Úvahy : 2013

HROUCENÍ SYSTÉMU

Z duchovního nadhledu pro eventuálního pozorovatele nemusí být vztah k současnému světu dvakrát laskavý. Člověk je teprve prvním více myslícím tvorem na planetě, tudíž ještě mnohdy podléhá barbarským zvykům své animální povahy, a spolu s prvními transcendentními poznatky z oblasti podvědomí či nadvědomí mu tak v hlavě vzniká emoční chaos. To je nejlépe vidět i na jeho strašlivém vztahu k ostatním tvorům planety, které považuje stále především za pouhé články svého potravního řetězce. Chová se tedy k ostatním jako nemilosrdný dravec, což se přenáší i do mezilidských vztahů, a nemůže se tedy divit, když sám občas končívá jako oběť jiných predátorů (viz nemoci, války…).

Postupně se ale již také vkrádá chápání vzájemné jednoty napříč vývojovou řadou bytostí coby jediné možné cesty směrem k hlubinám vlastní nesmrtelné duše. Ta má být rozvíjená, nikoli mrzačena jejím potlačováním, jak se tomu nezřídka děje.

Velmi zhoubný vliv na lidstvo má globální trh s nadvládou nejvyšších bankovních kruhů, který získává stále víc fašistických atributů.

EU by se mělo starat spíše o rozvoj regionů a jejich soběstačnosti, nikoli o diktát nad nimi. Tato nadnárodní instituce by měla respektovat samostatnost a originalitu územních celků a států i s jejich vnitřní politikou, nikoli je unitarizovat a monopolizovat si tak nad nimi svou moc. Dnešní trend je zatím přesně opačný, vedoucí k zhroucení původních ideálů evropské spolupráce na mírovém základě.

Zdravá společnost nechce být vedena světovými egomaniackými bankéři a jejich upířími metodami. Čím dál víc se tímto jen přibližujeme stavu, kdy všichni budou vysávat všechny a systém se tak sám v sobě zacyklí, stanouce se z něj otrávený Uroboros, had či drak požírající si vlastní ocas. Takto zkorumpovaný systém, založený na zneužívání všeho a všech, se nakonec nutně zhroutí v relativizaci všech velkých hodnot, které ho již nedokáží uzdravit.

1. 2. 2013

…

ÚVAHY 2013/1

Pluralita kosmu, včetně jeho jednotlivých dimenzí, nás odkazuje k faktu, že neexistuje jen jediný střed hmotného vesmíru, ale najdeme jej v každé jeho jednotlivosti. Je zde nekonečné zacyklení vnějších i vnitřních příčinných souvislostí. Pak lze říkat spolu s Taem, že mnohost je jedno a jedno je mnohost.

…

Přelidněnost s sebou jako důsledek přináší hlavně vzájemnou odcizenost v prostředí, v němž se společně nacházíme. Nelze pojmout do srdce ty mraky lidí, které denně potkáváme na ulicích, a zůstávat mezi nimi bezelstně pro všechny otevřený. Lidé ještě nejsou na úrovni, aby nepodléhali vzájemnému zneužívání.

…

Globální kapitalismus je jednostranná cesta k psychickému vyhoření a vytunelování vnitřních sil celého lidstva. Na první pohled se sice zdá, že systém dává šanci k rozvíjení osobnosti všech, ale jen proto, aby je později opět pohltil a vyždímal nejrůznějšími způsoby. Dnes můžeme vidět řadu jevů, z nichž vyplývá záměr cíleného rozbíjení osobní lidské identity z důvodu kolektivní poslušnosti.

16. 2. - 28. 4. 2013

…

NOVÉ PROUDĚNÍ

Starý věk definitivně končí a my vstupujeme do nového informačního pole vědomí. To, co zde chvíli ještě jakžtakž fungovalo, bude již brzy příliš „těsné“ a zkostnatělé. Nacházíme se někde v bodě „O“, tzn. v bodě kdy se začíná výrazněji projevovat nové proudění po 2000 letech (potažmo 6000 letech) dostředivých krystalizačních vlivů.

Nové vodnářské síly jsou synonymem volného proudění energií a časem se z nich stane mohutný stream. Ne již malé potůčky, ale toky, veletoky či celé megaproudy ve znamení plynutí. Bude to opak veškeré ustrnulosti, zmrtvělosti, sekularizace, konec izolovaných ztuhlých jednotlivostí mezi sebou. Vše bude nahlíženo z hlediska širších souvislostí a různorodosti, ubírající se všemi směry. Dynamika příštích dějů bude nemilosrdně bourat zastaralé klišé a šablony.

7. 5. 2013

…

FREKVENČNÍ VLIVY

Jsme soustavně ovlivňováni nejrůznějšími bočními vlivy, jak kosmickými, celoplanetárními, tak i společenskými. Máme možnost si však vědomě vybírat z nejrůznějších frekventujících kvalit. Např. i předmětnou vizualizací se lze vědomě emočně a mentálně ladit, energetizovat, léčit, či naopak se oslabovat a otravovat, protože vše, co se dotýká smyslů, také rezonuje a vytváří náležitě působící frekvence na rovnováhu mysli i těla. Jedná se o zákon rezonance (odrazu, vlnění). Je to umožněno i tím, že naše těla obsahují velké procento vody, což zvyšuje citlivost na podněty a má tak vliv na celkové emocionální rozpoložení.

13. 5. 2013

…

DĚJINNÉ UZLY A VLIVY

V každém dějinném uzlu se setkávají proudy sestupný (destrukční) i vzestupný (konstrukční). Takovou pulzaci lze nalézt ve všech bodech – centrech univerza, kde dochází k průnikům paprsků z rovin ducha i hmoty. Analogicky to tedy platí pro veškeré bytí, neboť kosmos je vystavěn na základě jednotného zákona pro všechny děje.

Při přechodu živlových dob se v universu dávají do pohybu (nebo naopak do klidu či žáru) i síly v nichž jsou zastoupeny všechny 4 živly, ve hmotné podobě cyklických zemětřesení, pohybu zemských desek, sopečné činnosti, požárů, větrných smrští, povodní, tsunami ad. To samé se však děje i na psychické úrovni.

Současně se v těchto přechodech živlových vlivů mezi jednotlivými dobami aktivují také individuální a kolektivní karmické výzvy, které jsou specifické pro celou jednu či více generací.

Z každého kosmického či dějinného uzlu (křižovatky, brány, okamžiku) jde proud sestupný i vzestupný. Znamená to, že každý bod ve vesmíru obsahuje množství možností ve svých kvalitativních strukturách a rovinách (energetickovibračních mezi infra x ultra vlněním či v psychických oblastech ve volbě mezi dobrem x zlem, nebo v citové sféře v náladách pozitivních i negativních), protože vše je součástí polarity, v níž svými hodnotovými preferencemi individuálně kormidlujeme.

Každý silový bod ve hmotné struktuře světa od neutrin, kvarků, kvant, buněk či celých organismů, obsahuje latentně všechny možnosti vývojových procesů. Současně je však ve své materializaci omezován momentálními panujícími archetypálními vlivy základní silové čtveřice a jejími kombinacemi, které se významně podílí na veškerých evolučních procesech. O formách materializace pak rozhodují nejvíce ty, které jsou právě v té, které určité době právě dominujícími. V každém časoprostorovém bodě (entitě) jsou tedy teoreticky přítomné všechny roviny TD. Snad by se to dalo označit za kvantovou superpozici.

Každá živlová éra má vliv také na utváření dobového náboženského systému, jehož základní ideu a koncept přináší na začátku každého nového velkého cyklu „přinašeč“ (avatar) z vyšší vývojové roviny a ty jsou dál rozvíjené následovníky - tzv. „přenašeči“ na konkrétní životní podmínky, jež v tu dobu panují. Vzniká tím unikátní kombinace čisté archetypální ideje s nedokonalými dobovými vlivy.

Poslední 2000letá perioda se ze samotného principu zemského živlu jeví jako nejtvrdší, nejtužší, nejkomplikovanější, vedoucí k zbrzdění a pokleslosti všech duchovních a morálních principů. Může za to silová kombinace dostředivé hmoty a zamrzlé citovosti (E-U). To se odráží na velmi nízké až primitivní formě vědomé spirituality, kdy jsou brány a průchody k vyšším světům ve velké míře ještě uzavřeny.

Výsledek byl od počátku vidět v chladném a mocenskými manipulacemi poškozeném vůdčím náboženství doby minulé doby – v křesťanství, a ještě víc v jeho oddenku – v hybridním islámu, kdy zřejmě jen jeho raná fáze měla hlubší ponor, neboť přebírala zpočátku prvky i ze starších vyspělejších perských nauk. Ty však byly postupně zatlačeny do úzadí. Současný islám je systémem dogmatických příkazů, zákazů, rituálních úkonů a naprosto slepé víry.

Kristovskou nauku, týkající se 4. srdeční čakry, židé před 2000 lety přijmout nedokázali. Jejich doménou je totiž mocenská 3. čakra zemní dostředivosti z posledních 6000let i s poddobou zvýšené žárovosti mezi 2000 až 0 př.n.l., tj. doby podporující silné vášně až fanatismus, včetně mocensko válečnických ambicí různých vládců a říší. To odpovídalo éře vlády Skopce se svými velkými slunečními civilizacemi Sumeru nebo Egypta (s důležitou epizodou vyhnání Židů z Egypta).

Tento nadřazený dostředivě zemní cyklus vládl již od 4000 let př.n.l. až do dnešní doby, kdy jsme se ocitli konečně na jeho konci. Celý západní způsob konzumního života a jeho elit s tímto myšlením ale setrvačně stále ještě souzní. Ježíš tak měl ve své době téměř neřešitelný reformační úkol, kdy od abrahámovských dob působil v nejtěžší a nejpokleslejší vlivové době Kaliyugy, a navíc v národě, který byl s dostředivými vlivy velmi těsně svázán, prakticky byl jejich nositelem a představitelem. Dle biblických záznamů byl Ježíš po 3 aktivních letech svého reformujícího působení umlčen. Neměl tudíž čas ani prostor rozpracovat hlubší systém pro celou novou (křesťanskou) éru, což vedlo k následující dějinné pokleslosti, jejíž následky můžeme dodnes pociťovat.

…

Spolu s dalšímI negativními vlivy dnes stoupá také agresivita muslimů, kteří navzdory své víře v Alláha zatoužili i po západním materiálním blahobytu „nevěřících psů“ víc, než se zdá. V jejich duších se možná nyní odehrává krutý boj mezi slepou vírou v jediného Alláha, slibovaným erotickým radovánkám v zásvětí a mezi pozemským blahobytem s radovánkami již nyní. Staré vlivy i je nejspíš dusí v duši a bez nich zas ztrácejí pevnou půdu pod nohama.

20 - 23. 5. 2013

…

NA PŘECHODU VĚKŮ

Každá doba je zrcadlem vnitřních vazeb a vztahů nejrůznějších kvalitativních rovin. Současné zrcadlo charakterizuje obrovskou požíračnost moderní kultury na přechodu dob Ryb a Vodnáře (E-U→I-I). Je to ale i doba počátků hlubších výzkumů toho, co je komplexně chápáno jako realita. Přichází tak nová fáze zkoumání a rozvoje dosud „spícího“ lidského ega směrem k transcendentním hlubinám podvědomí a nadvědomí = nadjá.

Naše tělesné působení na Zemi je důležité, neboť tím své já „posvěcujeme“ (od pojmu svět či světlo), a společně s námi i ti druzí kolem. Směřujeme tak mimoděk všichni ke stavu vědomí, kdy „já se cítím být každým“, což je již velmi vysoký a nadlidský stupeň uvědomění, pro současné lidstvo zatím nedosažitelný.

Postupně se tak někdo dříve a jiný později vymaňujeme z životní pasivity, tj. nemožnosti aktivně si řídit svůj život a mentálně reagovat na okolní vlivy, což je příznačné pro zvířecí světy. Rozvíjí se konceptuální (myšlenkové) schopnosti naší mysli.

Práce na sobě znamená také práci na proměně celého světa, protože to jsou spojité nádoby. Dá se říct, že se tak jedná o permanentní vnitřní revoluci, která otevírá poznání, že všichni jsme důležitou součástí Bytí.

Se silně pokřivenými jedinci se do nových začátků vstupovat nedá. Možná, že jim v tom budou bránit dokonce samotné panující odstředivé vibrace, a do nového věku tak vstoupí jen ti, co dokáží rezonovat již na těchto vyšších vlnových frekvencích. Vizionáři ohlašovaná apokalypsa pak může být spíše psychoenergetické povahy.

Stojíme osudově na prahu nové doby, předpovídající již rozvinutější poznání ducha, a pokud se jako lidstvo sami dopředu nezničíme, před námi se po mnoha tisíciletích opět otevře spojení s vyšším univerzálnějším vědomím 5. vzdušně živelné čakry s jejím dynamickým prouděním.

Současná přechodová doba na konci věku Ryb se zdá být také časem kolektivní karmy, účtující s dluhy minulé éry, jak by tomu napovídala slova sv. Jana z Apokalypsy, kde hovoří o „dopití hořkého poháru až do dna“. A tak si každý pijeme ten svůj ve zdejší společné světové „hospodě“. Jung tento proces označuje jako integraci vnitřního stínu. Nacházíme se v závěrečných minutách závěrečného dílu starého cyklu těsně před uzávěrkou. Hospoda zavírá a je čas účtování za minulou konzumaci, na dluh se už nehraje.

16. 6. 2013

…

PAMĚŤ

Život je jako film či divadlo, kdy přehráváme své osudové scénáře i pro druhé. Přitom jsme soustavně monitorováni zevnitř i zvenku, neboť vše ve vesmíru je obdařeno i vlastní pamětí – zachycenými odrazy. Tato paměť udržuje vesmír v celistvosti, umožňuje bytostně vnímat jeho kontinuitu a řetězení příčin a následků. Při soustavné pulzaci mezi vznikem a zánikem je paměťové nahrávání dat společným tmelem jednoty.

22. 6. 2013

…

ÚVAHY 2013/2

Staré i budoucí vesmíry trvají v nadčasovém TEĎ stále (jinak by nebyl nadčasový), pouze jsou pro nás v tomto časovém pásmu už či ještě neprojevené. Pokud tedy nekonečno existuje, pak celé TD v něm ve skutečnosti soustavně trvá i ve své nehybnosti (viz Zezulkova úvaha o čase). Časový vjem si na své zdánlivě fiktivní cestě touto přítomností vytváříme sami postupným vnímáním skutečnosti, je dán naší dynamickou myslí.

…

Vyspělá duše omezeným vztahům neotročí, snaží se o rovnovážný přístup k celému životu a světu.

…

Otázka: Do jaké míry exaktní materialistická věda bere v úvahu poznatek kvantové fyziky, že pozorovatel může měnit průběh pozorovaného děje pouhou svou pozorností?

…

Drak = alegorie multidimenziálního vědomí (Uroboros?).

…

Každá doba v sobě obsahuje své latentní výšiny i pekelné propasti (layery, dimenze, vrstvy, roviny, pole, pláně, proudy, toky apod.). Společnými silami na základě svých kvalit pomáháme zvedat či snižovat celkovou kvalitativní laťku kolektivní přítomnosti a oživovat ji. Tj. do svých osudových egregorů můžeme vnášet jak mír, tak i nenávist a boj. Je to jen naše volba, kterou ovlivňujeme svou další budoucnost, a za kterou každý individuálně neseme i svou odpovědnost.

…

SYTÉMOVÝ PŘECHOD

Demokracie ve společnosti je udržovaná pluralitou názorů a zájmů, není to jednorázově nadiktovaná forma pravdy jednou provždy, jak by si možná přáli krajní levičáci. Postupující diferenciací společnosti ale dochází také k extrémům, které pluralitu a vícevrstevnatost společnosti už ničí, tlačí ji do stále vyhrocenějších opozičních táborů, čímž se zpřízemňuje a zagresivňuje celá společnost.

Jsou zde viditelné stále silnější tlaky elitářských skupin, podléhajících starým vibračním vzorcům konzumně materialistického způsobu myšlení, z něhož mají prospěch především ony samy. Ty se snaží za jakoukoli cenu udržet pevně svou vládu preferováním pyramidálně uspořádaného systému moci, patřícímu ale pomalu již do minulosti. Všechny tyto postoje však budou postupně přehodnocovány.

V současnosti jsme svědky nově přicházejících dynamických energií. Čím budou lidé k těmto frekvenčním změnám citlivější, tím budou změny pro lidstvo jednodušší a přijatelnější. Týká se to také přehodnocování kolektivních vztahů k minulosti a kritického postoje k jejím dobovým reliktům, které ve srovnání s novou filosofií se budou jevit v nejprimitivnějším světle.

Pomalu se tak odněkud začíná objevovat společný duchovní zájem na „pozvednutí spirituálních vibrací“ celé planety z jejích temných rovin k vyššímu levelu. Tento „nádech“ chce prokysličit i ty nejtemnější kouty světa. Pokud se s takovýmto transpersonálním směřováním dokážeme ztotožnit, vrátí to do hry hodnoty skutečné duchovní revoluce.

…

Evropa posledních 2000 let procházela údobími pohanství, křesťanství, renesance, osvícenectví, materialismu, technokratismu, kapitalismu, marxismu, socialismu, fašismu, neomarxismu (neoliberalismu). Nad tím ale celosvětově posledních přibližně 50 let dominuje především „všespásný“ konzumerismus.

Každý „–ismus“ ale omezuje osobnost a osobitost člověka na malou uměle ovladatelnou entitu, ohrožovanou zvenčí všemi možnými silami, čímž se v něm záměrně vyvolává strach před samostatným kritickým myšlením. Zmanipulované ego svou malost kompenzuje nejbizarnějšími formami projekcí pro vyventilování negativních emocí.

…

Nová éra odstředivých sil se bude od začátku vyznačovat mnohem prudší dynamikou s mnoha revolučními objevy a vynálezy. Budou zde např. odhalení dosud neznámých přírodních sil, z nichž se bude odvozovat spousta převratných technologických možností. Také zde ale po jistou dobu zůstane i tříštivý chaos ze zbytků zkostnatělých forem starého světového řádu. Za dalších 2000 let se dominující odstředivá životní kultura doplní opět vyvažujícími dostředivými silami, takže se obě protikladné energie dostanou zpět do větší rovnováhy. Nyní tyto dvě koncepce proti sobě stojí ještě v nesmiřitelné opozici konzervativních a radikálně progresivistických kontra postojů, přestože obě vycházejí ze stejného silového centra.

…

PSYCHOENERGETICKÉ BLOKY

Vynořují se při každé příležitosti, nejvíc při snaze o spirituální koncentraci. Jsou to bloky, vytvořené předchozím vnějším stereotypním myšlením, jehož tok jsme v minulosti soustavně utvrzovali. Spadají sem zažité mechanismy chování, přejaté konvence, kulturní vzorce, vnitřní vábení aj. Vystupují i z nevědomé paměti na minulé životy svoje či druhých.

Nyní nám tato osobně formovaná minulost zpětně vstupuje do života, kde pomáhá či škodí. Je tedy třeba tyto zvyky měnit, překrýt paměť na minulé rituály novým úhlem pohledu, odhalit stará strašidla a prosvětlit temná zákoutí duše, čímž sami sebe přeprogramováváme do příjemnějších životních kvalit.

10. -15. 7. 2013

…

ODRAZY DOB V UMĚNÍ

Možnost lepšího pochopení dějinných etap lidstva nám může usnadnit zkoumání dobových výtvarných, architektonických a dalších uměleckých směrů a stylů, v nichž jsou vepsány psychoenergetické vzorce tehdy panujících sil.

Takto lze uvidět skrze formy výtvarného vyjádření souvztažnosti a směřování celé dobové kultury. Můžeme vysledovat, jak od nejstarších dob umělecké formy pulzovaly od esoterních abstraktních ornamentálních vzorů, přes stále větší příklon k iluzivnímu realismu až po superrealistické zobrazování, aby nastal opět odklon k abstrakcím postmoderny v jiné rovině. Takto lze vypátrat, kam společnost v jednotlivých časech směřovala, jakým archetypům podléhala a do jakých hloubek dosahovala.

Pochopit mimo sebe cokoli plně je možné ale jen tak, že se do toho i plněji vnoříme a alespoň na nějaký čas také staneme, prožijeme si ty věci emocionálně. Platí to o čemkoli (světě, dějinách, kosmu i tvůrčí Podstatě). Jinak můžeme hovořit jen o permanentním přibližování. Pochopit kreativitu celé existence je zatím nemožné, zůstáváme-li na pozici malého lidského ega. Chápat objektivní pravdu znamená toto malé omezující ego umět překročit a tím se stát vědomým spoluhybatelem své doby.

12. 7. 2013

…

O ZISKU

Mnoho hlasatelů z hnutí New Age vyzdvihuje vábivou představu všemohoucnosti lidského ega při správném zvládání duchovních praktik, a tím dosahování následných nadpřirozených magických schopností. Většinou se ale jedná o to získat pro sebe takovouto moc a s její pomocí si tak umět plnit svá relativní světská přání. To se může klonit až k černé magii. Tento směr tak přináší jen ještě víc zatvrzelé ego a jeho spoutanou zacyklenost.

V podstatě se jedná o opak ke křesťanskému odříkání se smyslového světa ve jménu pasivní pokory, s vizí „zisku nebe“, jak ji mnohdy násilně praktikoval středověk. Jsou tu tedy vedle sebe dva extrémní ideové proudy. Na jedné straně rozvíjení nadsmyslových schopností pro nějaký materiální prospěch, a na druhé protipól touhy po zisku transcendentálním. Stále se tedy jedná o hru individualizovaného ega.

…

ILUZE ČASU

Pod všemi časovými rovinami v největší hlubině najdeme nakonec jen jedno věčné a nekonečné centrální TEĎ, věčnou Přítomnost, z níž vše ostatní vyvěrá. V každém našem časovém okamžiku (viz alegorie jednotlivých políček filmového pásu) je tedy vnitřně přítomná i jednota trvání každé své části.

Ve skutečnosti v každém svém okamžiku stále prožíváme jen svá „malá“ přítomná TEĎ, přestože máme pocit propojeného časového toku. Animovanou Iluzi vnější časové kontinuity vytváří bytostný smyslový komplex, odvozený od vědomí „Já Jsem“, který si tak utváří své soukromé mikropříběhy.

Povědomí absolutní přítomnosti je však stále s námi, i když se nacházíme uprostřed sebedramatičtější akce a naše vnímání je zaměřeno pouze k rovině smyslové a mentální posloupnosti. Stále jsme přitom uvrženi ve věčné přítomnosti, z níž není úniku, neboť co bude, tam ještě svou myslí nedosahujeme, a co bylo, zůstává už jen vzpomínkou, byť v nadčasovosti ony děje trvají navěky, a jsou stále znovu oživovány proudy nových a nových duší protékajících tím, co považujeme za své individuální ego.

Jde o úvahu na základě existence jednotného unitárního pole vědomí. Jeho rozčlenění (dávající pocit individuální existence, její integrity a kontinua) vyplývá ze smyslového vnímání rozložených sil v dualitě. Sami si tak spoluutváříme čas svého života – své individuální iluzivní snění.

Náš vnější (lineární) pojem času je odvozen z planetárních rytmů Sluneční soustavy, ze společenské situace dané doby, genové predestinace, osobnostních dispozic i zaměření svých zájmů aj. Takto individualizovaně každý po svém prožíváme subjektivně vymezený čas života své osudovosti.

Člověk je prvním vývojovým tvorem, který narozdíl od zvířat má už větší svobodu vědomého rozhodování v čase. Postupně odhaluje iluzivní jevy předmětného světa, který je i není reálný a obsahuje tedy i alternativu osvobození ze smyslových klamů.

…

ÚVAHY 2013/3

Občas se člověk musí cítit jako Sysifos, když na něj po dlouhou dobu stále dokola útočí stejné nežádoucí vlivy. Znamená to, že je něm soustavně přítomná nevědomá příčina těchto jevů, která je znovuvytváří jako strojový generátor a neustále dokola generuje a oživuje tytéž emoční a mentální okruhy.

Přicházet a projevovat se ale mohou jak z vlastního nitra, tak i z okolí, neboť v hlubší rovině mezi nimi není rozdílu. Na psychohrách kolem nás jsou soustavně účastny projekce naše i druhých, a proto je třeba je v sobě dokázat introspektivně odhalovat. Potom je teprve možné měnit jejich příčiny, tj. změnit v promítačce film, čímž následně měníme i obraz na projekční ploše.

…

Přinašeči (mesiáši, avataři, vykupitelé, boží synové) se cyklicky čas od času vrací na Zemi k lidem, obrazně řečeno se v pokoře skrz kosmické dimenze k nim „sklání“, neboť je již vnímají jako součást vlastního vědomí. Mají se však malá lidská já před nimi klanět jako před bohy, nebo je přijímat jako sobě rovné, i když třeba s patřičnou úctou? Veškeré přístupy jsou věcí volby každého z nás. Jako ve veškeré dualitě, platí i zde zlaté pravidlo rovnováhy.

…

Chudáci zvířata, která vzhlížejí k dnešnímu člověku, coby k vyšší, a v jejich očích nutně tedy kultivovanější bytosti. A on se vůči nim i svému vlastnímu živočišnému druhu přitom chová naprosto bezcitně. Takový postoj v nich musí vyvolávat obrovský emoční zmatek, když vidí, jak je jejich úcta a láska k nám – bohům oplácená hrubostí a ponižováním.

…

Jistota, že nadvědomé sféry jsou našemu vědomí blíž, než si vůbec myslíme, je fascinující. Je to i jeden z důvodů proč nelze člověka i přes jím páchané zlo zcela zatracovat. Jak to řekl ten na tom kříži? „Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí.“

Dobro v lidech musí nakonec nutně převážit, protože i omezené ego je nedílnou součástí atmano-brahmického vědomí. Každý úpadek v cyklickém vesmíru je vždy jen dočasný, i když náprava bývá těžká a bolestná.

…

V odstředivém cyklu Vodnáře si bude lidstvo osvojovat vyšší vědomí kontinuity všeho se vším. To však v duálním 2000letém vodnářském působení ještě nebude znamenat dovršení vývoje, přestože u jednotlivců k tomu docházet již může. Z charakteru tohoto znamení si ale už nyní můžeme odvodit důležité směřování pro příštích 6000 let.

19. 7. 2013

…

RŮZNORODOST MÍST

Každá oblast světa má svůj trochu odlišný geomagnetický a geomorfologický charakter, a tedy i vlastní energetickou mikrostrukturu, pokud vnímáme hlubší charakter místa.

Na každé místo na Zemi dopadají nejrůznější typy kosmického záření. Tyto vibrace se prolínají i s dalšími místními vibračními frekvencemi, které pak utvářejí onu pestrou a spolupracující různorodost a různotvarost na základě energetického mixu. Z toho na lokální úrovni nutně vyplývá i originalita forem různorodých charakterů a duševních schémat, než aby se daly plně ovládnout do obecné uniformity jediným stejným sebe pragmatičtějším kolektivním názorovým postojem.

Jinou cestou se tak také ubírá Západ, jinou Východ, Sever či Jih. Na Západě se stmívá na Východě svítá. Dosud to bylo dlouhý čas cyklicky naopak. Nyní se situace obrací, na naší straně světa začíná podvečer, stmívá se a my brzy ulehneme ke „spánku“ odevzdat se snům nevědomí, zatímco Východ teprve vstává.

24. 7. 2013

…

VĚCNÍ PRŮVODCI

Jsme obklopeni, vnořeni, prolnuti světem „kulis“ (příroda, urbanismus, předměty, média…). To v nás vytváří iluze a pocity individualizovaného prostoru, našeho soukromí a nezaměnitelné identity, ztotožnění se s místem a časem. Tyto environmenty jsou s námi na naší cestě skrz časoprostorovou osu jako věrní naši průvodci. Mohou být dokonce učiteli (od pojmu čitelný, počitek), ale i ničiteli (nečitelný, nic) či přímo vězniteli (uzamčeni ve věži). Všechny osobní kulisy, které nás provázejí životem, jsou k nám tak magneticky přichyceny a poutány výboji našich neklidných myšlenek.

14. 9. 2013

…

JÁ BEZ PŘÍVLASTKŮ

J. Zezulka: Vývoj str.11

„…Základní pojem Jsem nebude rušen, ale bude se v pochopení rozšiřovat na vše… a bude se svým Já spojovat se vším.“

Jedná se o opak toho, oč bývá často usilováno v indických ale i křesťanských naukách – o „zbavení se svého ega“. Omezovat své „jsem“ je ale stejné jako omezovat „jsem“ druhých. V obou případech je to spíš destruktivní trend, neboť smyslem není ničení, ale rozšiřování a prohlubování individuality na chápání všeho. Jen tak se dá dostat k nadhledu a pochopit principy Jednoty.

Základ k jejímu pochopení tkví v uvědomění si rozdílu mezi Já bez jakýchkoli přívlastků (božství) a Já spoutaným odlišnostmi charakterů v dualitě (bytosti).

Po lidské duši, která je teprve v polovině svého evolučního vývoje, nelze ještě požadovat vyšší stupně chápání „Já bez přívlastků“, tedy bez individuálního ega. Toto vědomí leží až v nejvyšších fázích bytostného vývoje, kde již zmizelo podvojné myšlení.

Lidskou duši je třeba vnímat komplexně, nacházející se v nekončících proudech protikladů. Důležité ale pro ni je, aby si ve svém každodenním konání soustavně uvědomovala rozdíly mezi pozitivním a negativním způsobem myšlení a jejich pozdějšími důsledky, a tak předešla vytváření si zbytečného utrpení.

…

POUTA EGREGORŮ

Důležitost myšlenkových postojů je větší, než si umíme běžně domyslet. I po smrti a před novým zrodem jsme přitahováni k tomu, co nám bylo v posledním osudu charakterově nejvíce vlastní, k čemu jsme autenticky v životě směřovali, jaké byly naše hodnoty, i jak hluboké vztahy kolem sebe jsme pěstovali.

Další psychický vývoj se v příštím vtěleném životě děje na základě individuální dobrovolnosti, tj. našeho vnitřního souhlasu s tím, co v něm budeme zažívat.

Spojení s určitým egregorem (psychoenergetickou množinou na různých úrovních – rodinných, společenských, státních…) nás chrání a posiluje, ale rovněž i pohlcuje a omezuje silami, které nám různými způsoby brání jej opustit. Záleží na vnitřní síle a opravdovosti každého, jak se s tímto obklopujícím prostředím vyrovnává. To je bez hlubšího přesvědčení velmi těžké, protože jsme k němu podvědomě poutáni nejrůznějšími neuvědomělými vazbami minulosti, o nichž nemáme již ani ponětí.

16. 11. 2013