Úvahy : 2002

MYŠLENÍ AŽ ZA HROB

Způsob našeho myšlení nás po smrti přivádí do určitého konkrétního časoprostoru, který jedinci odpovídá svou vibrační kvalitou. Z toho plyne důležitost filosoficko duchovní přípravy již zde na zemi, abychom se vyhnuli zbytečným oklikám a bloudění.

22.4.02

…

ŽIDOVSKÉ NÁBOŽENSTVÍ

„Oko za oko zub za zub“ je teze židovské spravedlnosti – bůh tohoto národa to takhle chce a o charakteru těch, co ho takto stvořili, to vypovídá vše.

…

KŘESŤANSTVÍ

Z křesťanství se stalo postupem doby velmi deformované náboženství, přestože v rámci třetí závěrečné fáze dostředivého 6000letého cyklu mělo v sobě zpočátku velký potenciál. Mocenské intriky ho však nakonec zavedly na velmi podivné cesty.

Kristus po svém „probuzení“ neměl příliš mnoho času na rozvinutí své nauky, neboť byl „včas zavražděn“. Jako mladý stačil pouze reagovat na dobovou nábožensko-kulturní situaci. Nemohl tedy za dobu 3 let svého aktivního působení (pokud je toto pravdivý biblický údaj) stihnout zformulovat kompletní nauku. Tím pádem ani jeho žáci nemohli být tzv. „doučeni“ v jeho filosofii.

…

CIVILIZAČNÍ TRENDY

Svým civilizačním úsilím se lidstvo dokonale znásilňuje a do své destruktivity zatáhlo již celou planetu, přetrhalo si vazby s vnitřním hlasem svědomí, a upadá do stále větších zmatků, způsobených svým emočním nevědomím. Pokud by ale tomuto jednosměrnému tlaku nestálo nic v cestě, jednoho dne by došlo k velmi drastickému vyrovnání z nečekaných stran, protože silové zákony kosmu uvádějí zpětně do rovnováhy všechny nevyvážené procesy. Zatím jsme ve fázi, kdy dochází spíše k zvyšování chaosu a úchylek, kdy elity situaci ještě více vyhrocují a tlačí „dolů“ do animálních rovin. Lidé jsou denně zaplavováni iracionální propagandou, která v sobě obsahuje mohutný psychoenergetický potenciál, a je tak schopná působit na jejich většinu.

Pokud tedy lidstvo přečká tuto etapu mocenských manipulací, teprve potom se otevře cesta k hledání nové rovnováhy, i když i nadále zde budou skupiny, brzdící či urychlující změny. Každopádně začíná doba „velkého tření“ plutonského (drasticky očistného) charakteru.

Náš civilizační okruh se tedy nachází v prudké změně a patrny jsou i stále ostřejší protiklady mezi globalizační výkonnostní mašinou a historickým mezigeneračním tradicionalismem. Obé se jeví jako krajnosti. Inteligentnější jedinec nachází své místo nejspíše někde ve středu mezi manipulujícím progresivismem a dogmatickým lpěním na již nevyhovujících sociálních i ekonomických modelech, rituálech či náboženstvích.

…

O MUZIKÁLNÍ PRAVLASTI

Člověk může pociťovat smutek či nostalgii nad krásnou hudební symfonií, neboť ta přichází z říše vyšší harmonie a jejího řádu čili z říše míru a štěstí. A přestože je tato hudba tak krásná, jsou to skrz její autory jen nedokonalé odrazy těchto vyšších rovin. Jaká síla pak musí být přímo u zdroje? Občas jsem v hlavě zaslechl obdobnou hudbu bez vnějšího zdroje a nepochyboval jsem, že pocházela z této vzdálené „vlasti“, alespoň mi ji vždy znovu připomněla.

Přijde opět nevyhnutelně doba, kdy se budou lidé pokoušet znovu spojovat s touto svou „snovou“ pravlastí. Ostatně i všechny ty dnešní kolektivní „ismy“ jsou jen ubohým vzdáleným a temným odrazem, stále agresivněji znásilňujícím bytostný život zde.

Bitva ještě není dobojovávána a padlých na bojištích světa bude ještě mnoho, přesto i v těchto dnešních porážkách je již obsaženo příští vítězství, vítězství „návratu“ do vyšších mezihvězdných uskupení. I samotná smrt je takovým návratem, nikoli zpět, ale výš, neboť smrt je transcendentní. Draci nevědomí však tady mezi námi budou poletovat ještě hodně dlouhou dobu.

Ve svém životě je třeba zachytit pevně svou osudovou nit a absolvovat na ní co nejlépe svou životní příležitost.

10.5.02

…

ÚVAHY 1/02

Jako by se zdálo, že se do malého českého národa, ležícího mezi západní a východní hemisférou, rodily už jen silně frustrované duše, outsideři, kteří neobstáli v některé z minulých (nebo i budoucích z hlediska relativity času) vrcholných kultur, a kteří již ztratili víru v duchovní hodnoty vůbec. Jak jinak si vysvětlit ten upadlý konzumní materialismus všude kam se podíváš? Bída Čechů je tedy z větší části spíše duševní povahy. Vždyť jen málokdy i jejich případný úspěch či sláva překročí rozměr tohoto nárůdku. Řešením tohoto národního traumatu možná bude v budoucnu pokus o svou uvědomělejší transformaci v nové vibrační době.

…

Nicméně pod vším tím materiálním techno-balastem světa spočívá v permanentním stavu tzv. magická realita, pronikající k našemu vědomí převážně jen skrze mlhavě chaotické noční sny. V ní však nalézáme i všechny ty mýtické a pohádkové předobrazy nejrůznějších osobnostních rolí – person. Jen se umět podívat na veškeré to dění i z vertikálního transcendentníhohlediska.

…

Informační pole – informace jsou skryté ve všem. Každý předmět, věc, útvar má svou povrchovou paměť, a tedy i schopnost vyzařování svých zachycených informací. Schopný jasnovidec tak z toho dokáže leccos vyčíst.

…

„Vědec budoucnosti dokáže rozebrat psychické stavy stejně, jako dnešní chemik hmotu“. (J. Zezulka)

…

Naši „něžní komunisté“ se snažili do nás 40 let vrývat svou pseudovědeckou představu světa, ve kterém lidské vědomí je pouze jakousi hmotnou reflexí okolní reality, neboť je prý jen jejím odrazem, a na fakt jakékoli duchovní transcendence a transformace poukazují jen jako na psychickou úchylku či únik od reality. Představa pokroku je dlouhodobě vytvářena pouze na základě hmotařského myšlení.

Byly a jsou zde soustavné mocenské snahy omezit hloubku našeho vnímání reality neprůstřelnými hranicemi, za nimiž se pro všechny nešťastníky, co se octnou za nimi, hrozí již jen světy prázdnoty, halucinací a šílenství. To se dělo a stále děje z důvodů snah o společenskou unifikaci (stejnost) pro své nerušené vládnutí. Je zde tudíž soustavně mediálně posilována nesnášenlivost vůči všemu, co leží za hranicemi toho „politicky správného názoru“ (jak v kulturním, politickém, tak i ostatních směrech) A tento způsob myšlení nezmizel ani v tzv „svobodných“ tržních podmínkách.

27-28.5.02

…

BOČNÍ VLIVY CHAOSU

K meditaci neodlučně patří schopnost plné koncentrace na objekt svého přemýšlení. Ze všech stran je ale na naši mysl útočeno agresivními bočními vlivy, takže ta je po všech atacích roztříštěna a neurotická, a pociťuje tak na sobě dopady vnějšího i vnitřního chaosu, což postihuje hlavně mladší generaci z důvodů její dosud větší emotivní citlivosti.

K překonání vlivů prostředí je dobré pokoušet se jít v meditacích nad časoprostor, zkoušet se znovu a znovu uvolněně nořit do tiché a klidné hladiny vyššího vědomí, uvědomovat si a pokoušet se vciťovat do bytostné vývojové řady od rostlin, přes zvířata až k lidství, a tímto simulovaným vžíváním se do těchto tvorů si můžeme uvědomovat, že se stále jedná o souvislý vývoj a kontinuitu našich vlastních duší skrz jednotlivé životy, čímž uskutečňujeme její pozvolnou proměnu (metamorfózu).

…

Vše se to děje jen v naší mysli → všechna omezení, protiklady, přání, úzkosti, strachy, ale i přehnané sebevědomí ad., příčiny všeho, co prožíváme, jsou zasety nepochopením své kosmické univerzality, ztotožněním se s proměnlivými pozemskými hranicemi malého živočišného ega

12.6.02

…

SÍLY A VLIVY KOLEM ČLOVĚKA

V životě se setkáváme jak se silami pozitivními (klidně lze říkat „andělskými“), tak také silami démonickými. Život nás tak zavádí do nejrůznějších archetypálních rovin. Je třeba naučit se vnitřní rovnováze, abychom nebyli jednosměrně tlačeni svým okolím dolů.

Přáními, zájmy, citovostí, neuvědomělým i uvědomělým myšlením či naopak lhostejností a nezájmem vytváříme soustavně kolem sebe psychické frekvence – „osobní magnetické pole“ s jeho působením i ve hmotné realitě. Toto pole nabývá na síle soustavným opakováním, generováním stále stejného způsobu myšlení. Tím se vytváří nejrůznější vazby a fixace, ostatně fetiš se dá udělat z čehokoli.

…

ASTRÁLNÍ LARVY

Svou případnou nenávistí pouze vyživujeme protivníka, poutáme se k němu ve vzájemné hře protikladů, včetně neuvědomělého emocionálního vytváření tzv. „astrálních larev“, jakýchsi volně plujících plazmatických emočních chuchvalců prostorem, které jsou s to přichytit se k vhodným hostitelům a vyživovat se jejich energiemi, což je zpětně negativně ovlivňuje. Záleží přitom na typu emocí, které se na nás mohou takto kdykoli nabalovat. Proto místům, kde se necítíme nejlépe, je třeba se vyhýbat.

28.6.02

…

INTEGRACE ZKUŠENOSTÍ

Vše v kosmickém divadle je možné označit jako: hra = role = persona (C. G. Jung).

Vždy je něco za něco – vždy jde tedy o výběr, pro jedno obětovat jiné – obětování pro nás již překonaného či nefunkčního.

Na osudové cestě máme vždy v nějakém poměru smíseno vědomí i nevědomí. To přináší nové „společenské hry“ i novou zkušenost, která nám ještě chybí do mozaiky vědomí celku.

V hloubce jsme všichni jednotní, ovšem zatím ještě pasivně. Na neuvědomělou mysl dopadají a tvarují ji nejrůznější astrologické opozice, kvadratury, trigony a konjunkce, které čekají ve skrytu na její osudové dráze, zatím neaktivované, dokud pro ně nenastane v osudu vhodný aktivační impuls.

Integrace zkušeností přináší novou energii, novou hru a mísení vědomí a nevědomí i na dalších úrovních. Část osudu si určujeme sami svým chtěním, vůlí, směřováním, část se čerpá z hlubokého podvědomí či nadvědomí, část přichází z vedlejších společenských vlivů. Jsme tak strhávaní či povznášení okolnostmi, které k naší předurčené zkušenosti patří a postupně je zpracováváme a integrujeme. Může tak nastat např. situace, že z vnějšího pohledu se jevíme být na dně, vnitřně to však nemusí být pravda.

Duše potřebuje všechny postupně předložené události ve svém osudu vnitřně zažít, a mohou to být i takové, jako je kariéra, sláva, prachy, moc, nemoc, tragédie. Je to tedy i o rozpoznávání svých démonů = pokleslých vnitřních sil a vytčení jim svého místa, kde nemohou tolik škodit, ale dokonce občas i prospěšně sloužit. To může časem pozměnit jejich kvalitu, neboť dostali vlastně důvěru, že také patří do boží hry, jejich status se rozšiřuje o nové zkušenosti. Každá nečekaná zkušenost (empirie) v nás něco nezanedbatelného mění.

Žijeme v době valících se událostí i nových zkušeností, tj. v době prudkého otevírání nevědomí, jako by se někde protrhly přehradní hráze.

10.7.2002

…

ÚVAHY 2/02

Tahle civilizace spí (nebo snad zmírá?), přestože zde všude okolo nás leží potřebné informace, jak pozvednout a oživit její vnitřní směřování. Společnost je však dál zhypnotizovaná utkvělou myšlenkou techno-konzumnosti a svým plným břichem.

…

Cesta ke Světlu vede přes nitro – srdce každého tvora (proto jsme si rovni).

…

Lidé v sobě mají chaos jen proto, že odmítají přijmout myšlenku vyššího řádu, na kterém vesmír stojí.

…

Největší dobrodružství se nalézá na vnitřní cestě.

…

Pouhým svým bytím mění duchovní mistři své okolí.

11.7.2002

…

ARCHETYP BÍLÉHO ČARODĚJE

Pán vědomých energií, čistých sil zbavených příměsí pozemské pokleslosti, spojený s univerzálním vědomím vesmíru od 4. srdeční čakry výš. Je nenásilně zapojen v silových vibracích kosmu.

Na cestě probuzené kundalini šakti (bohyně), ve stavu vytržení prochází poutník svou obraznou vizí, hmotnými sférami světů, v nichž se projevuje jeho moc, síla, kvalita.

Je to poutník mezi hvězdami i skrz ně. Je nohama mezi lidmi, jejich dění vnímá spíše kontinuálně v proudu příčin a následků, hlavou však zůstává v nehybné přítomnosti

…

ARCHETYP PÁDU

Proud bytostné energie z Centra se člení směrem dolů vesmírem do mnohosti jak kořeny stromů. Pak se z něj v dualitě materializují jednotlivé bytostné entity se svými výukovými programy i následným karmickým zatížením, které je nutí opět k návratu zpět. I když nejvyšší rovina v nich zůstává stále přítomna, je jen mimo dosah prozatímního vědomí bytostí. Jen neuvědomělá paměť a hlubinný tlak žene je zpět do jednoty svého Strůjce. Pro tuto „chvíli“, kdy se duše ocitá na reinkarnační pouti vesmírem, je vyšší stvořitelská moc pro ni odložena někde v nevědomých stínech a sama teď musí znovu propojit prstenec rovin, čímž metamorfuje do jednotnějších a vědomějších rovin.

V náboženských mýtech se tak hovoří o pádu části archandělů při stvoření světa. Analogický je pak mýtus o vyhnání prvních lidí z ráje. Jedná se tedy o archetyp pádu projevený v nejrůznějších myslitelných rovinách a formách. Dnes se bude dát co nevidět rozšířit i na naši postmoderní realitu.

Nicméně, po každém pádu nastává nové vzkříšení. Nicméně to není ojedinělý proces, ale když se podíváme na tuto událost z většího odstupu, uvidíme, že se vyzvedl jen osamocený výřez z řetězců nepřetržitého vlnění (kmitání, oscilaci) v silových polích.

Kdybychom zůstali-li u poetiky prastarých mýtů, mohli bychom básnicky napsat, že se roztrhl prstenec jednolitého proudu božského vědomí poklesem do animálních sfér, které nás jak magnet přidržují v očistných říších podsvětí.

14.7.02

…

OMEZENÍ SMYSLY

Vše je v našich smyslech a mysli. Naše frekvenčně omezené smysly vnímají také jen omezené vibrační energie. Abychom dokázali vnímat lépe, je třeba na nich a své mysli trochu zapracovat – pokusit se vnímat i za společensky „vymezeným pásmem“. Pomocí studia, vizualizací, představ, vžívání a bdělé pozornosti. Dlouhodobým tréninkem lze dosáhnout čehokoli (viz efektivní levitace, rozdvojení, cestování po liniích časoprostorových křivek horizontálních i vertikálních). Cílem je samozřejmě pochopení, že rozměry, a tedy i hranice možnosti a nemožnosti, jsou jen v naší mysli, nikde jinde, jak s oblibou říkával J. Zezulka.

…

ZVNITŘNĚNÍ PERSONÁLNÍCH ROLÍ

Osudové role jsou bezpochyby personální věcí zúčastněných osob v jejich životních hrách. Člověk se má ale naučit posuzovat druhé na základě osobních kvalit, nikoli dle příslušností k určité roli či skupině. V těchto společenských „hrách“ se jedná o nejrůznější strategie, ale také o individuační vymanění (osvobození) své duše z kolektivistického egregoru. Proto sebelesklejší a sebe vyzdobenější uniformy jakýchkoli profesních či společenských skupin se mi jeví jaksi plytké a podezřelé, i když dávají zúčastněným jisté dekórum.

…

CHARAKTER MÍSTA A GLOBALIZACE

Každé místo na zemi (i v celém širém vesmíru) je vytvořeno trochu jinou skladbou energetických polí. Obdobně má i každá jednotlivá bytost poněkud jinak „zbarvený“ svůj genetický kód, své DNA, tedy i svou psychiku. To nám umožňuje si vytvářet individuálně pojaté projekce a originální vnímání svého 3 D časoprostoru.

…

Globalisticko materialistická unifikace dnešního světa je příčinou i důsledkem deformace dnešní celoplanetární lidské kultury. Je jejím znásilňováním v přejímání jediného univerzálního životního stylu a myšlení, převážně konzumně zábavního charakteru.

Hlavní roli v tom hrají dva faktory: přemnožení a technologie (rovněž akcelerované přemnožením). Obé má pak za následek bezuzdné drastické vysávání zdrojových zásob planety. Jedná se tak o opak přechodu do tzv. noosféry (sjednocené duševní entity či egregoru přírody a lidské společnosti), kterou hlásal T. Chardin, což vyvolává právě ony globálně destruktivní účinky. I nadále je tedy postrádána integrace člověka s veškerou svou biosférou – životními projevy flóry i fauny.

Je třeba tenhle problém vnímat rovněž z energetické roviny. Odříznutí se od nejrůznějších bioenergetických vlivů, znamená přísun energie jen jednoho typu- tj. převážně lidské, a ta nedokáže vitalizovat všechny tělesná a psychická centra, to je věcí až vyšších bytostných energií. Nárůst AIDS a dalších chorob z imunitní nedostatečnosti jsou pak již jen následky přenesené na fyzické tělo.

…

DUCHOVNÍ PROBLÉMY AFRIKY

Tradice afrických kmenů, které po tisíciletí udržovaly své rituály, byly funkční pro jiný typ civilizační kultury. Dnešek pro ně znamená spíš dobu rozvratů a bojů o zachování svých tradic a potažmo existence vůbec. Pro civilizace přírodního typu vyvstaly v současném světě obří problémy. Na jednu stranu tu jsou technické vymoženosti (zbraně, alkohol, drogy, globální tv kanály, které jim cpou pro ně nevhodnou západní kulturu apod.), na straně druhé přetrvává paměť na pradávný životní styl a rituály (kmenová sounáležitost i nevraživost, obřízky, lovectví, černá magie), k tomu přistupují i přicházející změny klimatického proudění. To vše bude mít nepředvídatelný dopad v některých zemských pásmech.

Imunitu Afričanů rovněž silně nabourávají anorganické energetické zářiče (viz televizní a mobilní vysílače, antény, radary apod.). Černoši mají pro anorganické záření zřejmě jinou hladinu snesitelnosti než bílá rasa.

Pomoc Africe, je-li to vůbec možné, by se měla ubírat především v mentální oblasti, ve strategické pomoci při zakládání zemědělských farem, nebo při obnově pozitivních kmenových tradic a zasvěcovacích rituálů, v podpoře bílého (léčitelského) šamanství apod.

…

V dobách tzv. animismu byly duše zvířat ještě uznávány a ctěny, jinak by pravěcí lovci se šamany nedělali své magické obřady pro jejich očarování před lovem a usmíření duší po lovu. Byla to doba, kdy se člověk ještě nepovažoval za pána tvorstva, jak se stalo později a snažil si svá božstva nerozhněvat. Kupodivu to bylo velmi rozumné ekologické chování.

10.8.02

…

KRISTUS A KŘESŤANSTVÍ

Kristus po svém „probuzení“, neměl příliš času rozvinout svou nauku, takže stačil jen zareagovat na dobově nábožensko-kulturní trendy ve své domovině. Porovnával základní a viditelné disonance v židovské nauce s nejvyšší duchovní pravdou tak, jak ji sám poznal. Nestačil však již za 3 roky působení formulovat celou nauku, která se teprve postupně rodila. Jeho žáci tak zůstali v podstatě nedoučení. Další škody na jeho učení byly v průběhu času způsobeny nejrůznějšími mocenskými zásahy, ve snaze využít ho pro sekulární světské cíle.

Křesťanství se tak od počátku postupně stávalo, i díky neblahým úmyslům židovské mocenské elity, poměrně neškodným náboženstvím, které bylo ještě víc zaváděno laickými výklady obyčejných lidí, anebo právě naopak oněmi mocnými. Přesto tzv. vnitřní „necírkevní“ křesťanství mělo a mohlo by mít i nadále velkou potenci, pokud by se dostalo do rukou osvícených vykladačů.

27.8.2002

…

O KATASTROFÁCH V OSUDECH

Přírodní katastrofy mají kromě svých zhoubných důsledků i svůj pozitivní očistný význam. Mimo jiné vymezují lidstvu hranice, určují mu prostor, který nesmí překračovat. Křesťané by řekli, že učí lidstvo pokoře.

Učí ho osudově skrz kolektivní a individuální karmu. Tím, že ho zbavují základních jistot a smrt se ukazuje lidem častěji, nutí je to chtě-nechtě měnit své postoje, vyhýbat se opakování minulých chyb. Lidé pak mohou být v myšlení dospělejší a odpovědnější.

Je třeba si uvědomit princip hry. Každý do svého osudu zapadáme a máme v něm přidělenou svou archetypální individuální roli, ke které jsme dospěli předešlým vývojem. Tyto faktory z minulosti, často dost nepěkné, také rozhodují ve vyhledávání příštího vhodného osudu a nějaká ta katastrofa se může do něj klidně vloudit, jestliže je pro naše poznání důležitá.

Jednoho dne budeme muset opustit naše osvícenecké představy z 19. století o všespásnosti lineárně příčinného vývoje, tj. permanentně zvyšujícího se společenského bohatství a blahobytu jen cestou lidského rozumu. Tato společenská filosofie pozitivismu nebude zavržena zcela, ale bude doplněna i o svůj druhý pól – citovou a intuitivní stránku poznávání.

Síla vodnářských vibrací přinutí uvědomit si smysl lidského společenství: „Be Here Now“ (Být tady a teď) - duševní stav uvědomělé přítomnosti a uvolněných energií, sloužící k tvořivému proudění pozitivních myšlenek.

31.8.02

…

O KONZUMNÍ SPOLEČNOSTI

Malost neleží v realitě jako takové, ale v našem vnímání skutečnosti. Naše stupidní západní kultura vnímání silně otupuje a vyprazdňuje.

Nablblá adrenalinová zábava má dnes daleko vyšší cenu než osvícená moudrost. Orientace na konzum a momentální ukojení smyslů a pudů činí vše ostatní již nezajímavým, jak o tom rozhodly naše břicha.

Toť největší absurdita současnosti. Lidstvo netouží po vyšším vědomí, neboť v něj v podstatě nevěří. A ti, co přeci jen, ti se ho nesmírně bojí.

Snad že už bylo s tzv. duchovnem spojeno mnoho iluzí i zklamání. Naproti tomu materiální život je konkrétní a poměrně přehledný, a prožitky a vlastnictví, které zajímají člověka nejvíc, jsou jasně definovatelné, pochopitelné nějak i pro blbce.

Mocným nahání strach představa, že kdyby byli všichni lidé svobodni, kdo by jim pak sloužil v jejich plánech a cílech, o kterých by pak mohli jen snít? Bez mocenských berliček by náhle nebyli ničím. No nevyděsí tak příšerná vize?

13.10.02

…

OD KONZUMISMU K TRANSGALAKTICKÉMU VĚDOMÍ
(individualismus a kolektivismus)

U mladých převažuje zájem o konkrétno, tj. to, co je přímo obklopuje – ulice, obchody, média, kultura, vztahy, cestování… U některých se ale dají najít i sklony k radikálnímu odmítání zhoubných společenských ideologií – ismů. Ještě je zajímají pocity, emoce, než je převálcuje konzum.

…

Extrémní konzumismus je záměrně udržován sociálním inženýrstvím. Zatahuje do duší nespokojenost, snahu proměnit svět v ráj materiálního dostatku. V jiné době v osvícenější formě by to mohlo být snad i pozitivní, dnes jde ale už o extremismus. Chudý jih či východ nenávidějící západ pro nedosažitelnost tohoto konzumu. Nůžky extrémnosti se ale rozevírají stále víc a magnetismus jejich hrotů stahuje buď na tu či druhou stranu. Prostor k vyplnění mezi nimi se vyprazdňuje, místo, aby byl zaplňován možnostmi.

Je zde však cítit stále silněji bezmocné volání na východě i západě po alternativách životního stylu (neboť mocenská centra obou monolitů se snaží samozřejmě manipulovat občany ve svůj prospěch). Jedná se o otázku individuální vnitřní svobody, jak moc je takovýto nárok ve vztahu k lidskému společenství vůbec oprávněn.

Tzn. ujasnění si, kde leží přirozená hranice lidských práv (i povinností), ale i hranice celého společenství, a kde to už nemá oprávnění vstupovat jedinci do života. Pravdivý společenský úzus může být ale vázán jen na pochopení lidské duše. V hrubě materialistické době bývá zredukován jen do ekonomicko sociálních vazeb, pracujících hlavně s „tupými masami“.

Mezi jednotlivcem a společností probíhal vždy svár a boj za vymezení nepřekročitelných hranic individuální svobody. Takový konflikt může být ještě umocněn snahami o respektování životního prostoru i ostatních tvorů, tvořících součást biodiverzity a vyváženého ekosystému vůbec.

…

Termín ekologických hnutí a politiků: „Trvale udržitelný rozvoj již neobstojí v situaci přelidněné zurbanizované přírody, sloužící mimo rekreačních účelů převážně jako zdroj potravy a surovin, nikoli jako uznaný a chráněný domov pro nesčetné množství dalších živočichů v přírodním subsystému, udržujícím planetu ve zdravé rovnováze. Biblické rčení, že člověk coby nejrozumnější tvor na zemi je hospodářem a opatrovníkem ostatním tvorům, se zdeformovalo na roli otrokáře a plenitele.

Východisko k překročení pozemských tanečků směrem ke galaktickému vědomí a myšlení, a tím i spojení s civilizacemi vyššího typu, se jen velice pomalu začíná rozevírat. Snad odstředivý vliv Vodnáře pomůže v budoucnu napravit a zharmonizovat lidské myšlení, a nahradit tak ideje boje a dobývání pozitivní spoluprací na všech úrovních.

Toto vlivové rozevírání se děje pro nás jaksi samovolně až nevědomě na základě vyšších silových vlivů, ovšem v dnešní době „zvratu“ je tím vytvářen úděsný hodnotový chaos, který nás může totálně zničit.

Galaktické myšlení stojí před lidstvem jako novodobý revolučně-evoluční skok v procesu změny od egocentrického myšlení v minulosti směrem k vědomí všesounáležitosti v TD do budoucna.

Transgalaktické myšlení – v transpersonální psychologii lze označit jako transpersonální i transkolektivní vědomí čili nadvědomí.

25.10.02

…

ÚVAHY 3/02

Není rozhodující, zda pochází naše poznání z vizí a inspirace, nebo racionálním zkoumáním a logikou. Mnohem důležitější je celospolečenské přijetí takovýchto poznávacích metod.

Lze vůbec racionálně roztřídit metafyzické nadvědomé poznatky a srovnat je do nějakého systému? Má takové konání vůbec smysl? Pro člověka to může mít smysl v mnoha směrech – např. v pochopení synchronicity a analogie detailu x celku, ideje x konkrétnosti, obsahu a formy.

…

Aby duchovní systémy mohly být naplněny v praxi, aby nebyly jen memorovanými nedosažitelnými normami a dogmaty, ale dotýkaly se možností prožitků samotné duše (a my se tak mohli stávat bohy), je třeba pochopit svět přes synchronicitu makro a mikrosvěta a jeho alternativní roviny.

…

Mládí je transcendentně intuitivní, stáří společensky rigidní.

…

Generace bojovníků za nový světový řád, dle jejich představ, by měla umřít mladá, dřív než zatíží všechny ostatní neúspěchem jejich případného úspěchu.

…

Věk mýtických mudrců patří do dob rajské nevinnosti a neměnnosti, kdy tehdejší společnost „kmitala“ ve vyšších energetických vibracích, nikoli v pokleslých revolučních vlnách.

…

Umělecká tvorba je odrazem hlubších vrstev společenského vědomí. Dnešní hororově katastrofální vize odrážejí hrůzu ze stále temnějších vizí o budoucnosti planety. Je to trend metafyzičtější, než si namlouvají materialističtí vědci. Lidská činnost sice umocňuje trendy, ale není jejich příčinou. (viz tání ledovců je trend, který člověk nezpůsobil ani ho nedokáže zastavit, neboť je to makrokosmický proces, působící i na lidské aktivity. Jsou to globální makrokosmické poruchy v čase přechodu, jejichž jedním ze symptomů je i lidské přemnožení.

Přelidněnost je také odrazem nevědomých psychických sil, které rovněž odpovídají celkovým archetypálním procesům, a ty ovládnout lidskou vůlí nelze.

2.11.02

…

NEOSOBNÍ BŮH A OSOBNÍ SMYSL

Bůh je neosobní, již z prostého důvodu, že není osobou¨. To znamená, že „naplňuje“ vesmír určitou neosobní spravedlností a řádem. Paradoxně však, ačkoli je neosobní, každá bytost je jím plně vnímána a každá má i svůj výukový evoluční program., který může vnitřně vycítit.

Individuální smysl si však musíme určovat sami na základě svých vlastností, stupně poznání, a především svého osobního zájmu, pak i Bůh pomůže.

…

Jednou tuto civilizaci zničí hordy mladých divochů, tj. těch neschopných dialogu a kompromisů. Budou to naše vlastní dcery a synové.

9.11.02

…

ARCHETYPY

Jedná se o 12 metapsychologických pravzorů lidského chování na nevědomé úrovni, které aktivují, ale přímo i myšlenkově utváří psychickou rovinu bytosti. V naší rovině je to odraz těchto mytologických archetypů v časoprostoru. Naše osobní role (persony) odpovídají analogicky těmto archetypálním silám, které ovlivňují naše hodnotové systémy a způsoby uvažování.

Archetypy lze také rozdělovat na ženské či mužské, archetypy jednotlivých společenských rolí. Všechny jsou pak kompenzacemi ještě nedostatečně rozvinutých osobnosti. (např. hrdinské archetypy zastupují převážně vůdčí maskulinní a expanzivní typy, jdoucí po dosažení určitých cílů).

…

ARTEFAKTY

Chaotická existence všemožných předmětů a artefaktů v našem postmoderním prostoru se dnes spíše rovná setkání deštníku s šicím strojem na operačním stole, jak to formuloval Andre Breton v manifestu dadaismu.

Mnohem správnější by bylo všechnu tu věcnou tříšť vidět jako výsledek mentálních procesů moderního člověka, kdy jejich konkrétním vyústěním je právě ona vzniknuvší chaotičnost světa.

…

PROTIKLADNOST V UMĚNÍ

Pozornost současného umělce se může upřít k jakémukoli aspektu přítomnosti a záleží jen na něm, kam až své téma přivede a rozvine (pokud není dohnán k holému faktu přežívání). Tj. jakou si zvolí cestu a jaké představy bude oživovat sobě i druhým, jak tyto představy zformuje a předloží obecenstvu. To mu umožňuje předávat něco ze své katarze i ostatním (byť jen chvilkovým odpoutáním od jejich problémů).

Proto tématika, kterou umělci rozvíjí, může být velice obšírná, a také i silně kontroverzní. Asi nejmocnější polaritou, a také nejčastěji zobrazovanou, je tématika sexu a smrti a z druhé strany duchovna – tj. krajní napětí protipólných čaker. V umění tedy můžeme vedle sebe nalézat jak polibky Satana, tak i doteky posvátna, magična a transu, témata, která jsou v každé kultuře ústřední, neboť se vnitřně dotýkají každého.

Umění se tady výrazně soustřeďuje na vztahy erotiky (animality duše) a ducha (Átman, Bráhma, Věčnost, Bůh…). Erotika jako oživení energií nižších úrovní a duchovní osvícení jako oživení energií samotného kosmu, výsledkem může být plodná komunikace a vibrační proudění.

13.11.02

…