Úvahy : 2014

VÝZNAM KŘÍŽE

V křesťanské éře se staly duchovními symboly ryba (éra astrologického znamení Ryb) a kříž na památku ukřižování Krista Židy. Kříž však hrál svou roli v již daleko starší symbolice, stejně jako kruh či spirála.

Jeho význam musíme chápat ve zkřížení svislého a vodorovného ramene, tedy vertikálního směřování: horní x dolní, nebeské x světské, duch x hmota, dobro x zlo, kvalita x primitivismus ad., a horizontální linie: svět příčin a následků realizovaný v časové ose do šíře. Střed kříže, kde se tato symbolizující ramena střetají, tvoří nadčasový bod, v němž dochází k integraci protikladů do vyšší dimenze. V křesťanské kultuře charakterizoval hlavně ukřižování Ježíše Krista.

Symbolicky tedy střed ramen kříže značí bránu a průnik k duchovnímu centru = centrálnímu vědomí. V symbolu ukřižování bychom tak mohli vidět i sdělení, že bytost není touto branou vpuštěna, dokud neprojde tělesnou smrtí, či v hermetickém významu duševní transformací (nápravou). Lze v tom spatřovat i další alegorie.

Ve vodnářském biotronickém (léčitelském) znaku J. Zezulky můžeme také vidět základnu kříže, ale je rozvinut o další symbolicko-geometrické prvky. Samotný kříž zde charakterizuje 4 základní tvůrčí síly – živly. Je zde zastoupen rovněž kruh, symbolizující stvořený vesmír či celé Tvůrčí dílo. Uprostřed trojka stýkajících se ramen, která znamenají jednak ducha, hmotu a energii, ale i trojhrannou pyramidu z vrchu či také cestu z duality do jednoty.

…

RELATIVISTICKÉ FILOSOFIE

Dekadence moderní filosofie (popření vyšších sfér a z toho odvozený relativismus) je vyvolávána zatemnělým vědomím 6. čakry – zablokováním intuitivní cesty k podvědomí a nadvědomí a uzavřením do roviny horizontálního jednosměrného pohybu příčin a následků. To se týká hlavně poslední fáze 6000leté dostředivé zemské éry (nejvíc hmotné ze všech 4 silových charakterů). Vodnářská éra odstředivosti dynamizuje duševní pohyb ve všech směrech (podvědomí, nadvědomí, vědomí).

Bytosti této končící éry byly utvářeny převážně vnějšími silami, duchovně ještě slepé a bez pochopení hlubšího smyslu života, úzkostné, pudově animální, materialistické, konzumní. Zemské síly, preferující především hmotný princip a životní styl nahrávaly spíše duším, začínající první lidské zrody na přechodu ze zvířecích bytostí.

…

SMYSL ŽIVOTA BYTOSTI

Skutečný smysl života bytostí nelze pochopit bez souvztažnosti ke struktuře vyššího řádu. Vše ve vesmíru získává svou hodnotu a pozici teprve poměřováním s něčím dalším. Jedná se o proces, cestu přibližování a vztahování se, která má spoustu rovin.

Objektem vztahování může být ale v životě cokoli, ať hmotného, myslitelného vně i vnitřně, pravdivého či vymyšleného, iluzorního, fiktivního. Jde o vytýčení takovéhoto bodu vůči vztahující se osobě, a tím vzniká živá interakce, ať už je jakákoli. Z toho lze vyvodit, že individuální smysl života subjektu je tedy relativní záležitost, disponující ovšem reálnou silou (podepřenou úsilím i vírou), schopnou dynamizovat (uvádět v pohyb) jakoukoli představu, která zpětně dopadá na myšlení druhých.

Z tohoto úhlu lze říct, že vznik vesmíru je rovněž motivován určitou formou boží iluze, neboť dle zákonitostí logiky můžeme vnímat, že v nejvyšší jednotě bez přívlastků se objevilo paradoxně něco jako druhý bod – idea, díky níž byl umožněn vznik „živé duální reality“.

To se tedy dá shrnout tak, že tento prvotní iluzivní protiklad dal vzniknout samotné realitě, pakliže ta je opakem iluze a není tímtéž.

K čemu je to však dobré? Proč potřebuje nekonečná Jednota iluzi rozdělení? Nepodléhá tím pak sama jakémusi ještě skrytějšímu řádu vyšší kategorie, než je ona sama? = Jednoto-dualita obsahující veškeré myslitelné i nemyslitelné možnosti v jednom. Je-li jednota nekonečno = O, je v ní obsažena i možnost existence číselné řady a matematických úkonů s ní.

Jako bytosti jsme duálním produktem v nekonečné jednotě Podstaty. Lze si vytvořit představu genově tvarovaných řetězců (světelných chapadel), obdařených v každém svém bodě přiměřeným vědomím, coby součástí duševního – mentálního pole. Tyto se dále člení až k fyzickým bytostným jednotkám se svými osudovými vztahy. Jsou to živé procesy na základě podstatné inteligence, jež má za cíl vyjádření všech svých nekonečných možností.

Řešení tohoto paradoxu spočívá v pochopení koanu:

Mocnina jednotného Nekonečna na Nekonečno možností = Nekonečno.

…

Strukturu bytostné existence lze vyjádřit také formou mandaly = soustředných kruhů (rovin, polí, dimenzí) ve hmotě (hmotné struktury), v energii (vibrace a kmitočty), v duchu (myšlenkové archetypy).

Tyto se v sobě vzájemně odrážejí a spolupůsobí: ve hmotě je přítomný duch i energie, v energii duch a hmota, v duchu energie a hmota.

Takže, jak bylo výše uvedeno, i představa může zhmotňovat, dynamizovat a uvádět život do pohybu. Vědomá bytost tak může „hýbat s celými světy“.

4. 1. 2014

…

O FIKCI MARNOSTI

Když v průběhu životního dozrávání omezené ego zjišťuje, že vše v životě je neúplné a pomíjivé, a tedy i ono samo jednoho dne zmizí do nenávratna, propadá často pocitu marnosti. Je to dáno zorným úhlem pozorovatele, který však lze změnit. Pokusíme-li se na to podívat z úhlu nekonečné věčnosti, je taková deprese zbytečná, a naopak toto nové poznání je předstupněm mentální svobody a emoční nepřipoutanosti. Dalším procesem transformace přerůstají negativní pocity do pozitivní duševní harmonie.

Myšlenkový i hmotný svět, jak ho chápeme, je určitou hrou mysli (ega), hrou smyslových protikladů, vědomí a nevědomí, konglomerátu pudovosti a metafyzičnosti. Pozitivní vnímání neznamená příklon k jedné straně, nýbrž pochopení dvoupólné komplexnosti bytí, strukturálního vědomí a zbavení se jednoduchosti soudů v této dualitě, neboť jinak bychom museli soudit i Boha za jeho pro nás prozatím nedokončené dílo v čase…

12. 3. 2014

…

PO SMRTI

Individualizovaná bytost se po fyzické smrti odpoutává k vyšším (či hlubším) vrstvám přítomnosti s náročností odpovídající síle připoutanosti k osobnímu rozměru. Ono individualizované vědomí je úměrné důvěře v Boha – Podstatu, tj. kam až jeho strach z „nebytí“ dovolí zajít= z rovin pozemských následků do oblasti duchovních příčin, jejichž světy vnímáme rovněž formou jistých obrazných iluzí.

Dostáváme se tím do prostoru svých rozvinutých duševních kvalit (a chápání dobra x zla) a odsud se pak vracíme opět zpět do nových osudů a nápravných předsevzetí. Svým bytím tak vytváříme určité frekvenční pulsování.

19. 2. 2014

…

ÚVAHY 14/1

Život na této planetě nejvíc ze všeho připomíná puzzle. Je zde nespočet knih i filmů k prožívání a ve všech jsou zachyceny jen útržky, zlomky, části příběhů. Lze je zaznamenávat, prožívat i tvořit, a přitom nad nimi neztrácet celistvý nadhled.

…

Bytost Jednoty si uvědomuje všechny zdánlivě oddělené bytosti jako sebe sama. Její vědomí obsahuje všechny stavy každého z nás.

…

Otevírání „nebeských bran“ se silnými odstředivými paprsky Vodnáře zrychluje a umocňuje.

Multidimenzionální brány v jednotlivých časových cyklech umožňují průnik také adekvátním energiím včetně nadbytostných (multidimenziálních se svým osobitým charakterem).

Tyto „nadbytosti: mohou být archetypální bytosti, v různých náboženstvích pojmenované různě např. jako archandělé či bohové, jindy jen jako „návštěvníci z kosmu“.

…

Z pohledu působení 4 základních živlových sil v dějinách světa byla Egyptská civilizace zformovaná pod vlivem dostředivého hmotného pólu s doplňujícím podvlivem ohně (žáru) 4000 let př.n.l. a spadá do znamení Berana. Je to kombinace sil posilující u lidí fanatické ego, působící v té době na celou planetu. Z toho lze odvodit, že byly značně zvýrazněny i projevy boje či magie.

V této době se dostalo zasvěcené poznání i k Židům.

…

Vodnářský věk může být charakterizován také jako propojování nejrůznějších kosmologických struktur a mnohoúrovňových světů a vyznačuje se pluralitním vnímáním těchto světů, významů, vrstev.

Jinou vlastností je energetické proudění, mísení, pronikání těchto sil do dalších dosud „temných“ prostorů (mrtví vstávají z hrobů) = alegorie znovuzrození a kontinuity, přichází opět to, co bylo již dříve zapomenuto.

27. 2. 2014

…

BYTOSTNÉ HIERARCHIE A CYKLIČNOST

Pro pochopení konkrétního působení kosmické cykličnosti (a jejích živlových vlivů) na periodicitu a specifický charakter jednotlivých dějinných údobí by bylo třeba znát:

1) Množství a trvání jednotlivých tvůrčích cyklů
2) Jejich živlový charakter
3) Časová posloupnost jednotlivých živlových sil

…

Postupná hierarchie bytostí:

1) Viry → rostliny → zvířata → lidé = mnohovrstevnatá vývojová řada, rozrůzněnost forem i vědomí.
2) Lidé → nadlidé → univerzální bytost TD (Átman) = jednota, splývání.

Psychický rozměr nadčlověka se dotýká již uvědomění celkové jednoty veškerého života. Vyšší stav zaujímá bytost Jednoty (Átman) = vše a každý jsem – já sám – a to jak v projevené mnohosti, tak i v čisté jednotě. V jejím vědomí není žádná oddělenost – individualita je jen jedním z možných projevů, podmíněným vibračními vazbami a vztahy.

…

Avatar (mesiáš, přinašeč, syn boží, spasitel, vykupitel atd.) přináší v pravidelných cyklech do přelomových dob pro lidstvo dosud nevědomé obsahy z nadvědomé neduální sféry, obsahující takové pravdy, jaké to dobové vlivy a lidský vývoj umožňují. Tím vytváří předpoklad pro revoluční skoky v dobovém evolučním procesu.

Existuje rčení, že co se stane jednomu, stává se všem (vnitřní sdílení). Pro lidi a nižší bytosti je to odděleno v podvědomí. Naše malá jáství jsou chráněná, izolována, imunizována od velkého dění multikosmu ale jen zdánlivě. Vyšší již nadlidská bytost, která vzala dobrovolně na sebe roli přinašeče, se periodicky vrací do našich dějin (její poměrná část), stejně jako se může vracet člověk (byť nedobrovolně z karmických důvodů) do tělesnosti zvířat. Tzn. že jí je otevřena část nadvědomé mysli, kterou unese vibračně ještě lidské tělo. Od stavu nekonečna je tak oddělená část univerzální mysli jakousi clonou (vibračním filtrem) a rozvíjí tak své působení ve vnější realitě.

Zrody nadlidských bytostí mezi lidstvo tak souvisí s energetickými toky planety. Tyto pak umožňují rozvinutí příslušných bytostných kvalit (energeticko-živlových, magneticko-silových, frekvenčně vibračních polí). Na planetě je jejich nerovnoměrné zastoupení. Tam, kde jsou vhodné silové (geografické i kosmologické) podmínky, které působí i jako brány vyšších světů, a hlavně kde je konceptuální záměr Tvůrce, tam je umožněn i zrod vyspělejších bytostí, které se vracejí pomoci lidstvu v poznání. V lidských dějinách mluvíme o těchto místech se svými obyvatelstvem jako o „vyvolených národech“, které dostaly za úkol rozšířit nové myšlenky i pro ostatní svět.

Analogicky se dají tato místa přirovnat k určitým akupunkturickým bodům v časoprostoru. Podstatné je, že v nich působí vlivy z nejvyšších rovin a z nich se dál šíří a udržuje vědění a kultura dané doby i skrze další následovníky, než dojde opět k další vibrační změně, a pro tento účel se bude nejlépe hodit opět jiné místo, jiný národ. Z těchto zákonitostí lze nejlépe vidět ono vzájemné propojení všeho se vším, v tomto případě „horního a dolního světa“.

22. 3. 2014

…

ENERGETICKÉ VIBRACE

Energetické vibrace mají nejrůznější dopady na biologický život. Některé mu svědčí, jiné naopak. Čím lidstvo ovládá složitější techniku, tím více může samo zasahovat do přírodních frekvencí, a také to hojně dělá, i když zdaleka ještě nechápe všechny dopady. Záleží ale vždy na záměru.

Pozitivní pól lze využívat hlavně k léčení – ke zklidnění, hojení, harmonizaci vlnových délek (mantry OM, chrámové prostory ticha, hudba ad.). I v barevném spektru je prokázaná funkčnost dopadu na organismus. (Rozrušuje žlutá, oranžová a červená, uklidňuje modrá, zelená, fialová. Různé kombinace spektra lze rytmizovat a působit jimi tak na organismus).

Negativní pól: využívání frekvenčního vibrování k nejrůznějším manipulacím a novodobým frekvenčním (silovým) zbraním.

Jde tedy o vědomé zneužití vibračních polí, cílených na zájmové objekty pro narušení jejich přirozeného vlnového pozadí.

…

KARMA

Karmický zákon je zákonem příčiny a následku v duálním vesmíru, vztahující se ke kvalitě našeho vědomého či nevědomého rozhodování v rámci polarity. Je to zrcadlový odraz našeho myšlení a činů, tj. naší duševní vyspělosti. Tento dopad může být v krátkodobém ale i dlouhodobém čase jednoho či více životů. Může být pozitivní (pomocný, podpůrný) i negativní (transformační), a také individuální nebo kolektivní. Kolektivní dopad se týká celých skupin, rodů, národů, ale i celého světa (dle stupně jeho globalizace).

Všechny bytosti vysílají svůj charakter jak ven, tak ho upevňují i dovnitř sebe, a posilují či oslabují tím příslušná magnetickosilová pole, harmonizují či disharmonizují určité vibrace, které je udržují v určitém vlivu.

Někdy trvá i mnoho životů, než bytost dokáže změnit nežádoucí strukturu svého myšlení (fixovanou charakterem, geneticky rodově, kulturním egregorem), než se dokáží natolik změnit (transformovat), že se vymaní ze silových pout pro sebe nežádoucího či pro ostatní destruktivního směřování. Mohlo by to trochu připomínat mouchu uvízlou v lepkavé pavučině.

Karma nás učí tak, že bytost se doslova ocitá „v kůži druhých“, k nimž směřovaly naše dřívější myšlenky a činy, a staví nás do situací, které jsme tak sami pomáhali vytvářet (např. z role agresorů nás přenese v rámci protikladů do pocitů našich obětí). To se opakuje, dokud nedojde k určitému pochopení, změně a vyrovnání. Takto je možné být zacyklen v této konkrétní „hře“ i po dlouhou dobu.

Svým myšlenkovým a skutkovým spolupůsobením vytváříme v kolektivním silovém poli svou subjektivní rovinu příčin a následků, svou „mikrofrekvencí“, ovlivňující celkový osud. To nás ladí k obdobným vlnovým délkám druhých a vzniká nesčetné množství vzájemných emocionálních vazeb. Tím se na těchto mentálních vlnách přenášíme do dalších inkarnačních kvalit.

Příští osudy tak mohou s naším základním silovým charakterem víceméně korespondovat, nebo také ne, a dle toho získáváme i celkové životní naladění. V případě vzájemné asynchronicity v nás negativní prostředí posiluje ještě více záporné kvality, tj. dostáváme se do stále těžších osudů, kdy i návrat je pak mnohem neschůdnější a bolestivější. V případě kladného prostředí (lehčí karma) je umožněno měnit své postoje bez většího utrpení či jeho úplné absence.

O karmě mimochodem napovídají i lidová rčení: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim“, Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“ či „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ a najde se i mnoho dalších.

Z tohoto pohledu je každý náš skutek nesmírně důležitý i v další vývojové cestě, a nestojí tedy za to hnát se přes mrtvoly za dočasnými výhodami, které nám osudově nepatří. Vše je později draze zaplaceno.

29. 3. 2014

…

SÍLY ODSTŘEDIVOSTI

Odstředivost znamená odpoutanost, rozpouštění, odpuštění, uvolnění, plynutí kauzálních (provázaných, příčinných) energií, analogie výdechu.

Na přechodu doby dostředivé (E) k odstředivé (I) proudem nových myšlenkových vlivů máme při troše přemýšlení šanci zbavit se maxima pout a omezení z minulých těžkých dob uzavřenosti a pasivity vědomějším domýšlením svých skutků a jejich souvislostí.

Síly dostředivosti x odstředivosti se týkají celé lidské kultury i jejích jednotlivých epoch, proto lze i mnohé z nich dodatečně lépe pochopit v jejich snažení. Dnes to můžeme dobře pozorovat např. na ideologickém soupeření dravého kapitalismu versus sociální společnosti.

V Apokalypse sv. Jana by samotný princip dostředivosti mohl být symbolizován onou totalitní rohatou ŠELMOU, která má být na konci starého věku definitivně poražená odstředivou silou. Jejími průvodci jsou 4 JEZDCI. Snad je lze vztáhnout i na ničení životního prostředí planety psychologicky, biologicky, chemicky a fyzikálně.

Z proroctví také víme že tato šelma bude sic poražena, ale nakrátko zase povstane, než padne definitivně. Mnoho autorů hovoří o tom, že se jedná o symbol komunismu, ale stejně tak, ne-li mnohem víc, se přirovnání hodí k technokratickému kapitalistickému systému.

24. 4. 2014

…

KREATIVISMUS A EVOLUCIONISMUS

Axiomy (základní pravdy):

· Vše je teď
· Čas je iluze
· Vše je již hotové

Všechny bytosti ve vesmíru podléhají evolučnímu vývoji, ačkoli je vše již hotové. Týká se to i našich vnitřních bytostí, kdy život té nižší je např. jen jedním dnem té vyšší a obdobně je to s ještě vyšší a další, které dohromady vytvářejí vnořené časové okruhy, ačkoli jsou stále vnořeny v TEĎ, ve věčné přítomnosti i se všemi časovými vrstvami a rytmy.

…

Kreativisté a evolucionisté se proti sobě dlouhodobě vymezují svými teoriemi vzniku kosmu. Z vyššího hlediska jednoty protikladů je takové dělení iluzorní. Z tohoto pohledu je vše již konceptuálně hotové. Hotová jsou tedy i procesy proměny a transformace. Evoluce se pak odehrává jen v rozšiřování vědomí, a tím i přináležejících hmotných těl. Rostlinné, hmyzí, zvířecí i božské základní „JÁ JSEM“ je totožné, pouze v jiném odvozeném stupni provedení a úplnosti vědomí.

…

Rychlost a kvalita evolučních procesů je odvislá od panujících silových základních vlivů (T4). Momentálně brání „kvantovému“ skoku ve vědomí lidí dostředivost myšlení, a tím i zakalené poznání kosmických zákonů (člověk si myslí, že musí bojovat o život a obživu s druhými bytostmi planety). Z toho pramení i jeho strach o existenci (1. čakra) a vymýšlí i ty nejbizarnější technologické postupy svého zabezpečení. Tyto však vlivově poškozují celé životní prostředí a vrhají lidstvo do ještě větší izolovanosti od ostatního celku. Nicméně technika se tak stala nejvyšším „transcendentním“ náboženstvím současné doby.

…

KOMUNISMUS A POZITIVISMUS

Komunistická idea je utopická materialistická vize vrcholného stavu lidské společnosti. Jedná se o systém, vyplynuvší z tzv. pozitivistické filosofie 19. století, která věřila, že lidstvo se ubírá permanentně cestou rozumového pragmatismu a vědeckého poznání ke stále vyšším cílům, odsuzuje metafyziku, nebere v úvahu cykličnost veškerých procesů s plusovým i mínusovým pulzováním. Jedná se o představu cílového a již neměnného uspořádání společnosti, tzn. dokonalého systému, k němuž není alternativy.

Nepočítá se ani s rozdílností povah, odlišnou vyspělostí skupin i jednotlivců, ani jinými úhly náhledu na realitu. Všichni dle toho jsme stejně myslící homogenní masa. Vše se tedy odvozuje jen od zájmů celé společnosti a jakákoli individuální dědičná odlišnost či anomálie je na překážku.

Vyplývají z toho snahy o všemožnou nivelizaci lidských povah do jejich průměrnosti. Vše tedy vede k domněnce, že negativní společenskopolitické proudy 20. století byly ovlivněny, ne-li přímo řízeny touto v důsledku autoritářkou koncepcí. Obdobně, i když z jiného úhlu, se to má s její věrnou družkou: ideologií kapitalistickou.

Naproti tomu duchovně rozvinutá sociální společnost nového věku bude prosazovat vzájemný respekt k jedinečnosti, individuálnosti i odlišnosti povah a bytostných druhů při zachování nejvyšších humánních hodnot. Taková společnost je však rovněž i chaotičtější ve svém uspořádání, než je dnešní komerční globalismus. Pro změnu zde bude v budoucnu hrozit i množství extrémních výstřelků a směrů, které mohou narušovat vzájemné soužití svou nepřizpůsobivostí. Nelze tedy realizovat přicházející ideje vodnářské doby v charakteru dnešní přehuštěné technocivilizace, neboť dojde k naprosté změně sociálního uspořádání lidstva, než jak ho známe dnes.

Nicméně všechny ideologie jsou jen víceméně racionálními či neracionálními systémy, v nichž mohou bytosti prožívat určitý jim adekvátní druh osobního poznání a zkušenosti a rodí se do nich bytosti, které těmto systémům i ve svém mentálním založení až na pár výjimek odpovídají

25. 4. 2014

…

CHARAKTER VODNÁŘSKÉHO MYŠLENÍ

→ Rozšiřování poznání celkové struktury Bytí
→ Služba posvátnému životu všech vtělených bytostí. Předpokladem je ale změna paradigmatu z materiálně dostředivého k nadčasovému smyslu života (osudy jsou v nadčasí již hotové, skládají se však z množství vrstev, v nichž se duše svým průchodem vyvíjejí).
→ Opak dostředivé doby – ne již slepá víra, vnucování, násilí, ale respekt ke svobodnému myšlení.
→ Pochopení času ve smyslu komplexní mnohovrstevnaté struktury, kdy v nejvyšším patře ducha již vše v principu existuje a jen pro nás tímto procházejícími existuje čas: minulost, přítomnost, budoucnost s jeho fyzickými formami.

Pokračujícími vibracemi nové doby budeme ke všemu plynule přivedeni, je však na našich schopnostech vnorů, jaké její vrstvy sami oživíme svou energií. Znamená to, že ideje k nám budou postupně přicházet jak zvenčí, tak i zevnitř, a je jen otázkou, jak bolestivé bude rozptylování a odstraňování starých přežilých struktur minulých dostředivě společenských dob (na všech úrovních – v myšlení i genetice).

…

Vnímání chaosu: je záležitostí pozorovatele, kterému chybí dostačující vhled do procesuální struktury.

4. 5. 2014

…

K ČASOVOSTI

Vše ve vesmíru se ve svých procesech spirálovitě stáčí do kruhu, čímž se utváří vědomí jejich společné jednoty, tedy i charakter času lze takto vnímat.

Vše, co ze sebe tedy vysíláme do vnějšího prostředí, se po nějaké době vrací jak bumerang zpět k nám (karma) a jednoho krásného dne nás tak i zezadu doběhne. Je tedy jen na nás, jestli chceme mít v zádech dobrý vítr, či pustošící tornádo.

Na časovou osu osudu (osa = osud) lze tedy nahlížet z nejrůznějších stran. V každé chvíli aktivujeme nevyřešené konflikty minulosti (minulé miny položené do cesty sami sobě), které určují charakter naší cesty z minula do budoucna. Jejich řešením či neřešením současně určujeme i intenzitu budoucí karmy či integritu sama sebe skrze zažívané a strávené zkušenosti v komplexu svých životů.

Celý multidimenziální vesmír je tak v permanentním vývoji a současně i stále hotový, neboť je strukturalizován různými energetickými frekvencemi v různých svých vrstvách. Znamená to také, že je v těchto vrstvách každý okamžik soustavně frekvenčně cyklicky oživován spirituálními energetickými proudy, takže tyto duševní vrstvy soustavně trvají, i když je naše vědomí již v čase o kus dál. Výsledkem poznání je pak univerzální vědomá láska, do té doby jsou to spíše emoce a touhy. Skutečná láska je čiré vědomí.

6. 5. 2014

…

ROZENÍ

Výsek z osudové osy si lze obrazně představit jako notovou osnovu, kdy se bytost (coby nota), přicházející z „abstraktního bezčasí“ ve 4D, vrací inkarnací zpět do materiálního světa 3D s jistými sklony (vazbami v silovém poli) a dle svého charakteru se tak na ní může zrodit v její různé „tónové“ výšce (čím kvalitnější tím výš).

Duše bytosti, která takto vstoupila do hmotného těla, získala tím i svou osobní osudovost, ve které se začnou spirálovitě „rozbalovat“ a do dějů vizualizovat charakterové obaly a nánosy psychických vrstev podobně, jako když vyklíčí semínko ze země.

…

OSUDOVOST X SVOBODA BYTOSTÍ

Ve 3D prostředí jsme obklopení determinacemi (omezeností tvořenou konkrétní realitou) ze všech stran. I když je VŠE již stvořeno v latentní formě v plné dokonalosti, dynamiku oživení a prožitku do této koncepce vkládáme my sami svým reálným postavením v životě. Prožitek je pak projevem časového rozměru na smysly a duši, ležícímu mezi dvěma událostmi. Ve vyšším nadbytostném stavu časový prožitek chybí, je zde vnímání čehokoli přímo.

…

BYTOSTI LZE NALÉZT NA NEJRŮZNĚJŠÍCH ÚROVNÍCH VĚDOMÍ:

Planetární
Astrální
Éterické
Galaktické
Megagalaktické
Interdimenziální
Megadimenziální
Archandělské
Energetické
Živlové
Archetypální
Nejvyšší bytost Tvůrčího díla

…

Tvůrčí Dílo (TD) = celokosmická (definitivní) stvořená bytost jednoty (Átman), stojící však ještě v dualitě k Podstatě (Bráhma), z níž jako odraz vše vzešlo. Snad ji lze částečně charakterizovat tak, že je to bytost vnitro-dynamická s časy a prostory všeho a všude; sebepoznávající se, v konečném stádiu zjišťující, že je samotnou Podstatou, a jejíž fiktivní existence vznikla coby fáze vdechu a výdechu Podstaty ve svém absolutnu.

Bytosti čistého rácia – jsou bytosti deformované, oddělené od zdroje vyššího poznání, které je vždy vyvážené i citovou reflexí a intuicí, jako dvěma póly téhož poznávacího principu. Jsou pak chladné, kalkulující a k sobě dostředivé, uvězněné v adekvátním sítu bez emocí = démonické.

Bytosti emocionální – dynamické, často neptunské (iluze), některé jako sopky a plné emočních zvratů.

…

Vodnářské školství: Návrat k učení univerzální vědy (panvědy), obsahující všechny obory a odvětví hmoty i ducha v jednotném celku s poznaným kosmickým řádem TD. Měla by to být výuka dětí k celostnímu univerzálnímu vnímání.

…

Surrealistickou absurditu bychom mohli nalézt v polaritě dvou základních pojmů: nic x stvoření – samo o sobě působí obé jako stejná hodnota = absurdita. Z bytostného pohledu lze tak vývoj vidět i jako rovinu poznávání velké absurdity (nereálna) až do samého konce.

20. 5. 2014

…

SOUCÍTĚNÍ S DRUHÝMI BYTOSTMI

Často mívám soucit s náhodným hmyzem v místnosti, který se snaží dostat zoufale ven z uzavřeného prostoru přes čiré sklo zavřeného okna, což je dokonalá past na jeho smysly. Obyčejně hyne v marném boji o svobodu, kdy se hlavičkou nárazy o sklo postupně utluče (mouchy), přičemž je často hned vedle okenice otevřená. V jeho vyhroceně zaujatém boji o svobodu to jsou však vzdálené alternativní obzory, přičemž uvažuje správně, že pro své vysvobození musí letět za „světlem“.

Obdobně je to i s hmyzem, plazícím se po rozežhaveném chodníku plném lidí, přitom o metr dál je velký travnatý park. Hyne upálen, udupán. Jiný se v radostném svobodném rozletu v příštím okamžiku rozplácne o karoserii proti němu jedoucího auta.

Těch pastí je spousta. Jaká je asi sebereflexe a poučení těchto minibytůstek?

…

Vše ve vesmíru se odehrává nyní v nadbytostném čase (čas je jen záležitost iluzivně stvořených prostorů). V tomtéž okamžiku je zrození, plynutí času i smrt. Je v něm zahrnuto vše, tedy i bytostné utrpení při průchodu dualitou. Soucit s druhými bytostmi pak nabývá celokosmických rozměrů, neboť v jejich bolesti jsou zahrnuty bolesti celého vesmíru. Takové zjištění vyvádí zralejší bytosti z pasivní lhostejnosti a nutí je pomáhat i těm méně vyspělým k dosažení vyšší úrovně.

…

Skutečný soucit je tedy spolusdílením emocí, je duchovní láskou, vědomím sounáležitosti, pochopením jednoty všeho, a tento autentický okamžik přítomnosti tudíž sdílíme s bytostmi všech úrovní od prvního prvoka po nejvyšší bytost TD.

Vesmír tedy vzniká i zaniká v jediném okamžiku věčného bezčasí, nelze tedy o vzniku a zániku v podstatě vlastně ani hovořit. Nelze definovat délku trvání věčných okamžiků – je rovněž věčná. Je možné jen vzdáleně opisovat tyto stavy jako např. nekonečné trvání i netrvání, jiskření, bod i bezbodí, dokonalé i nic v jediném.

Ale odpověď na mou otázku z dětství: Co je to ve skutečnosti Bůh, tvůrce všeho, jak, v čem a proč může vůbec existovat, to stejně stále nedává.

30. 5. 2014

…

TVOŘIVOST

Vnitřní tvořivost nám může pomáhat ke spojení se svým vyšším levelem: „Tvořím skrz svoji hmotnou bytost, přenáším vibrační kvalitu duše do vnějšího prostředí“.

Pokud tedy mluvíme o nějakém poslání umělců, ale nejen jich, pak jejich úkolem je udržovat vnitřní spojení s vyššími světy, a tyto ideje se pokoušet vnášet do hmotné roviny i pro ostatní, kteří takovou schopnost nemají. Tzn., že bez vlastních autentických zážitků to není téměř možné. I proto je nuceno mnoho umělců živořit na okraji společnosti, což jim paradoxně pomáhá otevřít svou duši světu.

…

VÝVOJOVÁ CHYBA?

V určité historické době nastala vývojová chyba ve směřování lidské rasy. Člověk se začal oddělovat od ostatní přírody, začal konzumovat druhé tvory, a hnán nejrůznějšími strachy, začal dobývat i jejich prostor, aby si na něm vybudoval podmínky, které vyhovují především jemu. Konflikty polarit řešil bojem. Možná se dají vystopovat příčiny až někam k ledovým dobám a následnému zvýšení sopečných aktivit v dobách tání, ke gigantickým potopám na přelomech protichůdných cyklických věků.

Můžeme se jen domýšlet, zda se jedná o nezrušitelný přírodní zákon „úklidu“ vždy před počátkem nové éry, nebo se jedná jen o úpadek, způsobený lidmi. Nejspíše jsou ale všechny možné příčiny nerozdělitelně propojené, neboť jak víme, vše vibračně souvisí a je synchronizováno se vším. Pokud je laťka planetárních kvalit už hodně dole, nastávají katastrofické scénáře.

Podle J. Zezulky by byl mnohem přirozenější vývoj pro náš lidský druh, mít coby člověk stále ještě srst k termoregulaci a živit se rostlinnou stravou.

5. 8. 2014

…

KARMICKÉ ÚČTY

Na přechodech dob jsou údobí jistého karmického účtování, které uzavírá vše staré, aby neškodilo růstu novému věku.

Bytosti, které jsou v těchto nejistých časech zrozeny, tam nejsou ale náhodně, svým předchozím myšlením a skutky byly do těchto dob zákonitě přivedeny a mají tak přidělený pracovní úkol pro svou duši. Vrací nás to tak zpět i k tomu, od čeho jsme v hrůze kdysi možná utekli – Uroboros.

Každá myšlenka, tíhnutí i čin zůstávají soustavně vetknuty v matrici kosmické paměti, tvoříce originální mandaly z vibrací navzájem provázanými celými rodově genetickými řetězci.

19. 11. 2014

…

OBDOBÍ TRANSFORMACE

„Dostat se kupředu znamená dostat se hlouběji ke své duši.“

V dnešní době je velmi těžké ba skoro nemožné hledat oporu v jistotách ve vnějším světě. Vnějšek se divoce transformuje. Vzniká pocit absence jakéhokoli duchovnějšího řádu i u těch, kteří to mají v popisu práce, neboť mnohokrát už selhali. Směřování k duchovnímu zázemí je přitom lidská potřeba, a možná lze dokonce říct, že přímo pud.

Období transformace vědomí je provázené většinou karmickými událostmi. Je to střet mezi starými a novými duchovními hodnotami, doba změny jejich psychoenergetických vibračních kódů pro uvedení do rovnováhy s nově nastupujícími frekvencemi. Přitom vždy dochází i k emočně psychické očistě na všech úrovních.

Nejlepší pomoci světu by dnes mělo být odhalování dosud skrytého. Skryté je přitom téměř vše od zákulisních mocenských manipulací až po různé duchovní stupně zasvěcení, ale především to je pochopení role vlastního vědomí a vědomější práce s ním. Osobní aktivitou lze mnohé z minulých pout překonat.

V období transformace (permanentní revoluce) je pozitivním faktorem osobní tvořivost na nejrůznějších úrovních od běžných činností po vysoce intelektuální, protože skrze ni je člověk nejvíce duševně autentický a svůj. Bez vnitřní autenticity se nejedná ani o skutečnou transformaci duše, ale jen o egoistické přizpůsobení požadovaným normám, diktovaným vnějšími autoritami.

Není třeba hned rušit dosavadní cesty, ale zastavit se u nich a přemýšlet, jestli nás vedou skutečně tam, kam bychom chtěli dojít.

…

Zablokované energie v člověku špatnými návyky a směřováním, tj. zatarasené průchody jednotlivými úrovněmi čakrového systému, vedou k těžkým duševním i tělesným chorobám.

Tyto duševní a tělesné bloky s dopadem na celé skupiny vznikají i společensky nejrůznějšími nesmyslnými zvyky a pravidly, restrikcemi, příkazy, zákazy, nedomyšlenými zákony, tj. omezováním individuální svobody, potlačováním „nehodících se“ názorů atd. Stejně tak ale i extrémní rozpínavostí lidského ega. Léčí rovnováha, udržování duševní harmonie ve vyvažování protikladů kyvadla dějin

…

Démoničnost systémů spočívá v odmítání diskuzí mezi protikladnými idejemi.

…

Sebecenzurou vůči systému vraždíme svou jedinečnost a kreativitu.

…

I chaos je jen iluze ve vnímání nezaujatého pozorovatele.

6. 12. 2014