Úvahy : 2017
PROŽITEK MATRIXU
Na osudový matrix lze nahlížet jako na formu – herní hřiště (fyzické, psychické, energetické, symbolické, mystické aj.), stvořené duální povahou světa. Čili světa protikladů, duality, vytvořené charakterem silových polí, které tyto jeho hry dynamicky podněcují. Pod pojmem hra jsou samozřejmě myšleny všechny procesy a děje ve vesmíru.
Z našeho úhlu pohledu jsme vnořeni v prostoru neustále se měnícího kontinuálního dění, kdežto z pohledu komplexní nadčasové jednoty jsou tyto děje soustavně staticky přítomné. Dynamiku děje do toho vkládá jen procházející a prožívající bytostné já, jeho vědomí, pozorovatel i aktér v jedné osobě, autenticky vnímající skladbu sil přímo na sobě.
1. 1. 2017
…
DVĚ NEKONEČNA?
Vesmír je postupně sekularizován (konceptuálně projektován) z nejvyšší Jednoty, která se dělí a odráží do stále nových dimenzí, a v každé nové entitě jsoucna je zachováno původní jádro komplexnosti. Je pouze specifikováno na konkrétní situaci (silové zrcadlení). Už zde nemáme jen absolutní nekonečno, ale i nekonečno ve svých stvořených variantách světů, přestože z pohledu této věčnosti je jakékoli dělení jen iluzorní.
7. 1. 2017
…
PROTIKLADY
Protikladnost je projevem struktury jednotného bytí v časovosti (viz dualita x stvoření). Tzn. že, každý čin či myšlenka automaticky oživuje i svůj protipól. Rovnováhu mezi oběma lze zajistit jen pochopením, že jsou součástí téhož problému, jednoho celku, téhož egregoru. Nerovnovážný stav se projevuje nevědomými neřízenými tlaky od mentálních po fyzické síly.
Protikladnost událostí na časově osudových osách umožňuje vracet a oživovat činy z minulosti (jejich následky, námi vytvořené vlivy), neboť jsme uzavřeni ve stále týž charakterových egregorech, do nichž svým myšlením zapadáme.
Síla těchto karmických dopadů se rovná intenzitě vyvolaných příčin, odpovídá úrovni poměru mezi vědomím a nevědomím, jejich souladu či nesouladu. Ty se pak přenášejí kvantově do bytostných genů a projevují se i v časoprostorové osudové linii.
Člověku jakožto první bytosti ve vývojové řadě na zemi je umožněno aktivně spoluvytvářet svůj svět. Bohužel zatím uvažuje jako dítě a své ambice staví na utrpení ostatních „nižších“ bytostí. To je ale i jeho prokletím v kolobězích životů, které si tím nesmyslně prodlužuje. Vše, co je postaveno proti životu má i své bolestivé karmické následky.
Teprve změnou paradigmatu (úhlu a roviny náhledu) od zneužívání ke spolupráci, tj. pochopením, že i ostatní vývojové druhy jsou naší integrální součástí, může vzniknout harmoničtější a spirituálnější typ civilizace. Mám ale obavy, že toho vývojově podmíněná bytost „člověk“, plácající se ve svých protikladech, ještě není schopna. Snad teprve až se sem začne rodit jeho vyšší evoluční fáze „nadčlověka“, bude se již více pohybovat také v jemnohmotnějších úrovních a postupně překračovat pozemský prostor planety. Dosud je člověk jen bytostí rozporuplné země.
Dle zákona protikladů vzniklého z nekonečna se dosud časově neprojevená budoucnost planety vždy zhmotní alespoň jedním přítomným prvkem této budoucnosti, výjimečným malým zrnkem, které se ale postupně rozrůstá již dnes (viz. znak duality: Jin – Jang) Takto bývá obsažená budoucnost v minulosti a minulost v budoucnosti.
22. 2. 2017
…
ÚVAHY 2017/1
Koan: Vymysli, co není.
To, co na nás útočí (např. mentální žádosti, představy, obsese, neurózy, choroby atd.) zevnitř, jsou nevyřešené problémy z minulých časů. Nyní pro ně nastala vhodná chvíle, aby na nás mohly dopadnout. To je karma čili Zezulkův Zákon odrazu.
…
Základem veškerých procesů duality jsou sítě silokřivek kolem magnetických center (každý bod má své silové pole, každý bod mikro či makrovesmíru je přitom nekonečný).
…
Smysl života je ve vnitřní transformaci, přestože pro většinu lidstva neuvědomělý. Po animálních životech plných ochutnávání a postupně rozvíjeného chápání se vývojová bytost stává člověkem a začíná se pozvolna pozvedávat nad hmotný charakter světa.
…
Projevem 4 hlavních sil se tvoří a formují všechny sféry kosmu: makro – mikro, objekt – subjekt, tedy vytváří se duální systém jejich stavby. Půjdeme-li dál, tam je již objekt subjektem, neboť v nejvnitřnější rovině není dělení, je pouze „Jsem Vše, co je i není“ (slovy J.Z.). To, co považujeme za objektivitu je tedy závislé jen na našem postupném smyslovém vnímání skutečnosti v čase, a je to tedy silně omezený výsek celku.
Konflikt objekt x subjekt vzniká z důvodu, že svou myslí se nacházíme rozpolceni v dualitě a vnímáme se být protikladem vůči jednotné podstatě, což naznačuje, že se vývojově nacházíme teprve v půli cesty.
…
Jako bytosti vnímáme projekce vyšších idejí do stvořeného kosmu jako smyslové formy, nikoli už z hlediska obsahu, tj. významu či smyslu tohoto dění. Toho se lze domýšlet jen skrze naši mentální složku. Z tohoto vyššího hlediska je každá forma iluzivní, neboť je teprve v procesu, je relativní a není tedy úplná. To se ale týká i námi chápaného obsahu.
Je proto třeba pochopit, že každá konkrétně vnímaná forma je v podstatě iluzivním tvarem. Je třeba se vnořit do obsahu a v něm hledat hlubší já.
…
Mezi naším světem a nejvyšší Moudrostí, kde se nachází také pochopení “Já Jsem Ty nezrozený“, leží ještě propast času, tedy cesta (protože čas je cesta) a poznání mnoha úhlů pohledů.
Individuálními cestami „svými“ osudy hledáme složitě nejvyšší ideu, řešení přitom leží přímo v nás, a proto musíme otočit zrak k sobě (jako když detektiv při sledování stop vraha dochází k poznání, že jím byl on sám a od tohoto skutku ho dělí jen propast nevědomé mysli).
…
Pohybujeme se stejně jako čas, který bez vnímatelů není. Jsme takto unášeni magnetismem silových polí, ačkoli si myslíme, že je to naše vůle, přitom jsme taženi božím dechem.
…
Ikaros fascinován svým transcendentálním letem stoupal stále výš svým spalujícím chtěním, svou vůlí, která čerpala sílu z centra vyšších energií. A v jednu chvíli již nebyl s to ustát jejich intenzitu, která mu pozvolna pálila křídla touhy a on v krkolomném pádu roztříštil se zpátky o zem.
Je to alegorie k osobní vůli, přirovnání k egoistickému chtění, jeho pýše, která musela tudíž zemřít.
23. 3. - 2. 4. 2017
…
ÚVAHY 2017/2
Prošli jsme životy víry, poznávání, deziluzí i pádů, zpochybnění absolutních i relativních hodnot a jistot, smyslovosti, pomíjivosti, tápání, nové naděje a víry v pravdy boží, odhalení dalších iluzí a klamů reality. To je cesta soustavných změn, permanentní (r)evoluce, to je duchovní transformace. Otázka zní: Co je pevného?
…
Dnes svět usiluje o hmotný ráj. Je to touha jednostranné mysli po uskutečnění své představy blaha. Takto jsme došli až do fáze zrobotizování veškerého života. Stalo se z něj strojově sériové chrlení zmaterializovaných přání do nejabsurdnějších forem.
…
Všechny špatnosti a hříchy vycházejí časem na povrch, aby svou hru dohrály až k hořkým koncům. Jednou bude posvíceno na temnotu této doby na jevišti světa přímo před publikem, a ti, co toto vytvářeli, ocitnou se na něm nazí (vnitřně). Teprve potom snad případné publikum pochopí, za kým a jakými ideály celou dobu kráčelo.
4. 5. 2017
…
MULTIKULTURA
Multikultura s chaotickým mícháním kultur a ras je dítětem a produktem technokratické globalizace. Je to rovněž jeden z nástrojů dobývání nových teritorií, ať už kvůli surovinám, levné pracovní síle, ale hlavně z důvodů světové moci. Její podstatou je tudíž soustavná expanze.
Vše ve vesmíru se cyklicky opakuje, tedy i tento globalizační fenomén je cyklickým jevem a v dějinách se objeví vždy, když je dosaženo kritické kulturní hranice. Můžeme ale vidět dva typy expanzí dle jejich přínosu a kvality: vzestupnou a sestupnou.
Expandující či migrující entity přinášejí s sebou buď vyšší kulturu nebo naopak její degradaci (viz odkazy ke konci starého Říma či Sumeru). Na Pyrenejský poloostrov do Španělska ve své době přinesli vyšší vzdělanost nájezdní Arabové. Tato vzdělanost však nebyla od nich, ale přejata ještě od Peršanů a dalších, které oni převálcovali. V okamžiku, kdy na novém území Andalusie začali jejich zastupitelé upevňovat svou moc, začali ve jménu islámu potlačovat dokonce i vlastní učence, neboť v jejich představách tím „rozmělňovali“ moc Alláha. Toto muselo nutně vyvolat protiakci katolických králů. Každá jednostrannost totiž aktivuje také prioritní kosmický zákon = zákon protikladů. Když jedna strana začíná dominantně vítězit a hrozí, že zničí druhou, vyvolá to protikladnou sílu (viz znak Jin-Jang), neboť základem kosmu je jeho rovnováha. To se bude týkat i současné multikulti ideologie, která se jednostranně snaží pohltit celý svět.
Dokud migrují jen jednotlivci a menší skupiny, může to být obohacením a rozšířením obzorů pro obě strany. Pohnou-li se však celá seskupení a národy, které si s sebou automaticky přinášejí i svou konfliktní historii a dědictví, své geny a svoji nevyřešenou karmu, začnou tyto své hodnotové tradice nárokovat i na nových územích, čímž nastává konflikt kultur.
Jedná se o stále týž opakující se archetyp promítaný do dějin. Ať se jedná o expanzi bílých evropských dobyvatelů do Ameriky či Arabů a Afričanů do Evropy, takové mísení se nikdy neobejde bez násilí a utrpení. Rozebíhá se nové kolo boje o moc, tj. oživuje se a posiluje antagonismus 3. čakry a na nějakou dobu jde kvalita života do kytek, než začne později docházet k jakési nové rovnováze.
Ve škole jsme se kdysi učili, že slovanské kmeny, migrující v 5. století na západ do keltských krajin, se zde mírumilovně mísili s původním obyvatelstvem. Pokud by to byla i pravda, pak je třeba si uvědomit, že tato území byla 2x po sobě převálcovaná útoky germánských kmenů (v 1. stol. př. n. l a v 1. stol. n. l.), takže zde zbylo zdecimované prořídlé obyvatelstvo, které se ani nemělo sílu bránit novým osadníkům. Stále se však jednalo o kultury s obdobnou náboženskou vizí a systémem.
Islám se od ostatních náboženství liší hlavně svou nesnášenlivostí k jiné víře, přestože je to náboženství na „nejpokleslejším“ stupni vývojové větve dostředivé doby anebo právě proto.
Pokud bychom použili alegorii kultivované zahrady, nemůžeme ve stejné půdě pěstovat pouštní a vodomilné kytky společně. Jeden z druhů pro nevhodné životní podmínky musí ustoupit, a sice ten slabší, méně adaptabilní. Momentálně se jeví, že na odpis je svět bílé rasy, čemuž dopomáhá i současné úsilí mocenských elit či diskutovaná změna klimatu.
…
ÚVAHY 2017/3
Sestupné a vzestupné cyklické doby (poznání) připomínají ve svém dechovém pulsování vějíř, který je chvíli roztažený (odstředivý výdech) a chvíli stažený (dostředivý nádech). V současné chvíli se začíná vějíř opět pomalu rozevírat, a s tím i naděje na lepší časy.
…
V jisté fázi převtělování člověk dochází k překonání 3D reality = rozpoznání její iluze, duálnímu klamu fyzikálního světa. Přichází poznání, že smysl a příčiny je třeba hledat v mentální oblasti, a tak přechází od ztotožňování s bytostným já pozvolně k nebytostnému Já.
…
Indická filosofie: svět je Mája, kterou je z důvodu vstupu do nirvanické jednoty třeba vědomím překonat.
Židovská filosofie: zabývá se spíš přívlastky bytí, vlastnostmi ve vztahu k hmotné realitě: svět je dobrý (přívlastek) a tudíž z toho pro mě vyplývá takováto výhoda
…
Toto kvalitou odpovídá sestupné dějinné větvi (ztráta spojení se zdrojem přímého poznání) a je to hlavní postoj k existenci jako takové. Člověk se čím dál víc ztotožňuje s pozemským egem a vnímá tak především předmětnost světa (jeho dostředivost), nikoli smysl.
Odraz božství do kvantitativního rozčlenění stvořeného univerza je přenášen silovým polem hlavních 4 sil. Silová pole pak vznikají i u oddělených zhmotnělých odrazů jednotlivých idejí či objektů, nebo lépe: silové pole svým členěním vytváří další silové entity (vesmíry, ideje…).
…
Ideologie je záležitostí 3. mocenské čakry = zúžený pohled na svět skrz jednostranně pojímanou dualitu = ideově vytýčený bod, který „zahýbe dějinami“ a kola karmy se roztáčí.
…
Bůh = Podstata, nezná soud a hodnocení, ty patří až nižším procesům nevědomí. Nejvyšší vědomí je bez protikladů a hranic, nedělí na vyšší a nižší, to je až produkt posudků a soudů omezeného vědomí.
Náš intelekt je tak plod duality, která z hlediska vnitřní podstaty je klamná, umožňuje však změny náhledu (paradigmatu), posunutí optiky úhlu pohledu, čímž se zdokonaluje.
V určité fázi duchovní cesty přichází pochopení, že předmětný svět, jak ho známe, dotváří naše mysl založená na smyslovém vnímání. Dokud jej chápeme jako svatou nedotknutelnost, podléháme zákonu příčin a následků = karmy, a jsme tak uzavřeni v příčinném kruhu přerozování.
…
Ego plodí také strach a ten zpětně spoluutváří ego. Příčina by se dala najít v hrůze z nebytí, tedy ve ztotožnění s konkrétní smrtelnou bytostí. Rostliny toto ztotožnění nemají ještě plně vyvinuté, takže jednotlivá jejich já jsou ještě v hlíně hluboce propojena v jakési pasivní jednotě, i když také ne zcela.
Je však pravdou, že čím více člověk poznává boží existenci, o to víc oceňuje i její produkt – bytostný život.
12. 5. 2017
…
ÚVAHY 2017/4
Doba ničící vše bytostné, oslnění slepci technikou náměsíčně za ní kráčí, ženou, letí, tažení jejím magnetem
…
přitom není kam, jen do zakletí asi.
…
To, co pro jedny jeví se jako peklo, jiným rájem zdá se, než za dlouhý čas vysvitne jim světlo vystřízlivění.
…
To naše nevědomí dává nám motivaci konat. K čemu ale velké činy, když vše děje se v tuto chvíli?
…
Zdalipak ti, co tvrdí, že zaslouží si naši péči za minulá příkoří, byť bez znalosti příčin, byli skutečně těmi, co ničeni byli od těch, od kterých nyní požadují satisfakci?
…
Z křesťanství, jak bylo původně zamýšleno, nezůstalo toho mnoho. Původní víra obsahovala i učení karmy a reinkarnace, což mělo zcela jiný étos i kvalitu. A také svět by vypadal dnes úplně jinak.
…
A objevili se tací „vyvolení“, co se vžili do poslání šlechtit lidi jako koně, vlít Evropě spurnou arabskou krev, v tom viděli záchranu pro sebe, rozmíchat ty ostatní do neškodné břečky.
…
Kdo chce druhé vést, musí rozumět svému časoprostoru, jinak bude druhé zavádět jen do bezvýchodných bludišť.
Chceme za vůdce takové lidi, které můžeme napodobit v jejich velikosti a oni nás nebudou soudit za naši malost, neboť té není ušetřen nikdo.
…
Vše je TEĎ, zářivé a plné na dosah, jen maličkost nám v tom brání: náš mozek a naše smysly.
…
Skutečně velcí jsou s námi stále, jen je bez jejich hmotných těl nedokážeme vidět. Jsme si však vzájemně cestami i průchozími branami. Proto je třeba si s nimi najít jiný druh komunikace než přes hmotné obaly.
…
Pokud nám druzí nerozumí, znamená to jen, že nerozumíme ani sami sobě.
…
Touha po dobrodružství je touhou po pasivním unesení z reality všednosti. Je to žízeň po možnosti proletět se dimenzemi.
…
Vzdálenosti jsou iluze, podněcované touhou po spojení s žádoucí představou. Je to energie touhy, která nás aktivně přenáší do silových drah těchto kýžených objektů.
24. - 30. 6. 2017
…
DOSTŘEDIVÝ NÁROD
Měli za úkol coby vyvolený národ starověku vést jiné národy k pochopení božských zákonů. Vytvořit duchovní egregor, alespoň zčásti vyvažující vlivy nadcházející doby temna, kterou zakončovalo křesťanství uvědoměním 4. čakry srdce. Oni ale dali přednost vlastní chamtivosti, nadřazenosti a výlučnosti a nejlepšího z nich odstranili. Měli být učiteli jiných národů, ale místo toho se nakonec stali jejich zotročitelé, a dokonce i vrahy. Sami si tím způsobili vlastní karmické neštěstí na mnoho tisíc let. Jejich doba ale končí a na svět se líhne nová kultura, která bude opět otevírat cesty do vyšších světů.
…
ÚVAHY 2017/5
Chvějí se nám domovy, naše jistoty, protože jsme upadli do konzumních povrchních pastiček hmotného prospěchu. Tím jsme ztratili pevné základy, ze kterých životní jistoty vyplývají.
Bez hlubšího propojení se svým niterným Já se ukotvit nelze.
…
Destruktivní síly tlačí svět do jediného pro sebe „správného“ úhlu pohledu – k temnotě. Tím čerpají energii druhých pro prosazení své nadvlády nad planetou.
…
Ti, co dnes ještě neztratili rozum, jsou dnes kriminalizovaní. Nevypovídá to něco o zvrácenosti?
…
Západ rozjel naplno svou nově formovanou „socialistickou“ revoluci (utopii ráje) s tím, že je nutná jednomyslnost všech poslušných oveček, jdoucích za jejich ideou ráje na zemi
…
Místo toho však rozvířili jen chaos, napětí a nepřátelství. Humanistické ideje všelidského bratrství jsou pomalounku ale jistě stále víc pošlapávány.
…
O všech těch časoprostorech TD, jež postupně poznáváme, se dá říct, že jsou z hlediska Podstaty posvátné. Dokonce i tento současný, v němž jsme právě uvězněni a pouty připoutaní ke svým hmotným majetkům.
…
Ty chyby světa jsou vnitřními chybami každého z nás a my je můžeme také napravit. Je v našich silách nechat rozeznít zvony, které zarezonují skrze alternativní vesmíry každého já, jež si je vědomo jak své jedinečnosti, tak i propojení s celkem. Tvoříme jednotné pole či vlnu jedinečných Já, jedinečných osobními zkušenostmi již ušlých cest.
…
Pýcha vzniká z vymezení se, ze ztráty napojení duše na hlubší já – my.
…
Jsme jen semínky v nekonečné řece vesmíru, a ač procházíme všemi dimenzemi sebe sama, jsme stále ještě týmž semínkem se svými latentními možnostmi.
…
Hluboké vědomí zahrnuje všechny bytosti jako své přátelé, bratry, dokonce je ve vyšších stavech vnímá již jako sebe sama a veškeré utrpení cítí jako své. To je důvod proč se taková bytost občas vrací svým vtělením zpátky na zem a pomáhá lidstvu hledat další cestu v jeho vývoji.
…
Rodíme se a umíráme každým okamžikem, s každou časovou jednotkou, přestože čas je naší smyslovou iluzí. Ve vyšší rovině není rození a smrt, z hlediska věčné duše jsou všechny časové okamžiky fiktivní. Je to stálé TEĎ.
…
Stále umělejší lidský svět se svou technologickou revolucí, zaplevelující osudy manipulacemi o jediné správné pravdě a cestě – té „naší“, nutí k tupému tanci nevědomí, k zapomenutí duše na sebe samu.
Jsou to plody patologického ega, nerespektujícího druhé, toužící mít nad nimi veškerou moc, ovládat je jako loutky ve svém uzurpátorském rytmu.
Byly zde kdysi časy úcty k vyšším bytostem ve vývoji a v soužití lidí i „bohů“, v časech předchozích Yug.
13. - 30. 2017
…
ÚVAHY 2017/6
JZ, bytí, str. 103: „Do podvědomí pronikají jen hluboké zážitky“.
Brány podvědomí otevírá jen silná emoce. Znamená to, že je zde silná vnitřní ochrana vnější osobnosti = psychofyzická imunita, aby nedocházelo k destrukci bytosti nejrůznějšími bočními vlivy.
…
Někoho emoce zabijí, jinému otevírá cestu k hlubší bytosti. Mělké zážitky a emoce zanikají při smrti spolu s mozkem, a tedy i jednotlivým osudem. Zůstává jen to, co rezonuje i nadále v duši.
…
Lidé se učí ovládat fyzický svět = svůj matrix. To je fajn, chybí však ještě 2. pól – uvědomění kdo vlastně jsme, a z toho vyplývající smysl tohoto dění.
…
„Rajská“ přítomnost je možná jen harmonickým vyvážením mezi lidským poznáním bytostného řádu a konkrétním směřováním. K tomuto ideálu se pozvolna jako celek ubíráme, bohužel ale i s křečemi, urputným bojem a častým bolestivým zblouděním.
…
Postmoderní civilizace: je výrazem neklidu, zahaleného zakaleného vědomí, nepochopení svého smyslu, nepochopení, že se nachází v jistém přechodu, urychlená a o to víc relativní. I v ní lze ale zůstávat v klidu, nepohnutí, s vědomím, že i tento matrix je podřízen vyšším pravidlům iluzivní hry a věci se dějí přesně tak, jak se dít mají.
…
Organické buňky jsou univerzální, tj. mohou se zapojit do činnosti nadřazených orgánů kdekoli v těle, v jakékoli funkci. To dokazuje, že paměť a schopnost učení je univerzální vlastností v TD na všech úrovních
Jak tedy zapojit svou buněčnou bytost do proudícího dění? Jak si uvědomit vzájemnou spojitost všeho se vším?
…
Pokud máme pocit, že nám něco důležitého v životě chybí, je to záměrné, abychom si do hloubky uvědomili hodnotu této záležitosti.
…
V hmotném vnějším světě vnímáme sebe rozloženě ve směřování časem skrze planetu Zemi. Ve vnitřním světě duše je nejvyšší hodnotou uvědomění. Jsem Vše Teď a Stále.
…
Pokud dostáváme cokoli soustavně zdarma a lehce, příliš to námi nepohne, a pak nepoznáme ani hodnotu těchto darů jako určité odměny (viz přemrštěná péče o neustávající proudy migrantů).
Otázka k nim by měla tedy znít: čím si chceš zasloužit lepší život? Máš možnost, nikoli právo. Zde leží psychologická hranice budoucích celospolečenských trendů.
…
CESTA MEDITACE
- 1) V klidu Vnímáme své místo
- 2) V klidném soustředění pronikáme k přítomnému okamžiku
- 3) Uvědomujeme si propojení své duše s tímto prostorem, světem, vesmírem, stvořením
- 4) Uvědomujeme si srdcem lásku, mír, pohodu, dobro zářící skrz časoprostorové dimenze
- 5) Uvědomujeme si, že to vše tvoří hlubokou jednotu a je to jediné hlubinné Já, kdo to vše zažívá.
8. - 25. 8. 2017
…
DOBOVÁ ZKOUŠKA
Velmi razantně se poslední dobou začaly objevovat mocenské snahy zablokovat svobodné proudění ducha ve společnosti. Tyto permanentní ideologické masáže od ovládanými médií jejich temnými vlastníky tlačí kolektivní psychiku do stále nižších pater.
Co dokáže ještě zvrátit tyto trendy? Obyčejní lidé už asi ne, pokud se paradoxně rovněž nedokáží nadnárodně zorganizovat. „Nadpřirozený zásah shůry“ rovněž není zatím nikde k vidění. Možná je ale smyslem současných osudů jakási zkouška, jak je lidstvo schopno se samo prosadit v těchto těžkých vibracích, aby mu mohly být otevřeny brány vyšších dimenzí. Opačnou možností je nevyhnutelná pohroma válečné apokalypsy. Dostředivé dravčí síly starého světa se zatím drží zuby nehty. Brzy ale uvidíme, jakou formou se bude prosazovat a realizovat odstředivý Vodnář.
…
Hluboké zážitky = emoce, přenášíme do svého podvědomí. Povrchní události zůstávají povrchu –vnější tělesné bytosti, tedy tomu, co umírá a rozkládá se.
29. 8. 2017
…
ROZPAD TÉTO KULTURY
Velká většina dnešních lidských aktivit je nesena primárně ziskem, což je největší a nejtěžší manifestací nevíry v hlubší životní síly. Pokud i katolická církev jde hlavně po majetcích, stala se z ní výdělečná instituce, jako všechny ostatní, a pro spirituální vývoj již ztrácí svůj hlubší smysl. V tomto ji mravně předčila dokonce i karikatura náboženství: Islám. Pak se nelze divit, že pomalu vítězí i tam, kde nikdy předtím nebyl.
Evropa si zvolila cestu svého zmoudření přes tvoření těžké karmy, vítajíc nekonečné davy stále nových uprchlíků za lepším, přinášejících však jen zkázu domorodému obyvatelstvu. V rukou mají sice jen své luxusní mobily, přinášejí však s sebou celý svůj emočně dramatický a karmický svět, své DNA, a ten se bude chtít projevit hlavně zevně.
…
Důležitější než stíny minulosti, odkud nás ze zakletí našich duševních kruhů vyvádí ven karma, je naopak uvědomění si nyní přítomného okamžiku v osudové hře protikladů. Nyní můžeme mnohé měnit, nyní probíhá osvobozující tažení duše, nyní se člověk pozvedá z prachu země ke hvězdám – NYNÍ.
7. 9. 2017
…
BYTOSTNÁ A BOŽÍ VŮLE
JZ: „…Já vám to do mysli nemohu vložit…každý musí jít sám…“
Každý má právo na svobodu myšlení a jednání, právo jít za hodnotami, které uznává, hájit si svou svobodu myšlení a činů. Je to právo na svou nezávislou individualitu., které patří k těm nejzákladnějším.
Je zde ale i princip tzv. boží vůle, která se projevuje stvořenými světy (jak konceptuálně, tak i fyzicky), v TD působí vývojovým tlakem na veškeré procesy, které jsou součástí rytmu celkového. božího dechu.
Střetem nadosobní a osobní vůle dochází k jejich vzájemné interakci, kdy vůle bytostná je ale procesuálně podřízená vůli boží, od níž získává svou energii. Tato interakce v ní vyvolává harmonii či opak, tj. prochází přítomnými okamžiky časoprostoru s pocity blaha či naopak strádání (špatná karma).
11. 9. 2017
…
ÚVAHY 2017/7
Subjektivní svět se odehrává v nejrůznějších rovinách a v komplexu tvoří soustavu nejrůznějších egregorů, jimiž duše procházejí a zúčastňují se vzájemných interakcí.
…
Relativní pravda je ta, která platí pro tuto chvíli ve vývoji. Tato chvíle je však z jiného pohledu věčná, proto i omezené poznání patří k věčnosti.
…
Je zde příslib, že život soustavně pokračuje a v nejvyšší nouzi přicházívá pomoc. Vlastně je zde stále, již se děje, je teď, a TEĎ JE VŽDY A STÁLE… teď je teď…
…
Žijeme v období světové masové migrace z jihovýchodu na severozápad, neboť starý systém ztratil svou imunitu a začal se hroutit.
…
Nové vlivy přinášejí s sebou i nové vlivy: divoké, anarchistické, primitivní, dynamické, ale i svobodomyslné, otevřené a neurčité. Jsou mladé, nemyslící na potom. Co na to vládnoucí elity? Co budou podporovat? Zatím zde vzniká multikulti guláš, dochází k degradaci dosavadních hodnot. Stejně jako v Rusku 1917 bourá se starý řád, tentokrát paradoxně shora od řídících struktur. Nový svět ale stále čeká na svůj zrod. Zatím kolem nás povlávají spíše hrůzovládné orwellovské vize.
…
Přemnoženost vede k psychickému úpadku příslušného druhu, poklesu životní úrovně a celkové relativizaci jeho života.
…
Kvantitativní ovlivňování mysli konzumem ji dokonale zamlžilo. Světem vládne příliš mnoho zacyklených protichůdných zájmů, které jsou v ostrém rozporu. Dokud bude nejvyšší moc postavena na peněžních tocích globalistických bank, už tuto civilizaci nic nezachrání , pokud do hry nevstoupí ještě jiná a nečekaná moc.
15. 9. 2017
…
ČAS A PODSTATA
V Podstatě je časový rozměr jen latentní ideou – konceptuální možností.
Vnímá však Podstata jen své nekonečno, nebo i časově-bezčasové Tvůrčí dílo (TD)? Tedy vesmír stvořený, fragmentovaný, časoprostorový, který však stále trvá? A jakým způsobem? Jako oddělený subjekt od sebe sama nebo jako sama sebe v aktivním projevu? Jaké je to tedy vědomí, jsem-li již vše bez dvojnosti, jsem existencí a nic jiného mimo mne není?
Podstata ale není bytost, nemá svůj rozměr a je to něco jako inteligentní latentní neprojevený koncept, který je nedělitelný ve své neomezenosti, nemůže pak v ní být ani rozdělení na vědomí a nevědomí. To je přítomné až v jejím strukturálním odrazu – v TD coby ideji projevené Podstaty
…
Vesmír a všechny děje v něm rytmicky vznikají i zanikají neustále každou svou mikrosekundou, čas je ale jen fikce daná našimi rozměry, takže vznik i zánik jsou soustavně přítomné (ale současně i nepřítomné) stavy v nejvyšší jednotě protikladů. Tyto děje může vnímat jen bytostná procházející mysl.
Čím je pak cyklus střídání Bráhmova dne a noci? Je to o permanentním vzniku a zániku TD – Átmanu, jehož zánik je ale jen fiktivní z hlediska pozorovatele, nejedná se však o vznik a zánik samotné Podstaty.
Jak a lze to vůbec charakterizovat Podstatu všeho bytí, když ta leží mimo veškeré možné projekce?
…
Události osudu jsou v neustálém pohybu, protože je v pohybu naše mysl a smysly. Jedná se o časový rozměr, který je charakterizován stálým kmitáním, blikáním, přerušováním. Střídá se smrt – zrod – smrt – zrod = polarita poznání a zapomnění; odpoutávání pozornosti od jednoho k druhému. Nejsme plně přítomni ani v jednom malém okamžiku svého života. Nejsme tedy ani tady ani tam v této smyslové iluzi.
19. 9. 2017
…
O LÁSCE A SMRTI
Většinou trpíme kvůli ztrátám svých nejbližších, a pro nás jedinečných bytostí, jejich neopakovatelné identity, neboť jsme byli s jejich vibracemi emocionálně propojeni.
Tělesné schránky, jež jsou jakýmisi zhmotnělými obaly neuchopitelné duše, jsou předurčeny mnohdy strádat, neboť ty nemají možnost se volně protáhnout do mezisfér nadčasí. Naše těla jsou oktrojována, manipulovaná, hnaná osudovým koridorem plným protikladných vlivů.
Nejvíc trpíme ze smrti toho, nač ve svých osudech nejčastěji narážíme a k čemu proto i lneme. Ti druzí byli pevnou součástí naší duševní hry na poznání, jinak bychom je ani nepotkali. Sice jsme se zatím střetali převážně jen v objektivním světle světa, v němž jen částečně skrz prostory nevědomí vnímáme osobitost druhých, a kde ještě neznáme způsob, jak se s milovanými dušemi propojit plně a nastálo. Ale i na toto bude času ještě dost.
Každá bytost milovaná i nemilovaná je nekonečně hluboká, kam až nedokážeme dohlédnout svým chápáním. Táhne se za ní dlouhá řeka života a my známe jen povrchnější mělčiny druhých a s těmito emočními ostrůvky se snažíme komunikovat a spolunažívat.
Ten tvar bytosti, která opustila fyzický svět, tvar, co již zanikl, byla jen malá slupička jejího já – já jedinečného a hlubokého, ale i ta stále trvá a čeká někde v nadčasové rovině na naše příští shledání.
Skutečná nadzemská láska se ale neváže jen na klamavý tělesný povrch, miluje nesmrtelnou duši v druhých bytostech, i v sobě samé. Spočívá v té nejhlubší jednotě se všemi. K ní máme ještě dlouhou cestu jako lidé.
Při vzájemném setkávání s druhými se ale setkáváme s odstíny své vlastní duše.
…
Je třeba hledat cesty překonávání své nevědomé smrtelnosti, jsou to ale cesty k vlastní duši, nikoli cesty technokratických postupů budování umělohmotných rájů. Vnější ráj se objeví samovolně, pokud aktivujeme jeho atributy v sobě.
Vše v kosmu míří ke světlu do centra „galaxie Ducha“. Ta existuje ale již nyní v každém bodu stvoření, v každém bodu v nyní toto centrum je obsaženo a my jen k němu potřebujeme dokráčet skrz časy iluzí. Jsme odděleni jen fiktivními časoprostory, které takové vnímání oddělenosti umožňují. Pod nimi leží okruh věčné přítomnosti, kde není vnímání „bylo a bude“, to je fikce bytosti v pohybu na vymezené cestě. To je fikce členitosti, která je ale pro naši duši dosud nepostradatelná.
(po smrti Pepíka, naší modré andulky, – byl s námi od roku 2004)
24. 9. 2017
…
V PŮLI CESTY
Na dvourozměrné kružnici celkového vývojového cyklu se touto dobou nachází lidský druh někde uprostřed dolní půle, ocitli jsme se tak na spirále k vyšší vibrační rovině. Rozpad starého systému už běží na plné obrátky a v čase, kdy se již lidstvo nedokáže pomalu na ničem dlouhodobě dohodnout, přichází na vzdušných křídlech Vodnáře dítě nového věku.
Ve Vodnáři budou přicházet posilující vibrace přímo z centra (duševní nádech). To je ale i známkou toho, že starý věk je definitivně u konce se svým dechem. Bez této rytmické změny kosmického dechu bychom však skončili v nejhrubších a nejtemnějších vibracích hmoty.
Odcházející doba byla také érou největších manipulací a dogmat. Nyní se nacházíme ve fázi oddělování zrna od plev, pravdy od lží (byť se to tak ještě nemusí na první pohled jevit), začínáme směřovat k novému systému, snad spravedlivějšímu na základě duchovnějšího poznání… lidé, zvěř, rostliny. Příchod nových myšlenek je třeba očekávat především zevnitř každého z nás.
A to se právě TEĎ DĚJE!
…
Evropa je jako nemocný narušený strom, má zpřetrhané kořeny, kterým je bráněno ve srůstu. Každý (bytost, systém, myšlenka) potřebuje k svému růstu osobní a lokální vztahy, nikoli přijímání diktátu odněkud z velícího centra. Stále je proto třeba připomínat spirituální základy všech kosmických entit, k nimž vedle nespočtu ostatních patří i lidská rasa.
…
Každé Ty, tvé vlastní uvědomění je uvědoměním všech, každého speciálně na jeho úrovni. To znamená, že svými skutky dáváš soustavně do pohybu i ostatní. Dáváš svou vibraci celku. Činí tak soustavně všichni, a tím tvoří kvalitu společného výsledku. Sic se potácíme, ale stále ještě jdeme.
…
Čím více tmy kolem sebe vidíme, tím více Světla potřebujeme do tohoto prostoru vnášet, to je VY-SVĚTLOVAT.
Je prakticky nezodpověditelná otázka absurdní existence a neexistence v jednotě samotného Já Podstaty.
Analogie na to nestačí, ty se týkají zákonů duality. To nekonečné a nekončící bytí je stále ještě přítomností Podstaty v jejím Tvůrčím díle, které se může jevit jako chod nějakého zmaterializovaného rytmického stroje v dechových rytmech. Podstata připomíná spíš nějaký koncept, bez něhož by nebylo vůbec nic.
Z jistého úhlu pohledu se tudíž může vše jevit jako zcela nesmyslné, a tedy i marné. Nesmyslnost samotné její existence v neexistenci a neexistence v existenci. Ta myšlenka mě napadala už jako dítě ve snaze představit si tuto absurditu boží existence.
Svět s Bohem i bez Boha se tedy zdá jako stejné absurdum pro lidskou mysl, nicméně postoj k němu nám přitom předurčuje celý život
29. 9. 2017
…
SKRYTÉ VLIVY
S Ďáblem je těžké bojovat, ale když už došlo z naší strany ke zlému, je třeba se pokusit napravit to opět dobrem. Tj. vysledovat toky svých myšlenek a pokoušet se pochopit jejich skryté příčiny v některé z rovin svého podvědomí. Znamená to pronikat mlhami a tmou nevědomí a snažit se porozumět tomu, co nám tyto hlubiny vlastně říkají.
Své osudy generujeme vůlí, chtěním, přáním, lačností, zvědavostí, obrazností, tedy energií, kterou těmto věcem propůjčujeme a za ně ji směňujeme.
Nízkost strhává psychoenergetické procesy dolů do temnot ducha i hmoty, kde je zhmotňuje v nejrozličnější tvary již zbytečných stále dalších věcí či zhoubných budovatelských ideologií.
Vše, kolem nás, co třebas ani nevnímáme, nás však soustavně ovlivňuje na podvědomé úrovni, individuálně i kolektivně a udržuje v určité dimenzi vědomí. Čím jsou bytosti dál ve svém vývoji, tím svobodnější je i jejich sebeuvědomění a sebevyjádření.
Vnitřní transformace celé společnosti znamená současně i její novou reinkarnaci.
4. 10. 2017
…
PŘÍCHOD VYSPĚLEJŠÍCH
Na horizontu kolektivního osudu se blížíme k vytýčenému bodu obratu. Pokud se budou stále víc posilovat odstředivé vibrace Vodnáře, je jasné, že další společenský vývoj se nám bude jevit ve zrychleném nakumulovaném průběhu událostí.
Součástí těchto procesů bude jistě i to, že se zde začnou zrozovat také skupiny duší z vyspělejších mentálních rovin. Dnes stěží odhadneme, jestli nová generace po roce 2000 zde byla zrozena pro mírové otevírání cest ke kulturnějšímu levelu nebo pro válku. Rozhoduje se každý den. V silách vývojově vyšší inteligence by mohlo být zastavení pokleslých bankéřských a militaristických zmetků v jejich zkázonosném činění, pokud je ovšem k tomu nastavení z vyšších rovin ducha, jež udržují tuto planetu v provozuschopném stavu.
Hladšímu přechodu do nové doby zde mimo jiné brání silně přebujelá technokraticko finanční-moc starých řídících struktur, snažících se o maximální zakonzervování svých dosavadních mocenských imperativů. Pokusy o nápravu již viditelně dekadentního a zhoubného civilizačního směřování k přirozenějšímu stavu, se však dějí permanentně, i když zatím spíše ve skrytu. Jedná se již o záchranu celé planety. Vševládnoucí politickoekonomický chaos je ale údělem této přechodové doby tak jako tak a nelze se mu vyhnout.
…
O BOHU A JEHO ČINĚNÍ
Z metafyzického hlediska Bůh je i není. Jak si tvrzení, že něco je a zároveň i není, vysvětlit? Že něco vzniká i zaniká současně? A i ten probíhající proces mezi tím se děje současně. Znamenalo by to také, že v každou svou chvíli i vesmír je a není a vše je jen jakási kvantová iluze? Odpovědi na tyto otázky jsou složité v tom, že žijeme uzavřeni v mnohovrstevnatosti kosmu a na každé jeho úrovni jsou věci viděny jiným pohledem. Pro tuto duální hmotnou sféru je časoprostorová iluze realitou, pro vyšší sféry ducha je zas realitou nejvyšší boží jednota a dualita je fikcí. V této rovině je pro většinu Bůh jen koncept, zatímco u druhé strany může být obdobně konceptem naše hmotná iluze.
…
Procesy ve vesmíru podléhají neustálému dynamickému proudění sil, jedná se o energetickou mentální strukturu založenou na stejném základě, jen jinou ve svých projevech.
Jak ale může proudit něco, co vlastně podle předchozí úvahy je i není současně, a co se skrývá konceptuálně v latenci? Co fyzicky aktivuje tuto latenci v Podstatě? Otázek kolem boží existence může být nekonečně mnoho.
Bytí Podstaty, její existence – neexistence, je něco, co samo o sobě nedává smysl pro lidskou mysl. Ta pouze zrcadlí do sebe zavinutou existenci mentálně hmotných útvarů, které podléhají jiným mentálně hmotným útvarům. Nepřipouští vědomou řídící inteligenci a vše veskrze vnímá přes své emocionální hlubiny. Pro člověka tedy neexistuje ta „správná“ odpověď na otázky po boží Podstatě.
…
Možná bychom se mohli ptát, jestli cítí Bůh odpovědnost za své stvoření. Je to sice maximálně absurdní myšlenka, ale spousty lidí obviňuje konkrétně Boha, že dopouští konání takového zla, co se mezi lidmi děje. Zdaleka je nenapadá, že lidé mají částečně i svou vůli, kterou ovlivňují běh osudových událostí k lepší či horší rovině prožívání.
Z filosofického pohledu by se mohlo říct, že Bůh necítí odpovědnost za stvoření, neboť jak může být odpovědný za něco, je-li bez jakýchkoli dalších přívlastků, je-li synonymem pro latentně přítomné nekonečno? I něco jako odpovědnost je vlastně přívlastek. Říkat si Já, je svým způsobem také už duální definice (já – nejá) a z ní odvozený přívlastek „můj“. Přívlastky ale náleží až do sféry realizovaného Tvůrčího Díla.
Nicméně je zde paradox, že v nekonečnosti musí být obsaženy z logiky věci všechny možnosti, a tedy i podmíněné stavy mnohosti, kdy i v nich je ovšem nekonečnost obsažena.
…
Všechny řídící silové archetypy mají stejnou vnitřní hodnotu a všechny jejich procesy jsou určující pro vývoj planety v různých dobách. Formy života na zemi, a také na dalších planetách jsou určovány těmito dominantními silami.
…
Vše stvořené v kosmu je fraktální povahy a všechny roviny fraktálu si jsou rovny. Tím pádem se vše soustavně i opakuje v určitých svých cyklech.
…
Na každé úrovni – dimenzi se nacházejí silové tlaky, které vše tlačí k cyklickému návratu „domů“ zpátky do univerzální jednoty. „Nyní“ (relativní stav) jsme v poločase bytostné evoluce, kdy tzv. „boží dech“ začal opět vtahovat světy k sobě, a tím otevírat vibrační propojení skrz dosud uzavřené dimenzionální průchody. Lidstvu jsou tyto „dechové“ fáze známy také jako Yugové mnohatisícileté cykly.
Dosud procházíme evolučně fázemi, kdy vše vnímáme jako relativní, konečné a individuální, a z toho vyvozujeme i své „vědecké“ pravdy. Jsme děti času, a proto i rozporů, neboť v takto uspořádané dualitě žijeme. Z tohoto úhlu jsme tedy nuceni uvažovat i o Bohu, jako univerzálním tvůrci.
Křesťanský Bůh mohl být ještě nazírán jako hodný stařec, sklánějící se ze svého obláčku účastně ke svým ovečkám. Vodnářský je již zcela jiný (ten se nezakecá). Tato představa boha. je již odosobněna a jakoby celkově „odlidštěna“ (depersonifikovaná), neboť jak si zosobňovat něco, co není bytostné povahy a je nekonečným nekonečnem? To nedává člověku smysl, proto bude tento tvůrčí fenomén v budoucnu ještě velkým předmětem vědeckého zájmu.
Vodnářská éra tak bude dobou velkého zrání a poznávání, bude bouráním všech omezujících hranic ducha. Přichází pro nás v čase něco, čemu se nedá vyhnout, a co přinese ve svých začátcích mnoho chaosu, míšení, anarchie a krutostí všeho druhu, než se koryta řek dostatečně opět pročistí. Jedná se ale jen o další relativní fázi dějinného vývoje, která bude mít také svůj vyměřený čas a bude posléze nahrazená dobou zase s jinými kmitočty.
10. 10. 2017
…
ÚVAHY 2017/8
Síla prožitku, s níž pracuje i karmické kyvadlo, otevírá podvědomou mysl, cestu k vědomí vnitřní bytosti, a tak i cestu k vlastní nadčasovosti.
…
Když dáme „nízkému“ vše, co žádá, tak tím vlastně kazíme jeho ego. Otázka tedy je, jak má takový vztah vlastně vypadat? Z metafyzického pohledu se vyšší k nižšímu „sklání“, tj. staví mu pomyslné schody pro jeho cestu poznání, pomáhá mu s orientací, byť nezasahuje do jeho samostatné vůle. Lidská bytost má už svobodu volby a je jen na ní, kterou cestou se bude ubírat. Pokud někdo druhé jen zneužívá pro vlastní záměry, škodí tím především sám sobě, protože ve vývoji od člověka vzhůru se ke slovu dostává především jeho vlastní aktivita, za níž nese rovněž odpovědnost.
…
Aby mohla existovat svobodná nezávislá společnost, je předpokladem uvědomění si jejího smyslu a systému hodnot, které z něj plynou. Pokud podporují individuální rozkvět každé bytosti, pak se jedná o osvícenou společnost, kde násilí, vydírání a manipulace nemají místo.
…
Křesťanství se ve středověku v zájmu své víry uchylovalo až k fyzickému mučení, násilnému vynucování svých často zkreslených dogmat. Nyní nastává zvrat k opaku. Lidstvo si již uvědomuje křehkost života i tíhu svého historického úsilí, provázeného množstvím prolité krve v cestě k „lepším zítřkům“. Síly, které člověka vždy omezovaly se mění. Na řadě je změna celého kolektivního paradigmatu (náhledu na skutečnost), otevírající nespočet nových netušených cest do budoucna.
Změní se především i pojímání moci, kdy pro ty, co budou vládnout, bude moc především službou druhým pro harmonický rozvoj všech. Toto ale nelze urychlovat, do této doby může lidstvo vstoupit, až na ni bude částečně i připraveno.
…
Člověk již vývojem dosáhl bodu zlomu – své maximální duševní komplikovanosti. Nyní svým ráciem začíná evoluční fázi již vědomějšího sjednocování protikladných záležitostí duše, a tedy i svého postupného zjednodušování. Jeho vědomí a nevědomí se tak začínají k sobě více přibližovat a vnášet více světla do mlhavých temnot nitra.
…
Pokud si věřící křesťan pokládá otázku, proč je na světě tolik zla a utrpení, pak by mohl být opravdovým věřícím, neboť takové myšlení vyplývá až ze 4. srdeční čakry, odpovídající lásce a soucitu. Tím se posouvá již k otevření také 5. krční čakry proudících energií a odpovědí na hlubší otázky bytí, poznávání spirituálních zákonitostí a lepšímu pochopení fenoménu dobra a zla.
Od této úrovně nastupuje i bližší zkoumání reinkarnace a karmy. V 6. a 7. čakře je zažívána již zkušenost vnější a vnitřní jednoty. Ve srovnání s těmito možnostmi si lze uvědomit omezenost a iluze vlastního malého světského ega a jeho snah o sebeprosazení.
…
Všichni se vzájemně zrcadlíme svým povrchem, svou společensky naučenou personou. K hlubšímu otevření svého nitra nám ale brání strach i stud ze svých mindráků, coby vědomí osobní nedokonalosti a nedostatečnosti, které je jakýmsi vnitřním sonarem.
Svým vědomím zrcadlíme sami sebe ve vnějším světě. U sebe vidíme jen to, co jsme vidět schopni nebo co vidět chceme a od druhých nevědomě požadujeme, aby toto vnímali i oni ve vztahu k nám.
…
Odkud čerpáme své duchovní poznatky? Všichni jsme svými duševními chapadly vnořeni do konkrétních myšlenkových (mentálních) energetických polí, ale často se bráníme jejich následnému proudění skrz sebe. Proč? Je jednodušší žít v opakujících se stereotypních rituálech „únikových činností“, nechat se nést vlnou doby s ostatními, než se vydat na velkou dobrodružnou a nebezpečnou výpravu do neznámých končin ducha.
Poznání bolí, protože při něm umírají iluze.
…
Temnotami zla lze prorazit jen pozitivním přístupem. Každé světlé zrnko vyvolává pozitivní štěpnou reakci napříč celým nekonečnem. Bez poznání struktury systému se v něm budeme jen s obtížemi pohybovat, natož v dnešní přetechnizované době.
…
Konceptuální tvůrci tzv. „Nového světového řádu“ (NWO) připusťme že mohli mít zpočátku i některé dobré úmysly, jakože zbavit svět hladu, utrpení a nerovnosti, realizovat utopickou vizi bezbolestného nebe na zemi, zrušit veškeré společenské antagonismy, nastolit jednotný řád pro zachování planety, ale realizace obdobných jednostranných a jednorozměrných utopií končí vždy v krvi, a ještě větších rozporech. To musí být snad jasné každému mocensky chamtivému jedinci s mozkem v hlavě, proto se přikláním spíš k jiným důvodům jejich snah.
Nelze totiž jen tak přijít a udělat tlustou čáru za hodnotovými žebříčky minulosti. Evoluce vyžaduje spolupráci sil „horních i dolních světů“. Dnes zvýšené odstředivé duchovní vibrace způsobují chaos v nepružných systémech. Staré dostředivé struktury se pomalu rozkládají a přicházejí nové univerzalističtější ideje. Zatím situace začíná připomínat spíš totalitní praktiky bývalého socíku. Nutně ale musí přijít i fáze, kdy v tomto střetu nové ideje zvítězí a svět se bude ubírat odlišným směrem. Nastolení žádoucí rovnováhy pak bude trvat ještě dlouhou dobu.
…
Objektivní je zároveň i niterné → vnější odráží se vnitřně v duši.
…
Duše se smrtí ještě neosvobozuje od svých myšlenkově emočních programů, ale přenáší si je i do dalších životů
…
Hodnocením a volbou mezi protiklady v životě jim přiznáváme jejich vnitřní propojení. I dobro a zlo jsou ale 2 strany téže mince.
Nebuďme extrémními kritiky, tolerujme jiné bytosti i v jejich ještě nedokonalostech, ale braňme se, pokud by nás chtěli strhávat eventuálně s sebou dolů.
…
Každý vůdce odzrcadluje mentalitu své skupiny.
15. 10. 2017
…
ÚVAHY 2017/9
Fraktálové dělení na makro a mikrovesmír je pravdivé jen z našeho pozemského pohledu. Ve skutečnosti jsou dimenze zacykleny v sobě (jako tzv. ruské bábušky), a i to že se dimenze zmenšují či zvětšují je umožněno jen díky perspektivnímu nazírání. Z vyššího pohledu nelze mluvit ani o dimenzích.
…
Praobrazy minulých kultur před potopou nehledejme již zde na zemi v této naší časové rovině. Je třeba se intuicí povznést výš do astrální roviny mýtických počátků, kdy fyzický svět byl ještě ve stavu panenské nevinnosti, a kdy mohl „kopírovat“ prvotní ideu ladících energií.
…
Radost i bolest, emoce procházející vrstvami, filtry, fraktály, dimenzemi vesmírů. A vrací se zase zpět k svému nekonečnému počátku. Všechny ty emoční vrstvy „Jsem Já“ a vše co vydám, se vrací zase zpět – had kousající svůj ocas – Uroboros – jeden okruh na spirále a vývoj pokračuje.
…
Jsme pohlcováni životem a současně pohlcujeme zase jej. Jsme přesně v tom a tam, kde být máme, protože jsme svým vlastním osudem. Naše duše jsou dušemi Uroborů.
…
Jsme zajatci archetypů, proto musíme i poctivě hrát své pozemské hry. Ty lze však hrát lépe či hůř, tj. „pozvednout“ level, mentální úroveň, fraktálový vesmír
…
…
Prometheus přinesl lidem oheň, který dle řeckých mýtů ukradl bohům. Myslím, že jeho postava archetypálně symbolizovala éru ohně v lidských dějinách, která předcházela následující dostředivé periodě. Podle Platonského cyklu by se mělo jednat o dobu přibližně před 4000 až 6500 lety. Mohlo se jednat také o ještě starší mýtus, neboť Řekové zaznamenávali vše, co znali, a tedy i mnohem starší legendy.
…
Vesmír v podstatě smysl nemá, dáváme mu ho my svým poznáním až my, bytosti, které v něm žijí své dramatické životy.
20. 10. 2017
…
O ILUZÍCH
Temné síly v pozadí v průběhu času vytvořily iluzi dějinného pokroku – fata morganu budoucího „ráje“ na zemi. Do tohoto svého konceptu natlačili celé lidstvo, aby jim jejich utopie, nehledě na oběti, všemi prostředky progresivně a agresivně realizovalo. Celé je to ale jen kopie skutečného pozemského vývoje, zkresleného zájmy této „temné gangsterské elity“. Naše doba je stále víc zacyklena pouze v zrcadlových kopiích pravé skutečnosti.
Vnější a vnitřní světy můžeme přímo i nepřímo pozorovat v nekonečnu fiktivních odrazů v myslích druhých, čímž vlastně společně sníme o těchto světech. Nepřímo tak sníme stále dokola i o sobě. Vše spleteno a zacykleno v zrcadlech duality.
Jsme vnořeni v projekcích druhých, jako jejich projekce i projektující, kteří si projektují zase je. Sami sebe totiž vnímáme jinak, než nás vidí druzí a druhé vidíme jinak, než se vidí oni sami.
…
Paradox: Čím rychleji se pohybujeme, tím nám vše i rychleji uniká. S čím větším úsilím k něčemu směřujeme, tím více se tomu vzdalujeme.
24. 10. 2017
…
DVĚ DEMOKRACIE
Češi ještě umí docela vycítit pach ideologií. Přestože ji po historických zkušenostech nesnáší, přesto si zde staví zase další: náboženství liberální demokracie. V poslední době můžeme na vlastní oči vidět, jak tato dokáže být nenávistná (kdo nejde s námi, jde proti nám – stejně jako u bolševiků). Je o to horší, že se záměrně zkreslují základní morální pojmy. Obrací se jejich významy, násilně se s nimi žongluje, potlačují se jiné názory. Zastírají se klasické mocenské ambice, tj. utrhnout si z moci co nejvíce pro sebe, čímž se služba veřejnosti mění v její ovládání.
Zdá se, že v dnešní převratné době je pro kulturní národ nejpřijatelnější systém přímé demokracie, neboť chce-li se něčeho dosáhnout, musí se vést celospolečenská diskuze. Potom lze po zvolených vůdcích požadovat, aby plnili vůli svých voličů. V liberální demokracii chybí přímá odpovědnost politiků, a podle toho to i ve společnosti vypadá.
28. 10. 2017
…
JSME TEPRVE VE VÝVOJI
Duše všech bytostí kosmu proudí od jednoty k dualitě a zase zpět, a jsou tak součástí dechového rytmu Podstaty v čase, ale ve svém nadvědomí zůstávají stále samotnou konceptuální Podstatou.
Člověk postupem vývoje začíná být sám spolutvůrcem celého Tvůrčího díla, stále víc si osvojuje svou svobodnou vůli, a i když se jí učí teprve zvládat, dělá již první nesmělé krůčky vlastního rozhodování. Zatím jsou spíše destruktivní povahy také v důsledku objektivních vlivů nízké vibrační kvality v posledních tisíciletích, ale i snaha se počítá😊
Ještě před 50 lety stačilo vydat mystický román a vedlo to k aktivaci duchovního zájmu u širokého okruhu čtenářské veřejnosti. To již dnes neplatí i přes zahlcenost knižního trhu tímto žánrem. Doba mezitím pragmaticky přitvrdila.
Dnes se mění paradigma. Jednoduchá spirituální dogmata předchozího náboženství se již zdevalvovala a Bůh se vytratil z lidské mysli, neboť mu byla „zatarasena“ cesta k duši materialistickými filtry, pozlátky a rituály. To poukazuje na vnitřní křehkost člověka
Všude kolem nás i v nás se rozprostírají nekonečné psychoenergetické strukturální pláně, fraktálové či kvantové prostory, které se zdají být lidské mysli tak chladné a odcizené. Z tohoto pohledu se jevíme být neskutečně malí, nevědomí a bezmocní, byť i to je jen iluze. Jsme přeci jednou z nekonečných božích forem.
Další cesta vývoje směřuje již k psychickému zjednodušování v postupném chápání jednoty protikladů.
…
Předávejme dál svoji ozvěnu zrcadlící se z nekonečna. Smysl zde má jen cesta k niternosti, vnitřnímu zažití vnějšího, jež je vnější jen zdánlivě. Vše v životě je psychoenergetické povahy. Vše živé je na dobrodružné výpravě za poznáním.
I pouhým bytím, svou přítomností zde, lze druhé obohatit.
…
Náš realizovaný osud odpovídá přesně našemu duševnímu založení.
Existují nevtělené bytosti (psychoenergetického charakteru) na nejrůznějších úrovních i se svými vlastními vizualizovanými vesmíry. Tomu odpovídají také jejich charaktery. Některé jsou dobré a jiné z našeho hlediska zlé. Všechny ale nějakou osobitou formou směřují ke spojení v tvůrčí jednotě univerzálního ducha, i když mnohdy nevědomě.
Je nebezpečné si tedy bezelstně přitahovat cokoli neznámého, o němž toho mnoho nevíme. Každá bytost si potřebuje zachovat své individuální sebevědomí a duševní ochranu. Je nutné neničit si zdraví a mozek špatnými vlivy, ale naopak ho rozvíjet pro svou další seberealizaci. To je i důvodem k ochraně všeho dalšího živého, neboť každý sebenepatrnější tvor má vliv na potenci rozvoje kvality celkového společného života.
…
Zdá se, že tlak nadnárodních globalizátorů a manipulátorů dnes dosahuje maxima, projevujícího se snahami o co největší promíchání národů, ras, kultur, a prakticky všeho, čímž jsou paradoxně vháněni jednotlivci do vzájemné izolace, které napomáhá i gradující robotizace ad.
Jedna kultura, jeden rytmus, jeden společný orgiastický tanec, jedno světové mocenské centrum. To je jejich vize příštího nebe na zemi (pro ně). Jejich manipulace širokých mas již dnes dokonale destruuje DNA nových generací způsobem života, který se zde snaží prosadit.
Je před námi všemi ještě mnoho životů v čase, naše duše budou ještě dlouho putovat napříč nejrůznějšími vesmíry za svým sebepoznáním. Je pro ně vysoce důležité, aby přitom udržovaly soustavně i svou vnitřní rovnováhu.
30. 10. 2017
…
POTŘEBA ODHALENÍ
Bylo by již potřeba velkého odhalení, jakéhosi kvantového skoku v pochopení zákulisních ďábelských her s lidstvem. Celá tisíciletí se v nich manipulovalo se společnými dějinami, neboť to umožňovaly panující dostředivé zemské vlivy. Je nejvyšší čas odhalovat tyto démonické hybatele mezi námi a pochopit i jejich způsob myšlení, který má k humánním hodnotám velmi daleko. Tím nejlépe poznáme tyto lidské dravce vně, ale i skryté a neuvědomělé působení podobných dravčích sil v sobě.
Je žádoucí pochopit účel celé metafyzické bytostné hry, uvědomit si, co vlastně znamená být člověk na jeho osudových cestách k vlastní duši. Odhalovat mlhy a stíny magického zákulisí podvědomí. Neznamená to nic jiného než, že je třeba vystoupit ve své mysli výš než dosud, abychom uviděli před očima zcela jiný svět, než se nám dosud iluzivně jevil.
Člověk pozvolna dostává do rukou od osudu gigantické síly, a proto je třeba maximální uvědomění. Odhalování destruktivních komplotů je pro lidstvo stejně důležité, jako začít konečně čistit odpady na této planetě.
V přehodnocování dosavadních hodnot je tedy revoluce ducha, neboť pokračovat s dosavadním způsobem myšlení není již na přelidněné planetě dál možné. Buď nastane velké osvícení nebo velké „vykácení“ současného lidstva. Jediné ono má ale sílu změnit věci k lepšímu a ze starých systémů si uchovat jen skutečně kvalitní hodnoty.
…
NA VELKÉ CESTĚ
Nic ve vnějším světě by nemělo smyslu, kdyby nebylo společně vyživováno a prožíváno z nitra bytostí.
Nyní bychom se měli na své zemské úrovni začít vibračně shodovat s dobou před 24000–25000 lety, tedy před jedním platonským cyklem. Dnes nám zůstaly jen mýty o slavných starodávných civilizacích (Lemurie, Atlantida ad.) i přírodních pohromách, které postihly onu tajemnou dobu.
…
Existuje nekonečno astrálních říší i se svými bytostmi. Silová pole vesmírů jsou stále přítomna a propojena interdimenzionálními tunely a spojnicemi skrze časoprostory vibrujících egregorů.
Vše trvá stále, nic nekončí a bytosti odpovídajících frekvencí se pohybují v tomto daném rámci. Proto je možné se rodit kamkoli, s čím vnitřně rezonujeme.
Všechny varianty světů a osudů jsou stále hotové, přitom ale stále znovu oživované (a zapomínané) současně. Stojíme soustavně před volbou kudy se na vlastní odpovědnost budeme ubírat. Zčásti vědomě, zčásti taženi magnetismem silových polí, se kterými rezonuje naše podvědomí. Jdeme sami a za sebe (chvíli s těmi, chvíli s jinými), sami v sobě k sobě božskému Já bez jakýchkoli přívlastků. A kudy procházíme, necháváme za sebou energetické stopy – vlivy – lepší, horší, takto dýcháme spolu s vesmírem…
…
Dělí nás od všeho pouze „hustota“ energií, jejichž rovinami procházíme. Netýká se to jen jednotlivců, ale i celých národů, jejichž charaktery odpovídají geomagnetickým i kosmickým vibracím svých krajin. Lidmi způsobený migrační mišmaš pak vede k narušení jejich vnitřní rovnováhy změnami kolektivních psychoenergetických-frekvencí.
…
Lze vědomě pracovat s jakýmkoli egregorem, snažit se do něj aktivně vysílat své vibrace vědomí a on se tím posiluje, mění a odráží zpět tyto vibrace na všechny.
…
Na světové dějiny odehrávající se v různých osudových liniích lze nahlížet různě, např. i z pozice pobaveného pozorovatele (či truchlícího, vzteklého, pomstychtivého, přejícího, zhrozeného, fanatického, lhostejného…). Každý postoj je svým způsobem relevantní, sám za sebe, něčím odůvodněn, i když třeba neobjektivní. Je to svoboda subjektu a nelze mu nutit něco, co mu není vlastní.
S každou novou generací přicházejí na svět jak její světci, tak i démoni
…
5. 11. 2017
…
SNOVOST OSUDŮ
Svět vnímáme individuálně z nejrůznějších pozic, někdo jako ráj, jiný zase peklo, jeden vidí rozkvět, druhý apokalypsu, vše tedy závisí jen na našem individuálním úhlu pohledu. Ačkoli není dobré zůstávat v negativním nazírání, je třeba do celkové mozaiky či puzzle znát i takové stavy mysli.
Náš způsob myšlení nás vrhá do souvislostí určitých psychických vazeb a vytváří kolem nás tzv. „osudový sen“ – osudový příběh rozvíjený v čase. Ten se naší vnitřní změnou v rámci osudu také mění, získává novou vyšší kvalitu. Je to jako s dětskou stavebnicí kostek: Ty zůstávají stejné, ale je z nich možné poskládat nejrůznější stavby.
Bylo by skvělé aplikovat takovéto poznání i na veřejný život v daném společenském systému. Změna úhlu nazírání na skutečnost přináší i změnu v reálném životě, neboť vše je nakonec myšlenkové podstaty.
11. 11. 2017
…
ÚVAHY 2017/9
Destruktivní síly starého věku se nás snaží zmanipulovat a zařadit do šiku nevědomých otroků. Proti nim se však již zvedají stále silněji síly odporu, stále víc osvětových center. Základní „zbraní“ se stává odhalování utajovaných souvislostí řídících struktur světa.
…
Dokud ostře nepronikneme do tajů našich osobních problémů, moc toho změnit nedokážeme. Tyto „uzly“ v DNA jsou okovy minulých špatných návyků, a stále k sobě vážou mohutné emoční síly, nedovolující se jen tak snadno osvobodit.
…
Strachem ztuhlá západní civilizace = sevřený solár → ustrašená otrocká srdce jako důsledek roztržky duše a těla.
…
Možná že v budoucnu bude lidstvu umožněno pořizovat skeny či vícedimenziální otisky dokonce až z akášické knihovny paměti kosmu, podobně jako je tomu dnes s fotografiemi, filmy či 3D objekty. Pokud je to bude ještě ovšem zajímat.
…
Máš nesmírnou svobodu volby, můžeš jít kudykoli, kde ti to tvůj osud nabízí a dovoluje. Pokud chceš ale procházet co nejvíc bezbolestně, potřebuješ zůstat ukotven ve své vnitřní rovnováze se světem a v harmonii s největšími hlubinami svého já, jinak budeš zbytečně bloudit. Je to společné „já“ s tvou vnitřní bytostí. Jinak na své často zamlžené cestě ztrácíš svou osudovou nit, která tě vede a rozhoupáváš tím nevědomě kyvadlo karmického trápení pro svůj návrat do duševní rovnováhy.
…
Jsouc vnořeni do věčné přítomnosti,
jen uvolnit se a rozplývat se v ní.
19.- 29. 11. 2017
…
ÚVAHY 2017/10
Vše je pro nás konceptuálně hotové již NYNÍ – TEĎ a nikdy nebylo jinak. Všechny naše osudy, celý vesmír od počátku až do konce, je soustavně obsažen i v přítomném okamžiku a časová úsečka „minulost – budoucnost“, kterou postupně procházíme, je vytvářena jen vlastnostmi našich smyslů a mysli.
Z tohoto pohledu je každá bytost rozložena po celém úseku své cesty, ve všech jejích jednotlivých fázích a bodech, jimiž procházela, je v nich soustavně žitá novým a novým přítokem duší, kterým říkáme já, neboť ve skutečnosti se jedná o jedinou „multiduši“, která se jen člení v časovém průchodu dění.
…
Každá bytost na zemi, počínaje viry a rostlinami, má spojení se zdroji, které ji psychoenergeticky vyživují, a tuto energii pak předává dál do světa svým vyzařováním. Tím zde vše obohacuje a posiluje. Pokud je vyhuben některý vývojový druh, pak i okolní svět je ochuzen o jeho frekvence.
…
Svět je uzavřen v bublinách nekončících protikladů. Proto má velký smysl pozorný výběr cesty, abychom se vyhnuli množství zbytečných konfliktů s nimi a mohli projít cestu transformujícího se vědomí bez zbytečných potíží.
…
V každé buňce je zakleta prosba: osvoboď se od nevědomého vnímání, staň se sám sebou na cestě rozumu a intuice. Ve skutečnosti je celý život jedinou velkou transformací a transcendencí.
…
V nedefinovatelně velkém množství se nalézá vždy alespoň jedno individuum, coby semínko protipólu, záporu, jak je znázorněno v symbolu Jin-Jang.
…
Druzí po nás chtějí, abychom jim byli zrcadly, ne, aby uviděli své chyby, ale abychom odráželi jejich „úžasnou jedinečnost a osobitost.“
…
Co chceš, aby tobě dělali druzí, dělej i ty jim.
…
Komplexy: nevyřešené konflikty protikladů drží nás v zacyklení osudu.
…
Hříchy: brzdy v transformaci, zbytečně způsobované odbočky a bloudění, bolesti zatěžující i vedlejší vesmíry.
…
Vše záleží na síle naší představy a ta na množství koncentrované energie. Tato je zase odvislá od naší mentální úrovně, pokud se pokoušíme odhalovat iluze tohoto světa.
4.- 7. 12. 2017
…
CÍRKEV V PŘECHODU
Katolická církev, která je rovněž zapojená v globalistických plánech, neříká lidem pravdu o své vnitřní politice. Zdá se, že sama usiluje o bourání starého věku Ryb, toho, z něhož vzešla a do něhož i patří coby náboženství 4. srdeční čakry. Pro vodnářský věk nemá již správné dispozice.
Je ještě možné reformovat pokroucenou víru rybího náboženství, když podpora chladově zemních vlivů je u konce a začaly se projevovat již plynné síly vzdušného principu (voda jako analogie citu je v nich přítomná formou vlhkosti a páry)? Je možné pomocí této dějinné víry ještě zklidnit svět v jeho přechodové době?
Mluví se o tom, že papež František rozkládá záměrně křesťanskou církev různými reformami, a tím ji i rozpouští. Možná jí však už není třeba, protože spadá do vlivové doby Ryb. Ale i přes veškerou nedokonalost svým způsobem posouvala 2000 let svět ke „světlu vědomí“.
Přichází přelom v dosavadním dějinném vývoji planety. V bodě přechodu jeden extrém vyvolává druhý opačný, jak se lidstvo pohybuje na hraně mezi koncem a novým začátkem.
…
Všichni jsme jen buňkami společného těla, všichni zde řešíme stejné duševní záležitosti, jen každý v trochu jiné – soukromé – dimenzi, a ty změny v kosmickém záření působí na celé tělo.
…
V nejvyšších fázích Tvůrčího díla se cítí bytostné já být vším. Všechny stvořené formy vnímá jako své. Její Já je vědomě přítomno v každém bodě kosmu, a každý bod je tedy i jí, její duší. „Mimo mne není nic“.
Jelikož se tedy v takovémto stavu nepodvojného vědomí nelze k ničemu vymezovat, existuje ještě vůbec „něco za“? Jaký může být k tomuto „všemu – ničemu v jednom“ ještě protiklad, když „Být vše“ znamená absolutní Já.
17.- 18. 12. 2017
…
O HRÁCH
Je dobré mít stále na paměti dualitu a protikladnost sil, která člověka soustavně provází a ovlivňuje na jeho vlastní cestě životem. Vše, každá myšlenka se skládá přinejmenším ze dvou pólů, ale naší egoistickou podstatou oživujeme všichni jen jeden z nich, ten, kterému fandíme. Objektivní pravda se tak ztrácí v zápalu hry.
Zaujímáme-li pozici jednoho soupeřícího pólu, stáváme se tak subjektivní součástí této hry, dle vyspělosti svého ega, a z této pozice ji i hrajeme, hledajíc přitom další spoluhráče pro svou osobní výhru.
Jak se dostat z těchto svých životních zápasů? Snad uvědoměním, že jdeme každý svou osobitou cestou společnými duševními krajinami, a co je pro jednoho nepřekročitelnou pomezní lajnou, jiný neřeší. Jsou i falešní hráči, kteří hrají mimo viditelné hřiště. To jsou ale už jejich hry, na nichž se není radno zúčastňovat. Je proto třeba soustavně přezkoumávat vlastní hodnoty, abychom do nich nesklouzli.
…
DŮLEŽITOST OSOBNÍHO POZNÁVÁNÍ
V nadčasovosti je každá myšlenka hotová, celistvá, zbavená podvojnosti již nyní. Otázka je současně už i odpovědí. My v čase oživujeme její póly svým procesuálním protikladným vnímáním (smysly, myslí, citem). Tím, že se ale nalézáme každý na trochu jiné vývojové úrovni, v jiném subjektivním čase a kvalitě, nás neopravňuje vlastní poznání druhým vnucovat.
Poznání musí být na základě vlastních zkušeností individuálně zažito. Člověk s ním musí být i emočně vnitřně zajedno a nestačí se jen přizpůsobovat nebo ho přijímat jen intelektuálně. Druhým lze jen objasňovat svůj pohled, přístup, názor, pojmy, hodnoty či důvody proč myslíme tak, jak myslíme. Nikdo nám nedal žádné právo svou myšlenkovou soustavu nutit druhým, byť by jim to velmi usnadnilo život.
Pokud by nám jen uvěřili, připravujeme je o jejich osobní zkušenosti z vlastní vývojové cesty, a neseme pak za to i svou odpovědnost. Projeví se to v jejich dalších osudech, kdy budou muset rozhodovat již sami a budou jim k tomu chybět potřebné zkušenosti. Pak snadno podlehnou nejrůznějším vlivům a komplikacím. To se týká prakticky i všech rodičů, kteří připravují své děti na budoucí dospělý život.
V běžném životě si tuto zásadu ale málokdo takto uvědomuje. Proto jsou i mezilidské vztahy docela velkým problémem. Rozdělují nás jazyky i různé mentální naladění „inženýrskými“ manipulacemi celých společenských skupin (etnik, ras, národů…). Jsou tak ještě více rozbíjeny a záměrně stavěny vůči sobě. V lepším případě je jejich vnitřní jednota jen předstíraná, což vede k vypočítavosti, a ještě větší pokřivenost charakterů.
…
K DĚJINÁM
Velké provinění vůči českému národu mají na svědomí speciálně I němečtí římští katolíci, nesoucí karmickou vinu za upálení Jana Husa. Pro nás to byl velice vyspělý duchovní vůdce, který již dokázal rozeznat, co je v dobovém křesťanském učení zavádějící a špatné. Pro náš národ tento konflikt sehrál velkou osudovou roli, protože tím byl, včetně dalších událostí, sražen na kolena. Jeho vražda velmi snížila národního ducha a důsledky jsou vidět i po 600 letech, kdy „chtonické“ síly útočí již v plné síle.
Důležité události dějin vždy vtiskávají národům svou pečeť. I malé národy mohou svou pravdivostí přežít velmoci dnešní doby. Je však pravdou, že ani velmoci by nic nezmohly, nebýt rozkladných procesů zevnitř samotného národa.
Ti, co rozdmýchávají boj a války proti druhým, sami mají v sobě nesmiřitelné rozpory.
…
Na dějiny lze nahlížet také jako na okamžiky milosti či skupinových selhání. Karmické zákony stojí nad všemi procesy a napravují jejich trajektorii.
…
Možná bychom měli děkovat i svým nepřátelům, že nám vstupují do života, neboť tím nám umožňují setkání s individuálním i kolektivním podvědomím plným neintegrovaných citů, pocitů, myšlenek a všemožně nasbíraného emočního haraburdí, které si sami bez vnějších protikladů neumíme ani představit.
Každý z nás nějak dospěl k tomu, že je takový, jaký je a jediná cesta je proto i nadále se rozšiřovat a prohlubovat ve svém životním zažívání.
…
Tolerance k druhým znamená na druhou stranu i měkčí přístup k sobě samému. Z vnějšího chování druhých čteme i jejich postoj k sobě samým. Tím je lze jednak lépe pochopit, ale i nenaskočit jim na jejich osobní hry. Dvě mouchy jednou ranou😊 A pokud někdo lže druhým, nalhává si i do vlastní kapsy.
…
Z pohledu kvantové teorie, tím, že něco pozorujeme, tím současně dotváříme jeho existenční procesy = formujeme a oživujeme něco z latentního stavu neurčitosti.
…
Jsme zde i proto, abychom ozdravovali „světlem svého poznání“ také okolní svět, čímž souběžně ozdravujeme i sebe sama.
…
Pokud bychom mohli existovat bez jakékoli závislosti, byli bychom přímo Bohem, protože by pak neexistovala ani dualita vnějšího a vnitřního, mnohosti a jednoty. Je třeba si připomínat, proč se děje, co se děje. Upadli jsme v průběhu životů do závislostí vnějších iluzí obdobně, jako se propadá všem drogám. Bůh tak vytvořil největší drogu vesmíru – samotný život.
…
Z hlubšího pohledu se vše děje teď a najednou, není proto vůbec jednoduché naleznout v tomto svou osobní osudovou nit, která se táhne skrz životy do nekonečna dalších rovin.
…
Němci jsou známí svou zvýšenou suchou racionalitou na úkor citovosti a citlivosti slovanských národů. Možná i to je důvod proč jsou nyní „obohacováni“ muslimskými příchozími s jejich agresivní povahou (posilovanou i krutými halali porážkami zvířat). Je to zákon akce a reakce, zákon protikladů, co v nich má probudit onu větší citlivost a intuici. Možná by se to dalo vztáhnout i na celou anglosaskou karmu Západu.
…
Multikultura je odcizená koktejlová směs všech možných i nemožných chutí.
…
I z národních hymen lze poznat mentalitu toho kterého národa.
…
Není až tak důležitá forma (a její rituály), jako spíš smysl (včetně historických tradic). Nejdůležitější je pochopení příčin a následků u sebe i druhých, a dle toho i jednat.
…
Čas si neseme v sobě jako subjektivní veličinu. Můžeme si jej tedy natahovat i zkracovat svým osobním zaměřením. Se svým subjektivním časem jsme vnořeni do další dimenze času objektivního jako subjektu s jeho vlastním časovým tokem.
19.- 12. 2017
…
ORIGINALITA DOB
Každá doba je cyklem a současně i originální entitou či subjektem se svým vnitřním i vnějším charakterem.
Proto i duchovní cesty v různých časech jsou od sebe trochu odlišné. Pokud by šlo jen o to jít nějakou duchovní cestou kvůli povznesení a osvobození, pak by se stačilo obrátit ke starým naukám a zkušenostem. Jde ale o víc, jde i o vyjádření onoho charakteru doby a její originální svébytnost se všemi vlivy, které s sebou přináší.
Proto je třeba volit takové způsoby, které své době náležejí. Současné lidstvo potřebuje rozvíjet jak citovou rovinu (lásky, intuice), tak rozumové poznání (logika, objektivnost) a uvádět je vzájemně do rovnováhy. Je velmi důležitá i kritičnost, aby člověk uměl rozlišit zrna od plev, poznal, co je nízké a zavádějící, a co má šanci ho vést výš. Moderní civilizace duchovní lásku a intuici ubíjí (srdeční čakra). Nejen v architektuře lze vidět, ty odlidštěné stavby plné železa a betonu, jejich nevlídně ostré tvary, z nichž čiší především agresivita. Veškeré hmotné artefakty by přitom mohly klidně být měkké jako pohlazení a myšlenky něžné a poetické.
21. 12. 2017
…
ZMĚNY PŘICHÁZEJÍ
Špatné osudy bývají obyčejně důsledkem zbloudění na osudových stezkách ega. Myslím, že to v dnešní době známe snad všichni přes svá osobní trápení. Naše civilizace ale kupodivu dokázala i přes svou duchovní pokleslost udělat z tohoto bludiště přednost, alespoň ve formě hmotného blahobytu.
Tak může „orgie“ hmoty dál gradovat do „robotické éry“, do odcizeného světa čipů, programů, technologií, až k popření vlastní duše. Moc si plně uzurpovala pragmatická „elita“, ať kšeftováním, důslednou manipulací či zotročováním druhých „nevyvolených“, a zatím se jí to i daří.
Nová éra začne tuto hru s ohněm ale brzy měnit. Čas je jen určitý rozměr a my v něm pomalu a jistě spějeme do bodu obratu. Změna, kdy se stará doba začne nenávratně hroutit, totiž nepřichází od lidí, ale neúprosně a přímo z galaktického centra, a nemusí to být pro nás pozvolný proces. Může se ze dne na den stát, že dojde například ke gigantickému výronu na Slunci, který nenávratně poničí naše technologie, a může to být i celá série takovýchto událostí. Čím víc je svět elektrifikován, tím je také zranitelnější, a nikdo si neumí ani představit dosah takovéto katastrofy.
25. 12. 2017
…
PARADOX BODU 0
V absolutním bodu 0 vše vyvstává i končí. V bodě 0 ale není čas, prostor, ani existence, pak ale nemůže být ani tento bod a nemůže být tedy ani nic, které 0 představuje. Jak tedy z toho může vzniknout něco?
…
Pokud svět v budoucnu dokáže oficiálně přijmout učení o reinkarnaci, karmě a vegetariánství (soucitu s jinými tvory) bude zachráněn, a dokonce povýšen ve svých morálních kvalitách i přímém směřování. Jestliže totiž člověk vyčistí své nevědomí, otevírá se mu přímá a autentická cesta k pochopení univerzálního řádu i smyslu všehobytí.
…
Svět potřebuje k svému vývoji slyšet pravdu, která jediná léčí. Současnému lidstvu dosud nebyla příliš zjevena, nebo se záměrně utajuje, nyní však nastal čas za ní jít, otevírat a šířit ji do všech stran.
…
Pokud přijde nové náboženství, mělo by být spíše uměním ve své mnohotvárnosti i mnohovýznamovosti, nicméně ale také vědou se svým bádáním nad principy života.
To, co dosud stálo v opozici (i v náboženstvích), bude nově vnímáno jako obohacení o další rozměry a nové úhly pohledu.
…
Světu je třeba co nejvíce duchovního světla, odhalování dosud utajovaného. Každá duše si přeje být chápána a milovaná. Ale to samé se týká i našich myšlenek. Jen tak můžeme dojít k vzájemné celistvosti. Z toho plyne jediné, naučit se prosvětlovat vše kolem sebe, uvědomit si, že Velký Tvůrce je přítomen stále s námi, poněvadž vše kolem je z něj utkáno a trvá.
…
Pokud začneme vidět ostatní jen jako do morku prohnilé bytosti a zrůdy, je to již náš osobní duševní úpadek. Nedokážeme pak již vycítit ani jejich božskou podstatu. Takové vědomí destruuje především naši samotnou duši.
…
Každá buňka má svou důležitou funkci, nenahraditelná ale není buňka, nýbrž jí zastávaná úloha, její role v těle. Tomuto se nové buňky musí teprve učit. I my jsme buňky kosmického těla.
26. 12. 2017