Úvahy : 1999

HIERARCHIE X ALTERNATIVA

V konzumní společnosti degradují postupně jakékoli vyšší hodnoty směrem k blábolu. Masové vraždění lze kupříkladu klidně označit za „humanitární očistu“ a lze to podložit i nábožensky třebas vůlí nebes. Povstalí národní bohové, či spíše démoni, mohou klidně udávat tón krvelačným expanzím.

…

Ve společnosti, kde převáží umělá (virtuální) realita, ztrácejí pojmy jako je opravdovost nebo závažnost svůj význam, současně se takové společenství rozpadá do individualistického sobectví.

…

Každá duchovní nauka vyžaduje určité podřízení se vyšší autoritativní pravdě (být jí vedeni), či nějakému vyššímu duchovnímu systému. Jde však o podřízení "nedokonalé entity" dokonalejší bytosti v zájmu jejího „nezbloudění“.

Jde však především o celospolečenské soužití ve světle pravdy. Neboli jinak řečeno: o nalezení maximální kvality kolektivní existence, o takové řešení, které jsou lidé schopni a ochotni kolektivně akceptovat a odvodit si z toho i své zákony. V dnešní době se zdá vyloučená možnost nastolit vyšší životní kvalitu. Společnost je silně zdecimovaná všemi směry, a již si to ani sama neuvědomuje. Současný filosoficko-politický směr, který ji ničí (překroucený liberalismus) byl pro ni přitom naléhavě nutný, neboť byl celá tisíciletí potlačován na úkor panování rodové elity.

Vyvstává zde také otázka svobodné lidské vůle – zda má člověk zájem se ještě přizpůsobovat vyšším pravdám (pokud by je byl vůbec schopen rozpoznat), nebo zda umělá realita a pohodlí se všemi představitelnými kompromisy je pro něj podstatnější. Pravda čili vyšší řád vede k jisté sebekontrole a sebeomezení, což se zdá být v dnešní době téměř neakceptovatelné.

Obecně lze říci, že je zde konflikt mezi hierarchickým a alternativním způsobem vidění světa. Hierarchický přístup staví hodnotové rozdíly dle nějakého významu nad sebe (nevýznamné je podřízeno významnější autoritě, nekvalitní kvalitnějšímu). Alternativa staví vše – kvalitu i nekvalitu do jedné řady jako životně rovnocenné stavy z hlediska nadčasovosti a dominující si jen v časovém rozměru. Z toho lze vyvodit i všechny ostatní konsekvence.

Ve Vodnářském věku neexistuje již cesta skrz jakákoli absolutistická řešení, ale jen přes dynamickou rovnováhu sil.

23.4.99

…

DEMOKRACIE A KRIZE

Končí epocha klidu (Ryb), začíná doba proudění – vichřic, tornád, uragánů (vzdušný Vodnář), nejrůznějších výbuchů (Uran). Tzn. že jako protiklad k tomu končí doba archivací, sbírání, shromažďování, muzeí

To souvisí i s koncem éry jakéhosi psychologismu, typického pro přizpůsobivé znamení Ryb a jeho rozjímání nad lidskými emocemi. Zájem bude mířit výš – do mentální roviny vědění.

…

Opět se začínají na scéně objevovat různé fašistické skupinky, a přímo se zdá, jako by ten trend byl na postupu. Je to evidentně krajní reakce na liberalismus, který je příliš bezbřehý a svobodomyslný. V těchto skupinkách se sdružují militantní milovníci pořádku, moci, všeho statického a jakéhosi geometrického purismu (čistoty), drilu, maskulinismu, vymývání mozků, kolektivismu, machismu, hnědého puchu 3. říše, příkazů a poslušnosti.

…

Demokracie a konzum se propojily v expanzivní vykořisťování a vampýrské vysávání přírody. Zatím se zdá, jako by tyto dva celky patřily nerozlučně k sobě, ale i to je dočasné v případě, že se to přestane hodit mocenské skupině. V kapitalistické éře je demokracie zúžená na to, že máš sice právo na vše, ale možnost toho dosáhnout, značí podřídit se ekonomické diktatuře.

Také demokracie a chaos jako by se dnes stávaly totožnými.

7.5.99

…

ÚVAHY 99/1

Pokud se lidé nechtějí vzdát masa (tedy potravy získané zabíjením jiných tvorů), nemá smysl je příliš zasvěcovat ani do super-jemného hyperprostoru ducha. Otázka nejezení masa je pak otázkou psychické vyspělosti.

…

V dobách globálních katastrof, tedy v čase konfliktů a změn, dochází vždy k míšení obyvatelstva, a tedy i střetu materiálních a metafyzických hodnot. Čím větší je ulpívání na již přežilém, tím drastičtější přichází později změna.

…

Čím je umění některé z kultur popisnější, tím větší společenský důraz byl kladen na jevovou stránku světa, a čím byla kultura metafyzičtější, tím abstraktnější ji provázelo také umění – viz geometrická ornamentální symbolika apod.

…

Doba, se kterou se spojuje jedna z velkých potop, je někde kolem 3100 př. n. l. Událost se odehrála na sestupující větvi třetí yugy (Dwaparayugy), na konci bronzového věku, následovaného nejpokleslejším érou železné doby (Kaliyuga). Tato pulzace se děje pravidelně a rytmicky se střídajícími destrukčními a konstrukčními cykly.

Pokud se vrátíme ještě zpět na konec Dwaparajugy, tehdy se zhroutil starý svět a jeho hodnoty, nastala všeobecná migrace a bohové „přestávají chránit“ lidstvo a opouštějí planetu (temnota sestoupila na Zemi). Po prvním překlenutí katastrofických událostí vzniklo hned několik nových světových kalendářů.

Dá se ale říci, že tento duchovní úpadek lidstva měl i pozitivní stránku, a sice přivedl lidstvo až k chápání individuální svobodné vůle.

16.6. – 15.7.99

…

AKTIVACE SILOVÉHO POLE

Každý tvor má schopnost vlastním silovým systémem vnášet do okolí kvalitu svých energií. Dle toho pak rezonuje s tímto prostředím, tj. přitahuje podobně laděné bytosti, události, síly a oživuje tak tyto frekvence ve svém fyzickém světě.

Uvažujeme-li „vysokofrekvenčně“, pak místa takových kontaktů s vnější realitou se rovněž rozehřívají a zrychlují své kmitání, a tak se dynamizuje celé silové pole.

Dostane-li kmitání potřebnou rychlost, dochází ke kvalitativnímu skoku – k synchronizaci rychlostí a kinetickému přenosu energie na celé pole. Tím nastává v psychologické praxi období společenského nadšení, kolektivismu, propojení. Patrně to odpovídá i ohňové éře a krajnost se pak projevuje ve zvýšeném fanatismu.

Každá bytost se tak může podílet na „zduchovnění“ – probuzení společnosti. Zde funguje tzv. Sheldrakeovo morfologické pole (fenomén 100 opice) či biosféra Pierre Teilharda de Chardina.

…

MYŠLENÍ DOBY

V těchto textech není kladen hlavní důraz na zkoumání materiálních pozůstatků dřívějších hmotných kultur, ale především na zákonitou cykličnost věků a vztah k základním energetickým potenciálům T4. Je třeba si uvědomit, že vrchol každého věku souvisí s jistým vyšším zasvěcením, kolektivní transcendencí, vývojovým kvalitativním skokem.

Při zkoumání mýtů a dobově preferovaných hodnot je možné vydedukovat jakými myšlenkovými cestami a k jaké vizi se tyto dřívější civilizace ubíraly. Naopak se zde nezabývám technickým rozvojem, i když používané technologie by leccos napověděly o jejich myšlení.

…

Pozitivistické myšlení 19. století je pyšnou filosofií – snahou katalogizovat i kategorizovat veškeré poznatky do určitých systémů, občas i násilně tak, aby zapadaly do vytvořeného modelového systému světa, prosazovalo víru v čistý rozum.

Teprve dnešní doba díky elektronickým médiím, dostupné a zrychlené informovanosti, staré nevyhovující modely začala zpochybňovat a nabourávat. Po celém světě se rozjelo úsilí o odhalování stop dřívějších civilizací, které se možná jevily být obdobně globálními jako naše, jen na jiných myšlenkových základech. Její technologické přístupy a energetické zdroje jsou pro nás ještě zastřené záhadami.

Zdá se však, že vždy po vrcholném vzepjetí společenského vývoje nastává fáze úpadku, zániku a proměny, aby se mohly vystřídat všechny cyklické vlivy.

11.10.99

…

ÚDĚL MÍSTA

Jsem na tomto místě

V osudu tohoto místa

Úděl místa je i mým údělem

Ale já zde nejsem náhodně

Zapadáme do sebe vzájemně

(i přes občasný odpor a násilí)

Žiji-li tedy na tomto místě

Pak jsem tímto místem také žit

Nemůžu být tedy jinde

Protože jsem zde

Můj osud je podněcován i stravován tím místem

Má-li zaniknout místo, zanikne i můj osud zde

Ale protože místo i já tvoříme celek a jednotu

Nemá smysl se trápit, že příběh nebyl jiný

Základní obrysy našich životů nelze měnit

A již od dětství se připravujeme na zkoušky číhající v dospělosti

Chtě nechtě

Místo mnou může hýbat nejen zevně

Místo není nikdy statické, to se jen tak jeví

Ale posouvá s námi sem a tam

V jakési mandalové kruhové struktuře

Můžu meditovat, jestli je toto místo dobré či ne

Moc mi to však nepomůže

V rámci vynaložené energie mohu to místo jen trochu vylepšit

Dokud v něm musím existovat a čekat na jeho změnu

Tedy na svou změnu

Neboť jsme totožni se svým místem

Vše má nekonečný význam

Současně má vše jen takový význam, jaký tomu přisoudíme

Sami jsme tedy měřítkem věcí

Sami dáváme životu osobitý smysl

Neboť mu klademe zcela specifický obsah

Z toho pohledu vše živé je i originální

A tedy i zajímavé, jedinečné, neopakovatelné

Všichni máme tuto neopakovatelnost v sobě

Každý přitom plove v jiné hloubce, i když prožíváme obdobné

Jaký má však smysl v tom všem

Být výrobcem iluzí?

…

Svým způsobem jde duchovní učení vždy proti dosavadnímu světu (do něhož jsme lapeni svou minulostí), jde proti našim představám o jeho fungování, proti naivním projekcím.

Duchovní učení nás může dovést až kamsi do nekonečných úrovní. Vše jsou to stavy bytí rozložené vedle sebe jako políčka filmu, souvislý filmový pás z jednotlivých momentů.

13.10.99

…

ZEMSKÝ ŽIVEL

Živel země se projevuje krystalizací, materializací, pevností, strukturalizací a formujícím procesem. Na dějinné časové ose se cyklicky střídá s ostatními živly.

Časový počátek posledního cyklu yug můžeme odvozovat i z dochované materiální kultury a hlavně písemnictví, protože odpovídá zhruba době, kdy se počala vytrácet vlivem nástupu 6000leté zemské epochy schopnost přímého napojení na Akášu, což mělo za následek rozvoj záznamových technik (architektura, literatura, výtvarno). Rovněž nejrůznější neznámí bardové či mniši zanechali své stopy v eposech, ságách, poezii, pověstech či pohádkách.

My známe v podstatě jen kulturu zemského živlu a několik legend o předcházející ohňové éře, i v souvislosti s vyhynutím neandrtálců.

28.12.99

…