Úvahy : 2019

KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ A KOLEKTIVNÍ PAMĚŤ

Naše duše vtělené v jednotlivých osudech sehrávají navzájem své psychologické hry, a současně jsou všechny situace a jejich řešení „skenovány“ a nahrávány do kolektivní paměti, tzv. Akáši.

I zdánlivě slavný osud nějakého velkého vůdce je ve srovnání s všeobsáhlostí TD naprosto zanedbatelnou a neviditelnou rolí. I když se z pozice kosmického celku takto jeví, je to stejný klam jako opak v přeceňování jeho mocenského postavení.

Každý časoprostorový bod je bránou, průchodem či tunelem do řady dalších vyšších či nižších levelů, do nichž se naše já dál promítá a zrcadlí. Bytostné vědomí se postupně rozrůstá a propojuje až nakonec splývá s nejvyšším Já TD, aby se posléze ztotožnilo se samotnou Podstatou, tvůrkyni veškeré existence TD. Z této Podstaty tak vyplývá každý okamžik vesmíru, který je v TD soustavně znovu a dokolečka prožíván energeticky zaktivovaným bytostným proudem.

Životní osud je tedy naší dá se říci snovou (fiktivní) rolí, vytvořenou specifickými vibracemi kvalitativní úrovně duše.

Takové uvědomění vede k velké pokoře vůči životu. Pokora znamená umět přijmout svůj osud v jeho nejrůznějších úrovních. Osudy, ačkoli k nim můžeme mít spoustu výhrad, přesně odpovídají našim charakterům. Díky existování v hmotné rovině, vystupují napovrch skryté vlastnosti, na které by se měl člověk v životě soustředit a kultivovat je. Je to práce nejen na svém osobním rozvoji, ale má vliv i na kvalitu života ostatních kolem sebe.

…

ÚVAHY 19/1

Koan: „V jednom lvu je milion lvů, v milionech lvů je jeden lev“.

…

Rodíme se do různých časů, abychom „ochutnali“ jejich různorodé energie. Dokud nepochopíme celkovou polaritu světa, nevyhneme se přitom ani katastrofičtějším rovinám, kdy dlouho potlačované energie vybuchují plnou ničivou silou a prudce mění naše postoje, když to dál nešlo pozvolnými cestami. Bytosti jsou vždy ale delší dobu již varovány před takovýmito ničivými zvraty.

…

Na konci všeho času se také již požaduje pochopení všeho, celého božího principu. Jak ale být efektivní do té doby a vyhnout se tím zbytečnému utrpení? Je možné procházet myriádami životů a po svém si je užívat, ale je zde i možnost si svou velkou cestu výrazně zkrátit. K tomu nám má sloužit myslící princip a paměť. Je sice možné učit se postupně zkušenostmi z odrazů svých skutků a své vědomí takto pozvolna rozvíjet přes emoční zažívání, ale je zde také možné začít chápat podstatu a smysl tohoto dění skrz svou mysl a srdce a vše nahlížet již z této středně vysoké úrovně, což je mnohem příjemnější cestou pro bytost.

Jsme-li zajatci radikálních černobílých úhlů pohledů na svět, neumožňuje nám to jemněji chápat pohledy a postoje druhých souputníků, které jsou barvitější.

…

Své emoce či mentální stavy (klid, vášeň, smutek) přenášíme podprahově na kvantové úrovni na celou adekvátní kosmosféru, a ta nám je v odezvě opět vrací zpět, čímž sami sebe utvrzujeme či zpochybňujeme ve svém přesvědčení. Posilujeme tudíž i adekvátní egregory, které se nás pak snaží udržet ve svém vlivu. Týká se to jak jednotlivců, tak celých skupin. Pokud již doba neumožňuje svobodnou volbu ve vyjadřování, nastává krizové období transformace.

…

Každý úhel pohledu je adekvátní ke společenské rolí (personě), čímž spoluutváří společné osudové dění, na základě do ní zhmotněných vibrací. Předstírat jiný úhel pohledu, který nám není vlastní, je klasické pokrytectví, na které nakonec doplatíme jak my sami, tak i naše prostředí určitou formou úpadku.

…

Každá vyprojektovaná seberealizace ve hmotě je svým způsobem problematická, protože vyvolává celou řadu následků ve vytváření dalších silových polí (egregorů), a které pak prožívají i další bytosti, a dál tak tříští svou osobní energii v ještě komplikovanější formě duality. Cílem lidstva by mělo být naopak dualitu integrovat a směřovat tím k jednotě pod všemi vnějšími rozpory.

…

GRAVITACE nás na základě jejího silového složení 4 hlavních živlů poutá k členitosti 3D prostoru, který považujeme za svou realitu. Prolínáme se tak vzájemně svými jemnohmotnými těly – plazmou, aurou, a ovlivňujeme tak navzájem své myšlení i osudy.

…

Všechny kosmické civilizace ve svých hvězdných systémech skrz veškeré vesmírné dimenze mají svou osobitou vnitřní melodii, svou emocionalitu. A podobně jako jsou třeba písně Melanésanů u jejich táborových ohňů, posílají své vibrace dál do kosmu pro posílení svého charakteru v celém TD.

…

Odpouštět značí rozpouštět a opouštět, jak viny své, tak i druhých, jen tak lze jít nezatíženě dál a nepřenášet si do dalších životů batoh plný svazujících pout

…

Mandaly jsou jako zhmotnělé struktury frekvenčních dimenzí kosmických fraktálů.

…

Mrtvé duše válečníků bojují spolu i nadále na astrálních pláních v podobě nepřátelských energií. Někde v minulosti leží tedy i příčina konfliktů těchto nešťastníků.

…

Lidské ego je útvar, chtějící ve svém duševním hladu po energiích spolknout třebas celý vesmír i se svým zdrojem.

…

Všichni svá vývojová já zrcadlíme individuálně, ale v každé takovéto bytostné centrále dlí neprojevená Podstata, z níž právě samotná tato centra osudových rovin vyvěrají. Odrazy těchto božích atributů dál nevědomě přenášíme do dalších rovin – do hmotných objektů, představ, chtění. Spoutáni zaujetím pro svou hru se ale sami omezujeme jen na pár zájmově vybraných rozměrů.

11.-28.4.19

…

ZNAMENÍ „EU“

Je trochu ironická shoda v označení Evropské unie zkratkou EU v souvislosti s hermetickým označením odcházející doby s dominantním vlivem dostředivých sil, označovaných písmenem „E“ a jejich chladným podvlivem označeným jako „U“ končící éry posledního dvoutisíciletí, jak uvádí ve své filosofii i J. Zezulka.

Chladná dostředivost (EU) = E (ego) + U (chladná technika, komputerizace života, ničení subjektivní spirituality). Pod tento vliv spadají dějiny i celé západní křesťanské církve a jihovýchodního Islámu.

Tato éra svými projevy tak materiálně odpovídala židokřesťanské kultuře čili bylo to období preference svévole lidského ega nad univerzálními zákony kosmu, což je rysem globálního mentálního úpadku.

EU je globalistický projekt, v němž největší roli právě hraje egoisticky dostředivý a ideologický lobbing a snahy o podmanění si evropských národů z jednoho centra, jednoho kontinentálního superstátu (E), kdy empatie vůči svým občanům (U) hrají druhořadou roli. Tato její struktura mi matně připomíná Kafkův Zámek.

Stejně jako nové energeticko-vibrační proudění rozptyluje a nahrazuje tento předchozí živlový vliv, stejně tak nutně rozpustí i jeho zhmotnělé dítě, nesoucí stejné označení, pokud nedojde ke změně jejího směru.

Doba EU posledních 2000 let je charakterizovaná nejnižší vibrační kvalitou, odpovídající končící éře kaliygového cyklu, kdy funkce 3. oka u člověka je již zatemněna, čímž dochází k jeho odtržení od vyššího chápání spirituální univerzality.

3. čakra = ego, necitelná racionalita, pragmatismus, moc, ideologie, lživé manipulace, vnější projekce, nepřátelství, rozvoj zhoubných technologií, umělá inteligence (AI). Stále se generují do vnějšího prostoru další a další formy konzumenství, nových a nových nepředvídatelných následků, neřešeného zamoření konzumními odpady, tedy další a další dimenze posilující iluzorní realitu.

Jsou zde sílící snahy po unifikaci života všech občanů, jejich systematické kontrole a tlaku na vyznávání stejných hodnot, což nabývá charakter slepé víry. Pokud takový směr prosazují západní elity, pak jednají konfliktně v duchu „rozděl a panuj“, což ještě víc prohlubuje celospolečenské schizma.

Až lidstvo pochopí skutečné pohnutky těchto sionisticko-globalistických mocenských projektů, je pravděpodobné, že může dojít i na velmi krvavou odvetu. Pokud dochází k polarizaci vnitřních sil, vždy to signalizuje budoucí těžké problémy. Další fáze vyvážení obou protilehlých vlivů „E“ a „I“ nastane až přibližně za 2000 let ve znamení Kozoroha.

4.5.19

…

ČERNOMAGICKÉ SÍLY

Nelze utéct před svou vlastní existencí ani za hranicí smrti, je udržovaná naším silovým polem, každým okamžikem dechu ve všech svých fázích i dimenzích, v nichž si sami spoluutváříme svůj individuální matrix.

Každý filosof si musí pokládat otázky po smyslu toho všeho zde, a mnohý by si mohl z toho vyvodit jako jistý starožidovský král, že vše je jen marnost nad marnost. To proto, že intelektuálové se pohybují převážně v krajinách abstraktního myšlení a pak zapomínají na harmonizující citovou složku osobnosti, pronikající veškerou mnohostí světa. Pokud nejsou obě sféry rozumu a citu v rovnováze, vždy dochází k duševním deformacím a anomáliím.

V současnosti tak probíhá ze strany „vyššího řízení“ starých mocenských struktur vědomý tlak k permanentnímu poškozování bytostného DNA u všech žijících tvorů (což má souvztažnost k tzv. dědičnému hříchu). Téměř to již vypadá, jako by zde byl nastaven konkrétní program k „zombifikaci“ lidstva, pro oddanou službu egregorům čistého zla, kdy jsou podporované síly mající za cíl jeho vyhlazení.

Tito skrytí loutkovodiči patří již neoddiskutovatelně do kategorie nejhorších černomagiků, kteří touží pro vlastní výživu po zisku maxima lidské energie uskutečňováním naprosto šílených ideologických praktik.

Prastaré vědoucí egregory, nezničené zcela dějinnou setbou zla, se dnes opět začínají probouzet z věkovitého spánku, a chtěly by se v nových podmínkách zkoušet opět rozvinout stejně jako zasazená semínka do vhodné půdy se rozvíjí do krásných květů. Temní dravci, žijící mezi námi, se je však snaží svými jedy i psychojedy svým geoinženýrstvím zadusit hned v zárodku. Pohrávají si již i s myšlenkami na spuštění 3.světové války, která by jim mohla pomoci k vítězství jejich choromyslných psychopatologických představ.

22.6.19

…

TEĎ A NYNÍ

Vše, co bude, již je a neexistuje nic, co by už nebylo, protože mimo věčnost Podstaty nemůže nic jiného ani být. Vyplývá z toho, že vše myslitelné stále je a bude na „věčné časy“, protože čas v příčině příčin je pouhou fikcí.

Vše trvá navěky v soustavném „NYNÍ“, v každém stvořeném bodu je ukrytá věčnost, tudíž i žádný bod z tohoto vesmírného celku ji nemůže opustit. Jako bytosti jsme svým vnímáním od této nekončící přítomnosti odděleni jen fiktivními psychoenergetickými časoprostory z důvodů své smyslové omezenosti, která tuto vydělenost umožňuje.

Jen pro naše smyslové omezení musíme vnímat čas rozloženě míříce slepě do budoucnosti, která je tak pro nás zatím fikcí, mlhavou představou či tušením. Potom i dělení na tady a tam je rovněž fiktivní odděleností ve fiktivní mnohosti. Vnímání plynutí času v neklidném pohybu primárně stálého „TEĎ“ způsobuje tedy jen naše nevědomí, které čím lépe vnímáme tuto přítomnost, tím více se mění ve vědomou. Z tohoto pohledu je tedy čas produktem nevědomí.

Pro vytvoření čehokoli nového nestačí proto hledat moudrost jen v dochovaných textech starobylých kultur. To vše je dnes již nenávratně poškozeno zubem času i lidským konáním.

Velký filosofický a duchovní reformátor Josef Zezulka se narodil do Čech proto, aby zde položil základ pro novou „úplnější“ filosofii vodnářského věku. Jak mi kdysi sám řekl, nejde už dál navazovat na křesťanství i z důvodů, že většina jeho pojmů a praktik je již silně poškozená a překroucená velmi naivními výklady, takže by to nedávalo smysl. K tomu lze jen dodat, že ze staré kaše novou neuděláš.

7.7.19

…

ÚVAHY 19/2

Problém koexistence malého státu vedle velkých molochů (Češi x Němci) je velmi složitý.

Je to problém ekonomické i mentální nesamostatnosti, omezenosti, závislosti. Velké státy již ze své podstaty mají vždy snahy pohltit své satelity a vyživovat jimi svůj organismus. Nejde jim tedy z principu o rovnoprávnost, jde o výživu.

Všichni si můžeme klást otázku proč jsme se narodili právě do toho kterého území, státu, egregoru. Náhody v soustrojí stvoření ale neexistují, vše je propojeno přesnými silovými vazbami základních archetypů, tvořících naše osobní životní pouta.

Slova – Slovan – sláva – salve (angl. balzám), solve (angl. vyřešit) salva (it. uložit).

…

Svět je „ne-mocný“ a vývojové trendy lidské společnosti jsou destruovány odcizenými dostředivými systémy a technologiemi. Tlačí bytostné vědomí dolů do hmoty směrem k animální pudovosti nejnižších čaker přežívání, k jejich agresivnosti a povrchnímu egu, jak lze vidět na dnešní bezmyšlenkovité konzumní kultuře.

…

Určitou formu individuality a osobního přístupu najdeme u každé bytosti včetně fauny či dokonce flóry, všechny si zaslouží svůj respekt. Vždyť v druhých bytostech se setkáváme s odstíny i své vlastní duše.

…

Vědomí Tvůrčího díla = Átman = vydělení a projekce Podstaty do silových časoprostorových dimenzí.

…

Je téměř nepředstavitelné, jak může nekonečné vědomí, pronikající skrz odrazy fraktálovitých dimenzí, vytvářet iluzi malého já (ega). Každá jednotlivá bytost má takto v sobě zabudovánu „jiskru“ božského vědomí a schopnost evolučního rozvíjení zpět ke své vnitřní plnosti, přičemž na sebe bere nejrůznější psychofyzické podoby, které odpovídají jejímu kvalitativně relativnímu složení.

…

Zkušenosti vnitřní bytosti z jednotlivých bytostných životů se promítají i do našeho současného života v podobě adekvátně rozvinutého intelektu, citovosti, intuice, povahových vlastností a postojů k vnější realitě. Obdobně i tato vnitřní bytost je součástí životů ještě hlubší bytosti, u které se opakuje tentýž princip, mířící směrem k centrálnímu vědomí TD.

…

Vše živé neustále kmitá, přijímá impulsy a vysílá dál své signály (interakce) z nejrůznějších dimenzí kosmu, propojeného živlově s dechovými rytmy Podstaty.

Vnitřní energií a svou kvalitou neustále ovlivňujeme každou svou volbou přilehlá kvantová pole s jeho superpozicemi a to, co vytváříme, dopadá na nás zase zpět v charakteru vnějších událostí.

…

Pozitivní společenské systémy mohou vyrůstat jen z univerzálně platných hlubších hodnot, udržovaných autentickými a přímými charaktery, jinak se jedná jen o soustavné reakce na předchozí příčiny, řešící neustále jimi způsobené následky.

Dnes z nás toto přivedlo k takové formě reality, která z nás vytahuje energii na každém kroku a chová se tudíž jako cizopasník.

27.7.-4.8.19

…

O PODSTATĚ A TD

Veškeré děje mohou probíhat jen v určitém konkrétním prostředí, což se týká i celého TD, které má začátek, průběh i konec v samotné Podstatě stvoření. Z tohoto pohledu, pokud můžeme hovořit o její samotné existenci, je tak obsažena sama v sobě, své vlastní koncepci. “Já jsem“ je první i poslední uvědomění bytí.

Aby však mohla Podstata pro uvědomění sama sebe být i prostředím, musí tedy začít nějak „existovat“. K tomu z důvodů své vlastní nekonečnosti potřebuje vytvořit dělením určitý omezující prostor (TD), v němž je jakýkoli omezený pohyb a spojení vůbec možný.

Vyplývá z toho, že než pochopí jakákoli bytost lépe Podstatu (Bráhmu), je třeba nejdříve chápat princip již odděleného vědomí Tvůrčího díla (Átmana), tedy zákonitosti takovéto bytostné existence. Přechod ke zcela nejvyššímu pochopení onoho „bodu-nebodu“ „0“ se děje až na úrovni tohoto nejvyššího vědomí jednoty celého TD.

Bytostné přibližování se nekonečné Podstatě je prakticky rovněž nekonečné, pokud bychom to vnímali z časového pohledu.

11.8.19

…

ÚVAHY 19/3

Extrémní technologie nás přivádějí postupně až na okraj temných podsvětů nevědomé mechaniky. Bytosti planety kvůli těmto procesům hromadně hynou ve velkém a není momentálně síla, která by toto sebezničení zastavila.

Jsou to rovněž tyto již zhoubné technologie, postavené na principu škodlivého vyzařování, které vábí mocný proud duší ke vstupu do této destruktivní reality, takže je zde již pokleslejšími lidskými dušemi již značně přeplněno.

Postupně si tak své duše, svůj osobní silový základ, „obalujeme“ stále hustohmotnějšími frekvencemi až v nich zůstáváme vězni vlastních tělesných pudů.

…

V cyklickém koloběhu sil, projevovaném v průběhu celé lidské historie, zažíváme nyní konec dostředivého a přechod k novému odstředivému věku. Stále však jsou zde přítomny i omezené informace předchozích ér starších 4000 let, kdy došlo rovněž k dramatickému osudovému přelomu věku, pro změnu z ohňového do minulého dostředivého.

Kdysi dávno zde vládlo propojené bytostné vědomí tzv. Zlatého věku (Satjayugy neboli Kritayugy). „Pádem“ do nejnižší éry Kaliyugy a dostředivé doby však došlo k hlubokému narušení propojenosti ve vědomí a pro dnešního člověka se již samotný Bůh ocitl zcela mimo hru. Tím samozřejmě ze světa vymizela i veškerá moudrost a harmonická komunikace mezi lidmi a vesmírem, okolní přírodou, mezi lidmi navzájem a nakonec samotným tělem a duší, což se již projevuje kompletní desintegrací lidské bytosti.

13.8.19

…

O ÚNAVĚ A POMOCI DRUHÝM

Zezulka uváděl alegorii životní pouti takto: Člověk kráčí se stále těžším batohem na zádech, do kterého během cesty neustále sbírá nové a nové vzácné kameny (zážitky, zkušenosti, předměty…) až nemůže samou únavou jít už dál. Jediné řešení je tedy zahodit batoh i s nasbíranými cennostmi a jít svou cestou zase volně a nezatížený.

Mluví tedy alegoricky o dvou fázích vývoje:

1. fáze = rozvíjení, cesta mnohostí, sběrem informací.

2. fáze = syntetizování protikladů k jednotě, a tedy i kvalitě. Člověk již po absolvování 1. fáze nepotřebuje znát další vnější okolnosti a detaily, ale nyní je potřeba, aby se vnořil do svého nitra a snažil se pochopit jejich význam a propojení, tzn. aby se ztišil a zažil tak mnohostní svět zevnitř.

V 1. fázi cesty bývají jeho osudové události ještě těžší a hromady nasbíraných šutrů (přání a chtění) ho začínají stále víc tížit, neboť jejich váha se stává neúnosná a mu docházejí síly. Až o něco později z nich začne jedinec vybírat a vyhazovat ty nejméně potřebné kousky, čímž se začíná více uvolňovat, až nakonec z důvodu únavy nemají pro něj význam už ani ty zbylé a odhazuje celý batoh.

Je to krásná analogie očišťování se od jakýchkoli nesmyslných zátěží a balastu posbíraného v průběhu života. Není přece důvod si sám sobě dělat život těžší a těžší, než jaký opravdu je.

12.9.19 (Korfu – Moraitika)

…

ÚVAHY 19/4

Je dnešní mladá generace ještě autentická? Vycházejí jim jejich požadavky a protesty stále ještě z duše, nebo to vše se děje již pod hypnotickým řízením nejrůznějších manipulátorů? Jsou již opravdu tak sobečtí, zmanipulovaní a ovladatelní ideologií mocenských elit a konzumním blahem? Ti dnešní se totiž zdají být pravým opakem od naivních idealistických hipíků 60–70. let. Možná jen potřebují víc času k svému vystřízlivění, obdobně jako i naše a mnoho předchozích generací. Asi to ale už nepůjde úplně mírovou cestou.

…

Zákulisní inženýři planety, její černí mágové se pokouší všemi prostředky ovládnout pro své mocenské záměry vůli lidstva. Některé cíle by mohly být sice v jistém ohledu i správné (řešení znečištění, problémy přemnožení), zlo se ale vždy projevuje v realizaci, byť i skvělých úmyslů (viz známé heslo Stalina: „Když se kácí les, lítají třísky“, čili „účel světí prostředky“), no a pak to dopadá jako vždycky.

…

Všechny myšlenkové formy jsou obsaženy již v konceptuální předloze archetypální oblasti, tedy v boží ideji. Zde jsou zahrnuty všechny myslitelné variace čehokoli, neboť v samotném principu je to stále jen ničím neomezené Jedno Já.

…

Každý stvořený vesmír je udržován při životě svou nosnou idejí, silovou konstrukcí, vyplývající z konceptu Podstaty. Všichni ti pozemští psi jsou tak zakopáni v samotné božské představě.

…

Kdo stvořil Stvořitele? A kdo eventuálně stvořil Stvořitele, a kdo tohoto Stvořitele Stvořitele a tak dál? V této mentální zacyklenosti lze pokračovat do nekonečna. Jediné, co víme je, že zdaleka již nejde o bytost, ale jedná se o nějaký princip, v němž je obsažená také koncepce a prakticky také její realizace skrz oživené dualitně jednotné TD, což se již zcela vymyká lidskému chápání.

…

Celým bytím prochází nekonečná přítomnost, a bytí je v ní obsaženo tak, že samo se stalo onou rozloženou přítomností v čase.

…

Svobodná lidská vůle je podmíněná souhrnem všech osudových vazeb. Skutečně svobodnou vůlí se stává jen do takové míry, jakou je duše očištěná od ztotožňování se všemi těmito neuvědomělými vazbami. To nelze ale očekávat v lidské rovině. Člověk jako nedokonalá bytost proto podléhá časové osudovosti, dokud je v ní rozpolcené vědomí, a tudíž i cyklům převtělování na základě svého soustavně dotvářeného charakteru.

…

Duchovní filosof a bioenergetický léčitel Josef Zezulka ve své filosofii se přímo nezmiňuje o jednotlivých bozích či mezibozích (archetypálních duších) Univerza, vládnoucích napříč kosmickými sférami, obrací ale pozornost přímo k nejvyšší Jednotě, tedy rovnou k Podstatě bytí. To je mohutný apel na svobodné poznávání bez duchovní podřízenosti nižším světům. Z jeho učení vyplývá, že všechny dimenze jsou postaveny na rovnocennosti projekcí nejvyšší ideje.

21.-24.9.19

…

O ALTERNATIVNÍ REALITĚ

Bytostné osudy jsou složené z celého spektra kvalit (duševních rovin) a jejich barev, nasbíraných v průběhu jednotlivých životů v konkrétních časoprostorových dimenzích.

Z vyššího pohledu na existenci těchto dimenzí je každý časový okamžik lidských dějin prožíván individuálně i kolektivně znovu a znovu v nejrůznějších podobách. Individualizované duše mohou přicházet z astrálu do nejrůznějších časoprostorových linií, s nimiž jsou ve frekvenčním souladu, a v nich prožívat a řešit své psychofyzické konflikty. Tak existují v Universu všemožná metapsychická propojení mezi nejrůznějšími sférami. Čas v takovémto kontextu je něco úplně jiného, než coby vtělené bytosti zde umíme vůbec pochopit.

Pokud se podíváme na lidskou historii z takovéhoto úhlu, tak ani její dobové „objektivní“ záznamy nemusí zdaleka odpovídat skutečnému individuálnímu prožitku jednotlivců či skupin, které v těch dobách žily. Mohly zcela dobře žít v některé z alternativních rovin oněch dob. Ale také jejich výklad mohl být překreslen a zkreslen některou z vedlejších větví dobového vývoje. A jak je také známo, dějiny pro potomky píší vítězové.

Takové víceúrovňové uvažování ale narušuje současné lineární názory na objektivně závaznou platnost jejich výkladu. To, co bylo dosud pevné a neměnné, začíná se kymácet a rozpadat. Ani hluboké studium dějin tak nemůže dát plnohodnotnou pravdu o příčinnosti a smyslu dobových událostí, neboť zachycuje jen několik omezených úhlů pohledů z nesčetných dalších možností.

Všichni dobře víme, jak je individuální paměť ošidná. Dá se to běžně zjistit na modelovém příkladu, pokud srovnáme výpovědi účastníků nějaké krizové situace, kdy každý z nich popíše její průběh z trochu odlišného pohledu, na základě svého způsobu vnímání.

Tento jev je označován psychologicky jako tzv. Mandelův efekt. Je to pojem, odvozený od existence dvou názorových skupin, kdy jedna z nich tvrdila, že vůdce černochů proti apartheidu v Jižní Africe zemřel ve vězení a druhá, že byl propuštěn a se stal prezidentem JAR. Každá si dobovou informaci pamatovala jinak a o své pravdě byla svatosvatě přesvědčená.

Tato fenomén pak může problematizovat i obecně uznávaný výklad dějin, což vede i k dalším dramatickým konfliktům. Existence takových iteračních rovin (možných variant dalšího vývoje) neumožňuje tedy jednotný a ucelený výklad, jak bychom si přáli, neboť je tím umožněná velká míra relativizace (dnes např. kým a čím vlastně začala 2. sv. válka).

Je ale možné zastávat ještě i složitější hledisko. Z principu logiky vyšší bezčasovosti jsou oživeny všechny alternativní roviny každé doby současně, takže jednotlivé duše z nich mohou mít v podvědomé paměti uchovanou jinou vzpomínku.

Nejde ale ani tak o dějový popis událostí samotných, jako o pochopení jejich smyslu a za nimi stojících tvůrčích sil. Můžeme se oprávněně domnívat, že smysl těch porůznu zrcadlících se alternativních dějů je stále tentýž, jen v různorodém provedení. Hlubší analýzou bychom se tak dobrali téže příčiny aktivovaných dějů jen s různorodými postoji v nich. Cokoli se dostává do okruhu naší pozornosti, znamená, že jsme s tím nějak vnitřně provázáni a nějakým způsobem s tím souzníme, což spoluutváří celkový obraz našeho vnímání objektivního světa.

20.10.19

…

ÚVAHY 19/5

Dnešní děti budou možná přicházet na Zemi do „kvantové“ doby již s vnitřním vědomím, že v životě jsou možné i tzv. superpozice, tedy že existuje pro jednu věc více řešení na více úrovních současně, ale jen jedna se prosadí v jejich realitě.

…

Všichni se odrážíme v psychických reflexích druhých, a ti se zas reflektují v nás. Jsme tedy vzájemně se zrcadlícími emocionálními bytostmi, vizualizacemi svých kvalitativních vlastností. Jak každý na sobě poctivě zapracuje, takové vlivy pak vysílá i směrem ven. Odsud je třeba chápat důležitost takových očistných úkonů pro charakter celé společnosti.

Každý ze svého relativního pohledu máme pravdu v určité rovině. V tom je kouzlo subjektivních pravd. Jak se ale dopátrat pravdy, uznávané všemi bez výjimky, natož pak pravd nejvyšších?

Bůh není nejvyšší bytost, tou by ale mohlo být jím stvořené vědomí TD jak v celku, tak rozložení do mnohosti. Nebytost tak zplodila bytost. Dalo by se tedy říct, že i Bůh podléhá jakémusi pro nás nepochopitelnému řádu, když je příčinou duality i jednoty v jednom? V našem pochopení pak tvoří i netvoří, bdí i spí, dýchá i nedýchá, je i není současně v jednom.

Tak může být na vývojovém evolučním konci TD utvářen současně i začátek, ale takto viděná zacyklenost může být vnímána jen skrze vyšší lidské pochopení. Ve skutečnosti tak vše je ve své hloubce nekonečné v relativitě i trvání.

…

Pokud z něčeho, co není, vznikne něco, co je, pak je to projev jisté latentní duality již v samotné Podstatě. Tento zákon protikladu je tudíž v samotném základu stvoření a přenáší se a začíná projevovat již na úrovni prvotního konceptu bytí TD, než se cokoli projeví i fyzicky.

…

Pozorovatel a síla jeho pozornosti mění na kvantové úrovni chování objektivní reality vzájemnou interakcí v silovém poli.

…

Bílá rasa přinesla starému neolitickému světu, přírodním národům, indiánům i dosud pro nás neznámým kulturám a uskupením na přelomu sestupné yugové větve do našeho věku převážně jen zkázu. Byla však současně i protipólem předchozích dějinných zbloudění a negací v závěru eonu, kdy díky pokleslé magii se ve velkém zneužívaly tvůrčí síly proti samotnému životu. Tato rasa přišla s dosud nevídaným rozvojem lidského rozumu, který vyvažoval předchozí iracionální „snovost“ smyslového vnímání, a lidská mysl nebyla ještě rozpolcena tolik umělou sofistikovaností materializovaného světa. V současnosti však dochází k novému frekvenčnímu zvratu, který bude nahrávat opět více duchovnosti, aby tak byla pro změnu vyvážená velmi dlouhou dobu zanedbávaná intuice a citovost.

…

Estetika a tvarosloví starých vesniček i městeček bylo současně harmonizující i ekologické svou jednoduchou archetypálností přírodních vzorů. Tvarosloví, které vychází z přírodních principů má svou specificky pozitivní energii. Je v nich obsažená přirozená moudrost. Proto je třeba učit se z přírody co nejvíce, znovuobjevovat, co jsme již při budování této civilizace zapomněli. Všechny přírodní bytosti mají spolu nejrůznější mezidruhové vazby, vnitřně se navzájem vnímají, mají svou citlivou duši. Jen pokrokem zaslepené lidstvo se ztrácí ve svých podivných vidinách.

.19

…

DÉMONI LAČNOSTI

Na co zaměřujeme svou pozornost, to se bude před námi také postupně rozevírat a skrz to pak jdeme hlouběji k jádru věci. Tím si volíme své individuální poslání i do budoucna, a neseme tak na svých bedrech také jistou odpovědnost před sebou samými. Je proto třeba dobře zvažovat, co opravdu naše duše chtějí, abychom se vyhnuli zbytečnému bloudění osudovými labyrinty.

Bude se nám v životě nabízet leccos, ale je to často i za cenu duševního uvěznění v psychoenergetických polaritách dalších a dalších žádostivostí. Jsou to svým způsobem „lační démoni“, kteří nám nechají rozproudit krev (energii) duše prakticky čímkoli, co upoutá naši pozornost. Prokletím je, že takto pak soustavně živíme egregor gradovaných vnuknutých přání od těchto upírských pijavic, z něhož se jen těžce dostává zpět. Oni nás potřebují ke své výživě a opodstatnění jejich vlastní existence.

25.11.19

…

ÚVAHY 19/6

U jednoho je nějaké konkrétní dění vnímáno skrz nevědomí, u jiného to může být naopak z pozice nadvědomí. Každý máme vyhodnocování reality položené do trochu jiné roviny a vnímáme ji tudíž z odlišného úhlu.

…

Ve vyšších astrálně mentálních sférách žijí bytosti z různých částí galaxie vzájemně již více propojené. Tzn., že při shodné vibrační kvalitě se s nimi můžeme po smrti také spojovat. Jsou nám tedy blíž, než se můžeme vůbec nyní pomyslit.

…

Celý svůj život všichni vyzařujeme do okolí svou psychickou kvalitu, děje se to skrz všechny naše životní volby a rozhodnutí. Jsme tak soustavnými voliči ve svých silových sítích pocitů a myšlenek.

…

Schopnost bděle sledovat své psychické pochody umožňuje subjektu aktivovat duševní dynamiku a zapojovat do ní i intuitivní složky mysli.

…

Čím víc jsme sami v rovnováze, tím víc máme rádi jak sebe, tak i druhé.

…

Vše se odráží ve všem, špatné i dobré vlastnosti tak prostupují nejrůznějšími životními formami i celými psychickými vesmíry. Je to pronikající i zrcadlená energie skrz silová časoprostorová centra).

…

Rovnováha se získává posilováním schopnosti umět přijmout osud takový, jaký je.

…

Je vlastně milosrdné, že plně netušíme, k čemu všemu jsme karmicky připoutaní, a co vše nám chce přinést budoucnost. Tato nevědomost umožňuje chovat se autenticky, což by jinak mozek blokovat v očekávání těžkých životních dramat. Z lidí by se stali ustrašení tvorové, kteří by žili jen v napjatém očekávání budoucích událostí. Navíc v průběhu času i tak dochází k odvíjení naší psychické struktury do hmotného osudu v podobě provázaných dějů, a co má přijít, stejně přijde. Uvědomováním skrz tyto osudové prožitky, připravené z minula, se postupně vysvobozujeme z jejich zakletí.

…

V řešení protikladnosti hodnot nejde o pasivní prolnutí 2 protipólů v dualitě, ale o zaujetí vyššího nadhledu nad nimi z pozice 3. pólu (trojúhelník, pyramida). Jde tedy o pochopení jejich myšlenkové struktury a „obejmutí“ obou pólů porozuměním jejich procesní povaze, tj. příčině samotných konfliktů. Potom je lze vnímat již sjednoceně v jejich pravém příčinném smyslu, tj. co nám to vlastně chtějí sdělit.

Velký význam v tom má přijetí sebe sama, své povahy, své individuality, vyrostlé z minulých zkušeností, a pracovat na jejím zlepšení a vysvobození z duševního bludiště. Jde také o pochopení, že jsme jen jednou z nekonečného množství bytostných variant, která má stejné právo na život, jako ty ostatní.

…

Lze různými prostředky nastavovat druhým zrcadla, ale jen v případě, aby jim to pomohlo objevit svůj vlastní problémek, a mohli tudíž přehledněji na něm zapracovat. Pokud bychom zdůrazňovali jen bezvýchodnou zkaženost, obrátily by se tyto snahy naopak do ještě většího mínusu a smrdělo to manipulaci.

…

Svou představivostí, volní energií a trpělivou prací se spojujeme s žádoucími stavy, kterých chceme dosáhnout. To jsou i principy kvantové fyziky, které vedou k ovlivňování hmotných projevů.

3.12.19

…

KONFLIKT DVOU PARADIGMAT

Stále zjevněji se projevuje démonický charakter světového dění poslední doby. Je těžké určit historický počátek těchto trendů. Jejich rychlejší průběh můžeme vidět již od nástupu tzv. průmyslové revoluce v 18.století, drasticky urychlený válkami ve 20. století.

Pro mnohé pozorovatele je zjevné, že nikdy nešlo jen o výsledek slepě nahodilých dějinných sil, ale všechny procesy měly své přesné příčinné důvody, které byly často po dlouhou dobu pečlivě připravovány ve skrytu před veřejností. Co a kdo v tom všem měly namočené prsty, se asi jen těžko běžný člověk dozví. Tyto „projektantské“ skupiny by šlo jednoduše označit za „služebníky temnot“ či dokonce za novou verzi starých vládců a kněží Baalových z dob mýtické Atlantidy. Tento či podobný temný egregor nyní rovněž vypouští na svět své nejsilnější magické jedy, mezi něž patří i úsilí o kompletní technologické ovládnutí člověka i s jeho podvědomou myslí.

Tyto partičky totiž dobře ví, že jejich nejlepší časy jsou již téměř u konce a horečně se to snaží na poslední chvíli ještě zvrátit, ale jejich moc, přestože se teprve nyní začínají dovršovat jejich schopnosti k ovládnutí světa přes jimi řízené bankovní, technologickou, masmediální či vojenskou moc. Nakonec však stejně z vyšších důvodů musí prohrát a ustoupit i s celým svým pozemským arsenálem. Jde ale nyní o to, aby s sebou do zapomnění nevzali i celé toto časové kontinuum v případě vyvolání jaderné zkázy, což by se asi nedalo označit za jejich úspěšnou misi. Zatím alespoň úspěšně přeprogramovávají mladší generace, z nichž si chtějí vytvořit své vraždící zombie jednotky.

V rámci protikladných sil světa začíná ale sílit i „bílá strana“ a stále víc a jasněji se bude tak odhalovat toto spiknutí proti lidstvu i veškerému životu na planetě vůbec. Kdo zůstane nezaslepen propagandou, dokáže brzy rozeznat lživost podsouvaných ideologií i jejich „satanistické“ záměry. To je nevyhnutelný proces v kole dějin. Ti, co jej znají i z druhé „temné“ strany, se horečně snaží ještě na poslední chvíli touto svou indoktrinací co nejvíc deformovat myšlení mladých generací, aby nedošlo k jejich možnému „osvícení“ a obrácení se proti strůjcům tohoto bezprecedentního protilidského spiknutí.

Bohužel ani alternativa nejde v současnosti po skutečné podstatě dnešních problémů, jejichž řešení je třeba hledat v hlubších rovinách skutečnosti. Předpokládalo by to totiž zahájit skutečně opačný trend, než jak se ubíráme dnes skrz vševládnoucí ekonomický pragmatismus a primitivní materialistické myšlení, založené hlavně na výhodách a zisku.

Nové paradigma se může nejlépe uplatnit právě ve vzdělávání, vycházejícího mimo jiné také už i z pochopení univerzálnosti kvantové fyzikální teorie vesmíru či parapsychologie (ve vztazích tzv. superpozic a jednotlivých kolektivních egregorů, což by umožňovalo vědomou a pozitivní volbu životních kroků každého člověka.

…

Z každé individuální roviny se jeví kolektivně uznávané společenské hodnoty trochu odlišně. Dá se tedy říct že, co je pro jedny subjektivním dobrem, může být pro jiné tím nejhorším zlem.

Za příklad si lze vzít třeba současné pouliční politické hnutí Milion chvilek, které bylo založené programově ze Západu. Jeho záměry jsou prvoplánově manipulativní i přízemní zároveň, pohybují se na vlně nenávisti personifikované do postav Zemana a Babiše, tj. je zamířeno proti těm, kdo dle jejich mínění, neuznávají překroucenou ideologii progresivistického liberalismu.

Tento dotovaný spolek se pokouší „kanalizovat“ všechny neuspokojené zájmy a zklamaná očekávání frustrovaných občanů do svých řad a uměle vytvořit pseudolidové prorežimní hnutí, které ve skutečnosti bude prosazovat politické zájmy mocenské elity. Vše se tedy točí stále jen na úrovni 3. čakry

…

Ke skutečnému „probuzení“ spící společnosti vedou jen tyto dvě protikladné cesty:

1) prohlédnutí zájmů politických a dalších elit, a kdo a jaké cíle se za nimi skrývají (intelektuální přístup).

2) velká lidská, ekonomická či přírodní katastrofa (karmický přístup).

Všechny znamení ukazují, že ručička globálních hodin je dnes již přesně na dvanáctce, ne-li po, takže zásadní civilizační změny se dějí již právě nyní, temné jeskyně podvědomí se otevírají a prudká bouře začíná…

13.12.19

…