče. Lidstvo té doby ale nebylo ještě natolik rozumově sofistikované, aby ji mohlo přijímat v abstraktnější podobě, bylo potřeba předávat pravdu spíše obraznými příměry. Navíc to byla doba velmi nepříznivých vibračních vlivů a celkové nevzdělanosti. Ale ani dnes ještě nelze očekávat rychlé společenské změny, dokud trvá ekonomická nadvláda dnešních globalistických do sebe zahleděných elit a lidé jsou denně hypnotizováni světem umělých předmětů.

Pokud nedojde k nepředvídatelným destruktivním událostem, které všechny společenské procesy urychlují, i dnes je třeba počítat spíše s delším časovým úsekem, než začne být nové pozměněné myšlení bráno jako celospolečenská norma.

Podstatné však je, že již nyní, narozdíl od minulých tisíciletí, se ocitáme na vzestupné konstruktivní křivce příštích dějinných cyklů. Není ale ani vyloučeno, že český národ bude ještě nějakou dobu dále ničen, než se na jeho troskách začne rodit něco nového a velkého. Proroctví o tom existují. Takže možná ano, možná ne.

6.8.23

…

 

 

ÚVAHY 23/8

Současná politická moc se snaží stále agresivněji potírat primární logiku „selského“ rozumu. V zájmu svých mocenských cílů se snaží tlačit na nevědomé kolektivní emoce lidstva a probouzet v něm jejich kolektivní pudový charakter, který patří spíše do říše zvířat. Kormidluje tak společnost nikoli k vyššímu myšlení v pravdě, ale k méně sofistikované rovině nižšího astrálu. Tím také otevírají jeho brány pro příchod méně zralých duší do naší doby. Pokud je takových zrodů většina, dokáží silně rozkolísat kulturní úroveň jakékoli doby.

…

Jsou to emoce, které otevírají brány k mnoha dalším dimenzím našich „jsem“, k hlubším mentálním polím. Znamená to, že. jsou formující, ale zároveň tedy i manipulující. Ty negativní mívají spíš retardující účinky, a vracejí člověka do „nižších“ nedořešených poloh ega. Nicméně i to je vlastně pozitivum, pokud ho to přiměje k vyřešení konfliktních zón v jeho mentálním charakteru. Bez hledání vnitřní rovnováhy nelze skrz duševní brány postoupit trochu výš.

…

Naši předci si dávali neuvěřitelnou práci se všemi těmi stavbami pyramid a chrámů. Nebylo by to možné, pokud by to pro ně neznamenalo něco životně velmi důležitého. Vysvětlení jako vždy je tedy třeba hledat v příčině takového konání a příčiny leží téměř vždy v mentální oblasti. V tomto případě to měly na svědomí také potřeby dané pozvolna upadajícím věkem předchozí univerzality.

Tak jak se postupně uzavíraly brány k vyšším světům, bylo třeba mizející autentické vědomí vnitřní spojitosti s nimi stále víc nahrazovat vnějšími atributy, a tím alespoň na nějaký čas brzdit nastupující věk duchovní temnoty pod vládou těžkých zemních vlivů na počátku nového cyklu.

…

Člověk byl v průběhu dějin krmen nejrůznějšími pseudopoznatky, později odhalenými jako lživé nesmysly.

Jedna teorie mluví o člověku jako o příchozími Anunnaky uměle vytvořené evoluční větvi, kdy v důsledku Enkilova hříchu došlo ke zneužití genetického inženýrství. Alespoň to vyplývá ze sumerského písemnictví.

Zezulka hovoří o ztrátě celotělového ochlupení s objevem ohně jako o počátku pádu přirozenosti člověka a jeho egoistického nadřazování nad ostatní přírodní tvory. Tím se vyčlenil z jejich řad a způsobil tak veškeré další vývojové komplikace.

…

Na úrovni již nadvědomí v nejvyšší tělesné korunní čakře je běžný čas již potlačen a všechny jeho roviny jsou vnímány jako hotové a stále přítomné.

Pro nás obyčejné lidi je přítomná doba spíše chaotickým tápáním, které budí zdání, že realitu si tvoříme impulzivně a zcela náhodně. Ve skutečnosti i tyto emoční či mentální impulsy podléhají složité a skryté příčinnosti a zákonitosti, z čehož vyplývá, že naše svobodná osobní vůle je velmi limitovaná. Čím povrchnější a roztěkanější jsme, o to méně je svobodná i vůle, má méně možnosti ve výběru životních voleb.

…

…

V Peru existuje tradice, že dětští adepti na šamany žijí po narození několik let ve tmě jeskyně. Tím dochází k jejich smyslové deprivaci, schopnostem astrálního vidění a nepřipoutanosti k iluzivní realitě.

…

Indické Jaderné války, známé z indické Mahábháraty, se datují přibližně do období 8000 až 10000let dozadu.

Také biblický příběh o Lotovi a jeho ženě, která tím, že se ohlédla k zničenému městu a proměnila se v solný sloup, lze zařadit do té doby jako přímý důsledek možného jaderného střetu.

…

Věštkyně baba Vanga předvídala děje, týkající se Ruska, Indie, Číny i Ameriky. O střední Evropě měla vizi, že se nakonec přidá k Rusku a bude opět zde chtít i ruské vojenské základny. Jedno proroctví se týká zničené Prahy.

…

Zcela jistě bude stále častěji docházet k velkému odhalování zločinů všech velkozmetků naší doby. Už jen chvíli jim je umožněno z pozice mocných páchat své zaryté zlo proti druhým, ale možná jen proto, aby se jejich zločiny naplnily po okraj a práce karmy pak stála skutečně za to.

…

Spirituální boj se zlem lze vést jedině osvětou. Ideálním v našich podmínkách je i satirické nastavování křivých zrcadel mocným. Starořecký archetypální mýtus o Medůze je v tom asociativním příkladem.

…

Přístup k životnímu osudu i spiritualitě je možný také jako k dobrodružné hře, v níž je možnost objevování zdánlivě nekonečná.

…

Relaxace neznamená tupost, pokud zůstáváme vědomí.

…

Z vnitřního pohledu přicházející avatar – přinašeč ve svém vědomí Jednoty je „doma“ stále. Jeho příchod na hmotnou cestu mezi lidi je jen jinou formou této jednoty v dualitě. Nicméně na planetu musí přijít jako člověk zrodem, aby mohl ovlivňovat zevnitř a nemanipuloval zvenčí.

Všichni ti kristovští přinašeči by se nemohli nořit hluboko do duality světů, kdyby nebylo vše navzájem propojené a ve své podstatě rovnocenné. Vše má v sobě skrytou stejnou důležitost pro vědomí, které to právě prožívá. Obsah i forma, celek i detail jedno jsou.

…

Je čím dál víc třeba obracet se k nejvyššímu psychickému centru a porovnávat s ním své malé ego. Je jedno v kterém místě se to uděje. Chyby v době Kaliyugy se promítají skrze množství dalších rovin.

…

Mesiášové se rodí tam, kde na Zemi vládne největší temnota, tj. jak říkal JZ: „in medias res“ (do klíčového bodu děje, k příčině).

…

Princip karmy: V jednom životě rozhazuje člověk miny a v druhém mu vybuchují pod nohama.

9.-23.8.23

…

 

 

DEGENERACE A KRITIČNOST

Otázky za jakým účelem vlastně žijeme, co je naším životním úkolem a smyslem, jsou věčné. Vesmírný život se odvíjí všude v kosmu dle jeho stejných konceptuálních zákonů, a proniká do všech dimenzí. Pro nás by bylo dobré zjištění, jak se bytosti této kategorie odrážejí v našich lidských rovinách, a jaký vztah k nim zajmout.

Naše hmotná těla jsou energetickou projekcí našich psychických kvalit. Pokud soustavně a nevědomě generujeme určité psychické deformované vzorce, nemůžeme očekávat ani výraznou změnu v kvalitě svého života. Je proto třeba tento vzorec detailněji analyzovat, neboť někde v něm je uvězněna i konkrétní příčina našich povahových vlastností.

Je proto třeba v sobě odhalovat a eliminovat zhoubné procesy, které ničí naše sebe vědomí. To se týká i lidstva celkově. Dnes jsme zlem prosyceni a lidé ho již nedokáží ani rozeznat, natož aby se mu dokázali bránit. Lidstvu již chybí vlastní kritičnost opřená o vyšší pravdy. Ta se však rozvíjí právě posuzováním skutků a rozlišováním univerzálního řádu od neřádů. Bez vnitřní pravdivosti nejsou lidé schopni vnímat blíže ani druhé, a poznat jací opravdu jsou. Potom automaticky vždy zamíří směrem, kterým jde většina, obdobně jako ovce. Dokonce milují i své pastýře – své uctívané vzory mezi svými utlačovateli.

24.8.23

…

 

 

SMYSL KALIYUGY

Pokleslé období Kaliyugy má rovněž vysoký metafyzický smysl, protože v něm dochází k většímu zájmu o dualitu, v níž žijeme, k rozvoji dialektického a logického myšlení, vnitřní kritičnosti, a tím k individuaci duší. To souvisí s otázkami svobody, odpovědnosti i originality jako takové.

Vše, co ze současné doby známe jako rozdělené, rozčtvrcené, rozumářsky seřazené, hierarchicky hodnocené a poskládané do nejrůznějších vzorců, tedy nejrůzněji kategorizované, se pod novým vzdušným živlem začne pomalu a jistě rozvolňovat, rozpouštět, prolínat a přetransformovávat do nových forem a kvalit. Za téměř všemi nešvary této doby nalezneme skoro pokaždé povýšenecké a násilnicky adorované lidské ego, které chce za každou cenu prosadit svou vůli proti ostatním.

Těmito vlastnostmi se vyznačuje duševní stav daný pro lidstvo nejúpadkovějším yugickým cyklem Kaliyugou, jak byla definovaná ve staroindické filosofii a zřejmě již mnohem dříve v předpotopních časech, z nichž se nám ale téměř nic nezachovalo.

…

 

 

ŠKOLA SAMOSTATNOSTI

Stav soudobého světa stále víc zrcadlí spíše lidskou hloupost, jak vychytralých elitářských dravců, tak i poslušných nepřemýšlejících oveček, které je slepě následují až do svého úplného sebezničení, než pokrok skutečné humanity.

Dříve z nedostatku informací mívali lidé o sobě lepší mínění i potřebnou hrdost než v současné v době přehlcenosti chaotickou směsí všech možných protichůdných zpráv. Teprve nyní se odhaluje nepříjemná pravda o lidských charakterech. Zdá se tak, že lidstvo ještě nedozrálo k větší samostatnosti a odpovědnosti za své činy, pokud je schopno kvůli hloupostem a malichernostem si klidně zničit i celý svůj životní prostor.

Stavíme se tak vývojově do rolí spíše nevyspělých zvířátek, což platí i pro dětinsky nevyzrálé pseudovůdce a pseudopolitiky, kteří neumí ovládnout ani sami sebe, natož aby mohli vést druhé. Připomíná to Brueghelův obraz, kde poloslepí vedou slepce.

Proč se nerodí víc vyspělých osobností do těchto kritických dob? Je to snad z důvodů, že lidé se mají učit myslet a rozhodovat už nezávisle sami za sebe, a nejen bezmyšlenkovitě pochodovat za kdejakým psychopatickým jedincem, který je schopen jim nakukat hory doly a v praxi dělat přesný opak tak, jak mu právě písknou jeho loutkovodiči?

Co když je toto hlavní úkol dnešní doby, rozvíjet svobodně svou volní stránku, učit se samostatnému odpovědnému rozhodování? Samostatné myšlení tak trochu bolí. Mnohem bolestivější dopady ale má, když se přenechá osobní vůle falešným vůdcům?

Ve všech životních situacích se máme učit rozlišovat mezi dobrem a zlem, protože obojí jsou aktivní silové vlivy, které nás povedou daleko i do budoucnosti, kdy budeme podléhat tomu, co jsme nezvládli nebo řešili v minulosti špatně.

Vše má svou důležitost, svou hodnotu, přestože můžeme nazývat svět iluzivní realitou – Májou. I iluze má svou hodnotovou stránku, neboť je nám dána od Boha, a není již ze samotné pozice osobního prožívání pak jedno, kterým směrem ve svých životech zamíříme.

Bůh nechává všechny tvory hrát si svobodně ve svých iluzích, které si spoluutvářejí skrz ještě plně nerozvinuté smyslové vnímání. Ponechává jim ale i otevřená vrátka k výchozí cestě z těchto dětských her kosmické Máji, kde na ně čekají mnohem vyšší herní levely mentálních iluzí až k nejvyššímu a čistému átmanickému vědomí Já Jsem.

26. 8. 23

…

 

 

ÚVAHY 23/9

Je tradováno, že ve staré Číně byl údajně každý mentální skok v poznání nejvyšší Pravdy důvodem k založení nové sekty a postavení pozemského chrámu.

...

Rozšiřování kvantové vědy a nové spirituality je důsledkem stále pronikavějšího působení odstředivých principů. Bez vnímání sounáležitosti všech se všemi budou i tyto ale stále zneužívány hrstkou mocensky založených jedinců.

…

Zřetelné dementnění obyvatelstva v západoevropských krajinách v čele s neschopnými a nezralými vládnoucími osobnostmi je způsobeno ustávající podporou dostředivých vibračních vlivů, ze kterých bylo jejich hierarchické expanzivní myšlení vycházelo. Tento rozkladný trend bude pokračovat i do budoucna.

Není to problém celé bílé rasy, na níž se všechny hříchy světa nyní svádí, ale jen jedné její větve, protože jinak by nemohla současné vůdčí prvenství ve formování světa v příštích tisíciletích vystřídat východní slovanská rasa.

…

Nově přicházející myšlenky křesťanské kultury před zhruba 15sty léty na sever se mohly v těch časech jevit zajímavé a přínosné i v očích některých druidských kněží a škol staré doby. Protože však učení lásky bylo paradoxně šířeno mnoha fanatiky i nově vznikající světskou šlechtou často násilnými prostředky (viz boření a vypalování starých kultovních míst a škol, pronásledování a vybíjení „pohanských“ duchovních představitelů, likvidace starých magických rituálů), přijali jiní jen určitou vnější fasádu, pod níž dál praktikovali své staré duchovní tradice a rituály, aby alespoň část byla zachována v nových temných dobách. Dobře tuto dobu vystihl film Mlhy Avalonu.

…

Byla alegorie pyšné vzpoury a následného „pádu archandělů“ do duality skutečně nejvyšším duchovním selháním, jak se to biblicky traduje, nebo jde jen o nepříliš dobrou analogii k utvářejícím duálním procesům kosmu a jejich nutnosti? Bůh je přeci principem všeho bytí, a tedy i veškerých možnosti včetně onoho vzniku duality. Dá se tedy uvažovat o nějakém selhání nejvyšších bytostí z pýchy?

…

Všechny osudové cesty i jednotlivé role v nich jsou v konečném důsledku procesem nejvyššího univerzálního Já, kde je jeho vědomí fiktivně „rozstříknuté“ do veškeré bytostné mnohosti fraktálových světů. Jak můžeme tedy povyšovat a dramatizovat ty naše nepatrné roličky, které v tomto nekonečně obsáhlém universu zastáváme?

…

Stále rychleji se na nás valí nejrůznější i nejhrůznější osudové události, není už pomalu čas se ani zaposlouchat do doznívajících jednotlivostí života a již se přes nás valí nové a další jejich vzedmuté vlny, znásobené navíc všemi možnými médii. I to naznačuje, že stojíme před netušenou velkoformátovou změnou celého dosavadního kolektivního paradigmatu. Kam to vše míří, ukáže jen čas.

…

Lidé se liší od zvířat i tím, že jako jediní tvorové se oblékají. Kdoví jestli to na ostatní tvory nepůsobí poněkud směšně. Určitě nás to ale vylučuje z jisté přirozenosti, když si ze studu zakrýváme sami před sebou části své tělesnosti.

27.-31.8.23

…

 

 

ŮVAHY 23/10

Naše duše jsou nekonečnou transcendentní hlubinou, jejíž brány ale hlídá tříhlavý saturnský pes Kerberos. V podstatě to může být viděno i pozitivně, abychom do ní předčasně nepropadli a neutopili se v ní.

…

Zmaterializované lidstvo ve své civilizační degeneraci už ani pořádně neví s čím se má vlastně identifikovat a jaké hodnoty v sobě rozvíjet. I to je důvodem, proč se náhle vyrojilo takové množství genderů. Místo plurality myšlenek vrchních čaker se sklouzlo do těch nejnižších – plurality pohlaví a mladí se tak ztotožňují s kdejakou nesmyslnou fikcí. To se samozřejmě mocenskému aparátu velmi zamlouvá, neboť o to víc budou tito lidé manipulovatelnější, Až tahle generace dospěje, bude mít sama se sebou těžký problém, protože to vše jsou následky oživeného nevědomí.

…

Jelikož je Podstata s TD nekonečná, existuje tedy na ni i nekonečno úhlů pohledů, moderně řečeno narativů. Z každého tohoto bodu lze nějak posuzovat vnímanou realitu. Co bytost, to zorný úhel, a to i specifická motivace. Proto je vždy i osobní karma, působící trochu jinak a jiným způsobem. Nestaví nás do řady jako vojáky, ale navádí na pozitivnější osobní vývojové stezky.

…

Každý vzdálený cíl se může jevit jako úžasný, záleží ale především na kvalitě cesty k jeho dosažení.

Ti, co odstraňují ze své cesty překážky k svému cíli hlavně násilím, se naopak od něj spíše vzdalují, než aby se přibližovali, a oni končí někde v bludištích odrazů.

Na své cestě musíme všichni řešit spoustu hlavolamů, jejichž součástí je i komunikace s druhými, protože i druzí jsou ve skutečnosti součástí naší vlastní duše, a k vyšším cílům se bez tohoto pochopení stěží dostaneme.

…

Všechny bytosti mají v sobě zakódován strach ze smrti či ublížení, protože si jsou svého zranitelného já bytostně vědomy. Zvíře reaguje na agresivní podněty zvnějšku úprkem nebo bojem. Člověk už má více možností: prát se, utéct, s důvtipem vyjednávat. Může už předvídat povahu a úmysly svých nepřátel včetně důsledků své volby. Má rovněž vybudovanou společenskou strukturu, která mu pomáhá více či méně ubránit se nepřátelským útokům.

…

Při přechodu dob, poslední generace starého věku „za sebou vždy zhasíná“. Spadá do toho zřejmě i zničení zbytků starého tím, že vše nač sáhne, důkladně i „zvoře“ (myšleno doslova), čímž ovšem připravuje půdu pro vzklíčení semínek idejí nové doby. Situace dnešní doby by tomu docela odpovídala.

…

Při nástupu dostředivé éry před 6000 lety byli židé po celou dobu jejího trvání zasvěceni „z vyšších pater“ do úkolu šířit ve světě pochodeň duchovního poznání pro onu éru. To se však poněkud zvrtlo (čili to zvrtali) právě díky jejich adekvátní dostředivě egoistické povaze, a tak místo šíření hlubšího poznávání, dobývali svět spíše materiální mocí zlata a peněz, k čemuž právě své poznání silně zneužili. Vyměřený čas příchodem nové éry nyní končí a s ním se dostaví i účet hostinského.

…

Karmický zákon pracuje tak, že nám vrací intenzitu emočních prožitků všech, kterým jsme nějakým způsobem ublížili. Teprve jejich procítěním a následnou změnou přístupu dojde k pochopení, odpuštění, smíření a sjednocení ve vzájemných protikladech. To je princip skutečné pokory.

…

Pokud by i nadále pokračoval starý socialistický režim, zcela určitě by díky rozvoji technologií končil ve stejném Orwellově, jako dnes končí svět kapitálu, mířící slepě k své „TOTAL CONTROL“.

…

Jen velmi neochotně se začíná přiznávat, že v 89 roce se mezi sebou domluvily na změně světového systému východní a západní mocenské struktury, aby tak mohly společně zplodit mutanta, obsahujícího prvky obou systémů v jakési gulášové integraci.

…

Nové generace budou psychologicky zřejmě mnohem jednodušší, než byly ty starší. Myšlení lidstva míří k stále větší akčnosti v prosazování osobní vůle a jejích projekcí do vnějšího světa. Na úvahy o citlivosti duše se v masmédiích narazí zřídkakdy, spíše už jen v psychiatrických ordinacích. Tyto trendy se projevují ve všem, včetně zjednodušování školních znalostí i nároků na odbornou práci. Nic není ale náhoda a každá generace má i sobě odpovídající osud.

…

Život občas připomíná jízdu ve vláčku projíždějícím Strašidelným zámkem. Cestou na nás vybafují nejrůznější iluzorní strašidla, která nás maximálně vylekají, ale vláček jede v pohodě dál.

…

Hledejme v sobě a najdete společnou cestu, hledejme společně a najdeme vlastní cestu.

…

 

 

OSUDOVÉ ROLE

Ve svých osudech jsme zde všichni jen herci, ať už v rolích všemocných pánů světa nebo jen naprosto bezvýznamných človíčků. Každý z nás hraje svou roli v pozemských kulisách, jak jen dokáže. Za sehrání své role však často i draze platíme životní úrovní, společenskými vztahy či jinak. Mnoho z mocných zde žije i na velký karmický dluh.

Vtěleními do nových osudů zapomínáme na tyto své předchozí role. Vnitřní já ze 4. dimenze je však zná všechny a snaží se nám v životě neustále pomáhat cestou svědomí. Na nás je, jestli jsme ochotni s ním dobrovolně spolupracovat nebo nás k tomu někdy musí donutit karmickým bičíkem.

1.-30.9.23

…

 

 

ÚVAHY 23/11

Jsou to obyčejně lidé s nejtěžší karmou, kteří se rodí do nejkrizovějších dob dějin (katastrofy, války). Mezi ně však dle zákona vyvažování protikladů, jak je hezky znázorněno znakem I-ting, přichází i pár duševně vyspělejších bytostí, které mají za úkol alespoň zčásti vyvažovat temnotu doby vnitřním tvořivým světlem.

…

Každé území má díky kosmickému záření, složení minerálů (anorganických zářičů) i celkovému klimatu své originální vyzařování, které působí na veškerý život v něm. Hromadnou těžbou surovin, kácením lesů, melioracemi a další a další výstavbou z důvodů našeho přemnožení, se tak poškozuje energeticko-vibrační systém krajiny stejně, jako bychom takto systematicky ničili jednotlivé orgány u člověka. V určité fázi tělo kolabuje. To samé ovšem dělá lidstvo se svou planetou

…

Technologický vývoj nás nekompromisně směřuje k unifikaci veškerého života; zrychluje, zkracuje, kombinuje všechny jeho sféry, čímž vytváří živý technologický egregor, a ten si postupně podmaňuje nezávislého lidského ducha.

…

Při násilném prolomení nepřipravené psychiky do transcendentálních úrovní (např. nevhodnými duchovními cvičeními, spirituálně zasvěcovacími rychlokursy, chemickými drogami, ap.) člověku hrozí, že jeho ego propadne povýšené sebepýše či mesianismu, nebo mu naopak rozmetá dosavadní vesmíry a lidsky jej zničí. Proto je třeba postupné filosofické seznamování s faktem, že vše je jinak, než se dlouhou dobu až doposud prezentovalo.

…

U lidí jsou jejich strategické evoluční hry celkem jasné. U rostlin a zvířat o nich víme stejně málo jako o Ufounech.

…

Bájnou bytost Medúzu zabil úlek z jejího vlastního zrcadlového odrazu, jak známe z řecké mytologie. Jen takto zvnějšku měla možnost spatřit svou skutečnou vnitřní podobu i skutky, které prováděla, což ji zahubilo.

Jen otázka: „Jak je to se zrcadly v současné medúzovité pseudoelitě, která se snaží vší mocí obejmout lidstvo do svého smrtelného sevření?“

…

Bůh se vnímá skrz zrcadlový vesmír i přes každého z nás, kteří jsme však rovněž jím.

…

Pod každým originálním tvarem můžeme najít nejvyšší duchovní zákonitosti se všemi souvztažnostmi. Tvar je tak frekvencí určitých abstraktních idejí, promítnutých do hmotné reality.

…

Politické cykly na planetě jsou úzce propojené s kombinačními projekcemi 4 archetypálních vibračních živlů. Dle délky svého působení mají hlavní dopad na kulturu celé doby.

…

Být sám sebou obnáší tvrdou práci na sobě, zkoumání svého myšlení a svědomí včetně podvědomých pout. Vyhýbání se uvědomění i vlastních temných stránek povahy už zavádí k jistému nalhávání si a pokrytectví.

…

Mysl ponořená do duševní tmy pokládá často zlořád za řád, a pak jsou zvrácené i všechny její odvozené hodnoty. To pak už zbývá prostor většinou jen pro karmická zrcadla, která mohou své bolestivé odrazy rozfázovat i do stovek až tisíců pozemských let. Čas je z této úrovně relativní.

…

 

 

V ÉŘE RYB

Slovanské kmeny, které postupně doputovávaly z východu do zdejších keltských končin kolem let 500 n.l., mohly navazovat na životní podmínky, které tu byly již před nimi, protože selský život na mnoha územích se prakticky příliš od sebe nelišil.

V té době pod vlivem dřívějších germánských kmenových nájezdů bylo zdejší osídlení už značně prořídlé, čímž utrpěly duchovní i společenské zvyky a celková kulturní paměť původních obyvatel. Toto usnadňovalo znovu osídlování krajiny migrantskými kmeny z Východu, které si přinášely vlastní kulturní tradice, a to s původní laténskou kulturu, do které spadali Kelti, vytvářelo různorodou nicméně nevýbušnou směsici. Do této situace se začaly pozvolna mísit nové křesťanské ideje z Jihu.

Kolem 5.-8. století se ale vynořilo už mnoho mocenských bojů a dochází k něčemu podobnému jako dnes. Dalo by se to s nadsázkou nazvat křesťanskou globalizační expanzí a multikulturním míšením (vracejícího se pravděpodobně cyklicky každých 2 tisíce let). Vše se pod vládou dostředivě chladového živlu začínalo usazovat, krystalizovat, strukturalizovat hierarchizovat a hlavně centralizovat. Původní osady a vesnice se pomalu začaly rozrůstat a pozvolna se začaly vytyčovat i nové hranice územní moci s dopady na rychlý rozvoj větších sídel a měst. Postupně tak vznikala království, která byla předobrazem dnešních států.

3.-7.10.23

…

 

 

ŠACHOVÉ FIGURKY JIŽ NA MÍSTECH

Tato civilizace se blíží zvolna k šachmatu či minimálně patu mezi dvěma peroucími se ideologickými monstry, obě strany se bohužel snaží do svého duelu zatáhnout celý svět. V podstatě by tato jejich herní partie bez světa se nedala ani hrát.

Z toho důvodu je třeba si pro svou ochranu posilovat osobní duchovní sféru, nenechat se zcela „vmáčknout“ do materiálně konzumních rovin institucionalizovaného byrokratického stroje, který oni v současnosti ovládají.

Snahou těchto sil vždy bylo udělat z ostatních stádo lehce ovladatelných otroků, a činí tak neuvěřitelnými metodami, včetně veškerého zneužívání vědy, technologií, všech typů fyzických, elektromagnetických aj. zbraní či magických praktik, čili vším, čím jen lze ovládat lidské davy.

Nyní se ale zdá, že všichni hlavní aktéři této dobové „hry“ (ať vládci či ovládaní) jsou již připraveni přesně na místech kde, díky svým minulým kolektivním selháním, být karmicky mají. Všech nás se to nějak přeneseně týká, každý si ale z toho musí vyvodit vlastní poučení.

…

 

 

SOUBOJ SIL

Žijeme v době spirituální transformace do vyššího levelu kosmické hry, který je založen na trochu jiných energetických frekvencích. To je i příčina zarputilého boje odcházejících vlivových sil. Ze vzniklého chaosu vzniká situace, kdy je tak těžké zjistit, co zlého bylo zapříčiněno průběžným zneužíváním moci ekonomické, technologické, kulturní či duchovní, a co vše už patří k těm nově přicházejícím vlivům.

V současnosti jsme vnořeni a míchání v mixu všeho toho. Staré síly se změnám urputně brání a snaží se vytvářet nejrůznější obskurní „paralelní“ osudové reality, do kterých by mohly odvést víru a energii části lidstva, a tak i nadále neztrácet svou moc. Náš osudový prostor by mohl být mnohem lepší, nebýt manipulací těchto všemocných „temných mágů“ staré doby, protože život by se ubíral přirozenější cestou. Avšak i tato dnešní situace patří k žité osudovosti.

Když jsme před 50 lety konstatovali o své době, že je šílená, netušili jsme, co horšího bude následovat po ní.

7.10.23

…

 

 

ÚVAHY 23/12

JZ: „Všichni jsme buňkami jednoho těla, a to tělo jsme my (každé já)“.

 

Pokud něco naplno soustředěně vnímáme, tím to i prožíváme a noříme se do vnitřního obsahu, kdy vnější čas ztrácí svůj význam. Děti vnímají plně přítomný okamžik, tudíž je i jejich vnímání času zpomaleno.

…

Při dobývání starověkých říší byly vítězi s oblibou ničeny i historické záznamy a památky podmaněných národů, a byly nahrazovány výklady dějin dobyvatelů. Tím se vždy upevnila moc a sláva na dlouhé časy. O čem se neví, to zkrátka neexistuje.

…

Osudové linie jsou dané, je ale na lidech, aby co nejlépe oživili jejich kvalitativní hloubky svou aktivní vůlí. Bylo by ideální oživovat společně jen ty nejlepší roviny přítomnosti, to ale není ve skutečnosti možné, protože lidé jsme různí.

…

Dobrým činem je i to, jen tiše vyzařovat k něčemu svou pozornost a lásku. Na kvantové úrovni se pak dějí neuvěřitelné věci.

…

Každé selhání může být současně motivací ke zlepšení.

…

Ztráta víry = ztráta směru. Víra se ztrácí ve chvíli, když prohlédneme, že objekt našeho věření je úplně jiný, než jsme dosud věřili.

…

I když je vše jistou vnímanou fikcí, vše se to ale reálně i děje.

…

Máme věřit intuici? Není to to, po čem temné síly nejvíc jdou? Ve zpochybňování její vlastní existence? V přání, aby zde zůstala jen chladná racionalita bez duše, kterou lze lépe bez vnitřní korekce manipulovat a zavádět?

Skrz intuici probíhá kontakt s vyššími či alternativními světy skrz mezidimenzionální frekvenční brány, průchody a tunely.

…

Dík zesilujícímu proudění nových vibrací ztrácí démon starých krvavých dob stále víc napojení na svou dřívější vyživující mentální energii, kdy mu doba ještě přála. K svému životu totiž nejvíc potřebuje slepou víru i nadšení podmaňovaných davů.

…

Kolektivní karma na jakékoli úrovni se týká i všech těch, kteří vnitřně souhlasí se špatným směřováním celků, v nichž žijí i jejich hodnotami. V těžkých časech je ale i mnoho dobrovolných pomáhajících zrodů, bílých vran, snažících se o nasměrování druhých lepším směrem.

…

Čas nás nese a současně my působíme na něj. V dnešní šílenstvím postižené zrychlené době se stala i z času finanční hodnota.

…

Ačkoli se nám zdá, že všechno letí v zběsilém tempu změn, i tak jsme v jednotlivých světech chráněni svým vlastním osudovým časorozměrem.

…

Z 4D pohledu se může vše na zemi jevit jako velká sranda, při inkarnaci do 3D světů však tuhne v žilách krev, neboť jsme náhle ohroženi realitou smrti. Ta ve vyšších dimenzích představuje ovšem něco zcela jiného – transformaci.

…

Vyšší bytosti mohou do dění na Zemi zasahovat jen na základě našeho souhlasu a skrze nás, a to s velkým omezením. Zato my lidé žvaníme do všeho.

…

Starobylá mocenská centra odpovídaly současně centrům silovým, důležitým pro celou tehdejší komunitu. Dnes se nová sídliště klidně staví i na místech se silnými negativními dopady, což má potom vliv i na zdraví tamních obyvatel.

…

Rodíme se do osudů, odpovídajících naším charakterům, a jejich časoprostory pak musíme celý život chtě nechtě procházet. Možná by ale bylo lépe říct, že tato osudová dění prochází námi, jako magnetická páska sběrnou hlavou magnetofonu. Karmická zrcadla nám přitom z různých úrovní nastavují naše vlastní pokřivené odrazy.

…

Náš tajný úkol zde je den po dni, život po životě rozvíjet a zkvalitňovat svou duši čili vnitřní bytost. Tj. stále víc chápat sebe jako neizolovanou součást kruhu veškerého života. Je to důkazem, že jsme pro ni jako vtělené bytosti nepostradatelní. Možná se tím se svými hmotnými těly nacházíme v rolích jakýchsi jejich senzorů a datových sběrnic. Vnitřní bytost pak obdobně pomáhá rozvíjet a prohlubovat tu svoji ještě vnitřnější, což se opakuje až k jediné nejvyšší a v kruhu se v čase vrací opět zpět k nám a oživuje naši vůli. Tím se sami ocitáme v roli vnitřní bytostí pro další, čímž se věčná cirkulace uzavírá.

…

Mnozí katolíci neví, kam až je jim v přemýšlení o Bohu dovoleno zajít. Bojí se opustit své církevně dogmaticky vyměřené hranice. Důvodem je, že celou svou duší slouží církvi a nikoli své duší.

…

Extrémní hmotaření přivede člověka k přesycenosti smyslů, vnímání už jen povrchu, pád do smyslového primitivismu, a v konečném důsledku i k duševní infantilitě, kdy hloupí a nezkušení získávají největší společenskou prestiž a moc. Jednoocí kraluji slepým.

…

Dle JZ je množství záhad na planetě záměrně z vyšších rovin udržováno z důvodů, aby nás přiváděly k většímu zájmu a zkoumání i jiných rovin reality.

…

To naši andělé nás „sní“ a jiní zase sní je, takže se vše navzájem sní, a my tomu říkáme realita.

…

Žije mezi nám mnoho progresivistických bludiček, zavádějících z hlouposti ostatní do bažin.

…

Nekonečno + jedna = opět jen nekonečno. Nic k němu nepřidáš, nic neubereš.

…

Praví se, že Bůh je všude a ve všem, zkus ho tedy najít.

…

Vše začíná a opět končí u Podstaty. Stvořené Tvůrčí dílo je tedy věčný Uroboros, v sobě zacyklený had či drak.

10.-23.10.23

…

 

 

ÚVAHY 23/13

Pokud nelze změnit událost, lze alespoň změnit náhled na ni.

…

Dnes vedle sebe existují svatyně ducha i svatyně konzumu. Každý si může vybrat, k čemu ho jeho duše táhne. víc

…

V nejstarších časech (viz Sumer) snad ani tak nešlo o zachycení konkrétních událostí, ale možná spíše o zachycení „vibrací“ vypovídajících o náladě oné doby. Vždyť o rozvíjení vibračních kvalit také jde.

…

Měň, co se měnit lze a k tomu, co změnit nejde, zkus změnit svůj postoj.

…

Člověk nechce být něčí loutkou, chce být svobodný a nezávislý, ale tak se často nevědomě brání i pozitivním silám, protože je ještě neumí dobře odlišit.

…

Levá racionální mozková hemisféra se pragmaticky snaží o maximálně racionalisticky aktivní výkon v „boji“ o výsledky, Tato sféra je definována jako mužský princip.

Problémem je, že s touto vlastností souvisí i prosazování osobní vůle směrem k druhým. A coby protipól ženské intuitivně citové pravé hemisféry ji nutí, jak má myslet a jednat i ona.

Tlakem k výkonům sice můžeme leccos vygenerovat rychleji do vnější reality, ale současně tím degenerujeme svou harmonickou stránku bytosti, neboť čím větší silou je prosazovaná individuální vůle, tím méně je propojena s vyššími úrovněmi reality, tím víc bytostem škodí

…

Naše duše jsou stejně nemocné jako je celá tato země. Není divu, vždyť jsme také hluboko v nevědomí vzájemně frekvenčně všichni propojeni.

…

Je dost možné, že kdyby padla moc dnešní řídící elity, život se docela rychle vrátí do přirozenějšího normálu.

Představíme-li si společenské uspořádání jako mocenskou pyramidu, kde elita je nahoře u špičky a ostatní společenské vrstvy pod ní, pak zhroutí-li se systémové základy, vrchnost se bude řítit dolů z mnohem větší výšky.

…

Izrael v těchto dnech dokazuje na genocidě etnicky spřízněných Palestinců svou nejodpornější válečnickou a cynickou náturu, ač sami Izraelci mají zažitou podobnou karmickou zkušenost. Tím si sami ale zničili respekt, který jim byl donedávna celosvětově prokazován.

…

Dokud si bude moct kdokoli, kdo na to má, koupit kus přírody a provádět s ní, co se mu zlíbí, tak se destrukce přírodních biotopů s přibývajícím množstvím lidstva nemá šanci zastavit. Pro majitele se v dnešním přístupu stává vše zdrojem zisku. Přibývají ale i výjimky.

…

Téměř všechny moderní technologicko-energetické projekty jsou pro ostatní přírodní biotopy zhoubné (viz uhelné elektrárny s poddolováním uhlí až do základů, větrníky mohutnými lopatkami ničící klima i životy ptáků ve svém okolí, 5G a další škodlivé vysílače rozehřívající naše organismy anorganickým zářením, stále hustější zástavba sítí dálnic, čtvrtících celistvou krajinu jak kusy dortu a likvidující biotopy ostatním bytostným druhům. Tím lidstvo ale vraždí i sebe sama, protože celá příroda planety je na jiné úrovni analogická k energeticky působícím vlivům i v našich tělech a psychice. Ničíme-li něco vně, ničíme soustavně něco i vevnitř, to je zákon „Jednoho“.

…

Živlová změna energetických vibrací skrz celé TD má vliv i na odlišné formy vnímání toho, čemu říkáme realita. Dochází ke změně myšlenkových paradigmat pod vlivem té živlové kvality, která právě v čase převládá. To znamená, že to jsou doby přehodnocování všeho, co ovlivňuje naše životy.

Duše je soustavně vnořena v cyklickém proudění nejrůznějších vibračních pásem, ale její duševní, a tedy i mozkové zakódování, dané jejím předchozím vývojem, ji z těchto frekvencí vybírá (resonuje) a materializuje jen vybranou část reality.

…

Když je člověk „odpojován“ skrz čakry od vyšších sfér vědomí, začíná kolem sebe vše už jen ničit. V takovém odpojení jsou změny k lepšímu obtížné či spíše nemožné.

…

Tím, jak duše v osudu putují z místa „A“ do místa „B“, ponořené ve své soustavné přítomnosti, v určitých časoprostorových bodech přicházejí ke křižovatkám nejrůznějších typů vibrací, které s nimi rezonují příjemně či naopak odpudivě a agresivně a vytvářejí celou škálu nálad, myšlenek, skutků, které je nám souzeno prožít.

Z nadčasového pohledu jsou tyto frekvenční psychofyzické události už ve své konceptuální podobě na svých místech připraveny a čekají jen na chvíli, až k nim po časové linii se svým vědomím dojdeme a ony se budou moci s námi blíže seznámit.

…

Vlivy dostředivé doby se vyznačují tlakem na lidskou potřebou maximálně pojmově sekularizovaného chápání světa, je to tedy i sadomasochistická potřeba jeho soustavného čtvrcení a škatulkování až do absurdních extrémů.

28.-29.10.23

…

 

 

ÚVAHY 23/ 14

V této vyhrocené době si pomalu už každý začíná uvědomovat, že současný politickomocenský systém se chová k lidem jako čím dál větší nepřítel. Dává sice ještě hmotnou hojnost, ale bere čím dál větší kusy svobodné duše.

Lidé se ale mohou z tohoto kolečka částečně osvobodit soustavným odhalováním skrytých sil v pozadí, které mají na svědomí tolik negací, a zaujmout k nim kritické postoje. Minimálně se s jejich záměry psychicky nespojovat. To je základ kritického myšlení vůbec, vnímat a zkoumat vlivy, které nás v životě doprovázejí.

…

Děje a věci, které kolem sebe vnímáme, jsou jaké jsou. Jsou pro nás takové, jak je vnímáme, jak jsme své vnímání postupem času vycvičili, každý s trochu jiným přístupem. Základem svobodného pluralitního myšlení ale je, uznat i jiné pohledy, vždyť každý odráží jen poměrný výsek reality.

...

Sice existuje úroveň kompletně zaznamenávané kolektivní zkušenosti všech duší světa, jednotlivci ale nemají přístup do kompletní obsáhlé databáze této Akášické sféry. Nemohou si vědomě vyzobávat jen ty nejúžasnější inkarnační zkušenosti bez jim protilehlých.

…

Jsem-li vnitřně takový jaký jsem, musím se v takovém světě nutně i pohybovat.

…

Energie přitažlivosti otevírá srdce i další čakry skrz dimenziální brány.

…

Soustavným cvičením lze získat nejrůznější nadpřirozených dovednosti, znamená to ovšem koncentrovanou specializaci svého ega čili opak k rozšiřování a prohlubování vědomí. Nač ale všechno to výuku provázející utrpení vůbec podstupovat? Jen pro svou pýchu, že ovládám něco, co druzí ne, že mám tedy větší moc nad nimi? Pokud tyto schopnosti neslouží nějaké skutečně pozitivní věci, ego ještě víc posilují a drží dole, než aby ho transformovaly k svobodnější formě života.

…

Na úrovni podvědomí a nevědomí jsou veškeré problémy světa našimi vnitřními problémy, Neuvědomujeme si, že probuzený člověk je dokáže léčit souběžně vevnitř i vně.

…

Pokud pochopíme jak a proč na nás reaguje naše okolí, přinese to poznání, co a jak je na sobě třeba změnit, to samotné je již pozitivní změnou.

…

Tahle společnost je snad už nadobro zdeformovaná. I sebelepší a zdravě racionální myšlení je dnes okamžitě napadáno a agresivně rozleptáváno. Jsme snad již uprostřed existenciální světově osudové bitevní vřavy, kdy každému se již dostal do těla satanský démon a zápasí s ním o samotnou existenci jeho duše se zdecimovanými řadami jeho ochranných andělů?

…

Plody minulých činů se nám vracejí, ne však aby nás chtěly nutně zničit, ale naopak, že nastal čas „léčit“ jejich následky svým pochopením. Proto se soustavně dějí všechny ty opakované cyklické události, aby jejich nežádoucí kvality byly soustavně vyrovnávány lepšími životními volbami než dříve.

…

Panující dostředivě zemské vlivy dnes ještě neumožňují prudké otevření všech alternativních portálů k plnému rozvoji vyššího vědomí. Jejich dlouhodobé uzamčení nás přivedlo k deformaci představ o existenci celého vesmíru a života vůbec, takže před námi leží velmi bouřlivé časy na všech úrovních.

…

Iluzivní diverzita napříč světy vyplývá ze základních zákonů samotné Podstaty, působících skrz vědomí jí utvořených bytostí. V takových světech mohou nezkušené duše snadno zabloudit, a proto jich musí jít společně víc po nejvyšlapanějších cestičkách, než získají další zkušenosti.

4.-30.11.23

…

 

 

O VLÁDNOUCÍ RASE

Existují nejrůznější i bizarní teorie o tajném spiknutí nejvyšších pozemských elit s nadpozemskými. Za takovýmito událostmi mimo zraky světa je možné tušit hluboce utajené starodávné magicko-okultní rituály, sloužící dle mýtů k vytvoření 5. rasy tzv. „Dokonalých“, s jejich „supravědomím“, schopným se napojit na vědomí bájných Anunnaků, kteří podle některých výkladů sumerských zápisků, byli stvořiteli lidské rasy.

To by mohlo například vysvětlovat zarputilé snahy o mezirasové křížení obyvatelstva planety, a tím ho geneticky měnit ba dokonce i eliminovat. Jen ze zbylé tzv. „čisté“ rasy pak vybírat vhodné jedince pro vyšlechtění svého „superčlověka“ - boha, jemuž oni budou sloužit a on jim. Nebyly by tyto nápady v dějinách ani poprvé ani naposledy, neboť vše je cyklické povahy.

Není sebemenší pochybnosti o tom, že by se rádi chtěli tito zvrhlí elitáři znovu napojovat na své uctívané staré „bohy z hvězd“, uctívané jimi i v oněch bájných časech, kdy tito měli ještě svojí moc. Dnes se o to pokoušejí v nejrůznějších okultních spolcích či tajných řádech, ve snaze po dokonalém ovládnutí veškerého životního prostoru planety Země.

Nicméně jsou ale i mnohem přijatelnější verze utajovaných dějin

28. 11. 23

…

 

 

ÚVAHY 23/15

Při vzniku TD a jeho vesmírů se v části Podstaty jakoby dává něco do pohybu čili dochází k projekci – k jakémusi „vzplanutí času“, přestože v její bezčasové věčnosti neexistuje okamžik, jak ho chápeme, ale je zde permanentně přítomný a trvalý stav všech možností.

…

Ve vesmíru jsou všechna tělesa přitahována, odpuzována a rotující kolem svých silových center, jež jsou rozprostřená do všech dimenzí kosmu a vycházejí z nejvyššího centrálního vědomí TD. Vše má tady svůj cyklický charakter a tomu je uzpůsoben i probíhající čas.

Čas ale ubíhá pro každého vnitřně jinak, přestože máme stejně vyměřené rytmy vnějšních hodin dne. Vše včetně subjektů má svou kódovanou vlnovou délku, ať je to v barvách, zvucích, vůních, pocitech apod., i když ne každá část spektra je viditelná všem. To platí i pro rámec nejrůznějších časových rytmů. Všichni jsme tak v prožívání stejní i různí současně.

…

Neustále námi procházejí určité energetické silové frekvence jak planetární, tak kosmické, postihující ducha i tělo, a ty se cyklicky střídají. Pro udržení zdraví a duševní rovnováhy musíme na ně podvědomě i vědomě soustavně reagovat. Tak může duše skrze naše těla zažívat tyto pozemské formující osudové vibrace.

…

Po porodu je zde již duch novorozence plně přítomen, pouze ještě neovládá tělesnou formu. Je tedy docela přirozené, že kojenec může z lokálního prostředí načítat či nasávat všechny potřebné informace jako z nějaké databanky, což objasňuje schopnost jeho neskutečně rychlého učení. Zpočátku se ale musí duše teprve aklimatizovat a naučit se ovládat plně své materiální tělo, přičemž vnímá veškeré psychologické vazby okolního světa a začíná s nimi postupně spolupracovat.

…

Karma se aktivuje, když vtělená bytost prochází psychohmotnými frekvencemi osudu a její charakterové vlastnosti ji přivedou do kolize s nimi. Bytost je pak nucena se zaměřit tímto akutním směrem. Karma tak napravuje chyby v časové rovině, kdy tzv. „karmické facky“ jsou silovým působením, které svým nátlakem zaměřují duši zpět k jejímu bytostnému středu a tím ji ozdravují.

…

Možná že jedna z příčin, proč se mnoho duší houfně tlačí na zrody do těchto časů, je, že se snaží zbavit strachů ze svých vnitřních astrálních démonických děsů. Technohmotná kultura je přeci ochrání před jejich duševními běsy, které tak rády útočí z nevědomých hlubin astrálních světů na zbloudilé osamělce.

Dokud je naše mysl provázaná něčím či někým vně, pak jsme ve vzájemném frekvenčním napojení a můžeme si předávat i své motivující postoje a energii různého charakteru.

…

TD je protkáno energetickými sítěmi a drahami napříč vším existujícím.

Procházíme tak hotovými událostmi v čase z okamžiku do okamžiku jako přirozenou věcí, dojem tohoto plynulého pohybu se však vytváří až v neuronových sítích jednotlivých mozků.

…

Možná že před vznikem písma uměli lidé číst z akášických záznamů přímo. Tomu napovídají zmínky o duchovních schopnostech předvěkých kultur. V oněch jiným rytmem vibrujících dobách měli lidé částečné či plné somnambulní vnímání, nezatížené ještě příliš sofistikovanou racionální hemisférou mozku a jejími nekončícími rozpory.

…

Tato civilizace, vygradovaná výhradně materialisticko-konzumním směrem, poškozuje nově inkarnovaným duším jejich geny hned od narození. Není to však také důsledkem námi vybraného karmického osudu, který má všechny čemusi individuálnímu přiučit?

…

Pro materialistické Čechy, pokud by se měly naplnit všechny vizionářské předpovědi a věštby o jejich vůdčí duchovní roli pro příští období vodnářského cyklu, čímž by vystřídaly předchozí úlohu židovského národa, by to nebyl vůbec lehký úkol. Ten předchozí národ v něm drasticky selhal, přestože je výbojnější povahy, anebo možná právě proto? My nejsme bojovný národ, vnitřně částečně rozpolcený, a neumíme se ubránit ani lehčím cizím vlivům. Nikdo ale není doma prorokem, jak zní prastaré navěky platné přísloví.

…

Narozdíl od dřívější pluralitní společenské diskuze mezi nejvyššími elitami, kdy se snad každý důležitý názor i vážně zvažoval, dnes je snaha odlišné vidění světa totálně zničit. Svědčí to o tom, že hlavní hráči si zvolili jeden dominantní cíl, k jehož prosazení celou tuto dobu ostatní násilně tlačí. Jinak by svobodná diskuze tolik nevadila.

…

Činy proti lidstvu (byť přemnoženému) i proti společenským normám (v jejich dobových proměnách) jsou již zcela viditelné. K tomu jsou nejrůznějšími tajnými společnostmi zneužívány i krajní černomagické praktiky, přesahující někam až do temných mentálních sfér padlých démonů. Smrdí z toho cílevědomá snaha po zotročení plebejského lidstva a upevnění své moci na fiktivním kosmickém Olympu mezi samotnými bohy.

…

Vše, co soustavně a rutinně opakujeme stále už jen dokola, se po čase stane destruktivní či alespoň stagnující činností, na tomto procesu se stáváme přitom závislí. Je třeba přetransformovat tyto osobní rituály (kdo to však umí?) směrem k jasnějšímu vnímání přítomnosti, což se bez tvořivé improvizace a nejistoty z výsledku neobejde.

Čím lépe v tomto životě zkoumáme jeho vztahy, tím pevnější a harmoničtější základy si stavíme do toho příštího.

Lidé by si potřebovali osvojit myšlenku, že teprve více úhlů nazírání na skutečnost otevírá ty správná dvířka k poznání i radosti všech.

…

Dosud jsme spolu s ostatními tvory na planetě jenom pozemními larvami, nevyklubaly se z nás jako motýli multidimenziální bytosti poletující svým vědomím napříč galaxiemi.

8.-15.12.23

…

 

 

ÚVAHY 23/16

Vše, co vnímáme zmnožené a rozfázované je iluzivní projekcí zákonů bezčasové věčnosti. Existuje z takových iluzí nějaký tajný východ?

Není celé TD se svými vesmíry samoúčelné, bez vyššího smyslu a existuje vůbec takový smysl pro samotného prvotního hybatele Podstatu – Boha?

Neexistence jakéhokoli účelu by ale znamenalo zacyklení individuality všech bytostí v absurdním ději bez smysluplnějšího významu pro ně samotné. Individuální smysl života by pak byl jen fiktivní konstrukcí samotných těchto bytostí bez jakéhokoli hlubšího duchovního přesahu, otevírající pak prostor pro jakoukoli egoistickou libovůli (a mnozí takto svůj život i chápou). Takováto metafyzická bezúčelnost bytí se může ovšem jevit jen z čistě materialistického pohledu. Ze spirituálního je celá taková úvaha absurdní, protože celý vesmír je provázán živým tvořivým duchem a jeho vlastností je vytvářet vědomé nadstavby nad polaritou fyzikálních sil.

…

Někteří lidé mají v životě množství možností ve výběru jakéhokoli konání, jiní jen pár, a někdo žádnou. Vše je dané souvislostmi karmického osudu.

Je to zřetelné u katastrof či válek. Někoho nezasáhnou, i když živly zuří přímo vedle něj, jiné vtáhnou i přes velké vzdálenosti do svých vírů.

…

Úkolem křesťanství bylo otevřít lidem své doby srdeční čakru, a tím vyvažovat charakterově pokleslou úroveň doby Kaliyugy. Spojená energie lidských srdcí by dokázala pozvednout dobovou kulturu celého lidstva do velké výše.

…

Našim podvědomím z dřívějška vyprojektovaná osudová rovina je plánem, v němž je koncept toho, co se skrz zakoušené protiklady reality máme teprve ve své světské roli naučit lépe chápat a zvládat.

Nepřirozené urychlování by vedlo k přeskakování „ročníků“ = životů. Chaotické neuvědomělé míchání rovin nízkého a vysokého ve vědomí vytváří jen nepřehledný guláš, a pak je nutné „doučování“ (včetně propadnutí a opakování lekcí jako ve škole). Nicméně prvňáci by často chtěli nastupovat už do devítky, i když ještě neumí ani počítat, a k pochopení vnitřních souvislostí jim chybí celá řada zkušeností.

…

Přesouváme se sice v čase, ale v kvalitativně hlubší rovině se nachází vše v bezčasí. Svým psychofyzickým pohybem tak dynamizujeme statické okamžiky, přitom je ale vnějškově vnímáme jako nepřetržitost děje i sebe sama. Svou osobní energií tak oživujeme vyšší tvůrčí projekty.

…

Prolínáme se časoprostory odděleni od sebe jen množstvím frekvenčních zdí a přehrad. Přes shodné vibrace se otevírají vzájemné průchozí brány.

…

Co je duše? – Jedna z definic snad může znít, že se jedná o bioenergetické proudění se svým počátkem v Podstatě, které oživuje fraktálově nekonečné TD, a naplňuje se nabývanými zkušenostmi skrz časoprostory. Tím přerůstá nabývaným vědomím ve svého Tvůrce a mizí opět ve Zdroji, z něhož na počátku vystoupila.

…

Akáša je celokosmický záznamový prostor, v němž je zachyceno veškeré existující dění, takže tato živá nahrávka může být částečně přístupná ve vyšším zření. Tento fenomén kosmické paměti zůstává dnešními vědci zcela neprozkoumán, protože ti odmítají samotnou jeho existenci.

…

Ve stavbě kompletního vesmíru existuje jako primární velmi jednoduchý matematicko-geometrický systém, který se promítá do všech zmnožených vzájemně propojených oblastí univerza, s nimi tam reaguje a ve všech jejich rovinách vytváří i všechny další projevy.

…

Lze se ptát, zda je projekce duchovní myšlenky do reálných světů přesná?

Logika napovídá, že v nejvýše nadsmyslově vnímaných rovinách ano, neboť jí v takovém stavu není v ničem bráněno. Směrem do komplikovanosti hmotných projevů však dochází už k různým odchylkám a chybovostem, způsobené vnějšími a vnitřními tlaky dalších sil. Tyto nižší dimenze jsou už ale oblastí zákona odrazu a rovnováhy a jeho karmického narovnávání případných vývojových deformací.

Sami sobě jsme ale karmou = soudci i oběti. Sami se „odsuzujeme“ k věčnému duševnímu pohybu pro naplnění božího projektu sami v sobě.

…

Jsme výtvory a účastníky na božím díle, nicméně dostali jsme i velké výsady postupně se stávat svým rozšiřujícím vědomím přímo samotným Tvůrcem, a to se týká všech bytostí vesmíru. Přestože jsme jím vlastně stále a on námi, jen si uvědomit plně dosah takové myšlenky.

…

Za nepřátele většinou označujeme své protikladné vlastnosti, s nimiž ale teprve utváříme souvislou celkovou bytost.

Pro pochopení vlastní cesty je důležité pokoušet se vnímat vše v souvislostech.

…

Vše ve vesmíru se sice zrcadlí, ale prodchnuto božím duchem je ve všech svých rovinách přitom autentické.

…

Asi by se nám krutě nelíbilo tvrzení, že blíž bohu mohou být nejrůznější formy hmyzu či dokonce bakterií a virů, protože jsou nejblíž k počátkům stvořeného života vůbec a veškerá složitost duality tedy leží teprve před nimi.

…

Obraz Urobora představuje symbol jednoho uzavřeného okruhu, cyklu, etapu v nějakém konkrétním procesu, kdy příčina a následek jsou propojeny v jedno a tvoří zdroj nové příčiny a nového následku.

…

Integrace protikladů – jejich plné pochopení je uskutečnitelné až ve vyšších tělesných čakrách.

Koan: Kolik bodů se vejde na malou kuličku?

…

Konopí otevírá, zcitlivuje i „uspává“ filtrační ohrady a přehrady mezi určitými rovinami neurologických drah v mozku. Je tedy otázka, zda jím člověk předčasně neotevírá další dimenze, na které ještě rozumově nestačí, takže ho mohou dostat na bludné cesty? Jestli tím neničí celou svou informační nervovou soustavu? Není to stejné urychlování ve hmotě jako krmení kuřat růstovými hormony, které jim ale způsobuje velké fyzické utrpení?

…

Světoví politici, plnící vzorně zadání nadřízených páníčků, se z nás snaží nyní dělat digitální nevolníky a uvrhnout tím zpět do duševního poddanství či dokonce otroctví. Nadšené směřování lidstva vzhůru do technosvětů posiluje ale ještě víc jeho bloudící ego.

17.-30.12